Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Bartolomj,
ztra Radim.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

ZAPOMEUTÉ OSUDY (18)
 
Zapomenuté osudy zajímavých a statených lidí, které osobn poznal Slavomír Pejoch Ravik, si pipomínáme vybranými píbhy, je vtšinou spolu s ním dokumentoval fotograf Bedich Kocek. Jsou to vzácné doklady o poátcích mnoha aktivit a slueb, je dnes u povaujeme za samozejmé.


íšník, který peil zkázu Titaniku
 
V Zapomenutých osudech jsme u pipomnli první piloty, první filmae a detektivy. Podívejme se te na moe, co hýbalo ped 105 roky celým svtem?
 
Kadý den skoní ve vlnách oceán nkolik lodí, od malých námoních lun a po velká plavidla. S tím jsou spojeny osudy mnoha lidí,  se špatným, ale i s dobrým koncem. Poslyšte píbh nenápadného nádraního íšníka Stanislava Englerta, posedlého touhou po dalekém svt.
 
„Byla to velká chvíle, kdy jsme poprvé zdvihli kotvy Titaniku,“ vzpomínal do mého pera dávno ped padesáti lety, vzpomínal ji starý mu. „Nebyla to první lo, na které jsem pracoval, ale s Titanikem se nemohla mit ádná jiná.“ Titanik vyplul  desátého dubna roku 1912 ze slavnostn vyzdobeného Southamptonu. Titanik závodil o modrou stuhu, o nejrychlejší peplavbu Atlantiku a chtl pekonat dosavadního dritele modré stuhy, lo Mauretánii, které na cestu do Ameriky stailo o nkolik minut mén ne pt a pl dne.
 
Starý mu dále vzpomínal: „Bylo to zrovna 15 minut ped plnocí, kdy se lo prudce otásla. Na parketu se v té chvíli tanilo, já roznášel na podnosu skleniky likér. Jen pevrácené poháry a rozbité sklo dalo tušit, co nás eká v nejbliších minutách. Na moment nastala panika,  ale tu pišli námoní dstojníci a vysvtlili, e jde jen o malou  sráku s ledovcem a zábava nerušen pokraovala. Jen personál, který vidl pebíhat námoníky po palub, vycítil, e se stalo nco opravdu váného…“
Po chvíli zavolal Englerta a další dva eské stewardy známý dstojník a ekl jim:“ Potopíme se. Kapitán odhaduje, e zstaneme nad hladinou sotva déle ne dv a pl hodiny. Pumpy nestaí oderpávat vodu, která se valí proraenou pídí. Máme prý dost asu, abychom se všichni mohli pepravit na nedalekou lo Californii, ale já vám, hoši, radím, abyste se snaili zachránit vlastními silami.“
 
Od tohoto okamiku se Englert s páteli z paluby nehnul. Dovedl si spoítat, e nkolik málo záchranných lun bude sotva stait pro eny s dtmi a tak si hlídal aspo záchranné pásy povšené na boku lodi.
„Byla to hrza“, povzdechl si Englert. „Kapela, v ní byli peván eští muzikanti, hrála dál a lo se nepozorovateln  zaala potápt s námi všemi“. Kdy se zaali naloovat do záchranných lun první lidé – a mezi nimi i editel spolenosti White Star Line, které Titanik patil, pan Ismay, nedala se panika udret. Zaal boj o místa na lokách. Podpalubí, v nm byli natsnáni cizí pisthovalci do Ameriky – a bylo mezi nimi hodn eských chudák, námoníci uzaveli. Nadji, a to ješt velmi malou, mli jen cestující první a druhé tídy. eský šéfkucha Klika si udroval náladu alkoholem. Englert ho pozoroval, jak popíjel whisky rovnou z láhve a jak do posledního okamiku nevázan tanil na nejvyšší palub lodi. Moná, e zdvihal náladu i ostatním odsouzencm k smrti.
 
„Nemli jsme v té chvíli na palub u co dlat,“ vyprávl starý troseník. „Shodili jsme pes zábradlí záchranné pásy a já jsem vzal s sebou i malou holiku, která bezradn pobíhala davem. Bylo nás ve vod dohromady devt. Aby nás moe neroztrhalo, svázali jsme se pruhy plátna natrhaného ze zástr a plavali jsme rychle od místa katastrofy.“
 
Kdy Englert pozoroval z chladné hladiny tsn nad sebou námoní kolos, teprve v té chvíli pochopil, jaké to bylo dílo … Míjely je záchranné luny nabité dtmi a enami se spoustou mu navšených kolem okraje lun. Všichni o pekot unikali víru, kterým potápjící se lo mla u zakrátko zvíit celou hladinu. A hudba nkde vysoko, na nejvyšší palub hrála dál. Hladina byla klidná a kolem tch opuštných devíti mu s díttem pluly tiše kusy grónského ledu. Na pídi Titaniku záilo jasné svtlo nadje, tentokrát nadarmo. Tu a tam se ozval plá dtí, ve dv hodiny zaaly vyletovat k obloze spršky zelených raket jako signál pro lo Californii, kotvící údajn jen nkolik mil odsud. Zbyten, lo, k ní se upínaly poslední nadje, se nepohnula z místa.
 
Pak se zelené svtlo na pídi zaalo naklánt k hladin a námoníci, pivázaní k pásm šeptali: „Te to bude trvat u jen chvíli.“ A Englert si pedstavil tváe eských hudebník, kteí ze vzdálené tmy zaali hrát starou eskobratrskou píse „Blí k tob Boe, blí …“ A pak zelené svtlo nadobro zmizelo ve vod, zá  Titaniku se zvedla, jakoby rostla proti obloze a temnotu proal poslední zoufalý kik tch, kdo a do této chvíle zstali na palub.
 
Pak bylo ticho … A k ránu se ped troseníky objevilo bílé a ervené svtlo. Neklamné znamení, e pijídí lo Carpathia. Napolo zmrzlé je vytáhla na palubu. Všech devt osamlých mu s díttem bylo v bezpeí. Té jediné noci se utopilo 1513 lidí. Ani jsme se, dnes u staikému Englertovi nedivili, e se u nikdy nechtl vrátit na moe. Jako íšník u se nikdy nevydal dál, ne do jugoslávských lázní.
 
Míval jsem praddeka, otce mé babiky z matiny strany. Byl to movitý kupec z Tšínska, jménem Josef Wenchöfer. Bohuel ho ovšem nepamatuji.
 
Nejspíš z frajeiny (jen se podívejte na jeho podobiznu) vydal se s první plavbou Titaniku do Ameriky, prý nakupovat pro svj obchod. Byla to jeho frajeina poslední.
Zstal mezi námi s pohledem plným odhodlání dodnes.
 
Text:Slavomír Pejoch Ravik
Foto: Bedich Kocek, Olga Janíková, internet

 
* * *
Zobrazit všechny lánky autora


Komente
Posledn koment: 02.03.2019  13:41
 Datum
Jmno
Tma
 02.03.  13:41 Vclav Opravdu moc pkn pspvek
 28.02.  07:46 Mara
 27.02.  09:51 Von
 27.02.  09:06 ferbl