Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Ceclie,
ztra Klement.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Naše zvíena i rodina (2/4)

Tolik psiny se velami
 
Mí milí mladí rodie mli plno stejn mladých a roztomilých pátel a známých. Nkteí z nich za námi jezdili na návštvy na letní byty. Byla to jednak teta Boka, tatínkova sestra se svým manelem Evenem, dále pak manelé Berounských a manelé Mlejnských. Chodili s námi sbírat jahody, borvky, maliny, ostruiny, vaili plody lesa v kádích, dímali v prostradlech a dlali demy, marmelády, šávy atd. Všichni byli veselí, rádi zpívali a vyprávli, co se nám, dtem, líbilo.

Veer se Berounských, Mlejnských a celá ta veselá kopa opila laciným vínem a my a jejich dti – myslím, e to byli velmi námi dívkami (sestra a já) vítaní chlapci, nám nkde na pd vysvtlovali, pro mají v kalhotách nco jiného ne máme my, holky, a hezky nám to ukazovali a mohly jsme si i sáhnout.

Jednou naše maminka odjela nakupovat do Dobrušky a táta a my se sestrou jsme jí šly naproti k autobusu, abychom jí pomohli odnést nákup. A nebyl by to táta, aby neml njaký ,,geniální” nápad. ,,Holky, schovám se tady do koví a a pijde máma, eknte, e jsem musel odjet do Prahy. Ona bude zklamaná a já pak na ni vybafnu,” ekl s rošáckou radostí. A zalezl. Máma vystoupila, vyslechla zklaman zprávu, podlila se s námi o tašky a pak to nastalo. Z koví vyskoil táta a zaal tanit. Tedy byl to jakýsi divošský tanec. Skákal, mával rukama kolem sebe, kopal a zpíval, tedy val. Máma postavila tašky a smála se, a se za bicho popadala. Myslela, e jí ,,Jarda” vymyslel na pivítání zase jeden ze svých ertík. Jene náhle z tch výkik byla patrná zoufalá slova: vely! vely! divoké! Jak se ukázalo, nebyl to tanec radostný, ale tém smrtelný. Táta vlezl do hnízda k divokým velám a ty ho poštípaly tak, e byl oteklý od hlavy a k pat. V chalup pak nkolik dní leel obkládán studenými zábaly.

V Šedivinách, v Orlických horách, jsme také vidli a zaili opravdové tornádo. Byl to ohromný vír, který strhával stechy a poloil v okolí nkolik les tak, e devai u nemuseli kácet, jen odváet. Koukali jsme se na to z vršku, na kterém stála naše vypjená chalupa. Ta a její okolí zstalo nedotené.
 
Dona

ernou ováckou fenku Donu jsem u dom nenasthovala. Umístila jsem ji v byt mé starší kamarádky a také sestry chlapce, s kterým jsem se chtla v té dob patnácti let vdávat. Marta bydlela v Nuslích poblí mé babiky. Nosila jsem tam Don rádlo a chodila s ní ven. Ovšem ne pravideln. Byl to pes napl mj a napl Marty, která byla tak hodná, e pijala tuto úlohu. (Od té doby však má ji po nkolik desetiletí vlastní psy.)

Donu mí rodie snášeli, pokud jsem ji pivedla jako hosta, a dokonce jsem ji smla obas pivézt na ivohoš, kde si postavili vlastní chatiku. Dona byla skvlá plavkyn. Bála se stelby i hlasité rány. Na ivohošti, ale i v Praze u Vltavy, se s takovou ránou obas setkala. V tu chvíli skoila do eky a bhem chvilky byla na druhé stran. Samozejm vyhrála veškeré psí závody v plavání. Také umla chytat myši, zakousnout je a obloukem odhodit, a také vosy, které si šikovn jazykem postrila na zuby-stoliky a rozdrtila je. I pes tyto kvality mi rodie nedovolili mít ji doma, a kdy se Marta vdávala a Donu u nechtla, darovali ji mí rodie vrchnímu v restauraci na ofín, kde se prý bude mít dobe.

Co se jídla týe, mla se asi líp ne u Marty a u m, které jsme byly ob bez penz, ale urit se jí stýskalo, protoe dvakrát utekla k nám do Podolí. Podruhé však jenom na krátko a lákala nás jít za ní. Tak jsme ji se sestrou Lídou následovaly. “To je dost, e jdeš dom,” vítal ji její nový “páníek”. – “Vdy tady ty tvoje dti breí hlady.” Dona se toti chtla pochlubit se svými pti štátky…

 

Zaekla jsem se, e ne si poizovat psy a koky a pak je dávat pry, radji ádné mít v dalších letech nebudu. Studovala jsem, pracovala, mla adu koník, s kterými by se pée o zvíata dala jen tko skloubit. Snad a nkdy, a budu v dchodu, poídím si zase pejska, myslela jsem si.
 
Eva Stíovská 
* * *
Zobrazit všechny lánky autorky


Komente
Posledn koment: 18.10.2019  14:35
 Datum
Jmno
Tma
 18.10.  14:35 Vendula