Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Romana,
ztra Albta.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Biblické píbhy (16)
 
O modlách
 
„Neudláte si bohy stíbrné ani zlaté“ (Ex 20, 23)
 
Nyní je na ase si pipomenout druhé pikázání Desatera, jeden ze základních bod Sinajské smlouvy. Zákon tu praví doslova: „Nezobrazíš si Boha zpodobením nieho, co je nahoe na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se niemu takovému klant ani tomu slouit.“ (Ex 20,4.5) A v poslední repetici izraelského kodexu, krátce ped svou smrtí, dodal Mojíš ješt tato slova: „Nezahrávejte si se mnou! Nedlejte si stíbrné ani zlaté bohy!“
 
Na mnoha místech Starého zákona se pak toto téma znovu a znovu  opakuje. V páté knize Mojíšov se napíklad objevuje hrozba, e Izrael bude „slouit bohm vyrobeným lidskýma rukama“. (Dt 4,58) Jeremiáš zase vzpomíná, e idé padali na kolena ped dílem svých rukou, a i Micheáš svj lid ped takovýmto poínáním zrazuje. Odtrhli se od Boha, beli za nicotou a stali se nicotou, vypráví Jeremiáš, zatímco se v Danielov knize konstatuje: „Pili víno a chválili bohy zlaté a stíbrné, bronzové, elezné, devné a kamenné.“ (Da 5,4) 

 
  
              

Jaký je podtext tchto varovných slov? Izraelité pedevším chápali, e Bh je smysly nepostiitelný a e ádná z našich pedstav, ádná modla, ádný obraz neme Stvoitele zastoupit. Krom toho pohanské národy své idoly vytváely proto, aby mohly svá bostva svázat do akního rádia svých dispoziních moností. Umístním bostev ve svých domovech a obtováním modle si chtli vynutit splnní svých tueb. Bh Zákona se však tomuto znásilnní vymyká ji svou podstatou.
 
Biblický text jde však – v dosahu i v ase – mnohem dále. Ubíhající staletí toti staré texty jen aktualizovala, a tak se dnešnímu tenái (vezmeme-li v úvahu zvýraznné pasáe) nutn musí zdát, e Mojíš a ostatní proroci oslovují nikoli jen starovké modláe, ale i naši konzumní spolenost. 

Jako by slovo Zákona peklenulo tisíce let, aby s daleko vtší naléhavostí promlouvalo k synm dvacátého století. Z citovaných pasáí toti vyplývá, e za uctívání pohanských idol nememe pokládat jen uctívání model, ale i docela uritý zpsob ivota a myšlení. Kdybychom se chtli pokusit o definici, ekli bychom asi, e pohanský idol není nic jiného ne projekce lidské pedstavy a lidské stupnice hodnot na nebeskou bá. Jinými slovy eeno: za modláství lze pokládat obvyklou lidskou tendenci promovat produkty lidských rukou v bezmála boský ideál. Sinajská smlouva tedy – mimo jiné – zapovdla striktním zákazem modly jako tendenci zboovat to, co si vymyslel, vytvoil a prodal lovk.
 
Na Sinaji byly tedy zrelativizovány hodnoty pozemského pvodu, na nich si tolik zakládá naše doba. lovku, který inklinuje k tomu, aby si zbonil stát, sebe, svou sílu, status urité ivotní úrovn, se tak dostalo poprvé v djinách varování. V podtextu bible meme tady vyíst, e to, co je pomíjivé a konené, nelze vyzvednout na piedestal nekoneného, a to, co pomíjí, práchniví a rozpadá se, nesmí v lidské pedstav dostat pee stálosti. Jestlie se tak pece jen dje, pak lovk neme uniknout trestu.
 
Kde se tento trest zaíná? Mezi Bohem a mezi výtvory rukou, symboly majetku a spoleenského postavení existuje skrytá vazba, jakási logická forma dvojitých nádob. Jestlie se stane, e se zmatou ideály ivota, jestlie se ze snahy o dobe proitý ivot uiní vize pohodln a bohat uitého ivota, pak se nutn zmní postoj lovka ke kosmu. Tam, kde se z relativních hodnot konzumu stanou hodnoty absolutní, je zrelativizovaný sám Bh a morální ád. V dsledku toho se lovku rozplyne ped oima stabilní referenní systém, pevný bod vesmíru, k nmu vztahoval svou etiku, své úsilí a svá mítka. A to ovšem znamená, e místo Boího vztaného bodu zvolí lovk v konené instanci bod nový: me jím být a vtšinou jím je ekonomický nebo politický systém. 

Avšak nic není mén stabilního ne tyto zdánlivé opory veejného poádku – to vdli ji autoi Starého zákona. lovk, který tento historický fakt nepochopil, proije pak znásobené deziluze ve chvíli, kdy se ony svtlé pilíe zanou otásat, kdy selhává princip moci, který se mohl pochlubit jen naplováním konzumních pedstav. e k takovému osudnému selhání ve svt dochází, zvlášt na pelomu dvou tisíciletí, o tom se pesvdujeme v bezpotu krizových bodech naší planety. V krizi se toti ocitá všechno – naše staré sociální pedstavy, ekonomika, ivotní prostedí, vztahy národ, ale také víra a prostoduchá nadje zamíená do budoucnosti ztlesnného bohatství. Potvrzuje se tak jen stará pravda, e svt, který drí pohromad moc a mamon, me sice njaký as peívat, ale neudrí se dlouho a u vbec ne trvale.
 
Toho všeho si byli vdomi ji staí ekové, kteí králi Midasovi, touícímu po zlat, nasadili oslí uši. A ješt více si v této vci byli jisti autoi Starého zákona, kteí (bez našich nedobrých a daleko bohatších zkušeností) vystihovali podstatu vci ped dvma tisíci lety. K danému tématu se vyjádili i autoi Talmudu. Jeden citát, uvádný J. Hirschem, je mimoádn výmluvný. 

„Liška chtla vniknouti do vinice, avšak ohradní ze jí vadila. Jen úzká skulina byla v ní. Ne liška byla píliš tlustá, aby jí proklouzla. Co uinila zchytralá liška? Hladovla po ti dny, a tak zhubenla, e proklouzla. Poté nejedla se hrozn do syta. Kdy chtla však zase vybhnouti, bylo bíško její tak naduelé, e nemohla ven. Musila tedy opt ti dny se postiti. Ocitnuvši se posléze na svobod, pravila: Ó vinice, vinice! Jak krásná jsi a jak chutné jsou plody tvé! Ale ach! Tak hubená, jak jsem do ní vnikla, odcházím zase z ní. – Podobn jest se svtem. Proto jest psáno: nahý vyšel jsem z tla matina a nahý vracím se do lna zem.“
 
Starý zákon ve své základní podstat nám toti nepedvádí svt jako místo vyhrazené k pohodlnému ivotu a jako píleitost k tení materiálního bohatství. Starozákonní ivot je tký zápas o duchovní ideály a o dosaení tko dostupných výšin morálního ádu. V tomto smyslu se také vysvobození Izraele z Egypta pekypujícího bohatstvím jeví pedevším jako vyvázání z ekonomických a politických pout.  Cesta ke svobod nevede toti cestou majetku, který svazuje naše ruce a kiví ivotní ideály, a nevede ani cestou petváky a pizpsobení se moci. Bh Exodu také nestojí na stran Egypta, nejde s výtvory lovka, se zlatem, s mocí faraón, ale s chudáky, kteí zakládají nové spoleenství a kteí si vnitním duchovním rstem zakládají novou íši svobody.
 
V Písmu se pirozen setkáváme i s modlami v pravém smyslu toho slova; zvlášt legendárním se stal konflikt izraelského lidu na Sinaji. Áronv zlatý býk, toto obrazné pojetí mamonu, vstoupil tehdy do djin v podob tance okolo „zlatého telete“. U tady se nám, jak vidno, biblické pojetí „modláství“ rozšiuje i na chtivou lanost a na shromaování pozemských statk. 

V jiných pasáích je toto stanovisko ješt daleko zetelnjší. Pipomeme si napíklad tragický osud jednoho z Jozuových bojovník, Akána, který si ponechal koist z dobytého Jericha – pláš, stíbro a zlato. Konen celou svou koncepcí náš Starý zákon pesvduje o vném pelévání drahých kov z jedné veleíše do druhé. Nastádané poklady mní vlastníka, sthují se mezi Asýrií, Egyptem, Babylónií a perským královstvím...
 
A jestlie si dobe vzpomínáme, tak se Izraelským dostalo zvláštní lekce o ošidnosti lidské lanosti práv bhem tyicetileté cesty do zaslíbené zem. Lid, který ml namíeno do nové budoucnosti, se tehdy naopak stále ohlíel zpátky a naíkal nad ztracenou jistotou Egypta. „Vzpomínáme na ryby, které jsme mli v Egypt k jídlu zadarmo,“ íkají, „na okurky a melouny, na pór, cibuli a esnek,“ (Nu 11,5) Co se stalo vzáptí, je dobe známo: Izraelcm se po zásluze dostává kepelek. Krajina se pokrývá takovým mnostvím masa, e z pejedení zahynou tisíce...
 
Zcela zvláštní kapitolu pedstavují ovšem výroky prorok – Izajáš, Jeremjáš, Nahum i Abakuk varují své souvrce ped uctíváním, zbonním díla vlastních rukou. „Bda tm,“ hrozí Ámos, „kdo lehají na loích ze slonoviny, povalují se po pohovkách...“ (Am 6,4) „Pachtíte se za mnoha vcmi a máte z toho málo,“ navazuje prorok Ageus. „Co pinesete dom, já rozvji.“ (Ag 1,9) 

A na jiném míst se íká doslova: „Kdo se dává najmout za mzdu, ukládá ji do dravého váku.“ (Ag 1,6) Jeden ze 150 alm pak opakuje vnou pravdu: „Kadý itím putuje jak pelud, hluku nadlá, ten vánek pouhý, kupí majetek a neví, kdo ho shrábne.“ ( 39,7) Tady tkví opravdu velký paradox mamonu: stádáme vci doasné hodnoty, které zakrátko ohlodá zub asu. I lovk chátrá a ve stáí se mu kadým rokem ivota zuuje rozsah moné spoteby. A pece se mamon stal masovou lidskou vášní novovku.
 
Klasickou ilustrací pýchy lovka, který se upíná na pomíjivý cíl, je ovšem stavba babylónské ve. Slova Boí, citovaná v knize Geneze, jsou tedy zcela pípadná: „A toto je teprve zaátek jejich díla. Pak nebudou chtít ustoupit od nieho, co si usmyslí provést. Nue, sestoupíme a zmateme jim e, aby si navzájem nerozumli.“ (Gn 11,6) Jak dokládá starozákonní svdectví, rozhnvaný Bh rozehnal tehdy národy po celé zemi...
 
Jen málokterá doba mohla „matení jazyk“ pochopit tak dobe, jak tomuto pojmu rozumíme my. Tušíme, e nedošlo k události, kterou bychom mohli pokládat za záhadu lingvistickou. Lidé se v Babylón nerozdlili na jazykové vtve, jak se tradovalo pi výkladech Písma, ale pestali si rozumt, protoe nebyli s to pochopit jeden druhého. Roztrka sahala tedy hloubji, daleko za jazykové rozdíly; vedla toti nitrem lidských bytostí. A tak máme ped sebou znovu obraz dnešního svta, v nm nemnoho bohatých zemí nemá dostatek pochopení pro ubohé kontinenty naší planety. Pouhé hranice, pásma rovnobek také mní smysl základních pojm našeho jazyka, jako jsou napíklad svoboda, solidarita anebo demokracie. Zlomy, které procházejí dnešní planetou, jsou k tomu všemu ješt okoenny závistí, netolerancí a záští...
 
A tak se, cht necht, musíme zabývat dneškem, v nm se dávné starozákonní vize naplnily v míe nikdy netušené: „Hospodin vás rozptýlí mezi kdejaký lid, e z vás... zbude jen malý poet. Tam budete slouit bohm vyrobeným lidskýma rukama...“ praví Písmo. (Dt 4,27.28) Na jiném míst se dodává, e Stvoitel tato bostva lovku neuril.
 
Na tuto ošidnou cestu se spolenost dnešních takzvaných vysplých zemí vydala v renesanci, na samém poátku novovkých djin. Lidé, kteí do této chvíle vidli v djinách pedevším šanci pro vlastní spásu, zaali být pojednou netrpliví v oekávání království Boího. Pokroky mechaniky vytvoily toti práv na úsvitu novovku podmínky pro to, aby se dávná pání, touhy po pokrytí základních ivotních poteb staly skutkem; lovk tedy lan sáhl po nezmrných monostech naší planety. To, co bylo do této doby výsadou vládc, se poalo stávat majetkem širšího okruhu konzument a konen bezmála všech len lidského rodu.
 Prmyslové zboí se stalo vším a velké filozofické a náboenské myšlenky poaly míit mimo duchovní ivot vtšiny, která své ideály fixovala na tuto zemi. Kosmos, který byl odedávna zdrojem hlubokého tajemství, se samozejm promnil v pouhý nástroj pro astronomické mení asu.
 
Le toto poklonkování ped „modlami, které naši otcové neznali“, neprošlo docela bez trestu – na jedné stran se z horizontu duchovního ivota poal vytrácet Bh, pro jeho majestát ve svt zahlceném tretkami nezbylo místa, a na druhé stran se lovk sám pipravil o vlastní dstojnost. Dokázal toti platnost slov starovkého filozofa Seneky, e známkou slabého ducha je neumt snášet bohatství. 

 
  

A co víc – kdy vnost, jako záchytný vztaný bod ustoupila, zaujal její místo diktát momentálních poteb, hegemonie okamiku. e je ivot míící k vnosti v zásad odlišný od ivoení poplatného jen dané chvíli, nemusíme snad ani zdrazovat. V lidském bytí však došlo i k dalším zámnám: Lidská poteba luxusu a pohodlného ivota vytlaila vyšší mravní kritéria, a tak majetek získaný „za kadou cenu“ vedl lovka k pizpsobení se spoleenským pomrm, které lidem obohacování umonily. 

Tady naráíme na druhé spojité nádoby: tam, kde se bohatství a pohodlí stává vším, zuuje se nezbytn náš mravní horizont. A od zamlení etického nadhledu je pak ji velmi pohodlný pechod ke smíru s mocí, která se stala naší ivitelkou.
 
A tak, zatímco Písmo vyadovalo, aby poutníci této zem pizpsobili své ivotní koncepce svému svdomí, nyní byly tyto koncepce, naše pesvdení a názory podízeny materiálním páním. Ruku v ruce s tímto obratem pak ovšem kráí lhostejnost, petváka a podléhání prostedí. Není divu, e si výroba, ekonomický systém a spolenost zaaly vymiovat svrchované právo na celého lovka a e lidské bytosti byly víc a víc degradovány na pouhou roli výrobce a konzumenta. Vícerozmrný obraz lidské bytosti se zploštil a lovk v touze po hmotném zajištní se promoval nikoliv k obrazu Boímu, ale k poadavkm trhu pracovní síly. Stával se takovým, jakým jej spolenost chtla mít. Pstoval v sob takové vlastnosti, za které se na trhu nejvíce platilo. Inu, „beli za nicotou a stali se nicotou“, abychom si ješt jednou pipomnli proroka Jeremjáše. lovk prost popel sám sebe.
 
Indický myslitel M. Gándhí toto nebezpeí kdysi vyjádil reprodukcí staré pohádky: kterýsi poustevník si poídil koku, aby mu chytala myši. Kvli koce si koupil krávu, která by dávala mléko. Ke kráv pak poídil pastýe – a poustevník hromadním nárok pestal být nakonec tím, ím být chtl...
 
Tak koní cesta lovka, který dává pednost majetku ped vlastním duchovním rstem a momentálnímu prospchu ped velkou neznámou nekonena. A tak ten, kdo chtl být vším, se stal niím. ivot v biblickém smyslu slova se uzavel a lovk se dostal do nulové pozice kosmického dynama, které se pestalo otáet.
 
Je jen pirozené, e tato slepá cesta vyhovovala a vyhovuje mocenským systémm, nebo s konzumem chadne lidská vle k inu a promnám. ím slabší je tato vle a ím astji suplují skutený smysl ivota tretky za výlohami obchod, tím silnjší je pedivo moci. A to je tetí forma spojených nádob: tam, kde slábne pravda Zákona a kde triumfuje duchovní nedostatenost, tam vstupují do lidského ivota neslýchané nároky moci na vnou pravdu.
 
A te si k tomuto patologickému sociálnímu prostedí se stopami rozkladu pipotme ješt zpustošené ivotní prostedí biologické a spoleenské – a máme tu hned dva vedlejší produkty nesmyslné honby za luxusem a bohatstvím. Za tchto okolností je jen otázkou asu, ne se všechny tyto problémy zauzlí a ne se krizové jevy svta promní v mravní kocovinu všech, kdo se na tuto slepou cestu vydali. Z toho, co víme o cestách Izraele na stránkách bible, meme usoudit, e k pokání, rozarování a výitkám nedojde v lidské historii poprvé. A to je v jistém smyslu slova pozitivum pokoení lidského ducha. Zahlcen zklamáním a zlem nakonec nachází smysl své existence a Boha. Tak je vlastn osud id, jejich vyhnanství a pronásledování, i naším vlastním osudem. A mravní krize Izraele byly i krizí eskoslovenskou, eskou a evropskou.
 
Ostatn, kdy jsme se pozorn rozhlíeli kolem sebe, zaregistrovali jsme první symptomy mravní krize ji dávno. Jestlie lovk Starého zákona ml na mysli pedevším cíl své ivotní plavby a jestlie se moderní vk staral pedevším o pohodlí cesty a o luxusní vybavení našeho plavidla, pak souasné studie psychiatr a sociolog se v posledních desetiletích zajímají hlavn o moskou nemoc této plavby.
 
Sáhneme-li nyní znovu po slovech Zákona, bude se nám zdát, jako by nkteré pasáe byly oslovením jednoho kadého z nás pes tisícileté vzdálenosti. „Nebe nad tvou hlavou bude mdné a zem pod tebou bude elezná,“ píše se v páté knize Mojíšov. (Dt 28,23) „Místo dešt dá Hospodin tvé zemi písek a prach; budou na tebe padat z nebe, dokud nebudeš zahlazen.“ (Dt 28,24)
 
Je vru tké nemyslet v této souvislosti na krizi ivotního prostedí, a kdybychom snad chtli napsat jakési „evangelium zoufalství“ své doby, pak bychom si nemohli vybrat vhodnjší pasáe.
 
tme však dále: „Hospodin t raní šílenstvím, slepotou a pomatením mysli. O poledni budeš tápat, jako tápe slepý ve tm...“ (Dt 28,28.29) „Zešílíš z podívané, na kterou se budeš muset dívat.“ (Dt 28,34) Poty neurotik, lidé léení na psychiatrických klinikách a zástupy našich souasník, kteí neusnou bez sedativ, bez uklidujících medikament, jsou poloviní realizací této apokalyptické vize. Populaní exploze škdc, svízelný boj pomocí dvojsených chemických prostedk pak aktualizuje další biblickou vtu: „Všechno tvé stromoví a plodiny tvé role napadne hmyz.“ (Dt 28,42)
 
               

A tedy ani slova proroka Nahuma, jakýsi píslib apokalyptického konce, nám nezní práv nejoptimistitji: „Vymýtím ze zem tvoje koistnictví...“ (Na 2,14)
 
Tak se tedy uzavírají cesty zapoaté zborcením hodnot a ztrátou ivotního smyslu. Teprve ada zkoušek nás pesvduje o zvrácenosti našich kritérií a o pochybenosti bod, k nim vztahujeme svj ivot. Jestlie vbec existuje smysl našich ivotních poutí (a bez vdomí smyslu se ít nedá), pak tento smysl neme spoívat ve slepém bhu ekonomiky, v dnešní nulové pozici lovka a v modláství konzumu. Není také náhodou, e nás bible nevede k výrob hmotných statk, ale k bratrským vztahm mezi lidmi, e zdrazuje nikoli produkní, ale humánní rozptí svta a e nás nenabádá k tomu, jak uinit naši planetu bohatou, ale lidskou...
 
Máme-li se tedy vyhnout nesmyslnému lidskému tápání, které pedvídal Starý zákon ji na Sinaji, bude teba vrátit se k referennímu bodu, který nám poskytuje Zákon. Tato promna se netýká jen orientace na vyšší ád kosmu, ale té etického ádu, který se stal souástí Sinajské smlouvy a na nm by mly být zaloeny vztahy lovka k lovku.  Teprve pak se splní vize uvedená v proroctví Izajášov: „Zpsobím, e lovk bude vzácnjší ne ryzí zlato...“ (Iz 13,12) Od tohoto bodu se teprve mohou odvíjet nová kritéria, kultivace ducha a promny spoleenských vztah k podob Zákona. Nebo pak ji lovk nebude potebovat hmotnou náplast na komplexy méncennosti a nebude pocit vlastní devalvované hodnoty vykupovat tovarem, který – jako všechno na svt – má omezenou ivotnost. Pak také ztratí nad námi vládu okamik, daná chvíle a její mocenské imperativy. A stane se tudí, jak praví starozákonní prorok Ozeáš, e „výrobku svých rukou nebudeme u íkat: Náš Boe.“ (Oz 14,4)

Píští pokraování: O znesvcení moci
 
Obrázky pouité v tomto pokraování jsou malými výezy pvodních ilustrací. 


 
Slavomír Pejoch-Ravik
 * * *
Zobrazit všechny lánky autora


Komente
Posledn koment: 03.11.2019  09:39
 Datum
Jmno
Tma
 03.11.  09:39 Von vhodn
 03.11.  08:10 Karla I.