Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Romana,
ztra Albta.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Mouník
 
Hotelu, kam pravideln jezdíváme opíjet se nádherou okolní pírody a nkdy i šampaským, je pesn na den sto padesát let.

Úspšný majitel pozval stovky host, kteí se tu cítí tém jako doma. Konají se oslavy. Velkolepé oslavy! Kam oko pohlédne, uzí hory cukroví, chlebík, salát, rolád, peení a pedevším obrovských dort v podob budovy hotelu. Kadý si me odkrojit pokoj, kde bydlí.
Nápoje, bez ohledu na cenu, teou ze všech sprch a vodovodních kohoutk. Kam se podla voda, nevím. Konen, vdy je období sucha, tak se našlo ešení.

Jídelny, pevleené do bílého, se nauily mluvit lidským hlasem. Otásat se smíchy, vtipkovat, nadšen vykikovat, mlaskat a tleskat.
V tanením sále na podiu hraje a zpívá kapela. Jak pozoruji, vzhledem k zákonu pitalivosti vance, jedlíci se nedají rušit, netaní. Taní pouze jedna baculatá maminka se synkem, který se nedávno nauil chodit.

Aby toho nebylo málo, v rozlehlém parku jsou rozestaveny mohutné grily a v nich se grilují snad všechna grilování schopná zvíata planety.
Jsem z toho všeho u vytrení. Nakonec, po masái silných dojm, odpoívám v pokoji.

Náhle slyším klepání na dvee. Je to pan vrchní:
„Nesu vám mouník. Pozornost podniku,“ podal mi talíek s tajemnou lahdkou skrytou pod umn sloeným ubrouskem.

Zvdavost mi nedovolila dál odpoívat, pidala mi na mlsnosti a já dychtiv odhaluji slibovanou dobrotu. V tom moment se mi zatajil šokovaný dech. Na talíku neleel mouník, ale ní zuby! Podlomila se mi kolena. Sedím na podlaze a prosím vdomí, aby m neopouštlo. Pedstava, e bych kousla do tohoto kulináského zázraku, nebo ho dokonce spolkla a pokousala si vnitnosti, pede mne postavila otazník.

Ml to být vtip?

Reklama zubae?
Dárek?

Nebo si na mne nkdo brousí zuby a dává mi to takto koketn najevo?

Nkdo z host je zavilý vtipálek?

Nebo to má funkci vykrajovátka, pomcky do kuchyn?

Nebo to má vypadat jako biuterie, ozdoba na klopu saka, ve kterém se dostavím k hostin?

Pro jistotu ukládám vypeený mouník do kapsy a vracím se do jídelny.

U po dvou minutách nabývám podezení, e se tam dje nco divného. Desítky íšnic, íšník, servírek a vrchních peliv a zvdav zkoumají veškeré pokrmy nabízené na mísách, na tácech i ve sklenicích. Kroutí hlavami jako vývrtkami.  Ruce se jim tesou soustedním.

Jako by se obávali, e by chtl nkdo nco do úst.

Nervozita vzala útokem mj nervový systém a vyhnala mne ven, na erstvý vzduch, do parku.

A ejhle! Koho tu nevidím? U jednoho z gril sedí kucha v bílé epici a pláem polévá pštrosí maso, které se otáí uvnit.
„Mohu vám njak pomoci?“ zeptala jsem se té soucit vzbuzující bytosti.
„Ztratily se mi zuby,“ zašeptal kucha se studem na jazyku, a svil se mi. „Víte, s umlým chrupem v puse nemohu ochutnávat, necítím dokonale chu jídla, které chystám, a tak jsem zuby odloil na talíek a pikryl ubrouskem, aby je nikdo nevidl. A kdy jsem si je chtl zase nasadit, nebyly tam. Vrchní je asi odnesl. Víte, jak mi je? Veškerý personál je te hledá,“ pidal proud slz na pštrosa.
„A co tyhle zuby?“ sáhla jsem do kapsy své stíbrné vesty a ukázala mu „mouník“, který mi pan vrchní po obd pinesl.

Kucha napáhl ruce, upadl pitom na rozpálený gril, ogriloval si bicho, vonlo pštrosím masem, nasadil si „mouník“, rozzáil se jako hvzda první velikosti, objal mne, vytvoil mastný otisk svého bicha na mých sváteních šatech, s mlasknutím gurmeta mne políbil, poslal vzkaz personálu, aby pestal hledat, a slavnostní hostina mohla pokraovat. Pokraovala a pokraovala a za asného rána dopokraovala.
 
Hlavy host popadaly do vylízaných talí, tác, misek a sklenic. Nastal as jít spát.
 
Text a ilustrace: Ludmila Lojdová
* * *
Zobrazit všechny lánky autorky


Komente
 
 Datum
Jmno
Tma