Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Ludk,
ztra Otakar.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Potomci Pemyslovc ve filmu (1/2)
 
Moná jste ho vidli: hodinový dokumentární film “Potomci Pemyslovc aneb tradice zavazuje”. eská televize ho vysílala v nedli 2.ervna 2002 od 20,00 hod. na T 2 v rámci cyklu Veer na téma…  A od té doby byl  i nkolikrát opakován.

Ve filmu vystupovalo mnoho zajímavých osobností s modrou krví a urit proto stojí za to si ho pipomenout i v “tištné” podob, která vznikla doslovným pepsáním filmu. Autorem námtu dokumentu byl Jan Drocár a film reíroval  Jan Soukup.  Oba spolu napsali scéná.  Jedním z protagonist filmu byl i Karel Schwarzenberg (na snímku),  tehdy aktivní nepolitik a soukromník.   
 

 
POTOMCI PEMYSLOVC ANEB TRADICE ZAVAZUJE
 

 
* * *

Historie je uitelkou ivota, svtlem pravdy

Aristokracie patila po celá staletí k hybným silám evropské spolenosti. ídila osudy lidí, zemí, stát. Jak ona, tak církev jako jediné vdy ovlivovaly evropské dní bez ohledu na hranice.

V souasnosti je tém polovina zemí Evropské unie konstituními monarchiemi.

Obyvatelé tchto zemí své panovníky respektují, nenechají na n dopustit. Jako jinde proívají bné starosti a radosti, ale je tu nco navíc. Fenomén v zemích s republikánským zízením nevídaný. Jak se na ádné poddané sluší a patí, obyvatelé tchto stát spontánn proívají kadou královskou svatbu, jsou smutní pi úmrtí populárního lena panovnické rodiny, radují se z narozeného potomka královské krve. eeno v nadsázce, mají jeho narozením na další léta zarueny své jistoty – rod bude zachován. Takové události se dostávají do popedí zájmu médií celého svta.

Duch monarchie provází i návštvy korunovaných hlav v eské republice. Pívtivost ,slušnost a noblesa jejich jednání nevyplývá jen z protokolu. Mají ji prost v krvi.

Kdy poloili v prosinci 2001 studenti na Masarykov univerzit prezidentu Václavu Havlovi otázku ohledn konstituní monarchie odpovdl: “Kdyby se tu motal njaký Pemyslovec, moná bychom u takovou monarchii mli, ale prosadit na trn Habsburka, to by asi nešlo”.

Moná, e nkoho pekvapí, e je mezi námi hodn lidí, kterým v tle koluje pemyslovská krev. Patí mezi n nejen všichni souasní vládnoucí evropští monarchové, ale i ijící potomci bývalých panovník ruských, francouzských, rakouských, eských, uherských, italských, eckých, portugalských, sicilských, saských, bulharských, hannoverských, rumunských, jugoslávských, bavorských, nmeckých, pruských, württemberských, dokonce nkolik amerických prezident vetn prvního Washingtona a posledního Bushe.

I v eské republice ijí dodnes potomci Pemyslovc po peslici. Jsou jimi píslušníci pedních šlechtických rod. Vyberme si ty, které patí k nejvýznamnjším a souasn také našim uším znjí nejznámji: Czerninové (ernínové), Kinští, Lobkowiczové, Schwarzenbergové, Sternbergové (Šternberkové), Waldsteinové (Valdštejnové).
 
Tyto rody nám pipomíná ada událostí a míst.

Napíklad Czerniny si spojujeme pedevším s ernínským palácem na Hradanech, dnešním sídlem Ministerstva zahraniních vcí. Jako jeden z mála rod Czerninové po dlouhých sedm století dobrovoln nikdy neopustili své pvodní sídlo Chudenice v západních echách. Tomu u se íká tradice.

Pi zaslechnutí jména Kinský se zase mnohým vybaví Národní galerie na Staromstském námstí. Z balkonu tohoto paláce zaznlo svého asu proslulé gottwaldovské “Práv jsem se vrátil z Hradu”. Ale o faktu, e se píslušníci rodu Kinských zapsali do našich djin jako mecenáši vd a umní, by asi více vdli Palacký, elakovský nebo Šafaík, kterých se to bezprostedn týkalo. Milovníci koských dostih by si zase moná vybavili, e Kinští patili k iniciátorm Velké Pardubické.

Píslušníci rodu Lobkowicz se pustili do velké politiky. Jeden z nich byl svého asu dokonce ministrem obrany. Mnozí z nás si moná pipomenou ne tak vzdálené události, kdy prostranství ped Lobkovickým palácem na Malé Stran, kde sídlí nmecké velvyslanectví, bylo zaplnno neuvitelným mnostvím trabant. Málokdo ale ví, e dnešní podoba jejich jména, která laikovi pipadá germanizována, je naopak jeho nejstarší dochovanou eskou podobou.

Schwarzenbergy reprezentuje v echách jednoznan Karel Schwarzenberg. Stal se prvním kancléem prezidenta Václava Havla a lidé také vdí, e restituoval zámek Orlík. Píslušníci jeho rodu prosluli pedevším jako výborní hospodái a modernizátoi zemdlství, lesnictví a prmyslu. Snad ale není neznámý fakt, e pedek a jmenovec Karla Schwarzenberga porazil v “bitv národ” u Lipska Napoleona a e jiný Schwarzenberg byl zase ministerským pedsedou. Rod se však nevyhnul ani tragickým událostem. Nejprve byl Adam František omylem zastelen císaem na lovu u Brandýsa nad Labem, poté švagrová zmínného Karla uhoela na plese konaném na poest Napoleonovy svatby, a aby toho nebylo málo, jeho nete Eleonora byla, snad také omylem, zasaena zbloudilou kulkou za praské revoluce v roce 1848.

Waldsteinové se mohou pyšnit tím, e jejich pedka Albrechta zná tém kadý. Svého asu se mu podailo na území ech vytvoit prakticky samostatný stát – vévodství frýdlantské. V Praze si nechal postavit palác, který je v souasnosti sídlem Senátu, horní komory eského parlamentu. Povdomost o tom, e i v souasnosti ijí po peslici jeho potomci, by nám ale musel oivit a potvrdit asi jen opravdu znalý genealog.

Rod Sternberg je krom zámk a hrad moná paradoxn znám jednou kuriozitou. Ti díve narození si asi vzpomenou, e hrab Jií Sternberg psobil po komunistických konfiskacích jako jediný píslušník eské aristokracie ve funkci kastelána na svém vlastním hrad eském Šternberku. Informace o tom, e rod patí k nejstarším v echách, nebo e Kunhuta ze Šternberka byla manelkou pozdjšího eského krále Jiího z Podbrad a Kašpar Šternberk se stal zakladatelem Národního muzea, bychom asi museli hledat v knihách.

Rod hrabat ze Šternberku je také jediným rodem, který byl odedávna v panském stavu. Pojme si proto za všechny ostatní na jeho píkladu ukázat, e opravdu patí po peslici k potomkm Pemyslovc.

“Tak toto je obrázkový rodokmen, který vznikl piblin koncem 20.let minulého století. To jsem já, kdy mi bylo asi 7 rok, malováno od malíe Steinera, zde je vyobrazen mj otec jako rakouský dragoun. Následuje jeho otec, ili mj ddeek jako myslivec. Zabýval se hlavn malováním a jeho zálibou byli kon.

Zde je jeho otec Zdenk, který koupil hrad Šternberk kdy byl po nkolik generací v drení cizích rod, dále je vyobrazen František Leopold, který byl také majitelem astolovic a Zásmuk, Pohoelic a Malenovic na Morav a poslední v ad je Adam, který byl zemským maršálem.”

Jaroslav kníe Lobkowicz: “Jako potomek Pemyslovc se cítím jako kadý jiný lovk, protoe Pemyslovci vymeli – pokud víme – po mei v roce 1306 – hlavní linie, dále ješt ili nkteí na Morav. Ale jak je známo, nebo jak jste zjistili, pocházíme od Pemyslovc po peslici, to znamená jde to pes eny, pes rzné babiky, prababiky. lovk se cítí, myslím, úpln normáln, protoe ije v dnešním svt. Jenom, pokud vím, e pocházím od Pemyslovc, tak cítím moná uritý závazek…..Velice mi to pomohlo, kdy jsem léta, tém 25let il v Nmecku, v cizin, tak jsem stále cítil jako ech a stále jsem vil, e se jednoho dne do ech vrátíme. Mnoho lidí se mi kvli tomu smálo a i moje ena, která je Francouzka, tomu nechtla vit. Ale já jsem stále tvrdil, e jednoho dne pijde den, kdy budeme zase v Kimicích.”

Zdenk hrab Sternberg:
“Moje ascendance sahá a daleko do raného stedovku. Nepovauji to za nco výjimeného, zvláštního. Mohu dovodit descendanci od Pemyslovc pímo ke mn a nejenom jednou genealogickou linií, ale nkolika, a mám dojem, e podobných pípad je mnoho, e je mnoho oban, kteí jsou pímými potomky Pemyslovc, ale nevdí o tom. U nás se to dá dovodit. A pokud jde o mj vztah k tomu rodu Pemyslovc, tak bych ekl, e m zajímají hlavn ti poslední Pemyslovci, poínaje Václavem I., asi tak, zejména proto, e tehdy v té historii u je mnoho konkrétních záznam, zatímco ti jejich pedchdci – tam je ješt mnoho mytologie.”

Arnošt hrab Waldstein:
“Pedevším bych chtl zdraznit, e jsem si – jako všichni ostatní – nemohl vybrat ani kolébku, do které jsem se narodil, ani prostedí , ve kterém jsem vyrstal.

Chci zdraznit, e i díky svému pvodu od rodu Pemyslovc, mám obzvláštn tsné vztahy k eským zemím. Ale stejn tak jako si moji pemyslovští pedci vybírali své manelky v okolních zemích jako je Bavorsko, Polsko, Porýní, Durynsko, Švábsko, Maarsko, nebo i z ruské dynastie Rurikovc, tak stejn tak tomu bylo i u ostatních vtví mých pedk, a já díky tomu mám své pedky a píbuzné od Byzance po Skotsko, od Španlska a Sicílie po Švédsko. Zkrátka po celé Evrop.

Moje vazba k eským zemím je ale o to silnjší, e moji pedci po mei zde ili prokazateln osm a pl století – mezi ostatními obyvateli ve všech regionech Zemí koruny eské.”

Karel kníe Schwarzenberg
“Mj otec byl genealog, tak mi vysvtlil jak to po peslici, po rzných dcerách a vnukách jde a k nám. Ale víte, to mi nehraje tu rozhodující roli ve vztahu k našim zemím. Rozhodující je, e jsem tady vyrostl, narodil se a to všechno. Jak ta posloupnost jde mi jednou otec ped 40lety vysvtlil, ale upímn eeno, pro m to není tak dleité, je to z mnoha takových panovnických rod s kterými jsme spíznni, akoliv ty djiny Pemyslovc pomrn dobe znám.”

Ne všichni se tak jednoznan ke svým pemyslovským pedkm hlásí, i kdy tuto skutenost vysloven nepopírají.

Josef hrab Kinský:
“Pemyslovci jsou podle mne uzavená doba. A u je to tak dávno, e mnoho z pemyslovské doby je tradice a ne skuteno.”

František hrab Kinský:
“Potomkem Pemyslovc? Musím íci, e opravdu nemám pocit, e bych byl, nebo e bych se cítil. Cítím se echem a pokud byli Pemyslovci eskými králi, tak s nejvtší pravdpodobností se cítím býti jedním z nich. Nikoliv Pemyslovc, ale ech.”

Dpold hrab Czernin:
“Ty podklady jsme nikdy nemli takové, abychom mohli íci, e jsme Pemyslovci pímo. Po peslici snad by to vycházelo. Ale je to dost vzdálený.”

Tomáš hrab Czernin:
“Já mu íci, e po peslici to lovk vbec neme brát ván, protoe z toho potom vzniknou hrozné zmatky. Kdyby lovk musel sledovat linii jak po mei, tak po peslici, tak to…Já myslím, e hlavní je ta linie po mei.”

Rozdíl mezi starým šlechtickým a bným obanským rodem nespoívá v genetickém stáí – z tohoto hlediska jsme si pirozen všichni rovni – ale práv v tom, e šlechtic své pedky zná.

Zná je proto, e byli odedávna lidmi známými, proslulými a slavnými, a u v dobrém i zlém.

Dpold hrab Czernin:
“U nás ti první pedci, Heman a Humprecht, byli urit ti význaní, kteí se ním zaslouili. Nakonec Heman sjednal mír s Turky, e nás nenapadli. Humprecht byl stavitelem, ml velký majetek a vlastn všude nco postavil. ernínským palácem se potom asi pecenil, protoe na to neml, aby ho dostavl.

Potom jsme mli ješt jednoho, takového zápornjšího, je to v takovém stavu nejistoty jak to vlastn bylo, ten prastrýc Otakar byl ministr zahranií ke konci Rakouska-Uherska, abdikoval, byl asi dost pronmecký, ale vícemén vlastn pomohl Masarykovi k vybudování republiky. Nepímo.”

Tomáš hrab Czernin:
“Já myslím, e ta jeho role je také u trošku zkreslená po necelých sto letech. Protoe jestli byl pronmecký, nebo ne pronmecký, ale já myslím, e on trval na tom, e se musí dodrovat spojenecké smlouvy a to je ten rys, který bych ekl, e se stále opakuje, e slovo, které se jednou dalo se musí dret a já bych ekl, e ve mn docela i trošku vzbuzuje pocit hrdosti, kdy je jeho podpis teba na brestlitevském míru. To nejsou tak nevýznamné akty.”

Arnošt hrab Waldstein:
“Jako kadá historická rodina, také ta moje mla velmi pohnuté djiny plné výšin a pád. Jeden pedek byl kancléem Pemysla Otakara I. a stál po jeho boku i ve sporu s jeho synem Václavem I. Proto mu také pozdji bylo konfiskováno purkrabství Kladsko. Manelka tohoto kanclée byla nedávno svatoeená Zdislava z Lemberka.

V husitských válkách vynikli ti zástupci rodiny jménem Vok. A nedávno se zjistilo, e šlo jen o jednoho Voka, který ale asto a rychle mnil strany mezi katolíky, mírnými a radikálními husity.

Z ticetileté války známe nejen nejznámjšího zástupce naší rodiny – vévodu frýdlantského, který mimochodem postavil tento palác, ale i adu píslušník, kteí stáli na stran povstalc a proto pišli nejen o svj majetek, ale také o ivot.

Píslušníci rodu se ale nezabývali jenom politikou a válenictvím, ale bhem staletí najdeme v rodin i kulturní a náboenské poiny. Beethoven se pesthoval do Vídn na doporuení Ferdinanda z Valdštejna, litomický biskup Emanuel z Valdštejna byl zase známým sbratelem umní a také stál spolu s Gelasiem Dobnerem na zaátku obnovy eského jazyka v polovin osmnáctého století.

Mj pra-pra-ddek Kristián byl nejen zakladatelem pozdjších Škodových závod, ale také spoluzakladatelem Národního muzea a Národní galerie.”

Jaroslav kníe Lobkowicz:
“Traduje se, e jeden z našich pedk byl nejvyšším písaem na dvoe krále Václava IV. Václav IV., který – jak známo – se rád napil. Jednou, kdy byl Václav IV. trochu opilý, tak mu mj pedek podstril k podpisu Kutnohorský dekret, který vlastn ztransformoval praskou univerzitu. To je vc, kterou nám stále nkteí, jako našemu národu, vytýkají, protoe do té doby to byla univerzita stedoevropská, mezinárodní, potom se stala univerzitou eskou. Ale myslím, e náš pedek ml asi pravdu a udlal dobe.”

Karel kníe Schwarzenberg:
“To byl Ferdinand, který byl zajímavý lovk, koncem 17. a zaátkem 18.století zakládal nemocnice, sirotince, sociální ústavy, a kdy byl mor, tak neutekl jako ostatní spolenost, nýbr se tomu postavil. Ten je mi takový nejzajímavjší, vybouje z takové té normální vojenské i diplomatické kariéry. A potom, pozdji, mj prastrýc Bedich, zvaný lancknecht, který byl spisovatel, velmi bystrý pozorovatel djinného vývoje – kam to spje v 19. století – vdycky lidi naštval svými postoji a výroky a tím co psal, a ten se mi vdyckyhrozn líbil a taky mé myšlení njak ovlivnil.”

 
František hrab Kinský:


“V historii kdo by m tak jako zaujal z mých pedk? Mimo tch, které jsem znal osobn, co byl mj ddeek, který byl souástí urité doby a urité historie, protoe napíklad byl mluvím delegace eské šlechty, která pednesla svj projev vrnosti a celistvosti eskoslovenska u prezidenta Beneše a následn dokonce ješt jednou potvrzení toho u prezidenta Háchy, tak toho jsem si vdycky hodn váil, protoe to byl mimoádný lovk. A z tch pedk, kteí byli pedtím? Praddeek. Za staroechy ve Vídeském snmu, Vilém Kinský tak nádhern zavradný v Chebu. To by tak asi byli všichni. No tak patrn kadý jeden byl ním významný.”

Josef hrab Kinský:

“Moje matka je d´Bellgarde, to byla emigrantská francouzská rodina, z její rodiny pochází polní maršál Bellgarde, bitva u Aspen, moje babika byla Mensdorffová a moje praprababika byla Schsen.Coburg, byla teta královny Viktorie.”

Jaroslav kníe Lobkowicz
:“Jedna taková zajímavá historka je historie, jak jsme pišli ke Kimicm. Mj prapradd, náhodou vím, e se narodil 1799 – to je íslo, které se dobe pamatuje – byl druhorozený syn z Roudnice. Jako druhorozený syn se stal dstojníkem z povolání a nebyl moc majetný. Jednoho dne v Praze na Malostranském námstí potkal staršího pána, který uklouzl a mj prapradd mu dal první pomoc. Potom na tu historku zapomnl. Po nkolika letech dostal dopis od soudu. Jako mladý dstojník tento dopis hodil do koše, protoe si asi myslel, e to bude nco nepíjemného. Jeho sluha tento dopis v koši našel, otevel a hlásil svému pánovi, e zddil tyi panství od posledního hrabte z Wrtby. Ty tyi panství byly Kimice, Nekmí, inkovy a Konopišt. Tato tyi panství zstala v naší rodn ješt jednu generaci a mj pradd potom dv panství dal svým dcerám a Konopišt potom v roce 1880 nebo 1882 prodal následníku trnu Františku Ferdinandovi d´Este.”

Nejslavnjší píslušník Waldstein – Albrecht, na jeho stopy lze narazit v prostorách Valdštejnského paláce na kadém kroku, zajímá i mladší generaci rodu.

Carl Albrecht hrab Waldstein:
“Co m zde pi první mé návštv fascinovalo, byla vojensky strategická poloha, kterou si Albrecht z Valdštejna ze svého pokoje zajistil celou adu únikových cest. Ji od poátku bylo plánováno, e centrální brána vlastn bránou vbec není, take pokud se tudy nkdo pokusí proniknout, tak me teba a po pl hodin. Vzadu za tímto oknem byla jeho pracovna a velmi dobe odtud vidl do dvora na hlavní vchod a také dozadu na zahradu. Od tohoto okna a tohoto pokoje vede nepeberné mnoství rzných únikových cest, jak pes tuto rovinu a dozadu k ece, tak dopedu a dol do zahrady, nebo sem k sousední budov. Nebo také pes tyto oblouky nahoru, dále pes tyto schody dol, odkud je mono nepozorovan zmizet ze zahrady. Tento palác byl postaven tak, e pokud by byl Albrecht z Valdštejna pekvapen nepátelskými oddíly, ml velké mnoství moností z této pasti uniknout. Je to nco jako liší nora.”

Vzorem pro chování dnešních aristokrat byli pochopiteln,  jako v kadé jiné rodin, pedevším vlastní rodie a prarodie.

Zdenk hrab Sternberg:
“Bylo nás celkem a dosud je devt sourozenc, a ten ád tady na eském Šternberku byl pomrn písný, byli jsme dost písn, kesansky – na to se kladl velký draz – vychováni. Samozejm, e byli všelijací ti domácí uitelé a dtská sestra, která se starala o ty malé dti. Vzpomínám si, e otec ml takové zásady, které nám velmi asto vštpoval, zejména mn, protoe já jsem z tch syn byl nejstarší, a u v té dob jsem jaksi chápal, e jednou se asi budu muset na jeho míst toho tady všeho ujmout, i kdy ta situace se pak vyvíjela zcela jinak. Otec vdycky íkal, e existují jednak normy zákonné, které upravují vztahy ve spolenosti mezi lidmi, a na druhé stran je obrovský prostor ješt takové té mravnosti, etiky, toho slušného chování. A vdycky to uvádl na píkladu, e kesanská mravouka uvádí sedm hlavních hích: pýcha, lakomství, smilstvo, závist, nestídmost, hnv a lenost, a všechny tyto neesti vlastn nejsou v trestním ádu svtské legislativy. Ale kdybychom je nedodrovali, tak nejsme slušní lidé. Take byl veliký draz pi výchov, abychom se ídili tmito pravidly.”

Jaroslav kníe Lobkowicz:
“Já si velice váím mého otce. On byl ten, kdo vlastn nesl nejvtší tíhu doby, která zaala u rokem 1939, protoe byl zrovna v té dob ve vku nejlepších sil a vlastn nikdy nemohl dlat pesn to, co chtl. To znamená bhem války, místo aby se staral o majetek, byl zamstnán nkde v Plzni. Po válce potom zaal s velkou nadjí zase budovat nco, ale to trvalo velice krátce a konilo to rokem 1948 a 1950. A on byl lovk, který nikdy nedal najevo, e ho to bolí. Najevo to dal a v moment, kdy byl tce nemocný, ped smrtí v roce 1985. Tehdy, ani ne mn, ale panu doktorovi ekl, e pi zabírání majetku to bylo jako kdyby mu vdycky byli trhali ást tla. A to ekl, vlastn a 14 dní ped smrtí, kdy u lovk vidí, eknme, ivot trochu jinak.”

Tomáš hrab Czernin:
“Já jsem ml to štstí, e jsem ddeka mohl zaít – eklo by se – ve zralém vku. Narodil se v relativn spokojené dob roku 1904, dob urité stability, takového njakého nemnného stavu, a najednou vlastn celý ivot samé pády. Kdy to vezmu: vznik republiky, pozemková reforma, potom ten nástup nacismu a ztráta veškerého majetku, potom de facto ádná monost existence, pak vícemén nedobrovolný odchod do ciziny a nemoc, a tím e jsme vlastn za ním mohli jezdit jednou za rok, tak se ekne i ztráta rodiny, moná. Celý ivot to poád šlo dol, poád jenom ztrácel, tak já jsem byl zkrátka pesvdený, e mu to i dluím, e to pjde zase obrácen.”

Karel kníe Schwarzenberg:
“Rodie byli dosti významné osobnosti, jak otec, tak moje matka. Byli velmi odlišní a také názorov se asto stetli. Ale oba m velmi ovlivnili. Otec asi nejvíce intelektuáln, politickými postoji, tím, e m nauil vci správn íst, rozpoznat jalovost jistých slogan atd. Tím, musím íci, m mnoho nauil. A co se týká charakteru, pístupu k práci a majetku, tak to asi byla více moje matka.”

Josef hrab Kinský:

“Otec byl historicky velmi vzdlaný a setlý a já jsem to po nm do jisté míry zddil. Ale také jsem po nm zddil takovou jednoduchou filosofii. Pánbh dal, pánbh vzal, jméno boí budi poehnáno. Víte? A takhle jsem peil komunismus!” (smích)

František hrab Kinský:
“Mj ddeek byl pro m velmi mimoádný lovk. Za prvé byl vtší ne já, co je pi 190 cm, které mám já, docela zábavné, kdy lovk narazí na nkoho, kdo je celý ivot výrazn vtší ne on. Protoe on byl dvoumetrový. Potom m fascinoval jeho neuviteln dlouhý ivot, protoe on se doil 97 let. Narodil se 1879. Kdy jenom zváíme, e mu bylo 21 let, kdy se lámalo devatenácté století do dvacátého. Kdy jenom zváíme, e za svj ivot proil dobu od koár a vidl lidi, kteí se, jak on íkal, špacírují po Msíci. To je pece fascinující, navíc, kdy to lovka celou dobu zajímá a je tím pln schopen ít. Co on byl. Take byla pravá radost si s ním sednout a povídat. Navíc on byl skvlý historik. Protoe byl neuviteln setlý a zabýval se rznými historickými teoriemi, co by se stalo, kdyby se stalo, jak by se stalo, co by to znamenalo – poínaje bitvou u Hradce Králové a kone první svtovou válkou. Take radost si s ním popovídat.”

 
Karel kníe Schwarzenberg:


“Kdy jsem dospl, odmaturoval za války, vlastn u za války to bylo všechno vyvlastnno, zapeetno, to jsme sem vlastn do tch prostor vbec nesmli, mli jsme jenom omezený byt. Po válce došlo k takové té restituci, která trvala, jak známo, jenom do roku 1948. A brzy poté došlo znova k vyvlastnní tohoto hradu a celého majetku kolem toho. No a pak se mj ivot vyvíjel zcela jinak a mohu íci, e toho nelituji. Já jsem byl pt let jako horník na šacht, asi 12 let jako kulisák v jednom z praských divadel, a pak jsem emigroval do Rakouska , kde jsem byl posledních 25 let, ne jsem se vrátil zpt do svého domova. Nelituji toho, získal jsem mnoho zkušeností, protoe jsem byl vlastn v takových rzných polohách. Naped jsem byl jaksi povaován za budoucího majitele, vlastníka, ti úedníci, lesmisti, správci se ke mn pimen chovali, jak je to zvykem, a pak jsem náhle spadl do toho sociálního sklepa, take jsem vidl, jak se lidé chovají zase zespoda, co byl velice cenný poznatek. No a te se pohybuji ve stedních etáích a erpám z tch zkušeností. Take ádná lítost a njaké vzpomínání ve zlém na minulost, ale cenné poznatky.”

Josef hrab Kinský:
“Po 48 roce všichni brati emigrovali, protoe utekli ped komunismem. Já jsem tady s manelkou zstal, mli jsme Ference jako roního chlapce. Mn nabízeli v Bratislav, pes Dunaj, pes Maarsko, emigrovat. Já jsem to všechno odmítl, protoe jsem tady ml staré rodie, kteí o všechno pišli, mli dohromady 150 kor un dchodu msín, a vyhodili je odsud nkam do Orlických hor. Tomu pak naštstí zabránil a doktor. Tak jsem se s manelkou domluvil, e tu zstaneme, protoe nememe staré rodie na stará kolena prost opustit a nechat je svému osudu.“  

Pokraování zítra....       

 
Jan Drocár


Komente
Posledn koment: 03.08.2019  10:59
 Datum
Jmno
Tma
 03.08.  10:59 Von