Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Patrik,
ztra Oldich.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Neobyejné dobrodruství kapitána Poo
 
Otec našeho hrdiny kapitána Poo svého potomka úspšn poal jednoho veera po pození veliké porce kachny, osmi knedlík a kyselého zelí. Aby byl otec naprosto jistý, e se mu potomek opravdu ten veer podaí, ped samotnou vydatnou veeí si dal pedkrm v podob rybího salátu s temi krajíci chleba a vrchovatý talí hrachové polévky s uzeným masem. Náramn chutnou veei s uspokojením otec dokonil okoládovým dortem a vanilkovou zmrzlinou. To všechno zapil mohutnými doušky piva, bohulib si íhnul, hbetem ruky si utel tlustou tvá a spokojen se podíval na manelku Btku.
 
Oproti svému dlouholetému manelovi byla Btka hubená jako vyle, protoe byla v jídle vdycky umírnná a dbala na svoje zdraví. Tentokráte s hrzou pozorovala manelovo neomalené debuírování a jen tiše tenkým hlasem prohlásila: “Pro pána krále, takhle se peírat Pepo, kdo to kdy vidl. Pokej, tob bude v noci pkn tko od aludku a nic bych nedala za to, kdyby ses podlal!”
 
Pepa jenom do prázdna mávnul nad Btinou temnou vštbou rukou, umaštné ruce si utel do trika a svalil se do duchen.
Netrvalo píliš dlouho a zárodek kapitána Poo ve stevech hlasit chrápajícího Pepy nabýval svou neklamnou podobu.
“Tak to se mnou otec pkn svedl,” radostn si nahlas ekl   kapitán Poo. “Povedl jsem se mu, zítra budu príma mkkej a to bude paneku v rourách leháro” zakiel radostn a s hrzou si vzpomnl na tvrolína píbuzného, který se jen tak tak cestou potrubím do isticí stanice propasíroval. Také si v té chvíli s ulehením uvdomil, e otcem poitá strava nepipustí, aby se stal tak zvaným “korkáem”, kterým kadé dobe vytvoené poo opovrhuje, protoe na “korkáe” eká tký osud v míse, ze které se ani po stém spláchnutí neme dostat do potrubí. Z toho všeho ml ovšem Poo takovou radost, e v otcov biše kiel nadšením a to pímo takovým zpsobem, e se Btka vztyila na posteli a zacloumala Pepou.
 
”Ty prase jedno, ze se nestydíš tohle dlat v posteli. Kdo má s tebou sdílet loe, ty nestydo nestydatej!”
 
Pepa se jenom pevalil na druhý bok a pokraoval v chrápání.
 
“Taky by se táta nemusel tak pevalovat, vdy se bouchám do palice,” postoval si kapitán Poo. “Ješt štísko, e jsou ty stny tak mkký,” dodal. Trošku ustrašen se Poo podíval kolem sebe, jestli na nj nkde v otcov potrubí neíhá njaké zrádné nebezpeí. Pak se zhluboka nadechnul a vydal se na nkolikahodinovou, dosti úmornou cestu, pi které musel zdolat mnohá úskalí v podob prudkých zatáek a jedovatých plyn, aby se k ránu dostal k brán na svobodu. Ped ní se pohodln usadil a jen si pál, aby s ním otec píliš dlouho neotálel nebo aby, nedej pánbh, táta netrpl zácpou.
 
Pepa se po noci plné strastí konen vyškrábal z postele, protáhnul se a suše oznámil Btce, aby se neopovaovala jít na záchod, protoe si tam musí jít peíst noviny nejdíve on. Zasednul na trn a sotva otevel noviny, s rachotem se otevely dvee a u to jelo!
“Hurááá,” vítzn zaval kapitán Poo a bez potíí spadnul do mísy, z ní byl vysvobozen vodopádem, který ho, nosem naped, poslal do tmavé trubky. Poo se trošku zachvl strachy, protoe toto byla jeho první cesta, a tak si nebyl tak docela jistý, co ho eká. Skluz, který nabíral na rychlosti, se mu více a více líbil. Radostn si prozpvoval, zatímco jel pod otcovým domem a zahrádkou.

 
 
Hladkou jízdu ale náhle perušilo nco zlovstn tmavého. Poo jen tak tak stail zabrzdit, aby nevletl hlavou pímo do chomáe koen, které si za léta proklestily cestu do roury. Zde také narazil na promoené noviny, které se spolen s plenkou dostaly do nárue koen.
 
“Nevzdlanci,” zabruel Poo. “Jako kdyby lidi nemohli pouívat papír. To se furt šetí a lidem je fuk, jestli nám zablokují cestu,” ekl Poo. “No jo, vono se to kritizuje, ale co kdy poád není papír k dostání, zamyslel se Poo a jen díky tomu, e byl v mkkém stavu se mu podailo, aby se protáhnul kolem plenky.
 
“Já se odsud nemu dostat. Nemohl bys mn njak pomoct, kamaráde,” škemrala uplakaná plenka.
 
“Sorry, holka, nemu. Vidíš jak mne proud unááášííí” zavolal na omluvu Poo a oddychnul si, e se mu samotnému podailo pekonat hráz koen. Poo se ješt otoil a zaval do tmy ”Pokej na tvrolína, ten ti jist pome.” Nebyl si však jistý,  jestli ho plenka uslyšela. Bylo mu jí upímn líto.
 
Šplouch! Ani by cokoliv ekal, Poo náhle letl vzduchem a rozplácnul se o stnu mnohem vtší kameninové roury. No tohle mohlo dopadnout velice špatn, pomyslel si kapitán a najednou si všimnul, ze není v roue sám. Ejhle, kamarádi z okolních dom! Kámoši roztodivných tvar a barev si vesele plavali, pidávali se jeden k druhému a vykládali si history, za jakých okolností pišli na svt. Kapitán Poo nebyl naivka a hned vdl, kdo mluví pravdu a kdo se chlubí cizím peím.
 
“A jsou tu mezi námi njaký pkný holky?“ zeptal se Poo. Jeden hrozn tlustý kolega mu odpovdl, e urit, ale e jsou upejpavé a stydjí se, protoe  si myslí, e nejsou píliš pitalivé.
 
Cestou se pidávalo více a více koleg z okolních tvrtí a zaala zácpa. Nahromadní se Poo nelíbilo. Neml rád se otírat o nkoho druhého, hlavn pak o nkoho, koho neznal.
Poo si nevrle stoval, jak jsou dneska na tom komunální sluby špatn, kdy nejsou schopny zácpy uvolnit.
 
 
“Pozor, krysy!” výstran zajeela jedna dáma poo a všichni kolegové, vetn kapitána, propadli panice. Krom chemikálií jsou toti potkani úhlavními nepáteli, kterých je nutno se vyvarovat. Ti toti v temných stokách, ješt ne se poo dostanou do istiky na svobodu, záludn íhají na svoji nejoblíbenjší pochoutku. Pi masovém poírání poo ješt navíc nechutn mlaskají a smrdí na sto hon.
 
Jen díky tomu, e byl ídký, se kapitán dostal ze šlamastiky a unikl ostrým zubm hlodavc. Smutn zavolal slova povzbuzení mén šastným kolegm a rychlostí jemu vlastní plaval za svtlem na konci tunelu, kde na kapitána Poo ekalo vysvobození.
 
Tentokráte sebou radostn uchnul do obrovské nádre, kde plaval s tisíci jinými zachránnými vcmi. Zde zízenci obratn oddlovali vci ošklivé od vcí krásných, jakým byl kapitán Poo a on dobe vdl, ze zane nový pelom v jeho krátkém ivot, nebo mu spolenost dala píleitost stát se pitnou vodou…
 
Ivan Kolaík
* * *
Koláe Marie Zieglerová
Zvukový záznam Ivana Kolaíka - Vyprávní v R 2  v poadu Tisíce píbh
Zobrazit všechny lánky autora

 


Komente
Posledn koment: 29.01.2019  22:20
 Datum
Jmno
Tma
 29.01.  22:20 Ivan
 28.01.  11:21 ferbl
 28.01.  09:15 Von
 28.01.  05:41 zuzka
 27.01.  21:58 Mirek B.
 27.01.  17:54 Blanka K.
 27.01.  11:03 Svtava