Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Bernard,
ztra Johana.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Parchanti
 
Moje milovaná babika pouívala slovíka „parchant“ asto a s oblibou. Zvlášt jím astovala mne, ale její hlas nebyl rozhnvaný, ale plný nhy. „Ty parchante jeden, zase jsi mn vyštrachal a sndl ekuládu a pomorane!“ V tom nebyla ani známka hnvu, ale hravost s tímto slovíkem. „Já ti ale jednu lupnu pes zadek ty parchante, kdy budeš zlobit tátu,“ ekla by babika rádoby ván, ale kdepak, babika byla samá láska. Nkdy zamnila toto slovíko za zrovna tak jí milé slovíko „oplégr“ a mn to bylo fuk, protoe jsem babiku všemoná suoval a trápil, a tak jsem si to vykoledoval.
 
Zde však nemám v úmyslu psát o babice a zrovna tak nemám v úmyslu pouít slova „parchant“ láskypln. Naopak! Zde bude sedt tak, jak se sluší a patí, jako zadek na noníku. Protoe to, co jsem nedávno proil, nebylo zpsobeno nikým jiným ne parchanty.
 

Po dlouhé dob jsem se vypravil do stedu msta vlakem. Obyejn se tomuto dopravnímu prostedku vyhýbám jako ert kíi. lovk toti nikdy neví, kdo si k vám pisedne a udlá vám z hodinové cesty pravé peklo. Jeden mj známý byl chováním opilce ve vlaku tak pohoršen, e kdy se mu na zánovním obleku náhle objevila páchnoucí tláa od veee, tak zoufale zatáhnul za záchranou brzdu, aby pivolal pomoc. To ovšem neml dlat, protoe brzdy vlaku jiskily tak mohutn, e vzplanuly australským létem seehlé louky a poáru padlo za ob nkolik obydli. Zatímco se opilec z maléru dostal bez poskvrny, mj známý to odnesl tvrdou pokutou a ztrátou dvry zamstnavatele, který zaal pochybovat o jeho duševním zdraví. Jak íkám, lovk by ml dát pednost jízd autem a nkolikahodinovému hledání parkovišt, ne riskovat by krátkou cestu vlakem.
 
Mn ovšem peklo nepipravil ani opilec, ani od hlavy k pat potetovaný hrubián, ale školní dti. Obyejní nevychovaní parchanti.
 
Ml jsem smlu, e jsem nastoupil zrovna do vagonu plného ák asi tvrté tídy základní školy, kteí bohuel nejeli jenom pár stanic, ale se kterými jsem musel sdílet vagon po celou hodinu jízdy do msta. Jeící parchanti byli doprovázeni dvma uiteli.
Jeden, starší pedagog, ml utrápenou tvá zaboenou v mobilu a usilovn nco etl. Jeho kolega, jeho ple prozrazovala uitele indického pvodu, sedl jako zaezaný, koukaje do blba, dlaje, e nic nevidí ani neslyší.
 
Zato já jsem vidl a slyšel navzdory tomu, e mám oky brejlí tlustý jako dna od sodovky a jsem hluchý jako poleno. Bylo nemoné nevidt a neslyšet.
 
Co se dlo ve vagonu bylo takka neuvitelné. Dti, jejich školní ruksaky byly vtší ne jejich nositelé, poskakovaly po sedadlech, lítaly vagonem sem a tam, houpaly se na dradlech jako opice a zrovna tak jako opice jeely. Jedna obézní školaka, zaala uprosted uliky tancovat rap. Ostatní bez prodlení následovali. Teprve kdy ev parchant dosáhnul tolik decibel, e i uitel byl vyrušen z Internetového blaha, voucí paviány napomenul. Indický pedagog nehnul ani brvou a zejm v hluboké meditaci uel do prázdna. Napomenutí se samozejm minulo úinkem.
 
Pravý šrumec ovšem nastal, kdy se nkdo z dítek nezachoval. To si všichni zacpávali nosy, osoovali jeden druhého a chechtali se jako pominutí. Zaala sout, kdo další se uprdne. Na chvilku pestalo vaní, které vystídalo soustední. A rudé tváe plné naptí. Kdy se naštstí nikomu jinému nic nepodailo, nastalo znovu bsnní a ev.
 
Najednou mezi parchanty vypukla panika a všichni se postavili na sedadla.
 
„Sednout!“ polohlasem vydal rozkaz uitel.
 
„Nesedneme, protoe tady je pod náma velká loue,“ prohlásilo nkolik ák najednou.
 
„Frank se pochcal,“ zaalovalo další dítko a já se jenom zdšen podíval na rostoucí louiku tekoucí pod mýma nohama.
 
Já, zrovna tak jako spolucestující jsme celou cestu sedli zticha jako pna. Nikdo z nás nevstal a nevychované školáky nenapomenul. Nikdo se neozval, ani kdy pistoupily dv eny a stouply si ped sedadla obsazená dvma dtmi, kterým vbec nenapadlo vstát a uvolnit jim místo. Ano, byl jsem srab. Všichni dosplí v tom vagonu jsme byli zbablci, kteí se báli otevít pusu, aby se na naše hlavy nesnesla snška uráek ze strany parchant postrádajících jakýkoliv respekt ped staršími lidmi. Neceknul prakticky celou cestu ani jeden z uitel. Dlali, e nic nevidí.
 
Tch slabých a utrápen vypadajících uitel mn bylo nakonec trochu líto. Musí to být zábr mít na starosti tlupu nevychovaných ák. V nynjší dob musí být uitelé setsakramensky opatrní, ne nco svým svencm eknou, nebo je dokonce potrestají. Tvrdá ruka vedená politickou korektností dopadne bezohledn na hlavu toho, kdo se takového prohešku dopustí. Take je lépe nevidt a neslyšet. Jenom, aby se neeklo, jeden polohlasn utrousil napomenutí. Nakonec ale za nepístojné chování ák uitelé nemohou. Slušné mravy zaínají doma. Ale i tam me trest padnout jako kosa na kámen. Kdy máte smlu, tak se s vámi vaše milované dítko me nakrásn rozvést!!!
 
Vlak ke všeobecné úlev cestujících nakonec dorazil do konené stanice. Parchanti se vyvalili ze dveí a s evem se vrhli na pojízdné schody, peráejíce se jeden o druhého, a mn konen, díky Bohu, zmizeli z dohledu…
 
Ano, ijeme v úpln jiném, smutnjším svt, ne ve kterém jsme vyrstali my.
 
Parchanti!!!
 
Ivan Kolaík
* * *
Zvukový záznam Ivana Kolaíka - Vyprávní v R 2  v poadu Tisíce píbh
Zobrazit všechny lánky autora


Komente
Posledn koment: 13.04.2019  09:31
 Datum
Jmno
Tma
 13.04.  09:31 Ivan
 12.04.  11:17 Vladimir
 06.04.  13:43 Anna P.
 06.04.  13:37 Pokorn
 06.04.  12:44 Vclav Velmi mne pekvapilo ...
 06.04.  10:12 Von