Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Albna,
ztra Daniel.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Neštk po mn ani pes
 
Letos s náma poasí hraje love nezlob se! Vrhá po nás kostky. Tu déš. Tu mráz. Tu kroupy. Pak silný vítr. Lidé pokud mono nevycházejí. Sedí doma. Tloustnou a kesla jim zaínají být malá. Slunce se nudí. Má dlouhatánskou chvíli. Jeho paprsky zvlily. Zaaly zlobit jako dti. Hrají si na schovávanou s mrákama. Rozsvítí, zhasnou. Rozsvítí, zmizí. Nakonec z toho jejich mihotání dostalo nebe migrénu. To u slunce definitivn ztratilo trplivost. „Budu svítit a basta!“ rozhodlo. Postavilo paprsky do pozoru a zlobivým mrákm ukázalo, za je toho loket. Jeho záe okamit pozvala lidi na procházku.
 
Vybhla jsem z domu jako první. Dlouhý chodník, který dlí útulné budovy sídlišt od útulného parku, je ješt plný louí, který po sob neuklidil verejší liják. ádný problém v tom nevidím. Ráda skáu pes kalue a nemu pehlédnout zelený trávník slavnostn ozdobený tisíci pampeliších sluníek a tisíci bílých chudobiek. To lovk v byt neuvidí.
 
Udivuje mne, e navzdory té kráse venku nepotkávám ádnou ivou bytost. Nikde ani noha. Ani noika! dímu mozkové závity. Co asi drí obyvatele byt v bytech, kdy je tak nádherné poasí?
 
Ukazují snad v televizi njaké senzaní utkání mezinárodní ligy politik na stadionu svta? Dal nkterý z politik gól? Nebo zas njaký šílen inteligentní idiot nevdl, co s volným asem a rozhodl se pedvést lidstvu, jak šastn neít? Nebo se konají celosvtové becké závody finanník za ziskem, který pak samozejm spravedliv rozdlí lidstvu vybraní dudisté?
 
Dívám se na hodinky. Doba blahodárného veerního zpravodajství, které trénuje odolnost našich organism ped psychickou poruchou, je ješt daleko. Pijde a s veeí. Tudí to musí být nco jiného, záhadného, co drí lidi doma.
 
A bylo! V bytech se konala píprava na psí módní pehlídku. Co o liduprázdném prostoru platilo ped deseti minutami, u je nepravda nepravdoucí. Hlavní vchody dom se náhle otevely tém souasn. Vybhli z nich psi všech moných plemen v nejrznjších šatikách. Velcí, malí, tlustí, tencí pedvádjí, co se nosí. Obleek s kapsikou, s nohavikami, s límekem, se svtýlkem a nkteí jen nahatí a chlupatí.
 
Za psy vycházejí z domu i jejich majitelky. O holích i bez holí, také velmi elegantní. Jedno mají spolené. Znají se navzájem.
„Tak co jste dnes vaila, paní ermáková? Zase guláš?“
„Jak vám to dopadlo u doktora, paní Šimerdová?“
„Znáte tamhletu paní, paní Zavelová? Tu statenou, s dvma berlema?“
„Zítra pijdete na kafe, platí, paní Broová?“
 
Náhle se cítím neviditelná. Neštkne po mn ani pes. Posmutnla jsem.
 
Jeden pes to vystihl. Pitáhl ke mn svou majitelku, aby si m ouchal. Udlal to s noblesou, vtšin ps vlastní, a zpsobil tak, e jeho paní pravidla:
„Nebojte se, nekouše.“ To m klidnou uklidnilo.
„Také jsem se znala s jedním psem,“ vypadlo ze mne doznání.
„To vám bez nj musí bejt smutno, e není s vámi. Chcípnul? Mn zase manel. Kdo to nezail, neví o em mluvíme.“
 
Musela jsem se trochu nadechnout, ale pibhl další pes. Stoupl si a opel o mne pední tlapy. Kniknul.
 „Málková,“ pedstavila se mi jeho majitelka. „Promite, Alík trucuje. Plácla jsem ho. Zlobil. Tak vám aluje.“
 
Alík klopí oi, uši i ocas. Piznává se.
„Á, támhle je paní Niederlová, to je její Toníek. Nekousne vás, jenom si uchne.“
„Dobrý den, paní Kdovíí,“ pozdravila mne píchozí paní Niederlová se smíchem, který ji brzy pešel. Pibhl toti odkudsi velký bernardýn v nóbl obleku a skoil na Toníka. “Pes na psa?“ probíhá ve mn proces divení.

 

„Von je Toníek vykastrovanej, tak bere Harýse z jinýho úhlu,“ vysvtluje situaci píjdivší paní.
„Kotýzová,“ pedstavuje se a pokrauje: „Harýsek ml tkej ivot. Dreli ho v kleci. Je z útulku. Miluje mne. Nepijde si k vám pro pohlazení, aby mi to nebylo líto. Nesmím umít,“ rozslzela se.
„Neumírejte, paní,“ ozvala se další paní s rotvajlerem na emínku. „Psi to taky nemají lehký, kdy se blíí stáí. Zanou je bolet tlapy a zapomínaj, jak se radostn vrtí ocasem. Setkávám se s tím úkazem ím dál astji.“
„Paní Kleandrová má pravdu. Starší psi vdí, e štkáním stejn nieho nedocílí, jsou zkušený a tak u nic nezkoušej. Pro taky? Mladí to vodštkaj za n,“ ukonila filozofickou debatu paní Kotýzová.
 
Sídlišt se najednou podobá malomstu, kde se všichni znají. Tko by nkdo tohle pedstavení zreíroval líp, ne to udlali psi. Seznámili všechny obyvatelky navzájem a pitom nemluvili lidskou eí.
 
Kdy jdou lidé sami, nezná jeden druhého. Kdy je vedou psi, je situace jiná. Vyšla jsem ven sama a te od ps ouchaná, s desítkami jejich majitelek spátelená se vracím dom. I ony se vracejí tam, kde jejich dti a vnuci sedí u poíta a manelé, pokud existují, vaí veei.
 
Ludmila Lojdová
* * *
Zobrazit všechny lánky autorky


Komente
Posledn koment: 20.11.2019  09:20
 Datum
Jmno
Tma
 20.11.  09:20 Von
 20.11.  01:31 oga jankov