Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Magdalna,
ztra Libor.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Tam nad ekou je chajda malá…
 
Tam nad ekou je chajda malá a v ní malé okénko,
tam ses na m usmívala má modrooká panenko.

Já mám rád jenom tebe, ty jsi mé modré nebe,
nemohu dále touhu skrývat, jen se dívat,
pitom zpívat sladkou písniku.

A proto stále ekám, a pjdem spolu nkam,
kde dva milence neuvidí nikdo z lidí,
kdy se stydí dát si hubiku. 

* * *

Ped padesáti lety postavil mj táta (tramp a skaut) v lese nad Slapskou pehradou malou chatku. Asi tak dva metry na dva metry. Uvnit byla postel sbitá z prken, stolek, idle (obé jím vyrobené) a stará truhla, kterou ml po své mamince, mé babice. Tam se ukládaly vci, napíklad konzervy, holínky, gumový pláš do dešt apod. Venku na hebíkách visela pánev, kastrol a kotlík. Njaká líce, vidlika a n byly pod tím na polici, jako i hrnek na kafe… Vailo se na ohništi. Nezamykalo se. Na dveích byl nápis: Vítej, kdo s dobrým úmyslem picházíš, poslu si konzervou z truhly, a kdyby ti naopak njaká zbyla, meš ji tam nechat…

Po njakém ase se táta seznámil se svou novou enou, která si místo v lese zamilovala, ale pece jen ta malá chatka byla pro ni hodn malá. A tak ji táta zboil a postavil novou, o kousek vtší.

Vešly se tam dv lka, malý stl a dv idle. Také kamínka, na kterých se dalo i vait. asem pistavl malou kuchyku, kam se vešlo trochu nádobí, vai na bombu, skíka na cosi, plechové umyvadlo a dokonce táta udlal jakési police na zpsob kredence. A na n jeho ena donesla krásné starobylé porcelánové nádoby z kredence její maminky s nápisy: kroupy, krupice, houska, rýe, mouka, káva. A také porcelánový mlýnek na kávu.a menší nádobky s nápisy hebíek, paprika, kmín.

Venku táta vystavl devnou verandu, z ní byl pohled do údolíka vymletého vodou, kterému se tady íká rokle.

Aby byl pohled lepší, tak Jitenka, jak se tátova ena jmenovala, tu rokli zkrášlila kvtinami. Pivoky, vlí máky, lilie, narcisky aj. tu rostou dodnes, i kdy se o n nikdo moc nestará.

A na pd (spíše pdice) táta zbudoval malou lonici pro hosty, tedy pro svoje dti. Leze se tam po kmeni, který protíná celou chatku odzdola a nahoru, co je veselé.

Chata stála (a stojí stále) na kopci, pod kterým tee Vltava.

Táta ml kánoj. Takovou starou, indiánskou s vypouklým pedkem a zadkem. Obas se v ní objevila díra. Zvlášt, kdy jsme ji pouívaly my dv, tátovy dcery, k našim divokým bitkám pádlem na širé hladin, kdy jsme se se smíchem shazovaly do vody. Táta koupil jakési lepidlo a polepil ty díry asopisem Dikobraz. To byl jediný asopis co tehdy etl. Za njaký as byla kánoj polepená celá. Byla na Slapské pehrad populární a známá jako papírová kánoj.
 
Byla to doba, kdy ješt Starou (Velkou?) eku, jak se Vltav íkalo, sjídli vodáci. A hartusili na ten olej (voda, která neproudí), který z eky se svými krásnými (a nebezpenými) Svatojánskými proudy udlala pehrada. Já a sestra jsme hrály na kytaru a zpívaly a vodáci nás zvali k jejich táborákm. A protoe v té dob byla populární Dajána a my jsme ji dvojhlasn zpívaly, ozývalo se obas pes eku z druhé strany behu: Dajáno, pije, ohe u hoí! A náš táta to hlídal a v uritou hodinu pes eku volal: Holky dom! A my jsme musely poslechnout…

 

Papírovou kánoj nkdo ukradl, jako i pozdji pramiku, kterou ji táta nahradil. Já a sestra jsme mly své rodiny, na chatiku jsme nejezdily, táta s Jitenkou si tam ale lebedili. Jezdili tam starým tatraplánem, tím, co má na hbet jakoby ploutev. Zaili s ním spoustu veselých i dobrodruných událostí, které zde nemohu vypisovat, vydalo by to na kníku.  

Snad jen malou píhodu, která se ale netýká auta, sem vsunu, hodí se na léto:
Jednou, kdy jsme mli dti v lét na táboe a byli jsme sami, jeli jsme s manelem navštívit tátu.
Jeli jsme autem s jeho dobrým známým jménem Lebeda a s táty bratrem Pepou. Všichni jsme se na chat dobe bavili, my s manelem jsme hráli na kytaru, zazpívali, táta dal do placu lahvové pivo, které kupoval vdycky pi píjezdu na chatiku u tzv. plzeské babiky v Korkyni a to hned celou basu. Pobízel nás, a si jen berem, e si zítra koupí jiné.
Kdy jsme pak odjeli a projídli vesnicí Korkyní, nkdo z nás ekl: co kdybychom se stavili na jedno. A tak jsme vkráeli do starodávné hospdky „u babiky plzeské“. Sedli tam místní štamgasti a dost jsme je zajímali, protoe jsme byli rozptýlení odjinud. Po nkolika pivech jsme zaali hrát a zpívat. A štamgastm se to líbilo. Pidávali se a posílali nám další piva a asi i nco jiného, co si nepamatuji. Byl to hezký veselý veer. Pan Lebeda byl obdivuhodný, protoe, akoliv nikdy nepil, uml vyprávt vtipy a veselé píhody a s mým strejdou Pepou si bájen nahrávali.

No, druhý den, kdy táta zjistil, e nemá ani jedno pivo, nastartovali s Jitenou tatraplána a vyrazili asi tch 8 kilometr do Korkyn. Hospoda byla zavená. Ale babika plzeská pece vyšla ven a na jejich dotazy, co se stalo, ekla: Vera tu byli njací Praáci. Vypili všechno pivo.
„A jak vypadali?“ neodpustila si vnímavá Jitenka.
„No, byla to jedna mladá enská a ti chlapi.“
„ A co mla na sob, ta enská?“ pokraovala Jitenka.
„No, takové kalhoty s velkými kvty.“ odpovdla.
A Jitenka hned vdla, která bije a radostn vykikla.
„To byla Eva!“

Ale to u je dávno, dávno. Mj táta i jeho Jitenka u odpoívají navky. Ale já do chatiky jezdím a miluji to tady. Chatika je stále skromná, takový malý sroubek, zaízení stejné, jen shnilou spadlou verandu jsem nechala postavit znovu.

Chodím do lesa na houby a na šišky – tmi topím, kdy je zima, koukám z oken do lesa, poslouchám ptaí zpv. Kdy se v noci nkdy probudím, vidím z okna, jaké jsou hvzdy a msíc. Chodím na chroští a na díví na ohe, který tady jako snad jediná o sobotách (i jindy) zapaluji.
 

Kdy jsem sem zaala jezdit, byla jsem trochu „jaabatá“ z tch velkých chat – vil kolem. První patro, druhé patro… To já veškeré ištní hub, krájení zeleniny apod. dlám venku ped chatikou, kde mám lavici a malý stolek. Naštstí jsou ty chaty-vily skryté v lese.
A zdálo se mi, e sousedé koukají na tu naší chatiku trochu s despektem – jeden as se jí dokonce íkalo chata v koví, protoe je obrostlá.zelení.

Ale asy se mní, jak zpívá Joan Baez a já taky.
Snad u pry je doba, kdy k mému ohníku pisupl pán z chaty asi dv st metr pode mnou a velmi protivn íkal: Jak dlouho ješt chcete tady pálit njaké díví? Vdy’ ten dým cítíme a u nás! S kamarádkou jsme se trocbhu omluvily a trochu vysvtlily, e kdy se ohe zapaluje a není díví úpln suché, kouí, ale kdy se rozhoí, e to nedýmá. Pán asi myslel, e mluvíme ínsky.

A protoe jsem vytrvala a s kamarádkami, s kamarády dál poádáme veerní ohníky s peením but a s písnikami, lidé se sem zalali trousit. Dobrý veer, mohl bych si pisednout, ekl napíklad mladý mu z blízké chaty, který nás slyšel zpívat.

A lidé se dokonce nauili pinést devo na ohe! A i další sedaky k sezení, protoe je nás hodn.
Jsou to hezké veery, kdy lidé sedí kolem ohn a zpívají.

Peji krásné léto!

 
Eva Stíovská
* * *
Fotokolá Marie Zieglerová
Fotografie z archívu Evy Stíovské

Zobrazit všechny lánky autorky  


Komente
Posledn koment: 17.05.2019  13:51
 Datum
Jmno
Tma
 17.05.  13:51 Ji Schneider Podkovn
 17.05.  08:19 Vclav Pokorn Dky, pan Evo!
 15.05.  09:37 Ivan
 13.05.  17:38 Gertruda
 13.05.  14:46 Vesuvjana dky
 13.05.  13:01 olga jankov
 13.05.  09:57 Marta
 13.05.  08:58 ferbl
 13.05.  08:16 Von
 13.05.  07:44 Vclav To vechno odnes as ...