Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Julie,
ztra Dana.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Doila se úctyhodného vku, zemela týden ped svými 89. narozeninami. Milá, skromná a veselá. Tak jsem ji poznala pi našem setkání- prvním a jediném. Kdy mi v lednu nabízela talíek vánoního cukroví a vyprávla o svém ivot, nenapadlo m, e se její ivotní píbh uzave tak brzy.

Dovolte mi, milí tenái, pipomenout vám paní Janouškovou naším rozhovorem, který vyšel v únoru letošního roku v msíníku Doba senior…

 

Aka Janoušková
Senioi jsou bezvadní posluchai
 
Dáma plná energie a optimismu, se kterou se ivot nemazlil. Hereka, zpvaka a dabérka Aka Janoušková oslaví za pár dní nádherné 89. narozeniny. Stále píleitostn moderuje a baví lidi svými vzpomínkami. Ti mladší ji u moná na jevišti nepamatují, kdy se ale ekne „velka Mája“, na její hlas si vzpomenou všichni. Paní Janoušková je dritelkou Ceny Františka Filipovského za celoivotní mistrovství v dabingu.  Je skvlou vypravkou, a tak jsem si naše setkání krásn uila. A e víc nevyrostla? S tím si hlavu dávno neláme…
 
Bylo za vašich „mladých let“ veseleji?
Ani nevím. To bych si netroufla posoudit, protoe mladý lovk nemá tolik ivotních zkušeností, aby dovedl ocenit, co se kolem nj dje. Odjakiva jsem byla veselá nátura, mn je veselo poád. Jsem ivotní optimista a ídím se tím známým: Všechno zlé je pro nco dobré…

Díky baletu jste se u jako malá objevila na prknech Národního divadla…
Vdycky íkávám: Zaínala jsem v Národním a koním v šantánu. Ostatní to mívají obrácen… Milovala jsem jevišt od první chvíle, kdy jsem pišla k baletu a tzv. „uchla“ k vním šminek. Bylo mi šest let. Zaalo to tím, e jsem s tetikou a strýkem jela k moi do Jugoslávie a tam holika, která chodila do baletu, zatanila. Byla jsem z jejího tance nadšená, a tak po návratu tetika doporuila rodim, a m „nkam“ dají. Zaala jsem s tancem v baletní škole slavné tanenice Aubrechtové, ale protoe se hodn vnovala i akrobacii, co se mi nelíbilo, pešla jsem brzy do školy klasického baletu Zdeky Zabylové. Dvata z její školy vystupovala v dtských rolích baletních pedstavení v Národním divadle, take jsem vystupovala teba v baletu Z pohádky do pohádky a nkolika dalších.


Zkusila jste si tenkrát i inohru?
Po baletu pišla nabídka do opery Madam Butterfly, kde hledali malé dít. Osvdila jsem se, a mla vystupovat i v inohe. Ve stejné dob, bylo to za války, pišlo udání, e jsem ze smíšené rodiny, take jsem den ze dne skonila. Moc jsem se naplakala, bylo mi to hrozn líto, ale ped maminkou, která byla idovka, jsem svj smutek nedávala najevo, abych ji nezarmoutila. Maminka m ani v Národním nevidla, nesmla tam. Na mou první premiéru pišel tatínek sám.

 

Po válce jste v perušené kariée pokraovala?
Nebylo to tak jednoduché a pímoaré. Oba mí rodie byli ve válce zateni a odvezeni, tatínek v koncentráku zemel, maminka naštstí hrzu Osvtimi peila. Já jsem si zachránila ivot díky tomu, e jsem v té dob byla na prázdninách u tety. Jinak bych se jist stala objektem jejich pokus. ila jsem u tety a strýka, zaídili, e jsem „tajn“ mohla zpívat v Dismanov sboru. Po válce jsem s ním dokonce odjela na turné do Anglie, kde jsem tanila eskou polku. Mli jsme velký úspch a tamjší noviny o mn psaly, e jsem „kapesním vydáním Pavlovové“.

Pro jste tedy zvolila civilní povolání?
Musela jsem mít njaké vzdlání, nebylo jisté, zda by m „kumšt“ uivil. Od dtství jsem byla nadaná na jazyky, vystudovala jsem nminu, anglitinu a francouzštinu a získala univerzitní zkoušky. Poté jsem byla pijata jako cizojazyná korespondentka do spolenosti dovozu a vývozu potravin, oddlení okoláda. Nebyla jsem moc na sladké, ale ta okoláda byla prima.

Divadlo si vás ale stejn našlo…
Do práce jsem chodila pasáí kolem Divadla E. F. Buriana a jednou z divadla vybhla má známá, která tam dlala choreografku. Nutn shánli holiku do jedné divadelní hry a Burian se dsil spolupráce s malým nezkušeným dckem. Pemluvila m, abych se šla pedstavit – pracuješ ve dne, veery máš volné, ekla mi tehdy.  Okamit m vzali. Pišly i další role a myslím, e to byla Stella Zázvorková, kdo se za m pimluvil, abych byla pijata do angamá. Na pl úvazku jsem se stala herekou, na pl úvazku kanceláskou pracovnicí. V práci jsem dala výpov a byla jsem šastná. I kdy jsem si finann pohoršila, bylo mi to úpln jedno, hlavn, e jsem mohla stát na jevišti.

Zaila jste, teba ve škole, njaké ústrky kvli své výšce, a jak jste se k nim postavila?
Ve škole jsem bývala pedsedkyní tídy, mezi spoluáky jsem mla pirozenou autoritu. Na ádné posmšky si nevzpomínám. Dobe jsem se uila, dti m respektovaly, mla jsem kolem sebe spoustu kamarád, kteí m brali takovou, jaká jsem.

Trápí vás záitky z války i dnes?

Všechno u to pebolelo, nevracím se k tomu, jedin kdy se nkdo ptá, nebo kdy m poádá, abych vyprávla. Beru to tak, e v ivot pijdou krásné i horší chvíle, ale lovk musí jít dál. Jist mi tenkrát bylo tko, teba kdy v beznu 45 pišlo oznámení o tatínkov smrti. Teta se strýkem si o tom šeptali, a já to nedopatením zaslechla. Nesmla jsem dát svou bolest najevo a prozradit, e to vím… Nikdy nezapomenu na chvíli, kdy se máma vrátila. Pl roku jsme o ní nemli zprávu, a 14 dní po konci války najednou stála ve dveích. Ten okamik mi v srdci zstane navdy.

O svém zvláštním kestním jmén jste u v nkolika rozhovorech mluvila, ne všichni ale vdí, e se ve skutenosti Aka nejmenujete. Pro jste ho zaala pouívat i jako umlecké jméno?
Jsem poktná Vlasta, ale v dtství jsem to neumla vyslovit, íkala jsem Ata. A tak mi doma zaali íkat Aka. To, e jsem se rozhodla pouívat ho i v dosplosti, „zavinil“ první manel Yvetty Simonové Franta Spurný. Byl provozním editelem Divadla E.F. Buriana, všiml si mého nadání ke zpvu a tanci a popostril m ke zpívání v orchestru Zdeka Bartáka. Tím odstartoval mou kariéru v rzných estrádách a zábavních poadech. Rovnou mi ekl, e jméno Vlasta se ke mn nehodí, protoe patí k velké, silné en, bojovnici a navrhl, a pouívám svou pezdívku z dtství. A tak to zstalo.

Na jaké kolegy máte nejkrásnjší vzpomínky?
Sešla jsem se s mnoha krásnými, zajímavými lidmi. Moc ráda jsem dlala s Emánkem Fialou, s ním byla velká legrace. Krásné vzpomínky mám na R. A. Dvorského, to byl noblesní pán, idol enských srdcí. Po nevydaené emigraci byl zavený, a po návratu z vzení pro nj uspoádali velký koncert v Lucern. Byl to nádherný záitek. Picházela jsem k nmu ulikou mezi diváky, v ruce obrovskou kytici kvtin, pedala jsem mu ji, a pak jsme spolu zazpívali duet. Ten aplaus si nedovedete pedstavit, myslela jsem, e diváci nadšením Lucernu zboí.

Stále se ješt s diváky setkáváte…
Navštvuju pravidelné literární poady v Salmovské kavárn, s jejich zakladatelem, Vráou Ebrem, jsme se seznámili v jednom knihkupectví a on m na své veery pozval. Pišla jsem, zavzpomínala, a u jsem zstala. Vráa Ebr m povil funkcí „inspektorky jevišt a hledišt“ s povinností glosovat- pokud mono vtipn, rzné situace. Tím ovšem pkn prohání mé mozkové závity. Bývají to velmi píjemná setkání se zajímavými hosty – asto potomky našich slavných. Krom toho také pravideln úinkuju v internetovém rádiu Fénix, kde jsem našla nové pátele.

 

Dabing a velka Mája – co vám pinesla?
Dabovala jsem desítky rzných rolí, mezi prvními teba Brouky, ale i Velí medvídky a mnoho dalších. e jsem dostala píleitost dabovat Máju, za to vdím reisérce Blance Novákové. Seriál mi pinesl velkou popularitu, ml víc ne stovku díl. Seznámila jsem se s mnoha kolegy, roli koníka Hopa namluvil mj velmi dobrý pítel Boris Rösner. Rád pipomínal historku, jak jsme se poznali – jako malý kluk uvidl holiku, která si povídala na plovárn s jeho maminkou, mla prsa a kouila, a to mu bylo divné… Role picházely jedna za druhou, jakmile bylo teba namluvit njaké dít, vzpomnli si na m… Na Cenu Františka Filipovského za dabing jsem velmi pyšná.

Na jaké divadelní pedstavení ráda vzpomínáte?
Velký úspch a velkou legraci jsem zaila v divadelní he Rychlé šípy v divadle Rokoko. Premiéra byla v r. 2001, hráli jsme sedm let a stále bylo vyprodáno, pokadé se diváci smáli, a jim tekly slzy. Všichni jsme byli dosplí a hráli rozverné malé kluky. Mou rolí byl Bohouš z Bratrstva koií pracky, v roli Šttináe vystupovala Ljuba Skoepová, pozdji Uršula Kluková. Jakmile ta nabídka pišla, okamit jsem ji pijala – a udlala jsem dobe.

Kdy se vrátím do as hodn vzdálených, do as kabaretu Alhambra, jaká píhoda se vám vybaví jako první?
První revui, která se hrála, uvádla Jiina Bohdalová. M vyndali na jevišti z proutného koše, v ruce jsem drela okoládu, a po slovech: tu ti poslala teta z Austrálie jsem spustila písniku okoláda. Jene se mi povedl „vydaený“ pebrept a ve slov poslala jsem zamnila l za r, take jsem pronesla: Tu ti pos…. tetika z Austrálie. Pak mla zaznít fanfára na trubku, jene nezaznla, protoe trumpetista se smíchy lámal v pase a jeho trubka nevydala ani tón. Byl to Václav Hybš, dodnes mj dobrý kamarád, na tu píhodu spolu asto vzpomínáme.

Míváte i besedy pro seniory?
asto. Jsou skvlým publikem. Vdycky velmi pozorní, vdní, bájení posluchai. Ráda se s nimi scházím, ráda vyprávím a spolen vzpomínáme.

Mla byste pro n njaký vzkaz?
Já sama pro sebe nemám ádná velká pání, raduju se z kadého dne, který pijde, z kadé malikosti. A to bych ráda pedala jako vzkaz i vašim tenám – aby se snaili být pozitivní, s tím se dá lépe projít ivotem.
 
Dkuji za rozhovor.
Foto: zdroj - internet

 
Eva Procházková
* * *
Zobrazit všechny lánky autorky
 
 
 

Komente
Posledn koment: 21.05.2019  22:40
 Datum
Jmno
Tma
 21.05.  22:40 Vesuvjana Vclavovi
 20.05.  10:08 EvaP
 20.05.  09:45 ferbl
 19.05.  22:45 Vclav pro Vesuvjanku i pro tene ST
 19.05.  21:23 Vclav pro Vesuvjanku i pro tene ST
 19.05.  21:06 Vesuvjana dky
 19.05.  13:43 EvaP
 19.05.  08:48 Von
 19.05.  00:13 Alena