Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Albna,
ztra Daniel.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pohled z okna
 
Stále více se poznáváme, zvykáme si na sebe a stáváme se páteli. Je tak na míst, kdo chce (není podmínkou), piblíit ostatním své okolí, své milé, zájmy, pocity, záitky atd. Zaali jsme pohledem z okna. Dalším pohledm se však meze nekladou, samozejm v etických hranicích, daných provozem tchto stránek.

Chcete se také zapojit? Je to jednoduché, pošlete text (pípadn i foto) na info@seniortip.cz  a my z toho udláme dokument, který se objeví na hlavní stránce v tématickém okruhu - Pohled z okna. Zatím to tak funguje a zde je jeden z dalších pohled - avšak pozor (!) název „Pohled z okna“ je jen penesený...

Tentokrát je to o touze pekonat sám sebe…
 

Pekonat sám sebe
 
Mám v sob touhu pekraovat své síly. Touhu, která m ene poád kupedu. Sjezdy ledovc se mi nabízejí k uspokojení mé touhy. Vše zaíná samotnou pípravou na týden lyování. Balení obleení, helem a brýlí ve m probouzejí, jakési nadšení a vzrušení. Cesta která doprovází hebeny zasnených Alp navozuje mysl k tomu proitku rychlosti. Po ubytování a uvítání v hotelu jsem zcela naladn na týden smrti. Ne kadý dokáe to co já na svahu.
 
Další den. Po snídaní se pevlékám do svého úboru. Lehké materiály obepínají mé tlo. Po píjezdu na ledovec si vyzvednu lye a lyaskou obuv. Vsouvám nohu do pevn sevených peská. Utahuju pevn, aby noha byla spojena s lyí. Vezmu lye a hlky do podpaí a jdu ke kabince, která m doveze a na samotný vrchol mohutné nezdolné hory. Pi jízd v kabince si všímám poasí, pak zrakem sjedu k zemi. Kontroluju si trasu a dráhu, i poet lya na sjezdovce. Vystoupím z kabiny, beru lye a jdu na sníh. Pi nazouvání si všímám i tvrdosti snhu, to jestli je namrzlý, nebo naopak urolbovaný prašan. Oklepávám si botu a nazouvám do vázání. Musí cvaknout hlasit, pak ješt s nohou zatesu, zda je noha pevn spojena s lyí. Pokud vše má být jak má, odpichuji se od snhu, abych nabral rychlost a pedjel houf lidí, co si nazouvá lye.
 
První zastávka. Zastavuju na hran svahu, rozhlíím se kolem. Sleduju kolemjedoucí. Jejich techniku. Taky se podívám do dálky. Na ty mohutné nárstky zemské kry. To vše je dílo pírody.
Nasazuju brýle, musí být na milimetr pesn. Nesmí m nikde tlait, ani profukovat na pokoku. Kuklu natahuju pes ústa. Kouká mi jenom nos. Naposledy procviím stehenní svaly. Zatesu rukama. Omotám si pojistné provázky z hlek kolem rukou. Zapichuju hlky do snhu. Oima sleduju horizont svahu, kady hrbol, kadá nerovnost í defekt na sjezdovce. V poslední moment se nadechnu a odpichuji se od hrany. Pomáhám si nohama k nabrání rychlosti. Pak se schoulím do vajíka. Nohy tsn u sebe a kolmo ke svahu. Svt se mi zaíná ztrácet. Z hrobového ticha se najednou stalo vtrné peklo. Vítr obepnul moje tlo. Neslyším nic ne šlehající vítr. Nevnímám nic jiného ne dráhu a její tye na okrajích. Kadá nerovnost, defekt od rolby se mnou cukne, jako by do vás na ulici narazil lovk. Tvrd a nekompromisn. Musím bhem vteiny se vrátit do té samé polohy, jinak bych se na dráze rozletl jak kus roztrhaného masa. V ten moment, v tu danou chvíli se cítím voln, jako pták co roztáhne kídla a pocítí vni svobody. Jsem rychlejší ne padající sníh. Lidé stojí a nechápav zírají na sebevraha, ítícího po strmém svahu, na kterém všichni jezdí slalom. Já to beru pímo rovn. Nezastavuju. Kolikrát se mi stane, e m spoj mezi rolbami vymrští do vzduchu. v tu chvíli letím vzduchem. Pomalu ani nedýchám celý sjezd, oi mi kmitají a vyhodnocují nejlepší trasu. Pak se kvapem blíí brzdná plocha. Zadek vymrštím do levé strany a vší silou zatlauju vnjší hranu lye do svahu. eu dráhu ostrým noem. Brzdím dokavad nesníím rychlost. Nkdy tento poslední úkoly bývá nejvíce bolestivý Chytí m ke do stehna a i pes to drím. Ohromný snhový oblak je všude kolem m. Nic nevidím, dokavad si sníh nesedne. Pak je hrobové ticho. Zaínám vidt oblohu a slunce. Srdce mi tak tlue, mám pocit e mi vyskoí z hrudi. Popadám dech. Rukama se opírám o stehna a masíruju je. Ke odchází. Pak se postavím a hledím na svah, který jsem práv pokoil, jako nikdo pedtím. Vidím zeteln svojí stopu ve svahu. istá a jasná linka vedoucí prostedkem svahu. Pak pijde pocit opojení. Jsem pímo nadšený z nového záitku, který se mi vryl do pamti.
 
Chvíli ješt stojím a kochám se nad svým úspchem. Lidé co byli na svahu, dojeli a ke m a zaali tleskat. S úsmvem pijímám jejich poctu. Odráím se z místa a jedu k dolním kabinkám. Tento adrenalin není pro kadého, pro nkoho jsem sebevrah a pro jiné zase vítz. Den koní a s ním i moje vystoupení. Po horké a opakované saun usedám ke stolu s vybraným ptichodovým menu. Veer se smjeme a vyprávíme si píbhy ze svahu. Vše koní pípitkem a pozdravením na dobrou noc. Po týdnu adrenalinových záitk sedím ve škole a hledím z okna a iv si opakuji detaily rychlosti. Vím a vím, e se tam opt vrátím. Na ten samý vrchol. Na tu samou dráhu. Na tu samou hranu ped odpichem.

 
 
A budu starý a nebudu schopný podávat výkon jako v šestnácti. Rád se podívám na další generaci, která bude pekraovat svoje dosavadní výkony. ivot je o tom, abychom se zdokonalovali, vylepšovali. Byly zdatnjší a všestrannjší. lovk se zkrátka nesmí bát. Kdo se bojí, do lesa nesmí.
 
Franci Urban


Komente
Posledn koment: 29.11.2019  13:16
 Datum
Jmno
Tma
 29.11.  13:16 Jitka
 29.11.  11:46 Von
 29.11.  11:28 Duan
 29.11.  07:57 miluna