Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Doubravka,
ztra Ilona.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Biblické píbhy (19)

MEDITACE O BOHU ZÁKONA
 
„Hledejte mne a budete ít!“ (Am 5,4)
 
Na první pohled by se nám mohlo zdát, e sotva která doba pála víe a Bohu tak málo jako naše století. A pece si troufáme íci, e naše materialistické století stojí na prahu veliké duchovní promny. Všechny „revoluce“, jimi náš technický vk procházel, mly svá adjektiva: mluvili jsme o revoluci energetické, nukleární, zelené, kybernetické, genetické... ta nejvtší bude rozhodn spojena s pídavným jménem „metafyzická“. Lidstvo uprosted svých krizí dozrává toti k pijetí nové víry a vda, která se v posledních staletích halila do materialistických háv, se zaíná dostávat do nových sfér chápání. Jestlie toti první fyzikální zákony vedly lovka k jednorozmrnému vidní, k studiu pohybu hmatatelných tles v trojrozmrném prostoru, nyní se ocitá vda sama v mnohadimenzionálním svt. Studuje pochody, které jsou „zdravým rozumem“, na nj jsme vdycky spoléhali, nepochopitelné. Hranice mezi hmotným a nehmotným se poíná stírat a lidský rozum se pizpsobuje vnímání, chápání neviditelného. ím hloubji se lidské poznání noí do tajemství hmoty, tím blí má k peklenutí násilné propasti mezi hmotou a duchovní stránkou lovka. Tato propast byla mimochodem vykopána v raném období fyziky, která nemla nejmenší pontí o dnešním slovníku nukleárních badatel. A objevem energetického pole lidských bytostí, „studené plazmy“, jak se nkdy íká, se ocitla vda sama v pímém doteku s lidskou duší.
 
Není zejm náhodou, e všichni tvrci nukleární fyziky dospli na práh víry, i kdy pirozen vili po svém a vtšinou mimo tradovaná dogmata. Za všechny formuloval svérázný pístup k Bohu katolický filozof Michel Novak ze Stanfordské univerzity v USA. „Povznáším-li píleitostn svou mysl modlitbou, pak nikoli k njakému Bohu, kterého bych mohl vidt, slyšet anebo nahmátnout. Má modlitba smuje k Bohu v chladné a neproniknutelné polární noci, jakou doposud znali jen nevící.“

Ostatn Novakovo pojetí je blí pojetí Starého zákona ne všechny obrázky vousatého mue nad knihou híšník. A je také blí pravd ne nejastji pouívaný symbol trojúhelníku, suplující pedstavu Boha. Jakákoli snaha o konkrétní pedstavy musela toti selhat ji proto, e „není mono myšlence poznati nco vtšího ne sebe“, jak napsal kdysi William Blake. Starý zákon tento fakt chápal ped tisíci lety práv tak dobe jako my dnes.

Bh, nejvyšší ád kosmu, není (a sotva kdy bude) spoítatelnou rovnicí a jeho poznání není závislé na vaitelných, mitelných dkazech vdy. K cest do hlubin kosmu a naší duše je však nezbytná naše ivotní zkušenost, která nás otevírá velkým tajemstvím, a tedy Bohu. Hovoit o této otázce s patnáctiletými, dvacetiletými mladými mui, kteí se brání víe, by bylo ztrácením asu. Víra je toti pedevším vcí osobního zrání... teprve v jistém okamiku, kdy se rozhlííme zpt po kumulovaných záitcích a zkušenostech vlastního ivota, si poínáme klást otázky po smyslu, po ádu, který by všechno proité a proívané uspoádal. A ji v tomto okamiku, pi formulování svých otázek mimodk nalézáme Boha. „Nehledal bys m, kdybys m nebyl u nalezl.“
 

Mnoha našim souasníkm ovšem víra v Boha, v tuto nadosobní moc, pipadá povrenou. Je však pozoruhodné, e tým obyvatelm naší planety zdaleka tolik nevadí, e podléhají nadosobní síle pozemské moci, která postrádá ád, která se nám v pedivech svých funkcí jeví jako anonymní a nevypoitatelná síla. 

 
  
  

Pouíme-li se z textu Starého zákona, pak pochopíme, e víra v Boha je záleitostí nesmírn jednoduchou. Staí si piznat, e svt není poslední skuteností, e má svj smysl, a zkušenost sama nás pesvdí o tom, e svtu smysl nedává honba za pozemskými statky, kolobh výroby a stídání spoleenských systém. Jen tehdy, je-li svt víc ne píleitostí ke krátkému pohodlnému ivotu, má cenu v tomto svt bojovat a ít. 

lovk by i v boji o ivot selhal, jak íkal Bertrand Russel, kdyby byl pesvden o nesmyslnosti tohoto ivota.

Druhá cesta k Bohu vede pak pes etický kodex a hledání dobra na tomto svt. Izraelský prorok Ámos vyslovil kdysi tyto dv výzvy: „Dotazujte se Hospodina a budete ít!“ (Am 5,6) „Hledejte dobro a ne zlo a budete ít...“ (Am 5,14) Z premis vyslovených dávným prorokem lze pak snadno sestavit adu, v ní mezi dobrem, ivotem a Bohem budou rovnítka. Budeme pojednou blízko chápání antického filozofa Platóna, který ideu dobra povýšil na nejvyšší místo svta idejí.
 
Podívejme se však na stránky Starého zákona, abychom se seznámili s biblickým pojetím Boha. To, co je tu do oí bijící, je fakt, e si lidé od nepamti kladli se stejnou naléhavostí jako my jednu a tuté otázku: Kdo je Bh? Vzpomeme si na Jákoba, otce dvanácti pokolení, který se po dvacetileté práci u svého tchána vrací do zem svých otc. U eky Jaboku, jak víme, dochází k nonímu zápasu mezi Jákobem a Bohem, „Jak se jmenuješ?“ (Gn 32,28) naléhá na neznámého Jákob. „Pro se ptáš na mé jméno?“ (Gn 32,30) odpovídá Bh dotazem. Jinými slovy bychom mohli íci: Co ti poví moje jméno? S podobným dotazem se na Boha obrací otec legendárního biblického siláka Samsona Manóach. Kdy mu neznámý slibuje narození hrdinského soudce Izraele, Manóach se ptá: „Jaké je tvé jméno?“ (Sd 13,17) Odpov zní tentokrát pesnji: „Pro se ptáš na mé jméno? Je podivuhodné.“ (Sd 13,18)

Konen do tetice klade tuté otázku Mojíš. Kdy se na Sinaji setkává se Stvoitelem v hoícím kei, tuší, e se jej Hebrejci budou vyptávat na autora biblické zvsti. „A se m však zeptají, jaké je jeho jméno, co jim odpovím?“ (Ex 3,13) „Jsem, který jsem,“ (Ex 3,14) odpovídá hlas z hoícího kee. ekni toto Izraelcm: „Posílá m k vám Hospodin, Bh vašich otc...“ (Ex 3,15)

Ji pedtím praotci Izraele – Abrahamovi – ekl Bh tém stejnými slovy: „Já jsem! A toto je má smlouva s tebou...“ (Gn 17,4) Kdybychom chtli tuto myšlenku pevést do souasné mluvy, opsali bychom ji zejm slovy: Co ti záleí na jménu? Podstatné je, e jsem, a fakt, e jsem, musí být východiskem pro tvé konání.
 
idé si ovšem uvdomovali, e Bh, toto velké mystérium Zákona, je tko postiitelný slovy. Kadá konkrétní pedstava musela být mylná a nutn svádla na scestí. Proto druhý bod Desatera zakazuje zpodobování Boha, a proto Hospodin na Sinaji íká Mojíšovi: „Nemeš spatit mou tvá, nebo lovk m nesmí spatit, má-li zstat naivu.“ (Ex 33,20) Tímto textem není zejm eeno, e by lovk tváí v tvá Bohu musel zemít, spíše tušíme, e s pedstavou Boha se nemohou lidé vyrovnat, dokud ijí v poutech pozemského ivota. Prorok Izajáš íká doslova, e „jeho rozumnost vystihnout nelze“. (Iz 40,28) „Výšiny nebes, hlubiny zem a srdce král nelze prozkoumat,“ dodává kniha biblických písloví. (P 25,3)

A pece nás Starý zákon nenechává zcela bez odpovdi. Kdy se Mojíš v hoícím kei ptá na Boí jméno, Bh mu odvtí slibem vysvobození: „Nue poj, pošlu t k faraónovi a vyvedeš mj lid, Izraelce, z Egypta.“ (Ex 3,10) Povolává Mojíše k vedení idovského spoleenství a vyhlašuje své rozhodnutí vysvobodit idy z otroctví. Jinými slovy: na cest, ve splnní tchto slov poznáte, kdo jsem. Bh je prost pítomen tam, kde je lidská ruka napaená k inu, kde jsme vyzýváni jít kupedu djinami, cestou vysvobození. Pjdete-li, budu s vámi, slibuje, a budete-li m chtít poznat, poznáte m na své cest. Promlouvám k vám skrze promny svta.
 

Tato pedstava Boha byla ve starovkém svt revoluním obratem lidského chápání. Všechna pohanská bostva byla toti vázána na urité místo – pojila se ke krajin (napíklad k Olympu), k jednotlivým mstm, ekám. A bylo jakousi slušnou nutností pijmout víru nového bostva, jakmile lovk vstoupil do sféry jeho teritoriální jurisdikce. A tu se tedy pojednou beze všech filozofických spekulací vynouje Bh pokroku a djinného asu. 

Tento Bh je pro idy sledem událostí, jimi kráela historie, která zaala stvoením a spje k završení. Nejen Bh, ale i Kristus pjde osou událostí, bude poutníkem na cest a také archa úmluvy se od poátku stane mobilní. Jak revoluní byl tento obrat, zjistíme porovnáním Starého zákona s úvahou antického myslitele Marca Aurelia, který napsal, e „ti, kdo pijdou po nás, nezaijí nic nového a e dívjší pokolení také více nevidla...“

A tak tedy máme ped sebou Boha Exodu, který jde stále ve „sloupu oblakovém“ ped lovkem, aby mu vytyil cestu. Ukazuje prstem k následování a vyzývá lovka k aktivnímu inu v djinách. „Já sám pjdu s vámi,“ (Ex 33,14) íká Bh Mojíšovi. Proto se tolikrát objevují v bibli apely, vyzývající lovka k pohotové odpovdi na danou situaci. „Nyní jdi...“ dovídá se Mojíš. „Vstate, vyjdte,“ íká Bh vdcm Izraele o poslední noci egyptského pobytu. „Bu rozhodný a udatný,“ (Joz 1,9) dovídá se Jozue, který má vést lid pes rozvodnný Jordán, „nemj strach a neds se, nebo Hospodin, tvj Bh, bude s tebou všude, kam pjdeš!“ (Joz 1,9) Slova „vzchop se a bu odváný“ se tu zámrn opakují tyikrát za sebou.

„Jdte obsadit zemi,“ zní výzva zapsaná v páté knize Mojíšov. I Jákob slyšel nco podobného, kdy se dovršila dvacetiletá sluba u tchána Lábana. Slyší píkaz: „Vyjdi te hned...“ Ezdrášova kniha, která zaznamenává léta po návratu Izraele z babylónského zajetí, cituje apel: „Vsta! Vzchop se a jednej!“ „Vyjdte, pikazuje se v knize Nehemjášov a Izajáš slyšel podobn znjící pobídku: „Jdi a ekni lidu tomu...“ „Probu se, probu, povsta Jeruzaléme...“ (Iz 51,17) „Pry, pry odtud, vyjdte z Babylóna...“ (Iz 52,11)

A kdy se prorok Jeremjáš tmto jasným píkazm k inu brání a porovnává své schopnosti se silami malého dítte, slyší: „Neíkej, dít jsem, nýbr kamkoli t pošlu, jdi a vše, co pikái, mluv.“ (Jr 1,7) „Dejte se do díla, nebo jsem s vámi,“ dostává píkaz prorok Ageus (Ag 2,4), který bojuje o obnovu jeruzalémského chrámu. „Zamyslete se ván nad tím, co se dálo...“ „Jdi v této své síle a vysvobodíš Izraelce,“ dovídá se slavný soudce Gedeón. (Sd 6,14)

To je jen nkolik náhodn vybraných pasáí z Písma – všechny citáty lze však pevést na jediného jmenovatele. Bh je tu pedstaven jako síla, která vede lovka k vzdáleným horizontm budoucnosti. Je to Bh inu a promn.

Zárove se nám tu vyjevuje ješt jiná stránka Boí podstaty – toti záruka, e smyslu Bh bude s námi tam, kde budeme usilovat o naplnní výzvy, Zákona, etického ádu. V tomto se nám na stránkách bible klade rovnítko mezi víru a dvru, e lovk ve svém úsilí není sám, e pravda a dobro vítzí, jak nás pesvdují starozákonní texty a vlastní zkušenosti, a e lovk, který se pro toto vítzství, a tedy za Boha obtuje, nezíská nic menšího ne ivot sám. Odsud pramení naše odvaha k riskantním krokm ivota a jistota, e „hvzdy“, jak psali starovcí filozofové, bojují za spravedlivého lovka. A tak tedy Bh, který byl pro antickou filozofii pojmem pro spekulativní diskuse, se v starozákonním podání stává záleitostí pesvdení a záruk.
 
Konen biblický Bh je vtlení ádu a Zákona. Zatímco olympská bostva uinila z djin sled rozmar a osobních zápletek a zatímco se bohové ped Trójou chovali jako fanoušci sportovního utkání, Bh Izraele „ zjednává právo sirotku a vdov, miluje hosta a dává mu chléb a šat“. Je nám vdcem, zákonodárcem a soudcem, je všudypítomný v našich bliních, hlavn mezi tmi, kdo oekávají naši pomoc. A odtud tedy plyne stálý biblický refrén: výzva k hledání dobra a k promn svta ve smyslu vyšších mravních nárok Zákona.
 
  
  

Bh je tedy i novým kritériem, úhlem našeho nazírání na celý svt a na sebe sama. lovk v biblickém zorném poli pestává akcentovat všechno to, co v nás umírá, a orientuje se na investice v oblasti duchovní, tedy na to, co v nás zemít neme. Krom toho toto kritérium penáší naše dnešní usilování daleko za horizont našeho vlastního pozemského bytí, nebo vnáší do svta pojem vnosti. 

Bez tohoto pohledu na vné trvání by pestala být budoucnost naším asovým rozmrem, svt by ztratil smysl a ivotní údl by se promnil ve lpní na ivot za kadou cenu. Takovýto ivot je však jen ivoením slabých – jich je kolem nás víc ne dost.

A posléze v zorném úhlu víry, Zákona a vnosti dostanou i vci kolem nás pravou velikost, své pesné dimenze a relace. To, o jsme byli ochotni usilovat ješt ped nedávnem, mnohé pochybné pseudohodnoty, rázem klesnou na ebíku našich ivotních priorit.

Takový je tedy Bh Zákona, který v djinách oslovuje lovka. „Kde je tvj bratr?“ (Gn 4,9) ptá se Kaina. „Kde jsi?“ dotazuje se Adama. (Gn 3,9) Kam jsi se to dostal, love? Tyto otázky se vynoily ji na úsvitu biblických djin. Pekonaly však mnohá tisíciletí a se stejnou aktuálností oslovují dnes a denn nás. Jak na tyto otázky odpovídáme my?
 
Píšt: ivot jako cesta.
Pvodní ilustrace nazarénské školy pro tisk upravila © Olga Janíková.
 

 
Slavomír Pejoch Ravik
* * *
Zobrazit všechny lánky autora


Komente
Posledn koment: 09.12.2019  16:51
 Datum
Jmno
Tma
 09.12.  16:51 Von