Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Lucie,
ztra Ldie.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Byly to krásné asy

Moná jste tento lánek ji nkde etli, anebo k vám doputoval prostednictvím meilu. A je to tak i tak, my jsme ho pro vás našli na internetu a, protoe je zajímavý, tak vám ho pedkládáme k petení a zamyšlení.

Škoda, e je autor neznámý, ale kdo ví, teba a si to také pete, tak se k autorství pihlásí. A my jeho jméno pod lánek rádi doplníme. 
 
Václav idek

Po pti hodinách, jednom Neurolu, nauení látky o pt kapitol zpt, a jedné dobe míené facce, jsem nauila svého vnuka rovnice o jedné neznámé, jako kdy biem mrská. Po zkušenostech s uením mých dtí (dokopaných terorem k vyššímu vzdlání) a následn mých vnuk, je mi líto, e jsem se nenarodila na malém ostrov, kdesi v Tichomoí, kde jedinou starostí by bylo sehnat si kus vance a spokojen ít za šumní moských vln a šustní vtru v listech palmoví, zcela negramotná. Já u opravdu ve svých letech, kdy mám blí do hrobu ne do kolébky, nechci nikoho uit rovnice, gramatiku a bezobratlovce. Nejdíve své dti (mladá a silná), a te jejich dti (stará a unavená). No, fuj! Kdo tohle vlastn nauil m? Poslední „uitelská“ zkušenost m donutila pemýšlet, zda já, coby dít školou povinné, jsem mla taky takové problémy, a jak moje vzdlávání vlastn probíhalo. V kadém pípad pro moje rodie bezproblémov. Nepamatuji se,e by se nkterý z nich zúastoval „rodiovských schzek“, jak jsem k tomu byla nucena pozdji já, jako zodpovdný rodi. Nevzpomínám si, e by za mé uitele musel nkdo z rodi suplovat a uit m doma teba ty pitomé rovnice. Skutenost, e jsem nebyla zázrané dít, které se nemuselo uit, mla dopady na moji malikost v podob nkolika výprask (zásadn od mamiky, neb tatíek byl humanista). Byla pesvdena, e dobe míená facka podstatn urychlí výchovný proces. Mamika mla mušku lepší ne Vilém Tell.

Pes toto kruté zacházení nemám kupodivu dodnes pocit, e jsem byla týrané dít. Naopak, není nic hezího, ne vzpomínky na mé dtství a mládí (kdy pominu vládu jedné zdivoelé strany). Pes odpor mj i komunist jsem prošla do ivota ádn vzdlána, ke spokojenosti rodi i své (co jsem ocenila a mnohem pozdji). Tak jsem zaala vzpomínat, jak to vlastn ve škole tenkrát bylo. Dost kantor se zapsalo do mých vzpomínek asi a do mého exitu. Tak na píklad pár z nich: paní soudruka uitelka Válková vyuující nás eštinu stylem „Já vám to do tch palic natluu, i kdybyste to nemli peít!“. Vím, e moji spoluáci dodnes umí vyjmenovaná slova, vzbuzeni uprosted noci a úpln oralí,“bflmpsvz“ by vysypali bez zaváhání. Absence jejich znalostí znamenala automaticky z diktátu pt, i kdy vše ostatní bylo bezchybn a krasopisn napsané. Krasopis, ano takový pedmt opravdu existoval a paní soudruka uitelka mla na naše výkony veliké poadavky, co se tohoto pedmtu týká. Kdy prohlásila, e mj písemný projev vypadá jako klínové písmo starých Egypan a e si opíšu dvacetkrát „Píse práce“, abych si vypsala ruku, uronila jsem slzu. Namítla jsem, e by stail jeden trest, pro mám psát zrovna „Píse práce“, e navrhuji teba hymnu,e tohle mamika nerozdýchá. Neustoupila a já doma piln psala, zatímco ostatní skotaili venku. Mamice jsem se bála piznat, e tuhle blbost píši za trest. Nebylo jinaího východiska ne drze lhát, e to píšu do zpvu, pro kamarády, protoe ve zpvníku není a my ji musíme umt.

Mamika, majíc o komunistech nevalné mínní, uvila, e jsou tak pitomí. Já lhala a umírala strachy, e kdy kápnu boskou, tak mi navrch pidá opsat Shakespearv „Sen noci svatojánské“, nebo Karafiátovy „Brouky“. Mla obojí moc ráda. Na pani uitelku Broukovou vzpomínáme s láskou. Nebila nás, nevala, a kdy bylo volno, vyprávla nám staré antické báje. My poslouchali, jak Zeus zahýbal Hée, jak Helena vzala roha s Paridem, a co z toho bylo za melu. Na její vyprávní jsme se tšili, jak malé dti na pohádky, a makali, aby nám zbyl as na další píbh. Být to dnes, tak jsem dysgrafik, psala bych jako prase a neumla po 30 letech „Píse práce“ (co by byla dsná škoda, no uznejte!). O antice bych nevdla zhola nic a ptala bych se, kde to spává, co to ere. Pan soudruh uitel Klikar, matiká, pezdívaný Herodes, to bylo jiné kafe. Od šesté tídy do deváté jsme házeli korunky do kasiky svatému Antonínovi, a nás píští rok má nkdo jiný. Svatému Tondovi koupil fará nové šatiky a my zase mli Herodese. Ped jeho hodinou bylo o pestávkách ve tíd hrobové ticho. Zoufalci, kteí tušili, e ne vše ovládají, se snaili na poslední chvíli zachránit si ki a dohnat, co se dohnat v pti minutách nedalo. Naivní troubové. Zelené manšestrové sako s koenými záplatami na loktech, kalhoty barvy neurité, oboí jako Brenv a postava taky taková, vlasy ala Einstein. Impozantní postava vkráela do tídy za hrobového ticha, my stáli v pozoru jak vojáci na buzerplace. Obrovská ruka mávla, nkteí sedli do lavic, nkterým se podlomila kolena. Bhem dvaceti sekund napsal z hlavy na tabuli píklad dlouhý jako Lovosice a rovnátko. Tída strnula a upuštný špendlík by vydal zvuk bomby. Vyvolal pt nešastník k tabuli a u to jelo. Za rovnítkem se rozechvlé ruce snaily vypoítat píklad. První zaváhání a ozvalo se „Pt, sednout!“, „Pomalej, ti, sednout!“, „Blbej, pt, sednout!“, „Ješt blbjší, pt!“, „Kuba se nám pekonal, tyi, sednout!“. Nejblbjšího, vyprovodil ze stupínku poádným pohlavkem. Kuba je dnes, mimochodem, ádným profesorem fyziky na prestiní universit v USA, a deset týraných student si vybralo po maturitách Matfyz. Mj oblíbený pedmt, a jsem studovala cokoliv, byl matika a mechanika. Dnes by pana soudruha uitele odsoudili a zaveli, e by zernal. Za všechny ty pohlavky, štulce a modiny na rukou, co nám udlal devným pravítkem. Holky tahal za vlasy a vyhazoval na hanbu, umákem ke zdi k umyvadlu v rohu tídy. Prostála jsem tam nco hodin a pesto mi nic z probírané látky neuniklo. Kdy mi ekl, e tak beznadjn blbou holku ješt nevidl, e ubozí rodie urit nevdí, co zplodili za dementa, a mnoho jiných pochval tohoto typu, tak doma ani muk. Mamika by ekla, e to tak bude, protoe pan uitel má vdycky pravdu. A já vím, e nebýt jeho, neumla bych matiku a mla bych odborníky diagnostikovanou lehkou mozkovou dysfunkci a zvláštní péi ohledn mého vzdlávání.

Námi milovaný uitel na chemii, zvaný Nuklid. Starý pán, který ml být u dvacet let v penzi. Kdysi vyuoval latinu, a protoe komunista njak nestíhal vyškolit bhem jednoho roku soudruhy dlníky na kantory, nechali ho uit chemii. Zásadn dával za jedna, a kdy u bylo opravdu zle a nkdo nevdl, e H2O je voda, tak chytil nemilosrdn, bez slitování za dv. Já k tomu pihodila (nevím jak) ješt H2SO4 a tím moje vdomosti o chemii koní. Na druhou stranu jsme díky nmu vedli zuivé debaty, jestli je lepší zlo initi nebo snášeti (Kubík dokonce zlomil Baxovi nos, kdy mu došly argumenty). ešily se filozofické otázky tohoto svta o smyslu bytí a nebytí. Platon a spol. To byla Nuklidova parketa a na ní nás nauil tancovat. Hyperaktivita byla ovšem i tímto milovaným kantorem písn zakázána. Takovýto jedinec byl potupn vykazován ze tídy za dvee. Shrnuto a podtreno: nás, chudinky, nikdo nikdy neuznal za nemocné dyslektiky, dysgrafiky, dysjánevímco, za postiené mozkovými dysfunkcemi, nebo hyperaktivní. My jsme byli prost blbí, nebo neukáznní. Dostali jsme po umáku, mnozí hned pi projevu blbosti a nekázn ve škole, mnozí a doma,kdy matky, popípad otcové, peetli poznámky nebo vysvdení. A bylo vymalováno. Škola se s námi nemazlila a díky za to. Rodina nám dala mantinely i za to dík.
 

A tak se stalo, e kdy mj milovaný vnuk po pti hodinách nechtl pochopit, jak se poítají rovnice, a Neurol pestal psobit, pouila jsem onu starou metodu mojí mamiky a Herodesa. Trefila jsem se pesn, facka sedla a stal se zázrak: vzáptí jsme poítali zcela bezchybn jednu rovnici za druhou. Z matematiky máme za jedna. e neumí jíst píborem, u njak peiju.
 
Autor neznámý
* * *
Kolá Marie Zieglerová
lánek pevzatý z portálu iREPORTER.cz, kde vyšel po názvem Pamtníci vzpomínají: To byly krásné asy


Komente
 
 Datum
Jmno
Tma