Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Rostislav,
zítra Marcela.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Biblické pøíbìhy  (4)

Starý zákon - ZASLÍBENÁ ZEMÌ
 
Abram pro¾il v nové domovinì ji¾ 24 let, táhlo mu ji¾ na devìtadevadesátý rok a pøál si potomka, který by mohl být poèátkem slíbeného národa. Prvého syna Izmaela, od nìho¾ jako od praotce odvozují svùj pùvod Arabové, povila Abramovi otrokynì. Druhého potomka, který se mìl stát pokraèovatelem rodu, slíbil praotci sám Bùh, který se Abramovi zjevil v lidské podobì. Stalo se tak v údolí Mamre (Mambre) u Chebrónu (Hebronu). Hospodin pøitom uzavøel s Abramem smlouvu, v ní¾ byla mimo jiné dohodnuta obøízka chlapcù osmého dne po narození - viditelné to znamení uzavøené smlouvy. Podstatnou èástí Hospodinových slov je však tato pasá¾: "Já jsem! A toto je má smlouva s tebou ..." (Gn 17,4) Od té chvíle se z Bo¾ího pøíkazu Abramovi zaèalo øíkat Abraham. Bùh svùj slib potomka a rozhojnìní národa splnil do roka - Abraham se stal otcem syna Izáka, pravého pokraèovatele rodu. Ne¾ se však ¾ivot Abrahamùv uzavøel, probìhly ještì dvì velké události: ¾ivotní zkouška Abrahamovy víry a zkáza Sodomy. Kdy¾ se Abraham dovìdìl o chystaném znièení høíšného mìsta, obrátil se na Boha s prosbou, zda by padesát spravedlivých mohlo zachránit Sodomu pøed zkázou. Tvùrce slíbil, ¾e padesát, ba i ètyøicet, tøicet nebo dvacet spravedlivých bude staèit ke zrušení ortelu. Abraham, který se postupným sni¾ováním poètu spravedlivých dostane a¾ k otázce, zda jen deset poctivých obèanù odvrátí hrozbu, se dovídá: "Nezahladím je ani kvùli tìm deseti." (Gn 18,32)

Avšak ani deset spravedlivých obèanù se v Sodomì nenašlo... Abraham však pochopil, ¾e i malá míra dobra mù¾e vyvá¾it nastøádané zlo a ¾e dobré vá¾í mnohem více ne¾ špatnost. Z celého mìsta Sodomy byl ovšem vyvolen k záchranì jen Lot a jeho nejbli¾ší. Poslové Hospodina vyvedli v den záhuby Lotovu rodinu daleko za obzor zahalený mraky pustošené obce. Jen ¾ena Lotova, která se naposledy ohlédla, se promìnila v solný sloup. Zachránìný Lot nakonec zhøešil také: zplodil potomstvo s vlastními dcerami. Z jedné vìtve, od dcery Moáb, vznikne pokolení Moábcù, od druhé dcery rod Amóncù èi Amónovcù. Z nìkdejších pokrevních pøíbuzných se po èase stanou nepøátelé izraelského lidu a Abrahamovo pokolení, jak uvidíme, s nimi bude mít ještì mnoho co do èinìní.

Zmiòme se však ještì o druhé události Abrahamova ¾ivota - o zkoušce poslušnosti. Bùh jednoho dne pøikázal Abrahamovi, aby obìtoval vlastního milovaného syna Izáka. Tehdy ¾il Abraham v Beer-šebì (Bersabe), 46 kilometrù na jih od Chebrónu. Kde ke zkoušce došlo, nevíme - nìkteøí znalci Písma se domnívali, ¾e vrškem, na nìm¾ mìl být obìtován Izák, bylo návrší Mórija, vzdálené 80 kilometrù od Bersabe. V tom pøípadì by událost probìhla symbolicky v místech, která v budoucnu pøikoupí král David k Jeruzalému, aby zde vyrostl legendární Šalamounùv chrám...
Písmo vìnuje pozornost pøedevším finále zkoušky: Izáka, který nesl na zádech døevo, doprovází Abraham s ohnìm a no¾em. V osudném okam¾iku zadr¾í Bùh obìtní nù¾ a konstatuje: "Právì teï jsem poznal, ¾e jsi bohabojný, nebo» jsi mi neodepøel svého jediného syna." (Gn 22,12)
Bùh se na rozdíl od pohanských bo¾stev této oblasti svìta zøíká lidských obìtí. Jak èteme v knize Geneze, obìtoval Abraham nakonec beránka, který uvízl v nedalekém køoví. Místo lidské krve byla tudí¾ prolita krev obìtního zvíøete a beránek sám se pro hodnì vzdálenou budoucnost stal symbolickým vyjádøením Kristovy obìti pro spásu lidského rodu... Jinak obìtování Izáka je jedním z velmi èastých a vdìèných motivù výtvarného umìní - malíøského i sochaøské výzdoby chrámù.

Abraham zesnul ve 175 letech a syn Izák jej pohøbil na rodinném pozemku východnì od Chebrónu. V tìchto místech, nad jeskyní machpúelskou (makpelskou), stojí dnes mešita, v ní¾ vìøící uctívají nejen památku Abrahama, ale také Sáry, jejich syna Izáka a jeho ¾eny Rebeky, vnuka Jákoba a pravnuka Josefa a Jákobovy man¾elky Ley. Ti všichni byli údajnì pohøbeni na jednom a tém¾e místì.

Izákova cho» Rebeka nám nyní pøipomene dávné východištì Abrahamova rodu, toti¾ Haran èi Cháran v povodí Eufratu. Tady toti¾ zùstal Abrahamùv bratr Náchor, jeho syn Betúel a vnuèka Rebeka. Úlohy prostøedníka mezi Izákem a jeho nastávající se ujal Abrahamùv správce Eliezer, který se vydal na cestu dlouhou 900 kilometrù. Po èase se vrátil s nevìstou, která pak Izákovi porodila dvojèata - prvorozeného Ezaua a o chvíli mladšího Jákoba èi Jakuba.

Prvorozenství v právním smyslu znamenalo dvojnásobný dìdický podíl - v našem pøípadì však šlo spíše o prvorozenectví v duchovním smyslu, neboli o pokraèování základní vìtve vyvoleného lidu. Tuto volbu, jak ještì uvidíme, si ve svých rukou ponechával Bùh sám, a bylo tedy zbyteèné, ¾e si Jákob, který o tento primát usiloval, zatí¾il svìdomí neèistými intrikami proti vlastnímu bratrovi.
Podívejme se však na prùbìh dvou epizod, které rozhodovaly o budoucích osudech obou bratøí. V první se Ezau vzdal svého zdìdìného prvorozeneckého práva, ve druhé byl Jákobem pøipraven i o otcovské po¾ehnání. Pøedevším je tøeba øíci, ¾e matka Rebeka zvýhodòovala spíše pobo¾ného Jákoba ne¾ tvrdého lovce Ezaua, který si na oplátku dokázal získat náklonnost otcovu. Ezau sám však doplatil pøedevším na vlastní postoj k ¾ivotnímu poslání: ¾il pro okam¾ik a pro okam¾ité potøeby, a tedy, kdy¾ mu, hladovému, slíbil Jákob misku èoèovice výmìnou za postavení prvorozeného syna, Ezau smìnu pøijal. Sám opustil svá práva, výsady a povinnosti. Proto¾e prvorození patøili Bohu, bylo to toté¾, jakoby pohrdal samotným Stvoøitelem.

Pak dochází ke druhé epizodì: Otec Izák oslepl a v pøedtuše blízkého konce vybídl Ezaua k ulovení zvìøiny. Po lovu chtìl svému prvorozenému udìlit otcovské po¾ehnání. Ezauovy nepøítomnosti vyu¾ila ovšem matka Rebeka a bratr Jákob, kteøí pøipravili dvì kùzåata; Jákob pokrytý kozleèí kù¾í, aby se podobal na dotek chlupatému Ezauovi, si pøitom vyprosil od nevidomého otce po¾ehnání. Ezau, který se vrátil pozdì z lovu, se od otce dozvídá: "Ode všeho jsem pojedl, døíve ne¾ jsi pøišel. A po¾ehnal jsem mu! A po¾ehnaný také zùstane." (Gen 27,33) Ne náhodou jméno Jákob znamená tolik co "úskoèný".
 
Není divu, ¾e Ezau na vlastního bratra zanevøel - a Jákob ze strachu pøed pomstou uniká zpátky do Cháranu, k matèinu bratrovi Lábanovi. I Jákob, jako kdysi jeho otec, tu nalézá nevìstu; podmínky, za nich¾ si dobývá milovanou Ráchel, mu ovšem v mnohém musí pøipomínat jeho nìkdejší nepoctivé jednání s vlastním bratrem. Budoucí tchán toti¾ nechal Jákoba slou¾it sedm let - po sedmileté slu¾bì mu však místo Ráchel podstrèil druhou dceru, Leu. Teprve odpracováním dalších sedmi let Jákob vyplatil i druhou ¾enu, Ráchel, a ještì pak zùstal vázán v Lábanových slu¾bách celých šest rokù.
Jákobova man¾elství byla ovšem plodná. Zrodili se z nich zakladatelé dvanácti kmenù Izraele. Lea porodila šest synù, jejich¾ jména byla Rúben, Šimeón, Lévi, Juda, Isachar a Zabulón. Ráchelina otrokynì dala Jákobovi syny Dana a Neftalího, slu¾ka Ley zvýšila pak poèet synù na deset: porodila ještì Gáda a Ašera. A koneènì Ráchel uzavøela poèet populárním Josefem a nejmladším Benjamínem. Dvanáct synù a jejich jména vytvoøili pak dohromady uzavøené spoleèenství Izraele. Tady bude ovšem na místì øíci, ¾e nejvýznamnìjší vìtve pøivedla na svìt pøece jen Lea: z rodu Lévi pocházel toti¾ Moj¾íš, nejvìtší prorok a tlumoèník Zákona. Rod Juda pak spìl k nejvìtším vladaøùm Davidovi a Šalomounovi a na konci øetìzu k nejvýznamnìjšímu z èlánkù izraelských dìjin - ke Kristovi.

Abychom mohli uzavøít kapitolu o Jákobovì pobytu v Cháranu, budeme muset dodat, ¾e si Jákob ze stád svého tchána vymínil všechny skvrnité a strakaté jedince; bìhem nìkolika málo let se však stalo strakatým celé stádo, majetek pøešel na zetì a Jákob na Bo¾í pokyn opustil zemi svého vyhnanství. "Vyjdi teï hned z této zemì," (Gn 31,13) pøikázal Hospodin a Jákob po dvacetileté zkoušce ve slu¾bách tchána zmizel s celou rodinou a se vším majetkem... 

Ezau po zprávì o návratu Jákoba vyjel zástupu ¾en a dìtí vstøíc. Fakt, ¾e jej na této cestì provázelo 400 mu¾ù, nevìstil pro zástup repatriantù nic dobrého. Jákob se ovšem rozhodl usmíøit bratra bohatými dary, které poslal pøed svým zástupem. 

V pøedveèer setkání zùstal docela sám. V ponìkud neobvyklém vidìní, k nìmu¾ se ještì vrátíme, se mu zdálo, ¾e zápasí se samým Bohem. I kdy¾ mocný protivník poranil Jákobovi kyèelní kloub, Jákob se nevzdával: "Nepustím tì, dokud mi nepo¾ehnáš." (Gn 32,27) I kdy¾ pozadí zápasu zùstává dodnes nejasné, zdá se, ¾e jde o obrazné zobrazení boje o víru a boha. 

Ne náhodou Bùh Jákobovi právì v této souvislosti sdìluje: "Nebudou u¾ tì jmenovat Jákob (to je Úskoèný), nýbr¾ Izrael (to je Zápasí Bùh), nebo» jsi jako kní¾e zápasil s Bohem i s lidmi a obstáls." (Gn 32,29) Jákobovi ovšem zùstala po zápase stopa v ochromeném kyèelním kloubu. S bratrem Ezauem se Jákob nakonec smíøil; z Ezaua však pozdìji vzešli Edomité nebo té¾ Idumejci, jedni z velkých nepøátel Izraele. Dávná averze se tedy promítla s neslábnoucí silou do pozdìjších vìkù.

Pøíštì:  Josef a jeho bratøi  

 
Slavomír Pejèoch-Ravik
* * *
Pùvodní grafiku nazarénské školy upravila pro tisk © Olga Janíèková

Zobrazit všechny èlánky autora


Komentáøe
Poslední komentáø: 27.04.2019  18:22
 Datum
Jméno
Téma
 27.04.  18:22 Jitka
 27.04.  10:00 Von
 27.04.  05:04 zdenekJ