Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Ceclie,
ztra Klement.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

enská logika
 
„Mám bezva nápad," ekl kamarád Milan. „Co si takhle zajít ke Tem bratím na pivko? Dáme si jedno a pokecáme."
„Víš, co je nejvtší le na svt?" namítla jsem.
„Nue?" vyzval m, a mu to prozradím. „Jdeme na jedno a do toho zhubnu," dozvdl se.
 
Vzhlédl ke mn: „Máme píleitost zjistit, jestli to tak opravdu je." 
Posadili jsme se ke stolu u okna. U protjší stny mazali karty štamgasti. Byli ti, jako ti králové, nebo ti veteráni, nebo ti ti brati, po kterých je pojmenovaná hospdka.
tvrtý jednomu z nich nakukoval pes rameno a šmíroval, jaké má karty. „Jak to hraješ?" spílal mu.
„Disponuju vlastní makovicí," vypnil karbaník. „A pouívám mozek, co v té makovici mám."
„Leda prd tam máš," vedl si svou radílek. „A vypadneš od stolu, tak pedvedu, jak se hraje mariáš."
„To ti dív vypadne zub," odbyl ho karbaník.
„íkám, e hraješ jak ponocnej," mlel radílek.
„Hele, nekibicuj," vloil se do toho i druhý karbaník. „Sedni si na zadek a dr zobák."
„Nebo ma dom, a nekleíš na hrachu," zprail ho tetí.
„To akorát," vrávoral kolem nich radílek. „Myslíte si, e v naší rodin nenosím kalhoty já?
Zrovna vera jsem mojí starý ek, e je blbá."
„Nepovídej," šklebili se na nj. „ím t nadzvedla?"
„Prachy, za který si koupila šminky,  já tady mohl prokalit."
„Tak to je logika," pobavilo m to.
 
Milan se podíval na dno pllitru a ekl jen tak mimochodem:  „Co ty víš o logice?"
„Výborn, kamaráde," nadzvedlo m to. „Jako e patent na rozum mají chlapi?"
„enský jsou pedevším naivní," upesnil. „A sentimentální. A zmkilý. Všechno moc proívají. Nemají ten správný nadhled."
„Hele, Milánku, fantazíruješ," neudrela jsem se. „Nemáš o tom páru."
„Milánek s velkým nebo malým m?" zajímal se.
 
Mávla jsem rukou a zvedla se od stolu. Šel krok za mnou. U výepu oznámil vrchnímu: „Platím dv jedenáctky." A na mne udlal obliej: „S tím pivem to není pravda. Alespo dneska."
 
Vyšli jsme na ulici ve chvíli mezi stmíváním a tmou. Vzduch vonl podzimem a nad stechami vycházel msíc. Byl velký jako kolo od vozu a rozléval kolem sebe tolik svtla, e i v parku, pes který jsme si krátili cestu na tramvajovou zastávku, bylo docela vidt. Spadané listí šustilo pod nohama a já se rozbhla parkem cesta necesta. 
Milan m nerad následoval. „Moje nové boty, drahé salamandry. Zniím si je," naíkal. „To je logika, lítat noním parkem."
„Jdi u nkam s tou logikou," utrhla jsem se na nj. „Te se ty pedve. Uka, e máš hrdinnou duši, všech pt pohromad a v malíku chladnokrevné  uvaování,  jak to o sob tvrdí mui."
 
V tom nám pes cestu pebhla erná koka.
„Hele, ía," zaregistroval ji Milan. „Ješt e nejsme povriví."
 
Koka vyskoila na strom a soustedn nás pozorovala.
„Nkdo ji vyhodil na ulici," lamentoval Milan.  „Chápeš to?"
A jal se hned koku lákat:  „iinko, poj dol... neboj se... malá."
 
Ale koka ho ignorovala.
„Podívej, jak je vynervovaná," ukazoval do koruny rozhoený Milan.
 
Koka sedla na spodní vtvi a tváila se jako pán tvorstva. Oi jí svítily jak malé ároviky a spokojen mrskala ocáskem.
„Urit umírá hlady," obával se Milan. „ií, tak slez, koupím ti buta."
 
Pak se zamyslel: „Co taková micinka vlastn ere?"
„To nevím, ale mne ere, e máš o enách zkreslené pedstavy."
Podal mi kabát. „Vylezu za ní. Musím ji sundat."
A zaal se drápat na strom. Kdy po koce konen vztáhl ruku, ona se pehoupla na další patro vtví a Milan si o suk roztrhl rukáv.
 
„Maúúú," mauela na nj z výšky spokojená koka. Zdálo se mi, e se mu posmívá.
„Vyšla si jen na veerní procházku," uvaovala jsem nahlas. „Nepochybn patí do nkteré z vilek u parku."
 
Ale Milan m vbec neposlouchal. „Nejlepší bude, kdy zavoláme hasie."
Zejm tomu ta koka rozumla, protoe hned seskoila ladným skokem z vtve  a po  koberci z listí kráela jako královna tím smrem, kde svítila okna vilek.
 
Konen i Milan slezl ze stromu dol. Stál tam se škrábanci na rukou, s utrenou manetou na košili, odenými botami a nevícn zíral smrem, kterým koka zmizela.
„Zdrhla,"  ekl a vypadal dost rozarovan. „Nebylo to špatn vymyšlený. Chtl jsem ji zachránit."
„Nestála o to. Poradila si sama," ujistila jsem ho. „U je nkde v teplém pelíšku, zatímco ty se tu klepeš zimou."
„Pkná spravedlnost," povzdechl si. „Zase u skonila jinde, ne mla."
„Tak to chodí. To je ivot, ne nebesa," i já byla trochu rozladná.
 
Tváil se jako kluk naapaný s rukama v krabici s vánoním cukrovím.
„Te si asi myslíš, e jsem idiot," shrnul to a zatváil se sklesle.
 
Zstala jsem na nj nevícn zírat.
„Neproívej to tak. Nebu zmkilý a sentimentální. A sna se na to dívat z nadhledu," byla jsem trochu škodolibá. „Chtl ses prost vytahovat. To mají chlapi v krvi. Naivn sis myslel, e budeš za hrdinu."
 
Vteinu mlel a pak ekl: „Koky a eny si budou prost dlat vdycky, co chtjí, a psi a mui si na to budou muset zvyknout."
 
Podala jsem mu kabát a málem proti své vli ekla: „e by enská logika?"

 
Jaroslava Pechová
* * *
Ukázka z pipravované knihy Otisky úsmv

Zobrazit všechny lánky autorky
 


Komente
Posledn koment: 19.10.2019  17:46
 Datum
Jmno
Tma
 19.10.  17:46 Von
 19.10.  08:05 KarlaA
 19.10.  02:22 Jaroslava Pechov
 18.10.  15:42 Bohumil
 18.10.  12:59 Dagmar Moc prima potenko!
 18.10.  11:09 Svatava