Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Otlie,
ztra Zdislav.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

TASMÁNIE – 2000
 
Ostrov australské federace a zárove jeden z australských stát leí 240 km jin od australské pevniny. Rozloha ostrova je 90,758 km a ije tam skoro 515,000 obyvatel.

V roce 2000 jsme vlastnili Toyota Hice miniautobus. Ml mnoho výhod a jedna z nich byla praktinost. Vladimír to auto úpln miloval. Stále ho pipomíná a vychvaluje. Mohli jsme v nm peváet všechno moné, nouzov spát a bylo to o mnoho lepší ne ve stanu. Nejlepší bylo, kdy jsme naskládali do auta celou rodinu, anebo pátele a jelo se na výlet.

Autobus byl oficiáln pro tináct lidí, neoficiáln pro patnáct.

V tomté roce jsme zamluvili s páteli dovolenou do Tasmánie. Lákalo nás poznat tak opvovaný ostrov pipomínající ást Evropy, hlavn prý Anglii a to prý svými zelenými mírnými kopeky. Jiným ostrov pipomíná Nmecko, tak to bude podobné i našemu esku. Jedeme se pesvdit. Pátelé v té dob mli tináctiletou sleinku, která se na výlet moc tšila.

Byly dva zpsoby, jak se na Tasmánii dopravit. Buto letadlem, ale to by znamenalo pjit si tam auto, anebo lodí, „Spirit od Tasmania”, která nám za $60 peveze naše auto.

To bude nejlepší ešení. Pobereme vše potebné a ješt budeme mít v aut hodn místa.

Pátelé souhlasili a v den odplutí jsme brzo ráno vyrazili z Canberry do Melbourne, odkud lo vyplouvá. S pipraveným autem máme být na molu kolem páté hodiny odpoledne.

 

Cesta z Canberry moc dobe ubíhala a po osmi hodinách jízdy jsme ji ve dv hodiny odpoledne parkovali u pístavu. Mli jsme ješt domluvenou schzku se spolenými známými, kteí ijí v Melbourne. Ti u na nás mávali a tšili se ze spoleného setkání.

V restauraci jsme dopili kávu a u jsme se chystali s autem k lodi, která byla pistavená a zaala naloovat. Nejdíve tedy auta a potom jsme mohli do lodi vstoupit my.

V šest veer jsme se pibliovali k vytyenému místu pes “Bass Strait” v Tasmánském moi, k cíli naší dovolené.Lo popluje celou noc a ráno u nás eká malebná Tasmánie.

Kabinku na spaní jsme mli uvnit lodi, bez oken.

Tentokrát to bude poprvé, co budeme spát v lodi. Nevdli jsme, co nás eká.

Kamarád mi nabídl jako prevenci proti moské nemoci tablety. Váhala jsem, ale nakonec jsem je pijala. Dobe jsem udlala a mohla v noci leheji spát.

Lo se na vlnách houpala jako zbsilá. Myslela jsem, e snad ani nedorazí, e moná skoníme na dn moském. Tento úsek prý je nejhorší na svt a v minulosti nkolik lodí opravdu skonilo v moských hlubinách.

Píšt si ped výletem musím vše ovit. K emu by mn to však bylo? Sedla bych ustrašená doma a nikam bych necestovala, co to já zase ráda. Zahodila jsem negativní myšlenky do hlubin moe a obrátila pozornost na krásný ostrov.

Ješt kdy jsme ili v Melbourne, mli jsme kamarády, co vše jednoho dne prodali a rozhodli se ít v Tasmánii. Usadili se nedaleko pístavního msta Devonport, kde mla naše lo konenou. Hned po opuštní lodi jsme našim milým kamarádm oznámili, e jsme dorazili. Pozvali nás na kafe a zákusek. Dovolená zaíná dobe, radost ze setkání byla oboustranná. Po rozlouení jsme pokraovali v jízd smr “Hobart”, hlavní msto ostrova.

První Kasino v Austrálii bylo schváleno k provozu práv v Hobartu. Vzpomínám si, kdy jsme ješt ili v Melbourne, e se organizovaly hromadné zájezdy práv do hobartského Kasina. Netrvalo ale dlouho a nyní kadé hlavní msto kadého státu v Austrálii má svoje vlastní Kasino.

V Hobartu jsme byli za pár hodin jízdy a hned jsme si vyhledali naše zamluvené ubytování.

Byl to starý historický dm „Orana house”. Vlastnili ho manelé a v cen ubytování byly snídan.

 

Kdy se nás v cestovní kancelái ped odjezdem ptali, kde chceme zajistit bydlení, vyádali jsme si historické domy (Heritage houses). Mají povst, e v nich straší. Není divu, Tasmánie má z minulosti docela bujnou dramatickou a nevalnou povst. Napíklad v dob osidlování, Angliané vystíleli domorodé obyvatele do posledního mue. Proti puškám a dlm byli tito lidé s bumerangem a pár oštpy bezbranní.
V Hobartu jsme absolvovali výlet hromadným autobusem po mst a s vyhlídkou z blízkého kopce na msto.

Další den byl naplánován výlet do trestanecké vznice „Port Arthur“. Pírodní muzeum je vzdálené 60 km od Hobartu. Port Arthur je malé msteko chránné jako svtová památka. Vystavno bylo v osmnáctém století britskou velmocí.

Peváeli sem trestance za úelem manuálních prací na výstavb nové kolonie. Toto místo je v Tasmánii nejvíce navštvovanou atrakcí.

Aby toho traumatu nebylo málo v roce 1996 se v historické ásti odehrála další masová vrada od dob kolonizace. Vrah Martin Bryant, dvaceti osmiletý mu z Hobartu, zastelil ticet pt lidí a za tu hrzu dostal ticet pt let vzení. Jenom? Po tomto masakru tehdejší prime minister „John Howard” zmnil zákon o vlastnictví zbraní.

Procházeli jsme celami a budovami vznice. V nkterých místech lezl mráz po zádech z té hrzy, co se tam v minulosti odehrávala. Také tam prý straší. V obchod se suvenýry jsem zakoupila kníku: “Ghost of Port Arthur” (Strašidla v Port Arthuru).

Jestli je to pravda co jsem peetla, tšilo m, e jsem v poádku a k tmto jevm imunní. Všude, kde jsme pebývali, jsem spala jako dudek. Naše malá sleinka spolucestovatelka se však sama v pokojích bála. Radj spala mezi rodii na manelských postelích. Ani se jí nedivím, je to citlivé dve. Kdyby mn ty píbhy nkdo vyprávl v mých tinácti, tak bych snad zešílela strachy.

Udlali jsme spoustu fotografií z Port Arthuru a na nkterých jsou takové zvláštní stíny, osvtlení, mlhovina nebo co? e by pece jenom duchové?

Naše trasa pokraovala pes krajinu východního pobeí, smrem k „Swansea”.

Kamarád nás zavedl do galerie našeho krajana Mirka Maíka. Tam jsme obdivovali, jak se s jeho letitou maminkou o galérii starají. Jeho práce - svaované reliéfy - jsou známé ne jenom v Tasmánii, ale i v celé Austrálii. Máme tu est vlastnit jednu z jeho unikátních prací.

Ve Swansea jsme spali ve starém “guest house” a další den pokraovali smrem Launceston. Projídli jsme osadu “Ross”, kde je snad nejstarší kamenný most v Austrálii. Dále švýcarskou vesnicí situovanou blízko Launcestonu.

Dorazili jsme do dalšího “gest house”. Bílou historickou budovu vlastnila vdova nmeckého pvodu. Tam urit strašilo! Všude bylo pítmí a to prý strašidla vyhledávají! (ha ha ).

Pi projíce mstem jsme objevili krásný bílý kostelík na prodej. Vladimír u zase snil, jaký krásný originální dm by z kostelíka byl. Návrh jsem okamit zavrhla, e u se nikdy nikam nemíním sthovat, e u toho koovného ivota mám dost. Postaí dovolené a návraty do domku v Canbee. A beztak, co kdy v kostelíku straší? „Nech m aspo snít”, zabrblal nespokojený Vladimír.

Do Tasmánie se musíme ješt nkdy v budoucnosti vypravit a prozkoumat západní ást ostrova. Hlavn Cradle moutain, kde jsou úasné pochody a populární trampské osady.
 
Jana Gottwaldová
* * *
Zobrazit všechny lánky autorky
 
 

Komente
 
 Datum
Jmno
Tma