Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Oleg,
ztra Matou.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Máme doma psa Fredyho
 
V dtství jsem ml dva pejsky. Jednoho u babiky a ddeka na venkov a druhého v Praze. Ten druhý ml takové typicky eské jméno, jmenoval se Puna a byl to nalezenec. Jednou jsem vám ho šel, já kluk bláhový, ped cestou do školy vyvenit, ale zdrhnul mn do polí, vzal zkrátka do zajeích. Pišel jsem kvli tomu o hodinu pozd a byla z toho hned poznámka do tídnice. Nemusím íkat, e tch poznámek pak byla ješt celá ada, ale to u je jiné vyprávní.
 
O léta pozdji, mohlo mi být nco po ticítce, jsem dostal od Jiího Muchy – syna malíe Alfonse Muchy – irského setra. Frip byl nádherný pes, ale nesmírn temperamentní a neustále v bhu. Jak to šlo, tak nám zmizel. Náhodn jsem se dovdl, e na Barrandov je jistý odborník, který cvií psy a tak jsem se za ním vypravil, aby ho tch zajeích choutek zbavil. O odbornosti cviitele jsem ml hned od zaátku silné pochybnosti. Ty ješt vzrostly, kdy jsem vidl, jak „odborn“ tenhle výcvik vypadá v praxi. Pokadé kdy chudák Frip neuposlechl na první zavolání, vystelil po nm z praku kuliku. Bylo to aspo  pro mne velmi drastické a srdce m bolelo. Jednou jsem tou kulikou koupil i já do nohy. To vám byla bolest, e jsem u vidl všechny svaté v ele s Františkem z Assisi, jak na mne hrozí prstem. To rozhodlo. Vdl jsem, e asi neiním dobe ale jinak jsem nemohl - Fripa jsem mu sebral a zaal jsem ho cviit sám. Te se obrátily role, kdo s kým cviil, byl Frip se mnou, a dál si dlal, co chtl. Má snaha se minula výsledkem, ale z lásky k nmu jsem se s tím smíil. Frip byl zkrátka rozený individualista!
 
Zvláštní, ekl bych a sbratelské zalíbení, choval Frip v ponokách. To kdy k nám pišla pánská návštva, hned se jí hnal po nohách. Obratn stáhnul provonnou fusekli a zmizel s ní okamit pod postelí. A u ji nevydal! Stálo m to pokadé nové ponoky. Pece nenechám o Fripovi rozhlašovat, e je zlodj!
 
Jindy se nám Frip ztratil a nevidli jsme ho nkolik dn. Byl to rozený tulák. Ale jaká radost, kdy jsme objevili inzerát, e se náš pes našel a na Vinohradech. Ze Smíchova a na Vinohrady, to je celý on, v tom ho poznáváme, íkali jsme si nadšen a hned jsme se za ním vypravili. Dm byl nepívtivý a temný, ale sotvae jsme zazvonili, uvítal nás radostný štkot. Dvee se rozletly a irský setr se na nás šastn vrhnul, div, e nás neporazil. ena plakala dojetím a Frip slintal blahem. Bylo to shledání, jak má být. Sotvae jsme vdn podkovali našemu „dárci“ a s oima plnýma slz vyšli na slunnou ulici, s hrzou jsme zjistili, e ten rozradostnlý setr není náš. A tak jsme k naší bolesti psa zase vrátili. Moná jsme to nemli dlat, falešný Frip se stavl na zadní a ivou mocí nechtl zpátky.
 
U jsme se smíili s myšlenkou, e jako chovatelé a majitelé jsme zklamali, kdy jsme po trnácti dnech konen pravého Fripa na druhém konci Prahy našli. Tentokrát urazil cestu ze Smíchova a do Braníka. Ubytoval se tam v njaké vilce s lidmi, jejich dti si ho oblíbily tak, e kdy jsme si pro Fripa pijeli, plakaly. Nakonec jsme to rozešili následovn. Ti lidé mli v Mladé Voici u Tábora babiku. Dohodli jsme se, e ho tam dáme a budeme za ním stídav jezdit, co jsme také inili.
 
Asi ped tymi lety jsme pod stromeek mému synovi Ládíkovi darovali se enou štátko – bernského salašnického psa. Byl krásný a kluk plakal štstím. Neekal to. Pivezli jsme ho dom z Jindichova Hradce a na Štdrý den veer a zavázali mu kolem krku rovou mašliku. Samozejm ne Ládíkovi, ale našemu salašnickému štátku. Pejsek ml prkaz pvodu, jeho otec byl dánský šampión. On sám také nezahálel a asi za ti msíce byl první na výstav ps coby junior. Ani tady nám však štstí nepálo. Na chalup nám ho njací mladí kluci zabili autem. Jeli moc rychle na míst, kde nemli. Ten, kdo ml psa si dovede pedstavit, co to pro nás znamenalo – rodinná tragedie. Jene ivot jde dál.
 
Bernský salašník se nám natolik zalíbil, e jsme si ped dvma lety poídili dalšího, Fredyho. Je to naše nejvtší zlato, zlatíko. Pišel na svt u disciplinovaný, poslouchá, neutíká, miluje nás a my milujeme jeho. Kdykoliv jsme nkde v cizin a hlídá nám ho náš známý, neopomeneme ho pozdravovat. On asi íst neumí, ale akoliv je ze Švýcarska, tak rozumí esky. Náš ivot bez Fredyho si nedovedeme pedstavit. Náš Fredy se stal zkrátka milákem rodiny.
 
Ludk Sobota
 
Ludk Sobota se narodil v 1943 v Praze. Po maturit a ukonení studia DAMU v Praze hrál nejprve extern v Ústí nad Labem v Kladivadle, pozdji v divadle Ypsilon v Liberci, poté v divadle Semafor, kde byl spolu s Miloslavem Šimkem autorem a hercem skupiny Šimek – Sobota. Hrál v mnoha filmech, nap. „Jáchyme ho ho do stroje“, „Jen ho nechte, a se bojí“ a úinkoval v mnoha televizních poadech. Napsal knihu „Fachy místo pohádek“ a poté, co odešel z divadla Semafor zaloil svoji skupinu – Smšné divadlo Luka Soboty. S pejsky se kamarádil u od svého dtství. Nyní má bernského salašnického psa Alfréda, se kterým rád chodí nkolikrát týdn do pírody. 
 
* * *
Z knihy Václava idka a Blanky Kubešové „Kolja... to neznáte mého psa!“
Míšenka, krasavice z Pekingu (Blanka Kubešová)
ivot na psí kníku (Václav idek)
Vildóóó k noze! (Václav idek)
Naše Jessy aneb vliv psa na polidštní lovka (Jaroslav Vlach)
Mj pes má rád drobeky…(Vlastimil Brodský)
Pro nkteí dvounoci ijí na psí kníku? ! (Václav idek)
Jak si psi ochoili lidi (Jaroslav Kovaíek)
Psí rozhovory (Josef Fousek)
Louení se psem (Jaroslav Kovaíek)
Mj ivot s fenkou Anny (Petr Hromádko)
Mla Kolinka obdivuhodnou duši? (Emilie Krulíková)
Bojare, Bojare…! (Radovan Lukavský)
Medvídek, Montík a kolekái (Blanka Kubešová)
Nesahejte na nj, patrn má blechy! (Pavlína Filipovská)
Hajný ve slubách ertíka Bertíka (Zdenk Hajný)
Láska na první pohled (Ctirad Pánek)
Óda na Kaenku (Jana Reichová)
Moje baby Jesty (Stella Májová)
Moji pejskové  (Miloš Nesvadba)
Andulka, Fanynka, Boenka (Soa ervená)
Vzpomínka na Neru (Miloslav Švandrlík)
S tím Švandrlíkem musí bejt švanda (Miloslav Švandrlík)
O psí cestománii (Václav idek)
Nuda?... aneb Chlapeek a jeho štteek (Václav idek)
Objevilo se štn (Marta Kubišová)
Mají netopýi psí duši? (Kvta Fialová)
Rufík a Všichni moji dobí rodáci (Vojtch Jasný)
Jen rolnika cinkla a on tam stál...(Marina Huvárová)
Náš Profesor (Alice Frostová)
Parák (Milan Dibák)
Jakub a Cedrik (Zuzana Trankovská)

Psí láska (Olga Wister)
Nudle dlouhá ušatá (Blanka Kubešová)
Méa Béa (Eva Stíovská)
Felísek z TURISTY (Svatava Pátková)
Pes, bytost záhadná (Jií Suchý)
Jak se pavouk Macek do Kolína vrátil...(Václav idek)
Já na Macka a Macek na mne...(Václav idek)
Tak to je pkná sviárna! (Václav idek)
Moji milí Lupinové (Ondej Suchý)
Tanec kolem hromádky (Františel adský)
Frantv pes (Albta Šerberová)
Kubík aneb Zkoušky charakteru a odvahy ( Pavel Ková)
Za trochu srandy bych šel svta kraj (Václav idek)
Pes Perry, já a guvernantka Naa (Marcela Lund)
Tanec kolem hromádky (František adský)
LUCY (Thomas Hasler)
Mé pístavní smeky (Láa Kerndl)
Jaká Lady, taková paní (Patra ernocká)
"Ty línej psí ovee!" (Josef Fousek)
Mra, Bubák a ti ostatní (Jana Kopecká)
 Jezevík je nejlepší lovk, kterého znám! (Zuzana Trankovská)
Máme doma psa Fredyho (Ludk Sobota)


Komente
 
 Datum
Jmno
Tma