Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Zita,
ztra Oleg.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

PADESÁTÉ VÝROÍ SRPNA (2)
 
Vzpomínky úastníka

Slavomír Pejoch, s pseudonymem RAVIK, se narodil 22. dubna 1932 v Jemnici na Tebísku. Na UK vystudoval moderní obecné djiny, ale úastnil se i pednášek z archeologie, navštvoval i filozofické pednášky. Sled studií skonil na Bagdádské univerzit v College of Arts, kde studoval arabské reálie a zejména arabštinu. Následovalo pak jen deset let novináské práce, kterou uzavelo dvouletí 1968 a 1969. Tehdy se autor mnoha dl stal tiskovým tajemníkem dvou vicepremiér: Oty Šika a Václava Valeše. Otovi Šikovi kompletn pipravoval jeho tehdejší televizní vystoupení.  Ovšem za všechno (za odvahu dokonce dvojnásob) se platí. Zatímco Šik z republiky odešel, Pejoch-Ravik skonil jako cenový referent v podniku invalid META, který byl znienými existencemi naplnn pes áru ponoru. Absolvoval dva infarkty, jeden bezprostedn po návštv kachlíkárny na Letné. 
 
Rokem 1989 pišla omluva a návrat dorole ministerského poradce pro kulturu. Tehdy si NATO vybralo Ravika jako svého research-fellow pro média ve stední a východní Evrop. Sepsal detailní analýzy polistopadového vývoje, které dnes ítají na 40 svazk.
Jeho vzpomínky  uvádíme ve tech kapitolách.
Redakce
 
Kapitola 2.
Do rozhlasu, který byl ji obklíen tanky, hoícími vozidly, ruskými pšáky i naší policií, jsem se k velké lítosti ji nedostal. Zamíil jsem dom do Vršovic, kde jsem se doslova rozsypal – díky své momentální bezmoci. Té asi proto, e jsem spoustu koleg do rádia v noci posílal sám. Jak jsem se ji zmínil, o vstupu vojsk jsem se dozvdl mezi prvními (nepoítáme-li informovanost kolaborant), a to zásluhou svého bratra, který slouil v jedné z ostravských redakcí. Na rozdíl od etných naivk on prost bratrské lásce a vrnosti sovtských spojenc nevil. V dob, kdy vláda ujišovala národ, e se ruská vojska po posledním štábním cviení stáhla ze zem, mj bratík objevil a vyfotografoval spojovací jednotky v prostoru na Libav. Také všechny zprávy a snímky opublikoval, za co se mu pozdji normalizaní strana jak se patí revanovala. Bratr byl tedy dávno ped 21. srpnem ve stehu a v nemocnici u Bohumína, tsn u hraniní áry ml své zpravodaje. Ti mu mli podat informaci, jakmile nahuštné spojenecké jednotky perazí hraniní závoru. Stalo se tak pl hodiny ped plnocí, v noci z 20. na 21. srpna, a tém souasn informovala o pepadení agentura Reuters. M pak bratr neprodlen vytáhl z postele, a zoufalým hlasem m, nevícího Tomáše, pesvdoval, nebo v prvních okamicích jsem nebyl s to ohromující zpráv uvit. Zapnul jsem tedy rádio, z nho se poala ozývat tklivá, ba pohební hudba. To jsem pak ji neváhal a zavolal nkdejším redakním kolegm, aby se neprodlen vydali na svá pracovišt.
 
Vbec prvním muem, kterého jsem oslovil, byl ovšem šéf Šikova sekretariátu Honza Pštross, který nám, které ml rád, íkával Kašpare. Rozespalým, a tedy zdaleka nikoli rozverným tónem konstatoval: To je zajímavá zpráva. Prosím T, dlo se nco bhem dne? Ujistil jsem ho, e nic, o em by nevdl. Nabízel jsem mu tedy setkání ve Strakov akademii, avšak Honza, starý ostílený vze z Mauthausenu pravil, e tam jde sám, a e se mi ozve. Setkal se ve vládní budov s politickým ekonomem Václavem Hlou, obhlédli prostor, v nm z vládních initel zstali jen dva – Lubomír Štrougal a Oldich erník. Ti odevzdan uinili jediné rozumné rozhodnutí, které v té chvíli mlo smysl – a oteveli si láhev gruzínského koaku. Honza Pštross vytušil, e ji není dvod oekávat tanky a tedy s Hlou opouštl budovu. Ve vratech si ovšem politický ekonom Hla, jemu bylo pozdji souzeno pracovat i v normalizaním aparátu, vzpomnl, e zanechal v budov šusák. Poprosil tedy Honzu Pštrosse o posekání, a toto malé prodlení rozhodlo o tom, e Honza zstal na svobod, zatímco Hla byl spolu s ostatními, jich nebylo mnoho, uvznn v práv obsazované budov.
 
Pvabné ovšem bylo, e krom dvou prominent zstali ve vládní budov ješt policisté, ale také domovník s manelkou. K tmto postavám, odpoívajícím ve vládním byt v blaeném spánku, vlezli vojáci oknem. Domovník, suverén ve vlastní posteli, poal sice vát, nicmén samopaly jej i s manelkou došouchaly k nevelké mnoin osob. Ti všichni ekali, jak víme, a pijede idi ze sovtské ambasády, který ml urit, kdo je oním hledaným parchantem, a rozhodnout o tom, who is who. Vojáci si pak poínali jako doma – navštívili suterén, v nm se nalézaly kanceláské poteby, vlajky, bysty státník, istící a prací prášky, ale také vládní sklad alkoholu. Jak bylo jejich zvykem, vyráeli tu i otevené dvee – a na jedny, které opomenuli. A práv za nimi se nacházel zmínný sklad koak a vín. Tudí ádný velký flám v ruském stylu se nekonal. Vojáci se tedy vnovali suvenýrm. Navštívili všechny kanceláe, posbírali propisovací tuky a mnoho drobných dárk, ale obrazy Národní galerie, které zdobily stny, je prost nezajímaly.
 
Zatím z eské strany zstal v zahradních exteriérech na strái jediný voják, který nastoupil do sluby ped plnocí a neml tedy ani pontí, co se dje za jeho zády. Vládní budova je toti stavna pdorysn do písmene U se dvma kídly míícími do zahrady. Nu a práv zadní trakt byl propojen písitou cestou, kterou stráný propochodovával sem a tam. Byly však dv hodiny ráno, tyi hodiny, stráný se ji udiven díval k budov, kontroloval as na vlastních hodinkách, zatímco osazenstvo budovy v boulivém rozruchu na chlapce zapomnlo. A po rozednní si kdosi povšiml vzdáleného stráce paláce, který byl bhem dlouhé sluby okupován, a nadízený ho tedy pivolal bez oficiálního stídání do budovy. Úastníci této noní seance se posléze dokali píjezdu zasvcených okupant – ti sáhli po Oldichu erníkovi, a policisté kupodivu okamit sáhli po samopalech. Teprve uklidující pokyn premiéra je piml k tomu, aby odloili zbran.
 
Vojáci ádící v budov kupodivu nenavštívili moji kancelá, nacházející se v levém rohu budovy. Srolovali jenom tepichy a v rozsáhlé pedsíni si zídili lonici. Aby jim as lépe ubíhal, obešli všechny sekretariáty tehdejších papaláš, posbírali jejich vizitky, piem se jména a adresy jednotlivých veliin staly reverzem, zadní stranou karetní hry, zatímco nkterý z kreslí na istou stránku namaloval figurální a hodnotové listy, které pibarvil hercovými listy, píkami, a kíi s kárami na tyi ady. Tak se naše panstvo, které poívalo obecné vánosti, díky vizitkám rázem promnilo v zelené sedmy, v srdcové desítky, ve tveici král a v ostatní karty celé herní soupravy. ert ví, copak naši hosté hráli – zdali patience, klasické olíky nebo mariáš. V kadém pípad se této vzácné koisti zmocnil šéf úadu, a marné bylo moje prošení, jakou cenou by se tyto listy staly v mé sbírce, nemluv o mém archivu.
 
Co je však pozoruhodné: e šestice osob tvoila sama pepestrý soubor, který k sob vzájemn neladil. Šik táhl proti Husákovi, Oldich erník byl nedvivý vi Šikovi, a Šik udroval zase pátelštjší vztahy ke Strouhalovi. Z eho plyne, e tato mnoina sama o sob nedávala nejmenší záruku, e se reforma ekonomiky opravdu vydaí. Ostatn nejinak je tomu dnes, kdy máme volné ruce, ale jak všichni víme, nedostatek skutených osobností. V zákonodárných sborech rozhoduje, nebo se hašteí mezi sebou nevelké mnoství osob, zatímco vtšina poslušn vykává na pokyny shora. Nic by se na tchto faktech nejspíše nezmnilo ani tehdy, tebae byl v dohledu chystaný komunistický sjezd a nový výbr osob. I jalo nás, zasvcenjší osazenstvo úadu s jarem 1968 neblahé tušení, e obané, kteí naslouchali našim kritikám pomr, se co nevidt ponou ptát: Jak dál? Tuto otázku jsem si opakovan pokládal já sám, protoe za kritiku neblahého stavu ekonomiky jsem odpovídal pedevším sám. Dodnes drím ve svém archivu soubor lánk a projev, které jsem chrlil tém kadý den, take lenové kabinetu pi velkém tiskovém nástupu Oty Šika se poali obávat, k jakému taení a cíli se chystá práv Ota Šik. Nikoho nenapadlo, e v nevelkém potu lidí v sekretariátu se nalézá jediný publicista, který si poínal jako utrený ze etzu. Zatímco bych sám sotva prosazoval své názory v tisku, z titulu tiskového mluvího jsem hovoil se šéfredaktory z pomrn vyššího patra. I v televizních vystoupeních jsem nemohl najít lepšího realizátora, ne byl Ota Šik, a tak kdy picházely dopisy dam, zaínající slovy Ty mj drahý sametový hlase, pipsal jsem si tyto pochvaly také na vlastní klopu.
 
Jenome takhle jsme se s kolegy stále více obávali nadcházejícího vývoje, zejména kdy Ota Šik nikdy nic neídil, a za nic neodpovídal. Co si on sám ani neuvdomoval, a kdy jsem sám pozdji skonil jako ekonom v podniku invalid, vychutnával jsem si všechno, co tehdejší vládní part scházelo. S Honzou Pštrossem jsme tudí probírali se stále vtší naléhavostí otázku, jakoupak funkci by ml v budoucnu náš šéf vlastn zastávat. Honza napíklad zvaoval monost obsadit práv Otou Šikem post šéfa snmovny. Take, jak vidno, jsme se s moností neúspchu docela ván a odpovdn zabývali.
 
Protoe se ovšem za všechny násilné kousky platí, pevzali odpovdnost za naše potenciální maléry práv Rusové. Na n padala nejvtší vina za pípadná selhání Praského jara. Nebylo divu, e se tak vytvoil pirozený závr, e nebýt vstupu vojsk, mohli jsme uskutenit hospodáský zázrak. Všechna vina padla na naše okupanty. Pesto, protoe jsme trnuli nad otázkou: jak dál, jali jsme se v srpnu, (kdy Ota Šik odpoíval v Jugoslávii), s vynikajícím ekonomem Mirkem Sokolem, který ji dávno není mezi ivými, zpracovávat program, seznam píštích krok eskoslovenské ekonomiky. Tento zhruba stostránkový elaborát vzal ovšem v prbhu srpna za své. Mezi námi tymi, kteí tvoili sekretariát, se ocitl dobrodruh Luboš Hejl, který se obával, e nejvtší riziko velké domovní prohlídky ponesu nejspíše já – i zavolal po vstupu vojsk mé (té ji zemelé) en, e já sám nikdy nezniím hotové dílo, a e by mla celý soubor zlikvidovat. I stalo se – a kdy nás po událostech Srpna ve Vršovicích navštívil Ota Šik, poloil nám stejnou otázku, na kterou jsme se s Mirkem Sokolem snaili odpovídat: Jak dál? Dílo bylo hotovo, pravil jsem Šikovi, jemu zazáily oi. Le, dodal jsem, po zásahu panikaícího kolegy manelka celým souborem ucpala kanalizaní potrubí. A bylo po radosti. S odstupem asu nemohu posoudit, zda by se realizace projektu doopravdy prosadila. Píleitost k experimentu nám fakticky znemonili sovtští pátelé, a na n tedy opravdu padla hlavní vina za neúspch celého systému, a dokonce v celém východním bloku.

 
 
A 21. srpen se tak stal dokonce uritým symbolem, který hrál pozdji svou roli i v mé historické práci. V knize vnované prusko-rakouské válce roku 1866 jsem se toti tázal sám sebe a historických zkušeností, pro díve nebo pozdji koní všechny velmoci obecnou pohromou. Nejprve, jak jsem pozoroval, se hromadí politické a ekonomické chyby a nakonec se mocnost musí vypoádat s velkými zkouškami. Pitom se vtšinou nepouí a spje k osudovému finále. Tudí mj závr znl: kadá velmoc má svj 21. srpen, a tímto datem byl pro rakouské mocnáství poátek ervence 1866 u Hradce Králové. Djiny se sice ubírají pomalu, ale jejich vývoj je s to postihnout i bný pozorovatel. Za necelého pl století polní myslivec od Náchoda v generálské hodnosti organizoval v Rusku legie, které srazily na kolena celou monarchii. 21. srpen sovtského Ruska se odehrál vpádem do eskoslovenské republiky, a skonil mnohem rychlejším kvapíkem za pouhých 20 let po vpádu do Prahy. Stalo se tak rozpadem celé íše na bezpoet samostatných stát. Zdá se, e se v 21. srpen promnilo teba bombardování Jugoslávie nebo útoky na Irák i Afganistan. Co bude vyšperkováno tímto asovým symbolem, 21. Srpnem, ukáí teprve djiny.
 
Historikm, kteí dospjí ke stejným otázkám, nakonec neunikne, e podle nepsaného pravidla tato finále vedou nakonec u všech velmoci k tému konci, a nakonec si lámou hlavu, jaké jsou dvody zákonitého zániku. Byl to i mj píklad, kdy jsem se vydával po cestách totálního rozvratu Rakouska. Inu je tomu tak proto, e mocnost, která touí zstat velmocí, neme ponechat bez povšimnutí konflikty a zájmy všeho druhu. Expanduje tedy a zasahuje i do konin a oblastí, které jsou naprosto vzdálené jejím ivotním zájmm. Toto pnutí pak probíhá mnohem rychleji ne vnitní konsolidace. Tak Rakousko vlastn absolvovalo první 21. srpen ped Hradcem Králové bojem o moc v centrální Evrop, a další prohru si pipravilo tlakem na Balkán. Obsazení Bosny a Hercegoviny se pak stalo tuplovaným srpnem, nebo skonilo odstelením následníka trnu Ferdinanda d´Este a pokraovalo vyhlášením války Srbsku se všemi tragickými následky.
 
Nejinak tomu bylo s Ruskem, které se v novodobých djinách rozšiovalo ron o území v rozsahu nkdejšího eskoslovenska. Zkonsolidovat toto vnjší pnutí se stalo asem naprosto nesplnitelným zadáním. Tak se stalo, e východní íše, která našim problémm a evropskému stylu uvaování nerozumla, se nakonec rozhodla piškrtit jedinou zemí, s ní nikdy nemla ádný válený konflikt. Všechna ostatní území byla postupn dobývána, a za druhé svtové války bojoval se Sovty celý Balkán – Rumunsko, Bulharsko i Maarsko, z našich území i Slovensko. O Polsku, jako pedmtu etných konflikt ani nemluvme – vdy se ruská mocnost úastnila i nkolika dlení zem, naposledy takové rozkrajování Polska podnikl dokonce Stalin s Hitlerem. Tak pišlo Rusko v echách o jediného pítele, který se o jeho píze ucházel pldruhého století od národního obrození. A je-li s to Rus zavradit vlastního píbuzného, copak by natropil se západní Evropou, zaaly se ptát západní mocnosti a jednotlivé státy. Tudí se nelze divit tomu, e se Spojené státy, (a ji k mnoha krokm této velmoci meme mít nejrznjší výhrady), rozhodly uzbrojit Rusko k smrti. Tak se i stalo – zejména kdy i neefektivní ekonomika dokonala dílo zkázy. To tedy byla pro Sovty cena a trest za 21. srpen.

Padesáté výroí srpna - 1
 
Text: Slavomír Pejoch-Ravik
Koláe: Olga Janíková
* * *
Zobrazit všechny lánky autora


Komente
Posledn koment: 23.08.2018  10:57
 Datum
Jmno
Tma
 23.08.  10:57 Ivan
 23.08.  10:52 Von Omluva
 23.08.  10:50 Von Panu Slckovi i pan Hild
 23.08.  09:23 slvek odpov pan Hild
 22.08.  16:34 Von
 22.08.  07:05 Josef
 22.08.  01:04 Ivan
 21.08.  16:44 Jitka
 21.08.  13:52 Hilda
 21.08.  09:54 ferbl