Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Albna,
ztra Daniel.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

POVÍDAKY  (28)
 
Letní relax
 
Jednoho ervnového dne bylo úmorné vedro.Vtšinu dne schovaná doma, noila jsem se do bazenu a zalejvala kytky, hlavn ri stolistou, která letos zmohutnla a kvete stovkami voavých kvt.  Vypstovala jsem ji z pahýlu, vyrýpnutého u plotu jedné zahrádky a pipomíná mi stejný ke, jaký býval u nás doma za altánem u plotu.

Veer pišla mela. Zahrada byla vmiku plná ledových krup a servaného listí, nkde v okolí popadaly i stromy a  všude vypadl elektrický proud, v celém stedoeském kraji, a opravovali to ješt celý tvrtek.
 
V noci ze stedy na tvrtek 26. ervna  jsem ovšem špatn spala, vstala jsem tedy brzy a protoe proud poád nešel, jela jsem ranním vlakem do Týnce, e si tam dám kávu. Ale proud nešel ani tam, tedy jsem si koupila verejší rohlík a zapila ho vodou, sedla jsem si na nádraí na laviku, krmila vrabce a etla si celou hodinu a pl, ne pijel zpodný Pacifik na Prahu. Ve vlaku jsem usnula, tvrd jsem usnula. Probudila jsem se, dojídjíc do Braníka, ale já jsem chtla vystoupit ve Zbraslavi!
 
Dobe, vystoupím tedy v Braníku. Chu na kafe u byla tak neodbytná, e jsem se poprvé v ivot odhodlala vejít do nádraní restaurace, kupodivu píjemné; kávu mi dali do hrneku  keramického krásn modrého a  já si s ním sedla venku na slunce, ješt mírné, popíjela jsem, hledla na siluetu branického pivovaru (bejvávalo) a ekala, a zas pijede njaký vlak zpt ku Zbraslavi.
 
Pijel vlak dobíšský, nastoupila jsem a urputn se bránila novému usnutí, protoe pejet do Dobíše, to by u bylo zu moc. Ve Zbraslavi vešla jsem na most u za plného slunce a byla jsem ráda, e mám na hlav klobouk; ovšem zavál vítr a klobouk mi uletl. Velké štstí: snesl se k zemi. Kdyby se byl vznesl, skonil ve Vltav pímo pod keltskou Závistí. Jaký osud to mohl být! Šla jsem rovnou do ekárny zubárny, venku pipalovalo.
 
Sedím, tu si, sestra paní Wíznerová m konen zavolala a usadila do kesla. Bylo však práv poledne a ob dámy se uklidily do vedlejšího budoáru, obdvaly tam a štbetaly, uklidnné mým sdlením, e si musím ješt vyistit zuby, nebo díky neproudu netekla doma ani voda.
Keslo je tu pohodlné. Zavela jsem oi a usnula. Siesta skonila, doktoice Rektoice zahájila torturu a pi tom mi vyprávla, já jenom obas hekla ééé  nebo ááá, jako e nesouhlasím nebo naopak souhlasím. Sestra Wíznerová poádala m o ticet korun, vnovala mi jednu reklamní zubní pastu a já vyšla z budovy do parného dne. Od jisté doby nikam nespchám, v poklusu byla bych ješt dohonila vlak popolední, ale pro vlastn?
 
Došla jsem na neútulné zbraslavské námstí, vešla do píjemn chladné cukrárny a schovala se u stolku pkn v kout s obligátní zmrzlinou, dortíkem a kávikou. Glykemii si zmím veer. Tam jsem sedla a mlsala a etla si a koukala do novin, zda jsem náhodou nevyhrála ve Sportce njakou zajímavou sumu. Zase nic, pokám do nedle.

Po hodin jsem sbalila své saky paky a šla vzhru rozpálenou ulicí, na jejím vrcholu m lákala drogerie, e si tam koupím šampon. Místo drogerie byl tam, ejhle, sexshop. Dala jsem se dosud nepoznanými ulikami s kopce dol k mostu, ale pehnala jsem to. Vyšla jsem na silnici, oblouk mostu majíc nad hlavou. Poád s sebou nosím foáek, ale jak ho jednou nemám, hned sakra objeví se zajímavé téma - ten nádherný oblouk. A všude pi silnici popadané kehké rozloité stromy oech. Vydrápala jsem se na most, došla volným krokem na nádraí a radovala jsem se, e mé útrapy koní. Za 15 minut pijede vlak a za hodinku u budu doma!
 
A tu vyšel na nástupišt pan výpraví v ervené epici a bílé košili. A pravil z oí do oí - promite, prosím, vlak z Vršovic bude mít 10 a 15 minut zpodní. Nic  nového, ráno to bylo stejné u vlaku z eran. Zaetla jsem se do knihy a tu pan výpraví se objevil znovu. Je to mladý mu, drobnjší postavy, milého chování. Ví, co se patí, ervenou epici ml na hlav i v tom vedru a pravil - promite, prosím, vlak z Vršovic bude mít zpodní asi 50 minut.

Nevydrela jsem a optala se - pane výpraví, a pro vlastn takové zpodní? Ten milý lovk se malounko zarazil a potom pece jen pravil - On zmizel strojvdce a tak vlak neme jet.

Tedy: zaila jsem na trati Posázavského Pacifiku u leccos, e došla nafta, e upadlo kolo, e upadly dvee, e padly stromy na tra, e kadou chvíli místo vlakem jedeme autobusem, protoe tra se opravuje, e tunely se opravovaly tikrát déle ne se kdysi budovaly ... ale e zmizel strojvdce?
 
Dál jsem si etla, ale poád se mi ta otázka mezi ádky vracela. Kdy se ervená epice objevila znovu se smutným konstatováním, e vlak poád ješt stojí ve Vršovicích, e nevyjel, zeptala jsem se - jak me zmizet strojvdce? A pan výpraví se svil, kre pi tom rameny a gestikuluje rukama - on nastal chaos, jeden strojvdce nepišel vas a tak se šíbovalo se strojvdcema z vlaku do vlaku a nakonec jeden chybl! A tak náš vlak tam stojí.

Zahledla jsem se na tajemnou Závist nad nádraím - to byste, Keltové, koukali! A as plynul a vedro houstlo a voda v lahvi mi docházela, kdy pan výpraví vybhl ze své kanceláe vesele a volal na celé nádraí  - za deset minut je tady, za deset minut je tady vlak!

Vlak opravdu pijel. Strojvedoucí svalnatý s dlouhými blond vlasy pipadal mi jako Viking. e by ho sehnali z takové dálky tak rychle?
 
Text a foto: Olga Janíková
* * *
Zobrazit všechny lánky autorky


Komente
Posledn koment: 12.11.2019  09:52
 Datum
Jmno
Tma
 12.11.  09:52 Jana
 11.11.  11:27 Vesuvjana dky
 11.11.  09:30 Jarmila
 11.11.  08:38 Von