Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Maxmilin,
ztra Ferdinand.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Naše zvíena i rodina (3/4)
 
Taková to byla velká láska…

Kdy mi bylo deset let, sbírala jsem v okolí našeho bydlišt v Podolí všechny voln pobíhající psy a vodila je dom s tím, e jsou sirotkové, e nemají nikoho. Rodie však vdycky brzy našli majitele, nebo se on sám pihlásil. Podolí byla malá tvr a kadý se znal s kadým i o psech bylo jasné, komu patí.

e „ta holka Horálkovic“ krade psy, bylo u daleko široko známo.

Jednou jsem se vypravila do psího útulku ve Vršovicích. Byla tam spousta sirotk, kteí na mne zírali smutnýma oima. Jene paní vedoucí ekla, e kdy si tady chci koupit psa, musím mít obanský prkaz. Dobe, ekla jsem, budu ho mít. ekala jsem doma, a táta usne a pak jsem se tiše vykradla do pedsín, kde ml sako a z nj jsem mu vytáhla obanku. Dala jsem si ji pod polštá a trnula jsem hrzou, jestli na to pijde. Ale nepišel. Ráno vzal sako a odešel klidn do práce. Já jsem na oko šla do školy, ale kdy byl vzduch istý, bela jsem do Vršovic.

„Dobrý den, já si jdu pro toho psa,“ ekla jsem. A hned jsem dodala, e tatínek tady vera byl, ale neml s sebou obanku a te u musel do práce, tedy poslal mne… Paní sice chvíli koukala, pak však ode mne vzala obanku, zapsala údaje a ekla: “Ten pes stojí 30 korun”. Ty jsem mla a ješt trochu navíc, protoe pi cest dom jsem tomu chudákovi, kterého jsem si vybrala, musela pece koupit nco na zub. Na tramvaj nám u nezbylo, tak jsme šli a do Podolí pšky. A chudák, za tu dobu se tikrát pokakal, jak nebyl zvyklý na dobrou stravu. Tedy, to jsem si tehdy myslela. A vbec jsem nevnímala, e mi paní, co mi psa vydávala, íkala: „Nechcete radši njakého jiného, tenhle má psinku.“ Já jsem chtla jen tohoto, protoe ml krásné hndé srní oi, které se na m, kdy jsem do toho útulku pišla, tak smutn dívaly a íkaly vem si m, e mi tehdy bylo jasné, e musím být jeho osvoboditelkou a peovatelkou. Kdy jsme se dotrmáceli dom, pšky pes pl Prahy, táta se moc zlobil. „Ten pes musí pry.“ Ale kdy vidl jeho a moje oi, zmkl a u nic neíkal, jenom brumlal.

V píštích dnech jsme já a Dingo (takové jsem mu dala jméno) byli moc šastní. Chodili jsme na Kaví hory, kde bylo svazarmovské cviišt ps, bhali jsme po kopcích a bylo nám fajn. Jene jeho nemoc se zaala ím dále víc projevovat. Pestal chodit a jen se plazil a tma hndýma oddanýma oima na mn visel. Kadé ráno jsem po nm uklízela a umývala pokakanou podlahu v pedsíni, kde ml svj pelíšek. Vyloudila jsem na tátovi peníze a šla s ním ke zvrolékai.

 „Ale holiko, ten pejsek je moc nemocný, má nervovou psinkou, dáme mu injekci, on usne…“ – „Ale ne, to není moné, pece musí být njaká monost uzdravení, podívejte se, jaké má oi,“ bránila jsem toho hodného psa.

„No, potebuje vitamin D, kdyby napíklad svítilo slunce, kdyby se mohl na tom slunci vyhívat, snad by mu to pomohlo. Ale je zaátek února, to se tko povede,“ ekl ten zvroléka. Jene za pár dní zaalo zcela neekan a neobvykle v této dob svítit slunce jak blázen. Nosila jsem Dinga, který mezitím zcela ochrnul na zadní nohy, do blízkého parku na laviku a tam jsem ho vystavovala slunením paprskm. A protoe vbec nechodil, také jsem ho vozila v koárku. Tak jak jsme se sestrou Lídou vozily díve jako malé holky v koárku na panenku koky i malé pejsky. Dingo tam byl dost nacpaný, byl to malý ovák, ale to vbec nevadilo. Leel trpliv a i tak bral ode mne léky, které mu dal zvroléka. Miloval mne a kam jsem se hnula, posílal za mnou láskyplné pohledy svých srních hndých oí. A jeho stav se po sluneních lázních zaal zlepšovat.

Kdy jsem pivedla Dinga dom, koka Káa se árliv naštvala, vylezla na skí a tam setrvala ti dny bez stravy a pití. Pak slezla dom a vzala ho na milost. Asi proto, e pochopila, e je nemocný. A hodný. A taky proto, e ekala koata a nechtla je porodit na skíni. Radji si vlezla za tím úelem do ní. Mla ti. Prvních nkolik dn na n nikdo nesml sáhnout ani se k nim piblíit. Potom je ale jedno po druhém vynesla v tlamice ven a pedloila Dingovi. Ten je láskypln olízal a vdným zrakem poslal Káe sdlení v tom smyslu, e jsou krásná. A ona samozejm taky. Káa sedla vedle, tváila se pyšn . Pak koata zase jedno po druhém odnesla do skín a peovala o n. Kdy byla koata vtší a z domu, stoila se Káa ped Dingovu hlavu a on si na ni tu hlavu poloil jako na polštá. Tak spali. Mli se moc rádi.

Já a Dingo jsme byli známi v celém širém okolí. Lidé mne trochu litovali, ale i trochu obdivovali. Nebylo obvyklé, e by si jedna jedenáctiletá holka pivedla psa z útulku a o nemocného k smrti o nho takhle peovala. Kdy Dingo zaal zase chodit po svých, nechtl tomu vit ani zvroléka. Jestli si dobe vzpomínám, dal mi tehdy njaké léky a vitaminy zdarma. (Snad, aby u nás nevidl.) Zaali jsme chodit na cviák a bylo to bájené, Dingo poslouchal na slovo a den ode dne byl lepší. Zaal nejen chodit, ale i bhat. Jene, stalo se neštstí. Já jsem dostala njaký zánt po nachlazení a musela jsem do nemocnice. A toho mého pejska, Dinga, nikdo dobe nehlídal. A on utekl – šel mne hledat. – A zajelo ho auto…

Kdy jsem se z nemocnice vrátila a moje první bylo: „Kde je Dingo?“ íkali mi: „Víš, on se ztratil…“ A tak jsem se vydala ho hledat. Po kopcích kolem nás, na nábeí u Vltavy. Pidávaly se ke mn dti, nkteré nevdly co se stalo, nkteré vdly, teba mi nechtly pitíit… šla nás smeka dtí a volaly jsme: „Dingo, Dingo!“ a nkteré nevydrely a ekly mi pravdu. Došla jsem tiše dom a tam jsem se sloila. Bylo to tak zlé, e maminka zavolala lékae a ten mi dal injekci na spaní. Kdy jsem se probrala (a s pláem), slíbila mi maminka, e mi koupí jiného psa.

A udlala to skuten brzy a pomohlo to.

 
Eva Stíovská
* * *
Ilustrace © Martin Velek

Zobrazit všechny lánky autorky


Komente
Posledn koment: 24.10.2019  10:38
 Datum
Jmno
Tma
 24.10.  10:38 Jana
 23.10.  15:06 Vesuvjana dky
 23.10.  10:51 Vclav Mnoho dk pan Ev poslm!
 23.10.  09:26 Von
 23.10.  09:22 Von