Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Karolna,
ztra Jindich.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Kokokokokokodák!
 
Velikononí pohádka pro dosplé, kteí odloili vk
 
Za devatero horami a devatero ekami se od nepamti rozkládá království Kokodákov. Tam na vysokánském kopci, kterému íkají Slepií paát, stojí u po staletí hrad Kurnikštejn. V souasné dob vládne na Kurnikštejnu král Kokrhá s královnou Kvokandou.
 
Ped nkolika dny uinil král Kokrhá veejné prohlášení, e si peje mít dcerušku. Prý pro to dlá všechno, co bylo v jeho královských silách. Ale jeho cho soblibá královna Kvokanda si usmyslela, e její dcera musí být ze všech kuat nejkrásnjší a neme ji tedy vysedt z obyejného vejcete.
 
Od té chvíle všichni poddaní, slepice i kohouti, chodí po královském dvoe se zobáky u zem. Pedstírají, e zobou, ale ve skutenosti se tesou strachy (Mají dokonce husí ki!!!), aby se král na svou paní nerozzlobil a nechtl ji, kuecí boe, vymnit za jinou slepici! Naštstí je Kokrhá moudrý vlada a ví, e by taková akce vedla z bláta do laguny. Nakonec by ho kvli njaké cizí slepici celebrity mezi nosnicemi a kapouny ješt pomluvily.
 
Rozhodnut, plácnul kídlem o trn a hlasit zakokrhal: „Má trplivost si práv odskoila. Jestlie mi ani vrchní královský rádce Vejdumek, který má všechny nejlepší vlastnosti politika, není schopen poradit, poradím si sám.“
 
Znovu se ukázalo, e má-li spolenost fungovat, musí být na špici nejkvalitnjší osobnost. Nebýt krále Kokrháe, království by ani nekokrhalo, ani nekdákalo. Slepií spolenost to respektuje po tisíce let. Bez ebíku hodnot se neobejde. Všeobecné zájmy hejna ebíek vyadují.
 
Král, vdom si svého neotesitelného postavení, pokraoval ve svém projevu a hlasit se znovu rozkokrhal: „Mé roztomilé slepice, krásní a statení kohouti! Jsem pesvden, e si zaslouíte mou plnou dvru, a proto se s vámi rozdlím o jedno své tajemství. Kdysi dávno, ješt jako kohout adolescent, jsem pozoroval pod šípkovým keem velkou ernou slepici. Ani nezakvokala, snesla jediné vejce a pak vyplašená, zmatená a vystresovaná zmizela kdoví kam. Pihrnul jsem si opuštné vejce pod kídlo, aby bylo v teple, a hádejte, co se stalo? Za tikrát sedm dní se z vejcete vylíhl plivník. Šastný, e jsem ho nenechal umít, mi do ušního laloku zapípal: ,Slibuji ti, e a budu velký a mocný plivník, splním ti kadé pání´.
 
„A proto naizuji, aby ihned pedstoupili královští poslové ped královský trn.“
 
Ne bys ekl „ko…“, poslové erné Brko, Kropenaté Brko, Bílé Brko srazili ped Velienstvem paáty do stoje spatného a v pozoru vyslechli úkol: Nalézt a pinést Superplivníka, který se zatím stal všeobecn uznávaným vhlasným arodjem na celém kuím svt a okolí.
 
Pátrací akce byla úspšná. Ne bys ekl „záprtek“, poslové arodje vyhledali, pak se obratn spojili ve slepií rogalo, roztáhli letky, Superplivník nasedl a vítr, který je v Kokodákov jako doma, všechny v cukuletu pifoukl na královský hrad. Superplivník v dlouhém hávu z ernomodrolesklého peí psobil impozantn ve slavnostn vyzdobené audienní síni. Postavil se na druhou nejvyšší píku jednacího ebíku a odtud zaal vysílat výstrané kokrhy všem, kteí na niších pozicích by snad chtli rušit jednání s vladaem. Všem, kdo takový nešvar pinesli ze slepiích parlament ze vzdálených zemí. Ostruhou na zvednutém bháku hrozil a varoval všechny,aby mu nekdákali do emesla, nebo jim ty smšné a ubohé malé slepií mozeky doista vymeje. Jakmile si tak Superplivník zjednal absolutní ticho, poádal ho král Kokrhá, aby mu vyaroval dcerušku, protoe kohoutk u má stovky. Po této své ádosti se stáhl skromn do pozadí, sklopil heben a napjat pozoroval, co se bude dít.
 
Nyní u bylo v audienní síni takové ticho, e by to znlo jako hromobití, kdyby nkdo upustil slepiinec.
 
„Samozejm splním tvé královské pání,“ slíbil Kokrháovi arodj. Pikázal Brojlerovi, který ml zrovna slubu, aby pinesl ošatku královnou snešených vajec. Vybral to nejerstvjší, poloil ho na nejvyšší píku ebíku, a promnil se v malíe. Zista jasn ml místo kídel lidské ruce, v jedné paletu s barvami, v druhé šttec. Zaal malovat. Kdy spatil ustaraný zobák mocnáe, musel skrýt pod laloky pobavený úsmv a dal si opravdu záleet.
 
Netrvalo to ani pt slepiích kvok a mistr arodj (on je kadý malí tak trochu arodj) byl s dílem hotov. Pomaloval bílé vejce tak krásn, e mu všichni pítomní ihned íkali kraslice. (Konen povst o kraslici se pak penášela od století do století, a se dostala i k nám lidem. Homo sapiens se ješt nyní pedhánjí, kdo ped Velikonocemi namaluje nejkrásnjší kraslici, symbol ivota, kdo jich bude mít nejvíc. No znáte lidi, poád se opií.)
 
Král Kokrhá byl nadšen. Bohat obdaroval Superplivníka za jeho mistrovské dílo (co se asto nestává), nechal mu pipravit deset pytl krmné pšenice a obrovitánskou kytici zlatých pampelišek. Dvorní hejno se rozestoupilo do dvou špalír a mezi nimi za doprovodu kokodákovského hudebního beatového tlesa „Krééé“ arodj prošel a opustil královský dvr. Za hradní branou nad vodním píkopem u krouilo osvdené slepií rogalo a dopravilo Superplivníka na jedho milovaný hrad Pukavec. Královna Kvokanda za zvuku chorálu „Kur je kur, a kdo je víc“ usedla slavnostn ped okama všech pítomných na malované vejce, které u nedokav leelo na královské ošatce, vystlané prachovým peím a zelenými tylístky.
 
Kolem královny se posadily dvorní dámy. Bílá Leghornka, Koroptví vlaška a Vlaška stíbrokrká, které královn krátily sezení vyprávním o Caesarovi, o Spartakov povstání, prozradily intriky boháe Krassa, a to Kvokandu bavilo. Také odpoítávaly as, aby jí lépe ubíhal. „L´-una, luna et cinque, l´-una e un quarto, l´-una e mezzo, le due meno un quarto, le due meno dieci.“ Ptaly se Kvokandy, v kolik hodin si peje snídani. „A che ora vuole la colazione?“ a tak podobn. Královn také pouštly televizi. Televize „Vejcochody“ mla dva hlavní programy. První byl loutek, program pro dobrou náladu, a druhý Bílek, program, který pináší pouze zdrcující zprávy a nikdy se neunaví: Jak se kohouti navzájem usmrcují, manipulují s kuaty, obchodují s podkladky, zakládají vajené mafie a podobn. Dvorní dámy vdly, e takové zlé a ošklivé informace organismu škodí. Vybíraly proto Kvokand jen povzbuzující repertoár. Napíklad „Ples ve sklepií opee“, „Jedna noc na had“, nebo film „Svt patí slepicím“ (Zprávy o poasí radji nepouštly, protoe ty se v poslední dob njak stále astji míjely s realitou.), „Nepesedt, nepesedt!“ dtkliv hlídal as sezení královský dvorní léka Kr a nervózn poskakoval kolem královské ošatky po jednom bháku.
 

Kdy uplynulo podle kokodákovského asu pesn jednadvacet dní, ozvala se famfára. Sólový sbor královské filharmonie zazpíval unisono Kóóó´!. Královna vstala, protáhla se, narovnala hbet a opatrn sestoupila z ošatky. Malované vajíko puklo a malované kue pekvapen vykouklo ze skoápek. Chva, eská Zlatá kropenka, ho láskypln osušila. Královský zázrak byl na svt. Hejno otevelo údivem zobáky. Kuecí slena sklopila hebíneek, cudn pokvokla a jediným pohledem okouzlila krále.
 
Byla krásná jako letní den, hebíneek podobný korunce, záil jako slunce, kolem krku modrá obloha, hrudníek jako vrcholky Himaláje, bíško jak rozkvetlá louka, zadeek s biskoupkem jako moské pobeí. Superplivnik pedvedl opravdu profesionální umleckou práci. Leckterá miss by mohla slepice závidt.
 
S kohouty nebylo od té chvíle k vydrení. Samým vzrušením poztráceli hlasy. Vydávali zvuky jako „króóó“, „krd krd krd“, „kry kry kry“. Nedalo se to poslouchat.
 
Šastný král Kokrhá se tomu smál. Ve slavnostním vysokém krásn vystieném hebenu pistoupil k malé princezn, zobnul ji láskypln zobákem do zobáku, a tak svou dceru pede všemi uvedl do královské rodiny.
 
Královna matka, Kvokanda, byla pýchou bez sebe. Pes nafouknuté laloky nevidla na krok a musela poroztáhnout kídla, kdy chtla popohopknout dopedu.

 
 
Její dcerušku pibhl pozdravit celý dvr. Koky, psi, kachny, králíci, husy i holubi, uata, kzlata, telata a híbata. To bylo kdákání, vrkání, moukání, štkání, meení, buení, hýkání. Takový rámus královský dvr ješt nezail. Nakonec si všichni pítomní zacpávali uši, aby neohluchli a brali jeden po druhém „do zajeích“, ale i do koiích, do psích, do kachních, do králiích, do husích, do holubích, do kzleích, do uncích, do telecích i do híbcích.
 
Málem v tom hluku peslechli slavnostní hlášení krále, který musel kokrhat z plných panovnických plic, aby všechny zúastnné pekokrhal: „Jak známo, narodila se nám dcera. Dali jsme jí jméno Kraslice pro velikou krásu, která ji zdobí. Rozhodli jsme se píchod princezny na svt náleit oslavit. Ode dneška za patnáct denních rozbesk jsme pipraveni v Kokodákov uvítat hosty. ádám všechny pilné slepice, aby toto naše pozvání vyslepiily po celé planet Zemi. Bohatý program se bude skládat z tchto akcí: 1. recepce, 2. všeobecné popelení, 3. Kohoutí zápasy. 4. Výrok sudiek. Na Kurnikštejnu jsou ji pro všechny pilétlé hosty instalovány moderní hady. Dokokrhal jsem,“ uklonil se král.
 
Na zemkouli nastal poprask. První piletli Bankivští z pedhoí Himálaje. Jejich pedkové tam ili v lesích. íká se jim Gallus Gallus, ijí v mnohoenství – tedy v mnohoslepií, ale jeden Gallus se mi svil, e mu ti slepice staí. Jejich rodina kvoká i ínsky, snáší vejce v povodí eky Indu, na Filipínách v Indonésii. Piletla také jedna slepice ze Západní Indie a hned se vytahovala, e nosí jméno po Francouzi Sonneratovi a také to hned potvrdila „c´est vrai!“ Dupla paátem a šla uhasit íze.
 
„Tsek - Georgie – joyce,“ ozvalo se volání Kura Dunglového, rytíe se zlatou skvrnou na hebenu, který piletl z Cejlonu. „Lafayetti, kamaráde, jak se máš?“ znali ho všichni.
 
Nechybla ani kuí rodina Gange-Gar z Jávy. Práv pistála z Anglie nafintná Sussexka se zlatými lemy místo šperk na kídelních krovkách. Miliony plot peletly Hamburanky, aby byly u toho. A z Rhode Islandu se v erveno-hndém kostýmu objevila Rodailenka. Vzala s sebou Plymutku. Kvokaly si do noty anglicky s Ameriankou Hempšírkou z New Hampsihu. Do kvokání jim bezustání kvokala Dominikánka ze Spojených stát.
 
Nechybly ani slepice z Ruska. Vousatá Orlovka probírala poslední události s Paduánkou, nabalenou proti mrazm. Ta mla na hlav chocholku místo šály a v modelu „Chamois“ – smetanov luté peí se lutou kresbou - by zabodovala na kadé módní pehlídce. Ob se smíchy popadaly za laloky, kdy spatily obézní Langshanku, která sotva piletla ze Sibie, snesla sto šedesát vajec, byla celá uondaná, ale tu slávu v Kokodákov si nemohla nechat ujít.
 
Kohouti, kteí je doprovázeli si zatím prohlíeli tkou váhu Koninku, která se dostavila a z íny! Ve skoicov hndém modelu to Konince moc slušelo. Vyhládlá se po dlouhé cest hnala ke krmítku, zatímco Anglianky si na ni ukazovaly paáty a árliv kvokaly „Šanghaj, Šanghaj!“ a pak bely za ostatními. Jmenný seznam host byl nekonený: Hudánka, Holandanka, Dorkinka, Wyandotka, Brahmánka, Východofrízští rackové, Lakenfeldky s erným krkem, já a další.
 
Ale pozor, abychom nepropásli královské pohoštní! Vdy u je recepce v plném proudu. Kadý me zobat podle chuti samé vybrané lahdky. erstvý jemen, dobytí, sl, oves, kukuice, proso, mleté zrní, esnek, vaené brambory, rybí mouka, zbytky masa, slimáci, krmná pšenice, vápník, fosfor, sodík, cukr, písek na trávení. Prost tém vše, po em se kur celého svta me utlouct. Uprosted všech lahdek fontána v podob ty sedmihradských holokrek nabízí všem erstvé vody, co slepií hrdlo ráí. Ruku v ruce, toti kídlo v kídle s dlouhým zobáním na sebe nenechala ekat dobrá zábava.
„Dala byste si erva? Nebo dešovku?“
„Snad trochu omítky.“
„Kolik plot jste musela pelett?“
„Je libo misku mletých skoápek?“
„Váš mu má pekrásná ocasní péra.“
„Vidíte, jak tamhleta pibejvá? A zobe a zobe.“
„Také vás bolí bháky?“
„Nemáte íze?“
„Mám sklerózu. Dv st metr odtud odejdu, a ztratím se.“
„Rozeznáte tverec od kruhu?“
„Poznám i trojúhelník.“
„Podívejte se na tu mláde! Klofou se do hebínk, do oblieje, do týla! Jsou trnáct dní po vyklubání a u takhle do sebe!“
„To víte, teta, puberáci!“
„ivot je boj. Oni tuší, co je eká!“
„Podívejte, u rozestýlají hady. Kurníky jsou útulné.“
 
Kdy se na obloze objevily ervánky, kurové u nemli v aludkách ani milimetr volného místa. Vydali se popelit do královských lázní. Slepice se zbavily cizopasník a spokojen usnuly. Kohoutm se to njak nedailo. Stále mysleli na princeznu. Ozývaly se výkiky jako: „Lalek sladký!“ „Pipinuško moje!“ „Kvokalinko, poj ke mn!“ „Kdákaluško, poduško.“… Obklopeni stovkami slepic touili po jediné – po Kraslici. Rozhodli se o ni bojovat.
 
Druhý den brzy ráno - se slepicemi - kohouti vstali a ne se dostavil král Kokrhá s rodinou, u rozkohoucení nadskakovali vzrušením na zápasišti. Sotva král mávnul kídlem, lítý boj zapoal.
 
Starší kohouti se ukázali bojovnjší. Postavili se proti sob. Jeden s rozepýeným peím jako indiánský náelník v boji útoí na druhého. Slabší kohout ustupuje. Naíká. Boj je bez slitování. Jeden vyskoí, zobne druhého, ten mu to vrátí, pak aby získal as, pedstírá chvíli, e zobe zrní, které tam ve skutenosti není, pak zaútoí. Kadý má svou bojovou taktiku. Kdo ví, jestli ji nkteí zápasníci Homo sapiens od nich neokoukali a neuili se od kohout, jejich otc, ddek a praddek v Indii, na Borneu, na Filipínách a na Sumate.
„Zásah!“
 
Bantamka Seibrightova, zakrslá slepika s dvojitým hebenem, omdlela. A omdlévaly další. Boj byl ím dál urputnjší. Sletli se sem samí slavní bojovníci. Byli si vdomi své popularity, lidé by za n byli ochotni draze zaplatit. V královském slepiím archivu je záznam, e za krále Jindicha II. stál indický bojový kohout 50.000 liber. Však také byli zápasníci pkn rozmazlení. Sezobli jen tak mimochodem dvst loutk s pimem, mandle, semena borovic, šafrán, kuecí hrách a spoustu cukru.
 
Spolenost uzavírala sázky. Leckterá slepice vsadila všechna vejce, která snesla. Existence kuat šla stranou, jen kdy její oblíbenec zvítzil.
 
Te práv proti sob nastoupili dva kohouti z Argentiny. íhav stojí proti sob. Biují se ostruhami. Mají na nich nasazené trny, jeden z mdi, druhý ze stíbra, aby to víc bolelo. Vyskakují, klovou se zobany a ukazuje se, e borec s malajskými pedky je neporazitelný. Vysoké bháky, široká prsa, u stojí všemi obdivován na ebíku vítz. Dlá si nadje, e moná získá nný paát princezny Kraslice.
 
Protoe král Kokrhá pi posledním svém kokrhání málem pišel o hlas, povil svého synovce Bergského Kokrháe, aby kohoutí zápasy ukonil. Bergský Kokrhá poslušn vyletl na hradby, zatepal kídly, postavil se, natáhl kaštanov hndý krk a hlubokým hlasem „kykyryký“ ohlásil slavnostnímu slepiímu shromádní poslední bod programu. Ohlásil ceremoniál sudby.
„Kokoko“, vyzvala sudika Sonnerati, aby všichni ztichli. Sudika Galus Galus z domoviny slepic pozdravila všechny zúastnné „keri keri“, co také znamenalo: „A te dávejte pozor!“
 
Sudi Gangegar pisedl k sudikám, zakokrhal „kykrý“ a potom tato vyhlášená trojka zamhouila svá kuí oka a soustedila se, aby podle svého nejistšího svdomí a vdomí seznámila všechny pítomné s osudem krásné princezny, tak, jak ho vidla v duchu ped sebou.
 
Slepice a kohouti sotva popadali dech zvdavostí a naptím, kdy Gangegar zaal vykokrhávat: „Slyšte, slyšte! Natáhnte ušní laloky, a vám sudba neutee. Pedkládáme tímto osud princezny: V krátkém ase piletí z dalekého Japonska princ Fénix Biliontý První, jeho veleváený rod pochází ze Šikoku. Princ Fénix má ti metry dlouhý ocas, jeho poddaný kohoutek Chabo, rovn z Japonska, mu musí ocasní pera nadnášet, jako vleku nevst, aby si je princ neobrousil. Tentokrát mu pera natoí na papírové natáky a princ bude mít lokny. Král Kokrhá mu pedstaví svou dceru princeznu Kraslici, Zatím Poslední. Princ Fénix je tak urozený, e ije pouze na bidle, zkrátka má dobré bydlo. Na první pohled se zamiluje do Kraslice. Bude tokat. Vezme do zobáku erva, ale nespolkne ho, pustí ho a zase zvedne. Upozorní tak na sebe princeznu, aby nepehlédla jeho jednání. Princezna se zvdav piblíí a nabízeného erva spolkne. Fénix jí bude holdovat. Obhne ji kolem dokola (sluebník s vlekou s ním) a bude se ped ní naparovat se spuštnými kídly. Pak si dodá odvahy a tsn kolem ní zabrousí s jedním kídlem spuštným (ve stedovku toto dvorné chování asi okouká od kohout vtšina dvoan). Princezna mu jeho dvoení neuví. Bude si myslet, e zájem o ni jen pedstírá. Fénix se zamraí a dohoní ji. Princezna se pikrí a dojde k páení. (Stane se tak pravdpodobn 1. kvtna 2014.) Ze spojení vzniknou jednovajená dvojata, kohoutkové Kyky a Ryky. Jeden bude hezí ne druhý. Nebo druhý ne první?“ zakoketovat Gangegar.
 
Slepice a kohouti nadšen zatleskali. Ješt se trochu posilnili a po všeobecném louení se zase rozletli po celé naší planet. Vdy svtoobané by se bez slepic a kohout vbec neobešli. Obzvláš o Velikonocích.
 
A to je konec pohádky.
 
Text a ilustrace: Ludmila Lojdová
* * *
Zobrazit všechny lánky autorky


Komente
Posledn koment: 13.04.2020  11:31
 Datum
Jmno
Tma
 13.04.  11:31 Jana Reichova
 12.04.  11:34 Jarmila
 12.04.  09:10 Von