Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Albna,
ztra Daniel.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Práv letos je výroí co nás opustil jedinený spisovatel a humorista Miloslav Švandrlík. Osobn jsem ho poznal ped více jak ptadvaceti lety, kdy mi dovolil otiskovat jeho povídky na stránkách internetu. Od té doby nebylo snad jediné návštvy Prahy, abych se s ním v jeho domku na Chodov nesetkal a spolu si nezavzpomínali na staré zlaté asy. Rozhovor z jedné návštvy s ním a jeho pítelkyní Jarmilou Rikovou si petete ZDE. Tohoto výjimeného lovka si pipomeme další jeho povídkou.     (Václav idek)
* * *

TATÍNEK SE KUTÁLEL 

Setkali se v místnosti, která budila dojem ekárny. 
Ona polykala slziky, zatímco on si poínal jako suverén. 
„Já jsem Lojza,“ ekl. „A jak se jmenuješ ty?“ 

Mlela a její tlo se zachvívalo bolestným pláem. 
„Á je!“ vzdychl Lojza. „Ty jsi se ztratila prvn, vid?“ 

Nešastnice kývla. 
„Z toho si nic nedlej,“ utšoval ji, „to já se ztratím vdycky, kdy jdu s tátou! Ale vdycky se zase najdeme, protoe on se bojí jít beze mne dom. Maminka by mu dala!“ 
„Kdy já se bojím!“ sténalo dvátko. 
„Protoe jsi hloupá,“ vysvtlil jí Lojza. „Za chvíli pijde tatínek a koupí ti pišingry, abys na nho doma neekla, e t ztratil. On to stejn nakonec vyzvoní sám, ale a na Silvestra, a to se všichni smjí, jenom maminka íká: — Vidíš, vidíš, co jsi mohl svou neopatrností zpsobit! — Proto nás musí táta hlídat. Kdy nehlídá, tak si to vypije. Jako dneska: místo aby m drel za ruiku, plácal a kiel gól!“ 
„Mj tatínek zase kiel, e to byl ofsajt,“ eklo zaduman dvátko, „e soudce je jelito a potom plácnul jednoho pána do hlavy.“ 
„Mého tatínka taky nkdo plácnul do hlavy,“ vzpomnl si Lojza, „ale tatínek mu ek´ hašašíro a polil ho pivem.“ 
„Mého tatínka taky jeden pán polil pivem,“ dlo dvátko, „ale tatínek ho kopnul do nohy, a sletl s tribuny.“ 
„Mj tatínek taky sletl s tribuny,“ ekl Lojza, „jenome se zase vrátil a zakousl se tomu pánovi do ruky. A potom se objali a kutáleli se dol.“ 

 
 
„Tatínek se taky kutálel dol,“ vyrazilo ze sebe dvátko tém nadšen, „a zniil si šaty, jak na n šetil celou zimu! A potom ho nkam vedli.“ 
„Mého tatínka taky nkam vedli,“ pravil Lojza, „a taky si zniil šaty.“ 
„A já chci u dom,“ eklo dvátko. 
„Já taky,“ souhlasil Lojza, „protoe dneska u to trvá moc dlouho.“ 

Dvátko se znovu rozplakalo. 
Lojza si je opovrliv zmil, nkolikrát pešel místností, ale pak se rozbreel také.
 

MODROJASNÝ POTEK 

Mezi vápencovými a klikavcovými skalami se vinul modrojasný potek. Vonl palvkou a tyivcem, voda byla chladná jako mraník práv vytáhnutý z ledového izu. Byl krásný letní den. Makvky, horské tífky a batuníky pronikav vonly. Ze zátoiny vybhlo dve. Bylo odno v lehké kmunkové šaty, na hlav mlo vitínový šátek s bílými kvítky notejlu. Rozhlédlo se kolem. Kdy zjistilo, e je jasno, spustilo se sebe šaty a nechalo je klesnout do zelených trs jechoutu. Chvíli se pronikav dívalo do vln potku. Rejdili zde pstruzi, cinci, platnice a šporníci. Z lesa se ozýval hlas luvy a pitolníka. Dve se jásav podívalo k slunci, stouplo si na rozpálený turnel a skoilo do vody. 

Záhy poalo tonout. Marn se blostné ruky vztahovaly po koenech piketu a tulmy, marn se snaily uchopit stébla brutníku a lykosu. Volání o pomoc nikdo nezaslechl. Ani hajný, ani poluný, ani vystník ... 

Za chvíli bylo po všem. Na vykotlané vrb zapl cutlá poslední píse. Pak zamával kídly a odletl do rochytového houští. 

Modrojasný potek si bublal, jako by se nechumelilo. 

Tuto povídku jsem dal peíst tem svým pátelm. První byl dojat ryzí eštinou. Druhý ml etné výhrady, avšak kladn hodnotil neomšelý slovník. Teprve tetí se piznal, e povídce nerozuml a slova v ní pouitá nikdy pedtím neslyšel. A ten jediný obstál v mé zkoušce inteligence.

 
Miloslav Švandrlík
* * *
Ilustrace © Jií Winter-Neprakta
Lesní potek - František Tavík Šimon


Komente
Posledn koment: 17.11.2019  11:21
 Datum
Jmno
Tma
 17.11.  11:21 Von
 17.11.  11:08 Bobo -:)))