Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Otlie,
ztra Zdislav.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pamtníci, vzpomínejte!
 
Vzpomínky, které nosíme v hlav mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, neme do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda  odcházejí-li do nekonena s námi, ani by pouení i radost odevzdaly jiným. V této rubrice se snaíme zabránit jejich ztrát. Spolu s vámi popisujeme djiny všedního dne obyejných lidí od dtství, pes poznávání svta a po pekáky, které pípadn museli pekonávat.
 
Tšíme se na píspvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše píspvky redakn upravíme tak, aby byly tivé.
 
Do jedné vzpomínky se te s námi peneste...
 

Agneša bez ruky
 
U jako malé dcko jsem mla neustále natluená kolena a íkalo se o mn, e jsem zkrátka „šmatlou“. Není divu, e k stáru jsem byla šmatlavjší, ovšem bez následk. Souasnost mi pipomnla, e starý lovk u je zranitelný, a tak jsem si vlastní vinou pivodila nepíjemný úraz. Zakopnutí a pád na betonový obrubník mi zpsobil vymknutí pravého ramenního kloubu a zafáovali mne na nkolik týdn. K pouití mi zbyla jenom levá ruka. Všechny práce byly nejen omezeny, ale nkteré i nevykonatelné. Pouitelná byla jenom hlava, a tak se moje mysl rzn potulovala, a se zastavila u ttky Agneše.
 
V Trojanovicích na Lomné je ást vesnice, které se odjakiva íkávalo Karlovice. Pro? ili tam jenom Strnadli. tyi chalupy, posazené vedle sebe u cesty vedoucí k Radhošti, vypadaly, jako by nkdo chtl porušit tu rozházenost, charakterizující tenkrát Trojanovice. V první chalup ttka Veruna sami vychovávali svých pt dcek. Stryk Jan brzo umeli. Neili v manelství dlouho. Oenit se jim rodie dovolili, kdy byla na svt u ti dcka.
 
V manelství pibyly Bohuša a Betka, dv dti zemely, stryk se té odebrali na druhý svt a ty, Veruno, se starej! Ttce brzy vyschly uplakané oi pi kadodenní cest do frenštáckého Špineraje, v zim v lét. Uivit tolik dcek nebylo jen tak. Ttka si cestu zpíjemovali zpvem. Zpívali parádn, nkdy se jejich hlas nesl celými Karlovicemi. Však na zaátku padesátých let s nimi natáel i rozhlas.
 
V další chalup ili stryk Tonda s ttku Maenu a té krdelem dcek. Nesnadný ivot pod horami stryk vytrubovali do celého okolí. A té na všech pohbech, svatbách, a tancovakách u Viktora. Byli dobrým muzikantem.
 
Chalupa uprosted se Strnadlm vymykala. Karolinka, za svobodna Strnadlová, si vzala svérázného legionáe Aloise Vodáka. Dti nemli, a tak adoptovali váleného sirotka Vasilu. A ta kupodivu si vzala zase Strnadla, Jana z Rohova. Brzy po válce ho v lomisku zabil nezajištný strom.
 
K poslední chalup se ve svých vzpomínkách vracím nejastji. Bývali tam stryk Karel s ttkou Agnešou, dckami Nekou, Karlem a Pavlem. Hospodáství nevelké, v podstat stejné jako mli ostatní. A najednou se z Karlovic roznesla zpráva. Agneša má v ruce otravu a moná o ni pijde! Vtší neštstí hospodyni neme potkat. Stalo se. Agnešu odvezli do nemocnice, z ní se vrátila s pahýlem pravé ruky. Uezali jí ji po loket.

 
 

Událo se to u moc a moc dávno, nkdy na zaátku druhé svtové války, kdy nebyla antibiotika, která by jí snad ruku zachránila. Ttku Agnešu jsem dobe znala, ale nikdy mi na mysl nepišlo, jak si ona v tom domácím hospodáství poíná. Jak se stará o dcka ješt malá, chodí do lesa na trávu, okopává pole, jak dojí krávy, obhospodauje jiný dobytek. Jak me ustlat postele, jak nesnadno se manipuluje s naditými peinami! Tenkrát byly peiny široké 160 centimetr a s peím to byla poádná tíha. A na pkn ustlané postele se moc dbalo. A co prádlo? Prát se muselo kadý týden! Ttka vzali jeden cíp cíchy do zub a tak dímali. Sama jsem jich vidla, jak si asto vypomáhali pahýlem, který jim zbyl z pravé ruky.
 
Teprve kdy jsem mla k pouívání jenom levou ruku (a to jenom na pár týdn), jsem si uvdomila, jak tký ivot mli ttka Agneša na hospodáství pod Radhoštm. Ani jsem neslyšela, e by jí šel nkdo pomoci. Litovali ji všichni, to ano. Vzpomínám si na mou maminku. Kdy ttka procházeli pes náš dvr, nesoucí v jedné ruce tkou tašku s nákupem, íkávala: „Chudák, Agneša!“ Byla opravdu velký chudák, ale v mé vzpomínce se vynouje veselá enská, která pi ei neustále diskutuje i pahýlem, který rytmicky pipauje k tlu. Znovu a znovu ttku Agnešu vidím a vybavuji si ji pi mnoha a mnoha pracích v hospodáství a uvdomuji si, jaká  to byla statená enská. Myslím, e si tu vzpomínku zaslouí, vyvolat ji musel – bohuel – mj úraz.
 
V Trojanovicích jsme všem sousedm a sousedkám íkali „ttko“ a „stryku“ a všem stejn jako staíkovi a staence jsme onikali.
 
Hana Juraková
* * *
Zobrazit všechny lánky autorky
 


Komente
Posledn koment: 08.01.2020  08:27
 Datum
Jmno
Tma
 08.01.  08:27 Vendula
 28.12.  09:38 Von