Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Bohuslava,
ztra Nora.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

PAN NASRAT
 
Nevím jak zaít, ale je to tak. Zmínný pán byl uritou dobu zaujatý proti bezpráví, kterého se mu dostalo, a proto ta líbivá pezdívka. Sám si ji vybral. Píbh zaíná tím, e jedna smutná eská maminka z Moravy hledala svého nezvstného syna. Dlouho se neozýval a to ji rmoutilo. Poštstilo se ji poznat manelovu maminku. Po zjištní, e má rodinu v Austrálii, poprosila ji, aby nám napsala. Nadje, e snad bychom mohli pomoci a jejího ztraceného syna vyhledat, ji hála u srdce. Dala mamince poslední adresu, na které její syn uritou dobu bydlel, ne se odmlel. Neozývá se prý ji nkolik let.

Mj samozvaný detektiv manel se pípadu ujal a na zmínnou adresu napsal dopis, vysvtlil co a jak. Byl povený a chce syna té paní kontaktovat. Udal naši zpátení adresu a telefonní íslo. Dva roky ubhly a nikdo se nám neozval. Vladimíra mrzelo, e nešastné mamince z Moravy neme vyhovt. Krátce nato nám zavolala paní jménem Líba, e její syn Kamil dostal práci v Canbee, ale protoe tam nikoho nezná, napadli jsme ji my jako rodina. Líba? Líba? Známé dv Líby, ale hlas této pani našim Líbám neodpovídal.

„Jak jste se, pani Líbo, o nás dozvdla?“ ptal se Vladimír. Pipomnla nám píbh ztraceného syna, na kterého jsme u za ty dva prošlé roky dávno zapomnli. “Jsem nezvstného manelka”, prohodila ledabyle Líba. V krátké dob po rozhovoru Kamil naší rodinu navštívil. Mli jsme z návštvy ohromnou radost a vyptávali jsme se na všechno moné. Chtli jsme si situaci v jeho rodin piblíit.

Z vlasti odešli piblin v té samé dob jako my. Osmdesátá léta minulého století. Pan N…… není Kamilv biologický otec, ale protoe si ho osvojil a vychoval je to vlastn jeho táta. Sestra Ella se Líb a panu N…… narodila u v Austrálii. Kamila jsme si moc oblíbili. Naši chlapci  v nm našli úasného, upímného kamaráda. Inteligentní milý Kamil se zajímá o vci, které zajímají i Vladimíra, tak se i on obzvlášt na jeho návštvy tšil.

Otázce Kamilovi „Pro se tatínek nehlásí rodin ve vlasti?” se pousmál a ekl, e a rodie poznáme, máme si udlat sami názor. Pijeli ze státu N.S.W., kde ili, za synem nkolikrát a byla tedy píleitost je osobn poznat. První návštva u nás byla jednoho podzimního dne. Vrátila jsem se z práce dom a u jsme je tam mli sedt v obýváku. Usmvaví lidé, takový pravý hipísáci, jak jsem si je podle prvního dojmu klasifikovala.

Pedstavili jsme se a já nemohla odtrhnout zrak z jejich nohou. Oba byli bosí, i kdy byl chladný den. Kdepak zima, jsou navyklí chodit bosí za kadého poasí. Vyprávli nám, e zkoušeli všelijaké diety jako napíklad vegetariánskou (mají svojí organickou zahrádku), stravu frugetariánskou (to se údajn jí pouze ovoce). Mli peteno mnoho knih Nového vku. Nkteré jsme také znali.

ijí na farm blízko msta Tenterfield. Všechno, co stojí na pozemku, manelé vlastnorun vybudovali a upravili sami. Nejdíve se mn tito lidé zdáli velice podivní, jiní, ale urité názory mli zajímavé a inspirující. Zvali nás, a je na farm navštívíme. Nemohli jsme se k tomu odhodlat. Vdy, kdy jsem si párek pedstavila, nco m zrazovalo tuto návštvu uskutenit. Zdáli se mi trochu bohémští, vlastn a moc bohémští a já nevím, co ješt jsem si vymýšlela. Pak mn bylo hanba, e je kritizuji podle obleení, upravenosti a podobn. Podívej se radši do nitra, neodsuzuj, lovk nikdy neví, co jiného lovka k tomu i onomu vede? Pro si vybrali takový zpsob ivota?  Kdy opomenu mé kritikou zakalené myšlení a všelijaký pochybný názor, musím piznat, e Libušku jsem si moc oblíbila a nco m k ní pitahovalo. Asi ta svoboda myšlení a jiný zpsob ivota. Po tech letech se nám Kamil z Canberry odsthoval. Usadil se v Brisbane ve stát Queensland. Zstali jsme E-mailovými dopisy a telefonáty stále v kontaktu.

Líbu s manelem jsme njakou dobu nevidli, a jsme dostali avízo, e Líba je ván nemocná a projevila zájem nás vidt. „Pijdte se konen za námi na farmu podívat. ”Vládí! Musíme jet, to je váný dvod, hlavn kdy si to nkdo peje a je ván ohroen nemocí. Taková pocta, e si na nás nkdo jako je Líba, v krušné chvíli vzpomnl!" V krátké dob po nemilé zpráv jsme se vypravili do Tenterfieldu na návštvu. Pan N… nám poslal plánek, jak farmu najdeme, a podrobné instrukce.

Dobe udlal, jinak bychom to místo nenašli. Uritou ást se jelo polem, kde neexistovala cesta, potom prašnou kamenitou cestou a ped bránu pozemku. Za bránou zuiv štkali dva nmetí ováci. Mám pejsky v oblib, ale k tmto bych se nemohla piblíit. Byli to opravdoví hlídai, ne jako ti naší dva rozmazlení povalei Mont a Manic! A dorazíme k brán, máme zavolat a pan N… psy uváe. Vše se odehrávalo jako ve filmu podle scénáe. Následovali jsme poslušn všechny pokyny. Nejdíve nás udivila strašná cesta k pozemku. Mli jsme obavu, e se tam nkde zasekneme a u nikdy nevyjedeme. Pak nás vydsili psi. Uvidíme, co nás ješt eká.

Po uvázání ps jsme došli k domku, který si postavili (peván devo) a vítali jsme se s Libuší. Netušili jsme, e je na tom tak špatn. Nemohli jsme ji ani poznat. Byla vyhublá, zesláblá a manel jí z postele na idli penášel. U ani nemohla chodit. Ta zákená nemoc, které se kadý bojí, ji dodlala. Nejhorší se nám zdálo, e není v tomto stavu v nemocnici. Prý byla, ale mu si ji dovezl dom, e se postará.

Neuvdomili jsme si, e tito lidé neví na chemoterapii a šourání se v lidském organismu. Prost se snaí z problému dostat pirozenou, alternativní lébou, co však nemusí zaruit vdy úspch. Bylo nám jí moc líto, i to, e nemá odbornou péi. Byla však stále rozesmátá, njak se svým osudem smíená. On stále opakoval: ”Je to všechno jinak a to byste nepochopili!” Ml pravdu. Nic jsme nechápali. Veer jsme filozofovali a dozvdli jsme se víc o zpsobu ivota, kterým se rozhodli ít.  Litovali jsme Ellu, e asi v blízké dob ztratí maminku. V té dob ji bylo šestnáct let.

Dívka nechodila do školy. Uila se pes radiokomunikaci, jak je to v Austrálii zvykem pro dti ijící v odlehlých místech na farmách. Rodina nevlastnila TV. Elektinu jim vyrábl malý solární panel. Zmohl se pouze na šero v baráku. Tenterfield byl pouze 10 km vzdálen od farmy, tak jsme si mysleli, e Ella mohla klidn chodit ve mst do školy a stýkat se s druhými dtmi. Jak pan N…..díve prohlásil: „To byste nepochopili, je to všechno jinak”. V jejich pípad to jinak bylo. Ten veer Ella sedla na štokrdleti u kamen a stíhala košili. Ústiky házela do ohn. Divili jsme se, co to provádí? Vysvtlila nám, e neperou, e vci uritou dobu nosí a pak pálí.

Kdy se jim obleení nedostává, jdou nakoupit do second hand obchodu (sekáe) a pak vci po ase zase spálí. Nechápali jsme opravdu nic. Copak se lidé musí zdobit pozemskými nicotnostmi? Posteskl si náš známý a také se nám snail vysvtlit, pro se rodin v republice neozývá. Copak jim mohu napsat, jak tu iji? Nic by nechápali, tak jako vy. Byli by moná víc smutní, ne kdy o mn nevdli. Nevím, jestli jsme to byli my, kdo ho pesvdil, anebo se rozhodl sám, e po dlouhém ekání se mamince pece jenom ozval. Urit byla v sedmém nebi a potšena.

Psi m ješt jednou vystrašili, kdy jsem si šla pro nco do auta. Zapomnla jsem, e tam jsou a e kolem nich musím oklikou. Vyšla jsem z domku, míím k autu a najednou m hrza pimrazila k zemi. Oba psi vyskoili a šílenou rychlostí se na m hnali. Pl metru pede mnou se zarazili, nebo jim etz, kterým byli pipoutáni, nedovolil dál (k mému štstí). To by tak scházelo, chtli jsme se dom vrátit v poádku. Nebylo divu, e psi na samot takto reagovali, byli zvyklí jenom na rodinu a hlavn vycviení hlídat. Pan N….. nám dokonce podotkl, e si na jejich pozemku sami loví rádlo. Hrza m jímala pi pomyšlení. Pozemkem bhaly divoké kozy, králíci a také klokani. Vzal nás na obchzku jejich obrovskou farmou. Nesl si pušku a na zádech ml takovou velkou nši. Prý kdyby cestou nco ulovil.

Došli jsme ke skalám a z vrchu dol byla vidt roklina, propast. Kdybychom tam spadli, tak nás tam dodnes nikdo nenajde.  Spali jsme tu jednu noc v aut.  Bylo nám nabídnuto spát v jiném domeku, který postavili Elle, ale to jsme zavrhli s tím, e ráno brzo vyjedeme k domovu. Ten veer po zajímavé debat a popíjení vína vlastnorun vyprodukovaném majitelem farmy, jsme se rozlouili a šli do auta zaparkovaného za bránou pozemku spát. Nemohla jsem vzrušením zaspat. Hlavou mi lítaly neuvitelné myšlenky. V brzkých ranních hodinách jsem budila Vladimíra, a u radši jedeme dom. Byl zázrak, e jsme se z toho labyrintu vymotali na hlavní cestu a nezabloudili.

Naše milá kamarádka do trnácti dn po našem odjezdu zemela. Nezemela však v našich srdcích. Kadá návštva Kamila u nás nám jí pipomíná. Pan N….. po smrti manelky farmu prodal, dcera ije s pítelem na jiné farm a svobodn myslící pán, se zmnnou E-mailové adresy ladící více lidskému sluchu, opustil Austrálii. S penzi za prodanou nemovitost, se kterými se mu bude lépe dait v rozvojových zemích, si vybral Kambodu. Oenil se s mladou paní a mají spolu dv dti. Stále nás zve na návštvu do nového psobišt, kousek od hlavního msta Phnompenhu. Na Velikonoce 2015 nás Kamil navštívil se svou pítelkyni. ijí spolu v Sydney, take k nám u ne tak daleko jak bylo z Brisbane.

„Kamilku, a pojedeš navštívit tatínka, dej nám prosím vdt. Pojedeme s tebou!”

„Opravdu? To tatínkovi, hned jak bude píleitost, dám na vdomí.“ Prý se u moc tší a bude nám Kambodou dobrým prvodcem.
 
Jana Gottwaldová
* * *
Zobrazit všechny lánky autorky


Komente
 
 Datum
Jmno
Tma