Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Vojtch,
ztra Ji.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Kubík aneb Zkoušky charakteru a odvahy
 
„Píhodu, která vzruší teriéra,
dánská doga mine bez povšimnutí.
(Smiley Blanton)

 
Nechtl jsem psa do mstského bytu. Dsilo m, co všechno by mohl nasbírat na ulicích a zavléci dom: roztoe z holub, vajíka škrkavek, bakterie, bacily. Hrza, nic takového! ádný pes nesmí pes práh našeho bytu! Byl jsem neústupný a vydrelo mi to dost dlouho.
A jednou pi sluební cest na Moravu mi recepní v hotelu podával s klíem vzkaz, abych v naléhavé vci volal dom.
„Co se dje?“ vyhrkl jsem, jakmile ena zvedla sluchátko.
„Máme pejska!“ sdlila mi nadšen. „Nádherný a roztomilý štátko. Pelíšek jsme mu udlali pod tvým prádelníkem...“
„No ale, vdy víš, e já pece...“
„Práv proto jsme ti volali. Máme štn doma, ale meme je vrátit. Záleí na tob, jak se rozhodneš. Míša z nj má ohromnou radost. Sama si ho vybrala u té chovatelky. Byli tam s Petrem. Pedstav si, e...“
 
Zatímco pemítám, jak se rozhodnu, ve sluchátku se odvíjí píbh neznámého štnte, je se zabydluje pod mým prádelníkem.
„Je to takový vejškrabek,“ pokraovala ena, „narodil se jako poslední ze sedmi štat, a tak nemá ani papíry a stál by jen tisícovku. Jediný kluk, jinak samé holky. Ty mu ale dávaly strašn zabrat, vbec ho nepustily k rádelní misce. Proto je tak subtilní. Kdy si ho Míša vybrala, zalezl ustrašen pod gau u chovatelky v byt a Petr pro nj musel vlézt. Kubík je velšteriér, taková prdelka milá, musí se zvednout psychicky, ty sestry mu asi opravdu daly co proto.“
 
Poslouchám a pemítám. Vida, štn u má dokonce jméno! A jedenáctiletá dcera Míša i má ena jsou z nho celé pry. A co e se to te vlastn ode mne chce? Mám íci NE!? Zachovat se jako necita? Boe, jak jsou ty holky rafinované. Dnes u pesn nevím, co jsem tenkrát ekl, ale pomrn rychle jsem „dovolil“, aby u nás Kubík zstal.
 
Rychle se nauil nedlat v byt louiky a bobky. Venku se nás ukáznn drel a poslouchal na povely stj, lehni, k noze, u nohy. Jen krátce ho bavilo trhat naše ponoky. Nejmilejší hrakou mu byl tenisák. No zkrátka byl vzorné štn.
 
Prvního velkého pršvihu se dopustil na Silvestra, kdy mu bylo pl roku. Zstal doma samotný, to byla chyba! Z plnoního ohostroje, dobe viditelného dvemi balkonu, a z poetných petard na našem sídlišti byl asi vystrašený. Psi toti, jak známo, slyší zvuky mnohonásobn silnji ne lovk. Nejspíš chtl ped tím rámusem prchnout a ve zmatku i ze strachu roztrhal nejdíve kovralový koberec u dveí z obývacího pokoje do pedsín. Pak se vrhl na domovní dvee a do metrové výšky rozsápal koenkové alounní. Kdy jsme se vrátili nad ránem dom, uvítala nás nejen hrozná spouš, ale i šastný Kubíek, který samou radostí nevdl, koho má díve vítat a olizovat. Odpustili jsme mu ve dvou vteinách a taky jsme dospli k názoru, e koberec u za moc nestál a byl nejvyšší as koupit nový. Nov jsme si poídili i alounní domovních dveí s ochranným štítem z plexiskla, aby píšt k podobné škod nemohlo dojít. Však taky nedošlo, protoe pi silvestrovském veselí jsme ji víckrát Kubu nenechali samotného doma.
 
Tehdy nás také napadlo, e se mohlo jednat z Kubíkovy strany o mstu – kdy jste m tu nechali, tak tady to máte! Avšak tahle hypotéza se nikdy nepotvrdila. Kubík má v tomto smru zlatou povahu. Pitom znám dva pípady, kdy se psi s gustem mstí svým pánm. Jde o feny a dlají stejnou neplechu. Jedna tvoí hromádky v kuchyni, druhá pro zmnu v obývacím pokoji, a to výhradn na bílém koberci. Jsou to, prosím, psí dámy v nejlepších letech, tší se dobrému zdraví a páníkové je ádn vení. Take nepipadá v úvahu, e by to u jaksi nemohly vydret. Nic takového! Jezevice i  boxerka jsou jen zlomyslné a mstí se kvli malikostem – kdy teba nedostanou hraku, nebo si páníek dovolí odjet na dva dny na sluební cestu.
 
Kubovým jediným proheškem jsou útky. Zejm zde hrají roli svéhlavost a pudy. Zaalo to jedné zimní noci a tehdy u mu bylo pes ti roky. Od jeho nejútlejšího dtství ho ráno vení Míša, odpoledne se porznu stídáme všichni a veer, lépe eeno ped plnocí, s ním na poslední vyurání chodím já. Do zmínné noci jsem se obešel bez vodítka. Byla to vdy jen krátká procházka. Minuli jsme nkolik pouliních lamp, Kuba na nich peetl, co je nového, pipojil svj zápis, a šlo se dom. Tentokrát odmítl. Pitom padal sníh a mrzlo. O to víc jsem nechápal, e chce zstat venku.
„K noze! Ke mn!“ kiel jsem marn v tiché ulici.
 
Kdy jsem se k nmu piblíil na dva kroky, nenechal se chytit, odskakoval a poštkával, snad to povaoval za nový druh hry. Po deseti minutách m to pestalo bavit a zamíil jsem k domovu. Míša ji dávno spala. Vzbudil jsem ji, chudrku, na pyamo si navlékla pár svršk a spolen jsme vyrazili do mrazivé noci. Byla vytrvalá, ale po tvrthodin to vzdala i ona.
„Vdy je tam minus pt stup a sní! Kuba nastydne a dostane zápal plic!“ lamentovala ena. Na noní košili si oblékla kabát, ale ani její poínání nevedlo k cíli.
 
Pak jsme oháli maso, dali je do Kubovy misky a s vonící návnadou vyšli ped dm.
 
Pozoroval nás ze dvou metr, enich se mu chvl, ale dom paliák paliatá nešel. Prokehlí a unavení jsme rezignovali kolem tetí hodiny. Strach vystídalo naštvání. Ped usnutím jsme ho proklínali. Asi v pl šesté m probudilo vytí pod balkonem. V miku jsem otevel okno a venku v mrazivém jitru uvidl zbídaenou Kubíkovu postaviku. Stál u dveí do domu a celý se tásl; to vytí bylo voláním o pomoc a moná i pláem. V pyamu jsem probhl domem, odemkl a pustil ho dovnit. Pomalu a shrben se vlekl s ocáskem svšeným k zemi a v oích se mu zrailo provinní.
„Ten je dojemný k serání,“ staili jsme si se enou zašeptat v pedsíni, ale tváili jsme se písn. Kdy byl kárán, klopil hlavu a znovu se hrbil. Osprchovali jsme ho v teplé vod, vyteli do sucha, pikryli dekou, oháli mu maso a samozejm jsme mu odpustili.

Takový útk–neútk, který si Kuba dopává zhruba jednou za pl roku, má svou ustálenou podobu a trvá zpravidla od rána do pozdního veera. Nastartuje ho zejm zvýšený poet hárajících fen v okolí našeho domu, kde Míša ráno Kubu vení. Ona jako jediná z rodiny zaala posléze zvládat Kubu bez vodítka. Le i její autorita koní, ozve-li se touha. To pak Kuba zniehonic odmítne návrat dom a zmizí z naší ulice. Jenome voavé feny nenajde, a tak pibhne zpt. Ped naším domem se mezi kei a stromy rozprostírají trávníky, tady on pak polehává a posedává. Kdy si pro nho jdeme, zane opt odskakovat a poštkávat. Take leí kousek od domovních dveí a je snad spokojený. Tváí se však smutn, a by se nkomu mohlo zdát,  e jsme ho snad za trest vyhnali. Kdyby tak bylo moné zjistit, co se odehrává  té jeho hlavice… K návratu ho pak obvykle pimje hlad.
 
Jednou si však zejm našel nco k sndku, a tak poprvé zstal mimo domov pes noc, tedy pl druhého dne. Bylo to brzy na jae, ten den napadlo i trochu snhu a vál studený vítr. Jeden by psa z domu nevyhnal, eklo by se. Ale Kuby se to netýkalo. Leel na zasneném trávníku, a kdy jsem ho veer lákal na misku masa, poínal si jako obvykle – odskakoval a poštkával.

 

„Tak a si trhne nohou!“ shodli jsme všichni doma, ale nedalo nám to a kadou chvíli jsme ho za záclonami sledovali. A on zase, jak jinak, smutn hledl do našich oken. O plnoci jsem vyšel ped dm, Kuba sedl dva metry ode dveí a opt – zaal uskakovat a štkat… Ztracený pípad!

Ráno v pl sedmé na nás zvonila sousedka a vedle ní stál zkroušený Kuba. Kdy vycházela z domu, celý roztesený se jí vplíil pod nohama do dveí. Jí jsme samozejm moc podkovali, jemu vyhubovali – ale jen tak, aby se neeklo. Tohle Kubovo chování dlouho znepokojovalo lidi z okolních dom. Mnozí na nás zvonili nebo nám telefonovali, e je Kuba venku.
„My to víme, on tohle as od asu dlá, kdy mu nco pelítne pes enich. Doma vdy poslechne na slovo, ale jakmile se takhle ocitne venku, je s ním tké poízení,“ vysvtlovali jsme. Na oplátku se nám dostalo dobe mínných rad, e by bylo dobré obrátit se na psího psychologa. Ale také se našlo pár lidí, pejska, kteí – jak jsme se dozvdli pozdji – nás odsuzovali za to, e Kubu trestáme tím, e ho vyhodíme na mráz. asem jsme si to však s nimi vysvtlili, take dnes Kubíkovy útky s poleháváním ped domem vyvolávají jen  úsmvy.
 
Nejsou to však jen jeho nepochopitelné útky, Kuba si ješt problémov hraje se slepicemi a kokami. To je další potí. Za hrátky s jednou slípkou na návsi podkrkonošské vísky jsme zaplatili stokorunu a zaili nepknou ostudu. Chybou bylo, e kdy slepici spatil, nebyl na vodítku. Okamit se ho zmocnil lovecký pud a pak u v dalších vteinách peí jen lítalo. Ob hrzou kdákala, sedlák, co vybhl z domu, val na nás a my zase vali na Kubu, který toho nedbal. Nezakousl ji, pouze si s ní pohrával, a ona zjevn utrpla naštstí jen šok. Byl to ale pkný trapas s vinou na naší stran. S kokami je to jinak. Jen jednu se mu podailo chytit a s tou si pohrával tak, e ji drel v zubech za ki na hbetu a mával s ní, jako by jí dával hobla o trávník… Kdy jsem k nmu pibhl, pivolán jejím nákem, a kikl na nj, tak svou ob pustil. Onehdy však narazil na koku nebojácnou a ta mu dala packou políek pes ucho, take tekla ervená… Zpravidla ale všechna taková setkání koní tak, e Kuba obíhá strom, do jeho koruny koka prchne, a naštvan štká, a po chvíli ztratí hlas.   
 
Ped pti lety, kdy mu sedm, však došlo k situaci, je mohla zásadn ovlivnit jeho další osud.
Pi svém tradiním celodenním útku z domova napadl jeka. Poblí našeho ináku je zahrada, odkud jeci veer vyráejí na výpravy. Napadený se  schoulil do klubíka a najeil, Kuba kolem nj krouil, vrel a nkolikrát ho napadl. V loveckém zaujetí však pestal vnímat okolí, take se mi ho podailo chytit zezadu za obojek. Jekovi krvácela noha, poteboval ošetení, ale kdy jsem se k nmu za okamik vrátil, batolil se u zcela obstojn pry.
 
Tehdy petekl kalich trplivosti jak u dcery, tak i u mé eny.
„Co s takovým násilníkem, který utíká, neposlouchá a ješt ubliuje zvíatm?! Takovýho psa nechceme. Pjde z domu! U je toho dost!“ notovaly si.
 
Kuba dostal poprvé v ivot vodítkem výprask na zadek a nastaly nejsmutnjší dny v jeho ivot. Nikdo se s ním nebavil, ale co bylo horší – podali jsme inzerát do novin, e hezkého pejska a spolehlivého hlídae darujeme dobrým lidem na venkov, kde by mohl bhat na zahrad. O jeho obasné neposlušnosti jsme jaksi pomleli.
„Tak, Kubo, a je to. A inzerát vyjde, zbavíme se t a pak si koupíme jiného, hodnjšího pejska,“ íkali jsme a on koukal smutn, jako by tomu rozuml.
Tehdy jsem si vzpomnl na jednu návštvu u veterináe. ekárna byla plná lidí i ps, rozproudil se hovor a jeden pán si zaal stovat na svého trnáctiletého foxteriéra. Mockrát pokousal dti, trhal boty, podhrabával se pod plotem a utíkal, zkrátka psobil samé trápení. Nicmén ten pán pišel nyní s tímhle zlým psem k veterinái. Rodina nejene nezapudila vzteklouna, který ji vdy jen rmoutil, ale snaila se mu pomoci pi jeho nemoci. V duchu jsem ped tím pánem smekl.
 
Na inzerát nám zavolal jeden lovk. „Pracuju jako vrátný,“ ekl a hned šel k vci. „Toho vašeho pejska bych bral s sebou do práce. Mám doma ješt jednoho psa, ale hodn velkýho, a toho si tam vzít nemu. Doma se ten mj hafan s tím vaším u njak srovná,“ dodal a zasmál se. Pak oznámil, kdy bývá ve vrátnici, kam mu Kubíka pivezeme, a rozlouil se. Byla to pro nj hotová záleitost.
 
Kdy manelka, která s ním mluvila, poloila sluchátko a ekla nám, co Kubu eká, hned nám všem bylo jasné, co udláme.
„Do takového pekla ho nikdy nememe uvrhnout!“ shodli jsme se v nkolika vteinách. A ani by o tom padlo slovo, všichni jsme vdli, e jako rodina jsme práv sloili velkou zkoušku charakteru. Pravda, na poslední chvíli, ale úspšn. Pirozen, e Kuba od té doby mnohokrát utekl a posedával pod našimi okny, ne se uráil jít dom, ale tohle nás u neme rozházet.
 
Tím však píbh nekoní. Vloni nás Kubík podrobil další zkoušce. A to zkoušce nemén nároné. Zkoušce odvahy.
 
Kráeli jsme v rodinné sestav po lesní šumavské cest, ušli asi kilometr od obce Lipka, kdy se dva metry za námi náhle objevil bulteriér. Bez pána, úpln sám, pibhl neslyšn a v další vtein se bez varování vrhl na Kubu. Toho vedla na vodítku práv Míša. Instinktivn ho chtla zvednout do nárue, ale naštstí to nestihla. Kdyby to udlala, bulteriér s postavou kulturisty by se na ni urit vrhl, zejm by ji i s Kubíkem povalil a situace by byla mnohem sloitjší.
 
Takto se rvaka odehrávala rovnou na zemi. Míša drela obma rukama Kubu, kterému se útoník zakousl do ramene, a kiela. Já jsem se snail násilníka škrtit, by jeho silný krk k tomu moc šancí neskýtal. Rozhodující roli sehrála v tomto dramatu nepochybn ena, která temi dobe cílenými kopy zasáhla útoníkovu hru a bicho. Poté bulteriér pustil Kubu a dal se na ústup.
 
Jak dlouho trval boj o Kubíkv ivot? Deset, moná patnáct vtein, nám to však pipadalo jako vnost. Stejn tak nevíme, jak dlouho jsme se ze šoku vzpamatovávali. Teprve poté jsme zaali logicky uvaovat: krvácející rány jsme Kubovi vymyli v potoce, vrátili se k autu a ujídli do Vimperku  k veterinái. Teprve kdy ten konstatoval, e šít bude jen na dvou místech ke a e zranní nejsou váná, vrátila se nám zvolna barva do tváí.

Na veei v místní nejluxusnjší restauraci jsme oslavili Kubíkovy náhlé narozeniny, tebae on sám zstával ješt v šoku, take nedokázal pozít ani ta nejvybranjší sousta z našich biftek. Dodávat, e tento den budeme vdy slavit jako Kubovy druhé narozeniny, snad ani není nutné.
 
Pavel Ková
 
* * *
 
Pavel Ková (1944) psobil v 70. a 80. letech jako sportovní redaktor deníku Lidová demokracie. Od roku 1990 byl redaktorem spoleenského týdeníku Reflex.
Napsal následující knihy: Miloš Kopecký: Já, a po velkém ohlasu volné pokraování Miloš Kopecký: Dvrný portrét (ob publikace popisují umlecké i lidské radosti a útrapy populárního herce), dále pak MUDr. Plzák se zpovídá (ivotní píbhy známého psychiatra), Bicanovo tajemství (o slavném fotbalistovi), Fotbalová chobotnice (o zákulisí kopané), Tináct Taxis Josefa Váni (ivotní píbh okeje) a Šampaské s píchutí pelyku (povídky o hrdinech Velké pardubické steeplechase). Podílel se na scénáích a reii dokument v eské televizi.
 
„Dlouho jsem odmítal mít psa v mstském byt. Ale dcera, ena a hlavn velšteriér Kubík zmnili mj postoj. Kuba se stal rovnocenným lenem rodiny, lze si s ním skvle hrát, dá se s ním komunikovat beze slov a skýtá  šanci  poznávat i lidi, protoe pejska poslední dobou hodn pibývá,“ íká Pavel Ková.

 
* * *
Z knihy Václava idka a Blanky Kubešové „Kolja... to neznáte mého psa!“
Míšenka, krasavice z Pekingu (Blanka Kubešová)
ivot na psí kníku (Václav idek)
Vildóóó k noze! (Václav idek)
Naše Jessy aneb vliv psa na polidštní lovka (Jaroslav Vlach)
Mj pes má rád drobeky…(Vlastimil Brodský)
Pro nkteí dvounoci ijí na psí kníku? ! (Václav idek)
Jak si psi ochoili lidi (Jaroslav Kovaíek)
Psí rozhovory (Josef Fousek)
Louení se psem (Jaroslav Kovaíek)
Mj ivot s fenkou Anny (Petr Hromádko)
Mla Kolinka obdivuhodnou duši? (Emilie Krulíková)
Bojare, Bojare…! (Radovan Lukavský)
Medvídek, Montík a kolekái (Blanka Kubešová)
Nesahejte na nj, patrn má blechy! (Pavlína Filipovská)
Hajný ve slubách ertíka Bertíka (Zdenk Hajný)
Láska na první pohled (Ctirad Pánek)
Óda na Kaenku (Jana Reichová)
Moje baby Jesty (Stella Májová)
Moji pejskové  (Miloš Nesvadba)
Andulka, Fanynka, Boenka (Soa ervená)
Vzpomínka na Neru (Miloslav Švandrlík)
S tím Švandrlíkem musí bejt švanda (Miloslav Švandrlík)
O psí cestománii (Václav idek)
Nuda?... aneb Chlapeek a jeho štteek (Václav idek)
Objevilo se štn (Marta Kubišová)
Mají netopýi psí duši? (Kvta Fialová)
Rufík a Všichni moji dobí rodáci (Vojtch Jasný)
Jen rolnika cinkla a on tam stál...(Marina Huvárová)
Náš Profesor (Alice Frostová)
Parák (Milan Dibák)
Jakub a Cedrik (Zuzana Trankovská)

Psí láska (Olga Wister)
Nudle dlouhá ušatá (Blanka Kubešová)
Méa Béa (Eva Stíovská)
Felísek z TURISTY (Svatava Pátková)
Pes, bytost záhadná (Jií Suchý)
Jak se pavouk Macek do Kolína vrátil...(Václav idek)
Já na Macka a Macek na mne...(Václav idek)
Tak to je pkná sviárna! (Václav idek)
Moji milí Lupinové (Ondej Suchý)
Tanec kolem hromádky (Františel adský)
Frantv pes (Albta Šerberová)
Kubík aneb Zkoušky charakteru a odvahy ( Pavel Ková)


Komente
Posledn koment: 18.03.2018  13:47
 Datum
Jmno
Tma
 18.03.  13:47 Dana
 18.03.  13:00 oga jankov