Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Hedvika,
ztra Luk.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Polámal se mraveneek…
 
Moná vám také nkdy lezli po kuchyni a zdáli se otravní. Moná jste jako dti také fascinovan sledovali jejich lesní píbytky, a kdy jste si do nich omylem sedli, rychle jste vyskoili. Pochvala, e jste pilní jako mraveneek, vás kdysi urit pohladila po duši. A Ferda Mravenec? Kdo by ho neznal…
Petr Klimeš kvli mravencm vyjel do vzdálené zem jménem Papua- Nová Guinea. Rozhovor, který jsme spolu vedli, vznikl pro týdeník Naše rodina. Dnes ho pedkládám vám, teba vás zaujme…

 
Papua – Nová Guinea je domovem nejmén osmi set druh mravenc
 
Nova Guinea je nejvtší tropický ostrov na svt, zem s nevídanou koncentrací rostlin a ivoich. Ped tém dvaceti lety se eským vdcm z Entomologického ústavu Akademie vd pod vedením profesora Vojtcha Novotného podailo sehnat finanní prostedky na vybudování mezinárodní výzkumné základny pímo v tamních tropických pralesech, kde se zabývají studiem ekologie hmyzích spoleenstev. Snaí se zmapovat, jak fungují sloité tropické ekosystémy a pro jsou tak druhov rozmanité. Základna stojí dodnes a neustále se rozšiuje.
Mladý pírodovdec Petr Klimeš strávil na ostrov rok, v souasné dob vede výzkum v laboratoi Entomologického ústavu AVR na pracovišti v eských Budjovicích. Pedmtem jeho zájmu jsou mravenci a jejich vztahy s rostlinami a ostatním hmyzem.
 
Nejznámjším mravencem u nás je asi Sekorv Ferda Mravenec…
Kníky Ondeje Sekory patí k pohádkám, které vycházejí z pozorování pírody a mnohé situace v jeho píbzích odpovídají pravd. S obdivem o nich mluví i mnozí vysokoškolští pedagogové. Sekora byl velkým popularizátorem pírody a amatérským entomologem, a tak hierarchie ve Ferdov rodném mraveništi i vztah mravenc k okolní pírod má opravdu reálný základ.
 
Kdy jste se rozhodl pro mravence?
Pírodu jsem ml rád od dtství, jezdil jsem na skautské tábory i na tábory s pírodovdným zamením. Ale krom toho m bavilo i malování, historie, hudba. Jako malý jsem chodil do rzných krouk a rodie m v mých zájmech podporovali. Pihlášku jsem si podal na nkolik vysokých škol, a teprve po pijímacích zkouškách jsem si ujasnil své priority a rozhodl se studovat na Pírodovdecké fakult UK v Praze. K mravencm m to zaalo táhnout pomrn pozd, a ve druhém roníku vysoké školy. Dostala se mi tenkrát do ruky kniha významného odborníka dr. Jana árka  „Pro vosy, vely, meláci, mravenci a termiti – aneb hmyzí státy“. Zaujala mnoho tená se zájmem o pírodu, velmi zaujala i mne.

 

Sešel jste se s dr. árkem osobn?
Byl profesorem na naší fakult. Po jedné jeho pednášce jsem za ním zašel, chtl jsem poradit, jak svj zájem realizovat. Ale ádná vdecká práce o mravencích, ádný výzkum, do kterého bych se mohl zapojit, tenkrát neprobíhal. Vnoval jsem se tedy nakonec zemdlské problematice, docela jiným tématm. Výzkum na Nové Guineji jsem ale sledoval na internetu, vdl jsem o nm, a kdy jsem po ukonení magisterského studia našel informace o tom, e v eských Budjovicích hledají do doktorského studia studenta, který by se vnoval výzkumu na Papui, pihlásil jsem se. Mým úkolem bylo studovat spoleenstva stromových mravenc v korunách tropického deštného pralesa.
 
Jaký je rozdíl mezi eskými a papuánskými mravenci?
Rozdíl je hlavn v mnoství druh a v potu mravenc. Zatímco u nás je mravenc zhruba sto druh, na Nové Guineji je to nejmén osm set druh, a vtšina z nich se vyskytuje opravdu jen tam. U nás je nejvtším bným druhem mravence mravenec lesní, který nepesahuje centimetr, v tropických lesích jsou mravenci od tch sotva viditelných a po nkolikacentimetrové druhy. Mravenci jsou tam na kadém kroku, i ve mstech, kousnutí i bodnutí nkterých z nich me být velmi nebezpené - vyvolávají prudké alergické reakce.
 
Jak takový výzkum probíhá?
Snaíme se pispt k objasnní toho, jaké druhy mravenc hnízdí na stromech, které druhy tam jen chodí a vracejí se zpt na zem, jak hnízdí, co erou, jak se jednotlivé druhy na jednom strom snášejí. Dote takto podrobný výzkum neprobíhal, ádná ekologická data o vtšin druh neexistovala. Mravenci mají v pírod obrovský význam a moc se toho o nich na Papue nevdlo. Pozorovat jejich chování v pirozeném prostedí koruny strom je velmi obtíné, v rámci výzkumu se našemu týmu podailo zorganizovat nap. pelet nad pralesy létajícím balónem a z nj vést nkterá pozorování. Hlavním zdrojem našich informací se ale stalo rozpitvání lesa destruktivní metodou.
 
Co si pod tím máme pedstavit?
Hektar pralesa- prostor o velikosti zhruba dvou fotbalových hišt, postupn kácíme strom po stromu a pesn dokumentujeme svá pozorování- váíme stromy, listí, sbíráme hmyz, popisujeme hnízda, sledujeme poškození strom. Získáváme zcela unikátní data. Je to velmi zdlouhavá práce, já sám se jí vnuji u nkolik let. V Papui jsem byl rok, pokrauji v práci na pracovišti v eských Budjovicích, kde vyhodnocuji a zkoumám vzorky, které mi posílají papuánští spolupracovníci a studenti. K posílání biologického materiálu je poteba spousty rzných povolení. Proto zásilky picházejí jen jednou i dvakrát za rok, ale bývá to z našich projekt i deset beden.
 
Vy tedy také kácíte?
Ano, ale na rozdíl od ta minimáln. Pralesy rychle zanikají, ale o tamní pírod se ví velmi málo. Výzkumníci nejsou ke kácení obyejn pizváni. Mnohé druhy tropického hmyzu vdci v souasnosti ani nestíhají popisovat, jak rychle mizí ze zemského povrchu. Spolupracujeme s Papuánci, kteí pralesy vlastní a zamstnáváme je. Vybrali jsme úsek lesa, který byl domorodci stejn postupn kácen, protoe si tam budovali zahrádky k pstování banán. Neprodali ho tam, ale dohodli se s námi. Díky našim aktivitám tam byla vyhlášena chránná oblast, která, jak doufáme, bude uchránna i po pípadném vytení okolního pralesa, ke kterému bohuel asem urit dojde. My tedy nejen kácíme, zkoumáme, ale i chráníme.  Hledáme kompromis, aby byla naše práce prospšná jak vdcm, tak i místním lidem.

 
 
Objevili jste nco zajímavého, neekaného?
Napíklad se zjistilo, e stromovým mravencm ani tak nezáleí na druhu strom, na kterém staví své hnízdo, co bylo pro nás docela pekvapivé. Zajímá je pedevším rozloha stromu, vhodné vtve, na kterých by mohli své hnízdo mít. Další zajímavostí je to, e a polovina druh všech mravenc v pralese jsou mravenci stromoví. Pvodn se pedpokládalo, e vtšina mravenc ije v pd.

Probíhá njaký podobný výzkum i u nás- aby byla monost porovnání?
Snaíme se výzkum zopakovat i jinde, abychom získali porovnatelná data. Domluvili jsme se s lesními hospodái na jiní Morav, ale v daleko menším mítku. Vykáceli jsme asi 0,1 ha lesa, šlo zhruba o sedmdesát strom. U nás však ijí mravenci na stromech minimáln- z tch sto druh sporadicky tak šest druh, jsou to opravdu výjimky. Loví hmyz nebo chovají mšice jen na jednotlivých stromech.
 
Udrovat takovou výzkumnou stanici v tropech asi není jednoduché…
Kdy jsem na Papui pobýval já – to byl rok 2007, byl jsem tam vtšinu pobytu jediným blochem. Nejen e jsem provádl výzkum, ale musel jsem se vnovat i technickému zabezpeení- administrativ, zásobování, výplatám. Dnes u funguje stálý manaer z ad domorodc a vedoucí výzkumu prof. Novotný tráví na Papui vtšinu asu. Máme ti budovy pímo ve vesnici Nagada u msta Madang a ti terénní stanice v pralese. Spolupracují s námi Ameriané, kteí se spolen s R podílejí na finanním zajištní. Nedávno probhl i velký przkum místních les a korálových útes ve spolupráci s Francií. Od nás jsou vysíláni na roní výzkumné pobyty studenti doktorského studia, ale asto to bývají i cizinci, kteí v eských Budjovicích studují.

 
 
Jak vycházíte s domorodci?
Velmi dobe. Asi dvacítka z nich našla u nás stálou práci, jsou to tzv. paraekologové. Mnozí z nich mají pírodovdné vzdlání na místních školách. Mnohdy pírodu i techniku sbru pírodních materiál zvládají lépe ne eši a mnoho vcí se od nich meme nauit. Pi svém pobytu na stanici jsem se podílel i na dohlíení a organizování stavby základní školy ve vesnici. Byl to velmi úspšný projekt, který ásten financovala i eská vláda prostednictvím velvyslanectví. Škola stojí dodnes, je krásná a funkní a domorodci jsou na ni pyšní.


Spolupracujete njak ?
Ano, áci místní školy ale i jiných škol picházejí k nám, na naši základnu.  Domorodí asistenti je seznamují s našimi úkoly, vysvtlují jim, jak je teba pírodu chránit, jak se v pralese chovat. Vztah k pírod i ke zvíatm vytváíme osvtou od tch nejmenších a myslím, e to má velký smysl. Pestoe ochrana pírody nepatí mezi zdejšími obyvateli k prioritám, dobe vdí, e prales jim poskytuje potravu a ivobytí, protoe vtšinou jsou to zemdlci, kteí na malých políkách uprosted dungle pstují ovoce i zeleninu a prodávají ji na trzích.
 

Jak daleko je z eska do Papui- Nové Guineje?
Je to více ne 14 tisíc kilometr, cesta trvá ti dny, jsou to vlastn tyi samostatné lety a je to velmi únavné. Navíc v dob, kdy jsem odlétal já, létala do Nové Guineje jen jedna letecká spolenost a cesta byla velmi drahá.
 
Pekvapilo vás tu nco, zaskoilo?
Pekvapilo m úpln všechno. Ped odletem jsem prošel mnoho knih, shánl rzné informace, pesto pedstavy a skutenost vdycky bývají odlišné. Nikdy ped tím jsem v tropech nebyl, a tak jsem se okouzlen díval na tu zelenou barvu všude kolem sebe. Byla úpln jiná, ne u nás.
 
A co místní lidé?
V povdomí Evropan je Papua zaostalá zem, plná lidorout, kteí nazí pobíhají pralesem… Jene to u dávno není pravda. Civilizace pokroila i tady, krom velmi odlehlých oblastí nkde v bainatých lesích, kde takové lidi opravdu najít mete, chodí domorodci v evropském obleení, v rukou drí mobily. V Papui- Nové Guineji je demokratický reim, pravidelné volby. Máme spoustu vcí spolených, ale samozejm jsou i odlišnosti, na které si tu musí lovk zvyknout.
 

Které teba?
Ješt ped nkolika generacemi tu ili váleníci, lidorouti, a to se ásten promítá i do nátury dnešních obyvatel. Jsou to smsice rzných zvyk, které se dodnes dodrují, nap. náelníci vesnic mohou mít i nkolik manelek, funguje tu systém kmenových rodin-klan, které drí velmi siln pohromad. Jejich postupné rozvolování sthováním do mst má neblahé následky teba na kriminalitu. Chování domorodc je jiné, kdy mluví se enou, muem, s lovkem mladším i starším, s nadízeným i podízeným. Aby mohl lovk dobe fungovat, musí jejich mentalitu pochopit, sít se s ní. A taky se samozejm nauit jejich jazyk.
 
Je tký?
Pro cizince je pekákou v komunikaci fakt, e tém v kadé vesnici se mluví jinak – existuje tu kolem sedmi set jazyk. Aby se vbec domorodci mohli mezi sebou domluvit, mají e podobnou esperantu, druhý úední jazyk po anglitin, kterému se uí dti u ve školách. Jmenuje se tok pisin, co v pekladu znamená e pták. Je pomrn jednoduchý, nkterá slova jsou napodobeniny anglických i nmeckých výraz, nemá ani píliš tkou gramatiku. Hodn se ale vyvíjí a postupn pebírá další slova, hlavn z anglitiny. Jeho osvojení mi trvalo zhruba pl roku.
 
A co šamani, sešel jste se s njakým?
Myslím, e šamani nejsou souástí jejich kultury. Domorodci se naopak do nedávna vbec neléili, vili, e nemoci na n posílají prostednictvím zlého ducha- tzv. sangumy- jejich nepátelé. Proti obvinným sousedm z vedlejšího kmene se proto asto vedly války, krevní msty. V nkterých krajích tento zvyk stále petrvává. Pokoušeli jsme se vysvtlovat, nabízeli jsme léky.
 
K folklóru patí i tance domorodých váleník, ml jste monost zúastnit se njaké podobné události?
Domorodé oslavné tance se nazývají sing-sing a patí k místním tradicím. Hodn se udrují a jsou souástí zdejšího ivota. Poádají se pi slavnostních píleitostech, u nás to bylo teba pi otevírání ji zmiované školy, nebo pi píjezdu njaké významné osoby. Protoe je výzkum pralesa nákladný, je zajišován i sponzory, nkdy pispívají finann i prmyslové spolenosti, aby ukázaly svj zájem.  A ty pak vysílají své zástupce, slavné osobnosti, které sem pijídjí a bývají vítáni práv sing-singem. Byl se tu podívat teba i monacký princ.
 

Dostávají tance v dnešní dob njakou jinou podobu?
Je to tradice stará mnoho generací, ale pece jen maliko se mní. Turismus pronikl i sem, kadoron se poádají festivaly, kam se sjídí velké mnoství taneník i divák. Kadý kmen i etnikum má jiné masky, jiné obleení, jinou výzdobu. Je to nádherná podívaná a mnohdy jde lovku mráz po zádech. Tradiní podoba pomaliku prolíná se souasností – místo kvtin i mech se nkteí taneníci zdobí vánoními etzy i plastickými ozdobami…
 
Bál jste se tam nkdy, ml jste teba chu vrátit se rychle dom?
To ne. Ale obavy jsem ml. Papua je jednou ze zemí s nejvtší kriminalitou na svt, lovk si musí dávat velký pozor. V dob, kdy jsem tam pobýval, byla naše stanice pepadena, pišli jsme o poítae, elektroniku, naštstí se nikomu nic nestalo. Paradoxn více nebezpeí íhá ve mstech ne v pralese. ádná extrémn nebezpená velká zvíata tu neijí, lovk si jen musí dávat pozor, aby nešlápl na hada i nevydrádil kasuána, co je pták podobný pštrosovi. Kdy samice hlídá svá vejce, me i zabít. Všechna taková zvíata jsou ale velmi plachá a tém nemáte šanci je spatit. Do pralesa se chodí s maetou, ale ta slouí k prosekávání vtví, ne jako zbra.
 

Entomologický ústav AV úzce spolupracuje s Jihoeskou univerzitou v eských Budjovicích. Projevuje se to njak i na vaší základn v Papui?
Krom student doktorského studia, kteí tu pracují vdy rok na svých vdeckých pracích, zde ji nkolik let probíhají msíní pobyty vdy deseti student pírodovdných obor školy, kteí pracují v terénu s papuánskými studenty na drobných vlastních výzkumech. Pobyt si ásten sami hradí, vtší ást finanních prostedk zajišuje univerzita. Je to pro n skvlá šance vidt na vlastní oi nádhernou tropickou pírodu a unikátní výzkum našich vdc.
 
Chtl byste se ješt nkdy do pralesa vrátit?
Moc rád, i kdy v nejbliší dob to urit nebude. Pracovat na základn kratší dobu nemá cenu, chce to alespo nkolik msíc. A já mám rodinu, hodn práce tady u nás, navíc pobyt je finann nároný. S našimi v Papui jsem ve spojení Skypem, prohlíím fotografie, zpracovávám vzorky, které mi posílají. Doma mi na zdi visí artefakty, které jsem si na památku pivezl- domorodé masky a devné obrázky. Vzpomínám teba na výstup na nejvyšší horu Mount Wilhelm, kde jsem mohl obdivovat z výšky 4 500 m pírodu kolem sebe. Je to jiný svt, ale krásný.
 
Vrame se na závr ješt k vašim mravencm. ím vás nejvíce nadchli?
Svými sociálními vazbami. ivotem v koloniích, pevn stanovenou hierarchií, kterou respektují. Dokáí vzájemn komunikovat, fungují jako jeden pevný organizmus. Je stále mnoho toho, co o nich nevíme. Ale kdy se mi procházejí kuchyní, štvou m, jako kadého…¨
 
Eva Procházková
Foto z archivu Petra Klimeše
 
Medailonek
RNDr. Petr Klimeš, Ph.D.
Narodil se 7. srpna 1981 ve Strakonicích. Po studiu zoologie na PF UK v Praze pokraoval v doktorském studiu v eských Budjovicích, kde získal v roce 2011 doktorát na Jihoeské univerzit. Je vedoucím laboratoe ekologie a evoluce sociálního hmyzu v Entomologickém ústavu AVR a pracuje i na Pírodovdecké fakult Jihoeské univerzity, kde se podílí se na školení student. Je autorem i spoluautorem odborných publikací o sociálním hmyzu. Rok 2007 strávil na Papui-Nové Guineje pi výzkumu ivota stromových mravenc v tropických pralesech.

 
* * *
Zobrazit všechny lánky autorky


Komente
Posledn koment: 08.10.2019  19:49
 Datum
Jmno
Tma
 08.10.  19:49 EvaP
 08.10.  09:20 Von
 07.10.  09:25 Vesuvjana dky