Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Libor,
ztra Kristna.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Kdy jsem byl pouhé… ješt dcko

Poznámka redakce: Mnozí si pamatujete Vladimíra podle jeho povídek, které vycházely i na SeniorTipu. Smutná zpráva byla, kdy Vladimír po krátké nemoci v roce 2014 zemel. Urit uvítáte ješt jeho další doposud nepublikované lánky z nevydané kníky  "I to se me stát... Aneb neván o váném." 
Václav idek

Vzpomnl jsem si na extempore z raných dtských let. Byly mi asi tyi roky, blíil se Mikuláš. Dychtiv jsem prohlíel v cukrárnách mikulášské punochy, plné dobrot, od nejvtší, více ne metrové, a po tu nejmenší, tak do dlan. Naši mi nikdy nic takového nekoupili a já ml oi jak dva melouny. Kdy ml chodit Mikuláš, pišla k nám na návštvu paní Stareková, vdova, manel se jí zabil na motocyklu, a pinesla mi mikulášskou punochu. Samozejm tu nejmenší. Pevzal jsem dárek a ped mým duševním zrakem se objevila ta velká metrová. S dtskou prostotou jsem podotkl: „Takovou malou?“ Paní Stareková byla rudá jako pivoka, naši se zlobili, dárkyn brzy odešla a my ztratili zákaznici. Já sám na jejím míst bych to dnes vybral njakým vtipem, teba, e ješt vyroste a pod.

Jindy jsem byl doma, asi ve stejném vku s matkou, kdy u dveí zazvonila zákaznice. Matka šla otevít a pikázala, abych si tiše hrál. Otevel jsem kredenc, ale tam byly jen samé pokliky a hrnce, s tmi bych dlal rámus, to nešlo. Proto mou pozornost upoutala plná litrová láhev rumu. Vyndal jsem ji z kredence, sám jsem nebyl o moc vtší ne ta flaška, a potácivým krokem i s ní pochodoval do pedsín, protoe se mi zdálo, e matka dlouho nejde, ta zákaznice ji zejm zbyten zdrovala. Ped návštvnicí se tedy najednou objevila miniaturní postavika, která balancuje s lahví rumu a ješt k tomu plnou. Matka chtla njak zasáhnout, ale udlala to zejm trochu zbrkle, jediný výsledek byl ten, e jsem se rozmáchnul a fláknul tu flašku zákaznici pod nohy. Matka byla na mrtvici, vn se linula po celém baráku od našich dveí. Zákaznice s mokrýma nohama, jakoby se koupala v rumu, byla cítit i na ulici, jako kdy vyleze z palírny. Myslím, e z kšeftu tehdy také nic nebylo, protoe: Co je to za rodinu, kdy nechají pedškolní dít hrát si a rumem!!!

Mj strýc byl ševcem, ale mistrovským. Dokázal ušít boty na míru tak, e zákazník je nosil doivotn a jiné nechtl, jen od Josefa Kulíka. Jako kluk jsem k nmu jezdil na prázdniny a pochopiteln jeho práci odkoukával. Boty se tehdy flokovaly, mly branzoli, svršek byl run šitý. Díval jsem se na strýce, jak flokuje. Do pusy si dal asi deset flok /navlhené lépe vnikaly do ke/, šídlem nadlal dírky, byly jedna jako druhá pkn ve dvou ádcích, pak nasadil flok a co rána ševcovským kladívkem, to flok po hlaviku v ki. Šlo to tak snadno!

Povídám: „To nic není, to bych uml taky!““ „Tak mi to poj ukázat!“ Posadil jsem se na verpánek, nasadil poth, jak jsem to vidl. Úder do šídla, dírka byla kivá. Nasadil flok, rána kladívkem, flok se zlomil. Další pokus byl moná ješt horší. „Tak vidíš, ty troubo! Ke všemu, co se dlá, musí být fortel! Pokud ho sám nemáš, nikdy nepodceuj práci nkoho, kdo to umí!“ 

Od té doby si to pamatuji. Rád si všechno sám ohmatám, zkusím,  a to je neocenitelná zkušenost. Zkusil jsem jednou komentovat na mikrofon a zstalo mi to  pes padesát let! To je hrza, chtl jsem to vlastn jen zkusit! Podobn to bylo s tím mým psaním.

 
Vladimír Kulíek
* * *
Kolá © Marie Zieglerová

Zobrazit všechny lánky autora


Komente
Posledn koment: 05.02.2019  16:10
 Datum
Jmno
Tma
 05.02.  16:10 ferbl
 04.02.  17:17 Von
 04.02.  17:14 Von