Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Adriana,
ztra Ladislav.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pamtníci, vzpomínejte!
 
Vzpomínky, které nosíme v hlav mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, neme do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda  odcházejí-li do nekonena s námi, ani by pouení i radost odevzdaly jiným. V této rubrice se snaíme zabránit jejich ztrát. Spolu s vámi popisujeme djiny všedního dne obyejných lidí od dtství, pes poznávání svta a po pekáky, které pípadn museli pekonávat.
 
Tšíme se na píspvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše píspvky redakn upravíme tak, aby byly tivé.
 
Do jedné vzpomínky se te s námi peneste.
 

Pijít vas do práce…
 
Dostala jsem tento roztomilý a piblblý obrázek e-mailem, tak jak se všelicos posílá. A neodolala jsem, abych nenapsala vzpomínkový fejeton na tu dobu.
 
Ano, do práce se muselo chodit vas, a muselo se tam chodit, i kdy teba nebylo co dlat. Tedy samozejm jak kde. Dlníci, pokud mli materiál, tedy byl-li jim vas od úedník, kteí rozhodovali a plánovali kam a co jak a kdy poslat, dlat museli a to v normách a pokud mono je pekraovat. Pak se ocitla jejich jména na nástnkách, kde byli oslavováni jako úderníci.
 
Já jsem lovk pracovitý, tém workoholik jak se dnes íká. V roce 1980 jsem tko vysvtlovala svým blízkým, e nechci dále ,,pracovat” v organizaci, která mne nutí sedt v kancelái od 8 hodin do 16.30 ani bych tam mohla co kloudného dlat.
 
Nastoupila jsem tam jednoho dne do tiskového oddlení jako redaktorka.
 
Napíšeš reportá, rozhovor a zprávu, ekla moje nová a milá šéfka.
 
Prima, zaradovala jsem se, a do kterého podniku mohu vyrazit? Nebo si mám sama vybrat? Ptala jsem se, nebo jsme byli tiskový odbor zabývající se mapováním úspch eské a Slovenské vdecko-technické spolenosti. Ta mla poboky v rzných továrnách a provozech.
 
Ale nikam, zase ona, odtud nemeš nikam ven, pracovní doba je tak a tak, tady si vezmi rzná hlášení z poboek a podle nich to napiš. Na tom nejlíp ukáeš, co umíš.
 
Tak jsem vzdychla a ponoila se do papír. Napsala jsem reportá, rozhovor a zprávu a šéfka mne pochválila. Ale jaksi si nevšimla, z jakých papír to erpám. Byly trošku starší…
 
Za týden poté, co moje píspvky vyšly v jakémsi našem bulletinu, se dostavili do našeho tiskového soudruzi estábáci s dotazem, pro jsme uveejnili rozhovor s editelem podniku, který u pt let bruí za míemi kvli podvodm? Piznám se, e jsem z toho mla trošinku škodolibou radost. Jako nová, neznalá problému, jsem byla omluvena a šéfka z toho taky njak vyklouzla.
Ale zpt k mému odchodu.
 
Nejvíc se ten nápad nelíbil mému manelovi.
Co chceš, máš slušný plat, výhled na Karlv most a nemusíš skoro nic dlat, namítal. Mli jsme spolu zrovna našeho malého chlapeka, mn skonila mateská “dovolená” a za týden jsem mla nastoupit zpátky. A nechtla jsem dít hned šoupnout do jeslí. 
 
Hele, víš co? Já se o synka budu starat, mám práci stejn jen o veerech, navrhl mj mu, profesí hudebník.
 
A tak jsem píští pondlí ráno ped osmou (kdybych o minutu petáhla, byla bych u za ervenou árou, kterou dlal kadé ráno sám soudruh editel) pišla do té pkné kanceláe na Novotného lávce. Koukala jsem na most, po kterém se courali turisté (tehdy jich bylo ješt dost málo) a myslela na své dít, jak se mu asi daí pod tatínkovým vedením.
 
No jemu se dailo vcelku dobe. Sndl kaši, kterou jsem mu nachystala a batolil se radostn po byt. Pak mu tatínek nachystal noníek. Ale sám si odskoil. Synek poslušn vykonal, co ml. A pak ho napadlo, jestli to není vhodný materiál k malování po podlaze. I zkusil to s úspchem. Takovi se to však vbec nelíbilo. Kiel a bel pro vodu. Jene ouha, ádná netekla. Vzal tedy zavdk zbytkerm vody v konvici na aj a umyl kloukovi zadek. Podlahu v pokoji, který mezitím uzamkl, jsem ešila já a veer – a tko, musím piznat, hndavý flek zstal na zeleném linoleu hodn dlouho.
 
Mj manel péi o synka chtl vzdát hned druhý den, ale ujistila jsem ho, e výpov u píšu, ale lhta je dva msíce, a tak musí ješt vydret.
 
Blíilo se léto a také moje ukonení pracovního pomru. Ješt pár týdn pedtím jsem však byla ve své kancelái uvznná a spolu s kolegyní Jiinou jsme plánovaly dovolené. Ona kamsi do Maarska, já do kempu na Orlickou pehradu. 
 
Hele, a nechceš se v našem kempu na zpátení cest z Hungárie stavit? navrhla jsem jí.
 
A to by asi šlo, to by bylo pkné, odpovdla.
 
A tak se také stalo.
 
Ješt ped svou dovolenu jsem však mla jakýsi dleitý pracovní úkol: stavit se v jakési poboce a cosi donést i zjistit, to u pesn nevím. A já celá opilá tou moností vypálit z kanceláe, a to navíc v lét, kdy jsou všichni na dovolených, jsem si do knihy, kam jsme museli povinn zapisovat kdy a kam a za jakým úelem odcházíme a mít to podepsané od šéf, napsala to a to a podepsané to nebylo, protoe tu prost nebyl šéf. Vyídila jsem to velmi rychle a udlala pitom podvod: napsala jsem tam místo jednoho dopoledne celé dva dny. A odjela s manelem a dítkem na Orlík. A tam bylo krásn! Koupání, veerní táboráky se zpvem. a do toho skuten pijela s celou rodinkou a stanem Jiina opálená od Balatonu. Mly jsme se moc hezky, a kdy jsme si povídaly a zabrousily na práci, zmínila jsem se o svém podvodu, který Jika zcela schvalovala: No byla bys blbá, kdybys tam depla, kdy jsou všichni pry… jen aby se to nedomákl šéf…
 
A v tu chvíli jsem trochu zaváhala a koktala: …ééhhm …jestli myslíš toho šedivého, kudrnatého, pitloustlého šéfa našeho oddlení… te si nemohu vybavit jeho jméno…
 
A Jiina se smála, a se za bicho popadala: No tomu íkám opravdová dovolená, kdy lovk zapomene jméno svého šéfa!
 
Ale znám ješt lepší perliku: Kamarád František vdl, e v srpnu bude jeho šéf na dovolené, a tak si napsal svoji dovolenou na ervenec. No, ale co ml v tom srpnu dlat, kdy tam nikdo nebyl? Vzal svoji dívku a jel s ní do Jugoslávie. A co ert nechtl: zrovna pecházel most pes eknu v jednom hezkém turistickém míst, kdy tu spatí proti sob – svého šéfa! Krve by se v nm nedoezal. Ale nedalo se nic jiného dlat ne se potkat – a pak minout. Prý beze slova.
Zaplapánbu, e tohle u jsou jenom vzpomínky a e si mohu chodit do práce, kdy chci a jsem si “sám sob šéf”. Co na tom, e moje práce obnáší 24 hodin denn? Je to moje volba.
 
Eva Stíovská
* * *
Zobrazit všechny lánky autorky


Komente
 
 Datum
Jmno
Tma