Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Albna,
ztra Daniel.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

erný rytí
 
„Sejdeme se u benzínky," ozvalo se v telefonu. „Musím v myce ješt umýt auto."

Byla to kamarádka Vladnka. Domluvily jsme se, e m vezme na romantický skvost stedozápadní Moravy – bouzovský hrad, kde stedovcí rytíi spolu soupeí na královském rytíském turnaji. U jsem mla ped oima krásné fotky rytí v brnní, s dlouhými devci v elezných rukavicích, jejich bujné kon a dámy, které vítze ozdobí rí. Pozvání na pedstavení rytíského stedovkého divadla Traken na této starobylé památce jsem s nadšením pijala. Nenechám si pece ujít píleitost vstoupit s foákem v ruce do trnáctého století.

„Špatn t slyším," hulákala jsem do sluchátka. „Odkud voláš?"


„U z parkovišt u Terezské  brány," chraptlo sluchátko. „Tak tedy za dvacet minut."

Poprvé  jsem se s Vladnkou  potkala ped rokem v olomouckém sklípku U Dómu, kde pravideln zpívá moravské lidovky kamarádka Hanina a kamarád Roman hraje na housle. Štíhlá, perfektní
úes, francouzská manikúra. Ale mn padla do oka proto, e jí z tváe nikdy nezmizel úsmv a v oích mla pomnnky nebo chrpy? Pipomnla mi porcelánovou panenku ve velkém vydání. Díve byly malé porcelánové panenky oblíbenou dtskou hrakou, ale švadleny z módních salon na nich také pedvádly své nové modely. Proto snad i Vladnka vypadá vdycky jako ze škatulky. I její slovník je uhlazený. Nikdy jsem od ní neslyšela nezdvoilý výraz. Má ráda poádek a ád. Je prost akurátní.
„Umíš se taky nkdy hnvat?" zeptala jsem se jednou. „Pro?" udiven na mne hledla. „Všechno se dá ešit v klidu."

K benzínce pijela na minutu pesn. U z dálky jsem vidla, e její auák je jako vdycky jeden blesk.
„Co na nm chceš umývat?" obrátila jsem oi v sloup.

Štítiv ukázala na stechu. „Posrali mi ji holubi."
Zaskoilo m to. "Ty ­– a takhle rozílená?"
„Pímo vytoená," zlobila se. „Zrovna na strom, pod kterým parkuju, musí hnízdit."

V myce nebylo ani kolo, ani noha, a tak do ní Vladnka rovnou vjela.
Sedla jsem si na laviku a ucucávala dus. Slunce letn hálo, tak jako v lét heje, a já se tšila na výlet.

Netrvalo dlouho a myka vyplivla auto i s Vladnkou ven. Ta ho pomalu obešla a opt znechucen našpulila namalovanou pusu. „Je to tam poád."

Práv ve chvíli, kdy ze znakové kabelky Guess vylovila papírové kapesníky, se piítila honda four 750. Motorká v erné koené kombinéze a v erných vysokých botách ji zastavil pár krok od nás.

Vladnka si ho nevšímala. Pramálo ji zajímalo, e mu pekáí ve výjezdu. Pomalu tím kapesníkem otírala stechu auta a pak druhým, tetím a dalším. Vdy o krok ustoupila, na auto vrhla soustedný pohled a nový kapesníek stechu opt peliv cídil.

Kdy to motorká zaregistroval, nevil svým oím. Nejdív si sundal rukavice, z hlavy pomalu sal ernou vyklápcí pilbu a pak se z motorky zvedl.

Prokrináka, to je vazba! zastavilo se mi srdce. Motorká, v erné kukle pod helmu, zvolna zamíil k Vladnce. Ta ho však stále nebrala na vdomí. Zaala jsem se modlit, aby pouze vylovil z kapsy dlouhý úchyt z bizoní ke, svázal ho s ocelovým lanem, které pánbví kde seene, pivázal ho k autu a stejn tak jako jemu podobní maníci tahají v zubech náklaáky a elezniní vagóny i on auto Vlaky odvlee za pomoci svého chrupu nkam, kde nebude zaclánt. Jinak dozajista Vladnku zatlue pstí do zem, rozmázne ji na ze, rozcupuje na tisíc malých kousk za její opoválivost pipravovat ho o drahocenný as.

Vladnka si ho konen všimla. „Dobrý den," zamávla na nj asami.

Snad pijde ten vazoun k rozumu, doufala jsem. Moná Vladnku jenom poádn zpucuje. Ale ty výrazy, kterými ji poastuje, ty radši ani nechci slyšet.

Motorká se k ní piblíil ješt o jeden krok, mírn se uklonil a ekl:  „Madam, nebudete tmi kapesníky leštit celé auto, e?" Pak udlal elem vzad a zamíil zase ke své motorce.

Scéná jako v kin. U chybl jen popcorn. ekala jsem, co Vladnka udlá. Ta posledním  papírovým kapesníkem doistila stechu, vesele kývla na motorkáe a konen si sedla za volant. Posadila jsem se vedle ní. Nic nám nebránilo zamíit k Bouzovu. Ale kdy se to tak vezme, ani jsem tam jezdit nemusela. Mohla jsem pece jednoho rytíe vyblejsknout rovnou  tady. 

A vbec by nebylo na pekáku, e byl z jednadvacátého století.
 
Jaroslava Pechová
 
* * *
 
Ukázka z pipravované knihy Otisky úsmv.
Kniha me být vhodným dárkem pod stromeek pro vaše nejbliší.
V pevné vazb je k dostání na www.knihyfenix.cz

Zobrazit všechny lánky autorky
 
 
 
 

Komente
Posledn koment: 26.11.2019  10:39
 Datum
Jmno
Tma
 26.11.  10:39 Barbara K.