Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Filip,
ztra Valdemar.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Ospalé odpoledne

Ospalé odpoledne, v louích sluneních paprsk rozíhající se pupeny zlatého dešt v rohu plakového plotu. Ospalé odpoledne na návsi jednoho seskupení pti domk oivené píchodem mue a eny, v tomto hnízd náhodn ocitnuvších se cizinc. Jejich kroky nesly únavu minulých krok i rok zdánlivé odlišnosti. Picházeli do vsi pomalu v rozepnutých kabátech a zamíili pímo doprosted k devnému bytelnému stolu v septí dvou laviek. Neposadili se proti sob, ale vedle sebe, aby vnímali totoný obraz tohoto hnízda pilepeného k masivu smrkové hradby lesa. Stín lesa tíhnul na opanou stranu, nebránil tak dalekému rozhledu do krajiny, a tam k pat elezných hor táhnoucích se po severním horizontu. A tam, kde bylo mono myšlenky spoutat a ukotvit.

ena pohlédla na oblohu, stáhla z hlavy epici, protepala uvolnnou hívu vlas a v bezvtí podlehla dojmu ochrany kídel bílého ptáka vznášejícího se jim nad hlavami bez jediného šelestu, bez mávnutí kídel, bez kiku vyslanému k pomyslnému hejnu za ním.

Mu ne zcela oproštn od své ivotní druky, kterou si vzala zem a uloila ji do svých útrob, zaal hovoit. Snail se svou eí zastít samotu, tu plástev medu, která zpoátku chutná tak hoce, která se kolem nho rozprostela po druin odchodu neúprosnou silou smutku a kterou si pedtím neuml pedstavit. Celý ten as po jejím všudypítomném všedním boku se nebránil vilným myšlenkám pi pohledu na skýtající se monosti, ba nkdy se pohíchu zpronevil svým slibm ve chvílích slabosti. Mluvil k en, a sám pekvapen pívalem slov, která se drala odnkud z hloubi bolesti, o jejím prameni neml donedávna tušení. Nebylo divu, kde nabral tu hokou píchu, kdy za asu druina ivota postrádala její slova jakýkoliv vtip, jakákoliv pekvapení, kdy zvuk pletacích jehlic v jejích rukou zatínal špendlíky do jeho mozku tak drasticky, e byl donucen odcházet z její blízkosti, hledat úlevu a spoinutí jinde. Zabloudil zrakem k horizontu a kdoví pro se v myšlenkách vrátil.
 

ena slyšela tón jeho slabik, nechala se jimi oblévat jako jemným vánkem a na dávno opominutých citech vzdoru vnímala to lenivé odpoledne, v nm se octli, ponoené do ticha vesmíru, sama soustedná do oí oken venkovských domk naproti, do jejich zahrádek, v nich ješt nepuely kvty pro pastvu vel. Dva, ti komíny olizovaly prouky koue rozplývající se v barv oblohy. Bylo jim dáno osudem, e na prvním rozcestí, na nm se míjeli, nekolovala v jejich krvi stejná mírka štstí. Kadý v jiném svazku, kadý v jiné pozici. Jeden na slunném návrší, druhý ublíený ve stínu. Ten na slunci ml toulec plný šíp, ten druhý ml jen touhu, jinak nic.

Z upraveného domku po stran vyšla dívka. Ped brankou se zastavila, protepala kobereek, peliv ho sloila a vhodila do popelnice. Oba ji z laviky pozorovali, oba ji vnímali, ádný se slovem nezmínil. Jako by nepišla a neodešla. Myšlenky kadého z nich byly pítomny, ale mimo realitu. Toulaly se v pedešlém svazku, v jiné dimenzi. ena z výsluní nikdy neshlíela do jeho prázdného údolí, ale byla si ho dobe vdoma. Ulpívala v nm jedna minuta jako druhá, nebylo v nm po pramínku erotického náboje ani památky. Jen pracn skládané vteiny bez výsledku. On cítil její nadvládu, teplo nad ní hnulo a hrozilo plamenem, ale on nebyl jeho terem, to bilo pímo do oí, o tom neml pochyby.  

Konen promluvila ena: „Všechno je tu opravené, jen roh téhle stodlky je ranný. Jako by do nj vrazil traktor.“

„Opuka se drolí i bez nárazu, staí, aby zapracoval as.“

Ona promluvila podstatou svého ivota. On jí oponoval svou zkušeností.

ena to pochopila tak, e jeho vztah se ped lety dostal na slepou kolej, ádný náraz, ádné neštstí. Jen šastný lovk dokáe narazit, rvát se, uhodit, kdy to cítí, najít lásku i být nevrný. Nešastný lovk jen hledá, je ubíjený okovy svého citu, minulostí a nemá potebné síly. 

Mu se neodvaoval vzít ji za ruku. Jist mla hodn milenc, pomyslel si.

ena ignorovala jeho všední minulost, ocenila pro tuto píleitost jeho nové šaty, boty, ale necítila z nj sílu se z té vyšlapané cesty njak vymanit. Ani o to nestála mu njak pomoci.  
  
Ospalé odpoledne se neprobouzelo, dímalo dál ve štítech chalup, protahovaly se stíny a ti dva neschopni se sob piblíit, se zvedli a odcházeli – odkud pišli.   
 
Marta Urbanová
* * *
Zobrazit všechny lánky autorky


Komente
Posledn koment: 23.02.2019  16:23
 Datum
Jmno
Tma
 23.02.  16:23 miluna
 23.02.  06:43 Karolna