Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Valdemar,
ztra Vilm.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

POÁTKY FILMU (1)
 
PRAOTEC ESKÝCH KAMERAMAN, JOSEF BRABEC.
 
Kdy skonil film jako varietní íslo a kdy se zaala psát historie filmu jako umní? O tom svdí vzpomínky Josefa Brabce, vyueného pekaem v Jablonci, kudy kdysi projel první potulný podnikatel se ivými snímky. Brabec byl natolik okouzlen, e se vydal do Prahy, kde doufal najít píleitost, seznámit se s ivými obrazy spíše ne v Jablonci. Osud tomu chtl, e byl pijat do sluby u vinohradského cukráe Aloise Jalovce, který byl filmem ješt posedlejší ne Brabec. Dokonce prodal firmu i s dílnou a pes noc se stal filmovým producentem. Sám byl umleckým šéfem, jeho švagr František Tichý figuroval jako „ekonomický námstek“ a Josef Brabec, ten byl dvekou pro všechno. Tak se zrodil „První  eský a kesanský kinematografický závod Illusion“. Cedule upozorovaly, e toto „divadlo ivých obraz“ je k vidní na Slovanech.
 
Programem Illusionu byly  na poátku jen krátké snímky, ale posléze delší,  bohatší a pestejší, a dosáhly šedesáti minut. To byla hraniní mez, kterou si oi divák, namáhané mrkáním projektoru, ješt mohly dovolit. Tak se promítal Výlet do Itálie, Bitva u Casablanky i Ruská pchota s hudbou. Ale také u „Východ dlnictva z Ringhoferovy továrny na Smíchov“, co byla podle reklamy „snímka skutená“

Byla k tomuto jarmarenímu podnikání od Aloise Jalovce notná dávka odvahy! Jalovec riskoval a Josef Brabec šel s sebou. V krátkém ase se vypracoval od nosie reklam k vrcholným stupm filmového ebíku. Brabec tenkrát, bez nároku na honorá i patent, vylepšil obloukové svtlo projektoru; získal si ovšem dvru šéf a kdy se Illusion pesthoval do bývalé šermírny na Václavském námstí, byla Brabcovi svena dokonce kamera. Jalovec si toti uvdomil, e me jedny a tyté diváky pivábit znovu jen tehdy,  jestlie jim nabídne, stejn jako Kíenecký, vlastní aktuality. Nehled na to, e zaala Illusion tlait ke zdi konkurence spolenosti Kinofa, která si vepsala na své plakáty první filmové snímky vlastní produkce.
 
Tak tenkrát v devné boud vedle biografu vzniklo nové  Brabcovo království – laborato se standardní kvalitou zpracování filmového pásu. Tady na nkolika metrech, jen spoe osvtlených ervenou lampou, ernaly pruhy  celuloidu, které projely neforemnými kamerami typu Erneman. On sám krom práce za kamerou  vymyslel námt, napsal scéná, a kdy bylo teba, vystoupil i jako herec, zatímco tu malou chvíli toil klikou kamery výrostek, angaovaný na tch pár minut.
 
Ve spolupráci se starým panem Jalovcem vznikla dokonce veselohra o cholerové nákaze v Praze.  Aby se odlišili zdraví Praané od nakaených, kolorovali dokonce oba pánové film a to mlo podle svdectví tisku úspch pímo strhující. Ale ve filmu se tenkrát nesítaly jen úspchy; došlo i k zoufalým debaklm, které potom konily v povstném  Stallichov pytli. Pan Stallich byl  jakýmisi „sbrnými surovinami“ eského filmu a tak celuloid, kterému nemohl proud svtelných paprsk propjit ivot, protoe nebylo co oivovat, poslouil aspo k výrob viksu na leštní bot.
 
Kvli svtlu se nejradji  toilo na stechách mezi komíny anebo na dvorku hned vedle biografu. Na steše paláce Assicurazioni Generali natoil Brabec zábr tehdy módního tance, argentinského tanga. Jene v nejlepším zasáhla konopištského pána srbská stela a tak se stalo, e zase jednou výstely dl umlely múzy. Zmlkl i Illusion a Brabec se musel hezky ohánt, aby ho Ernemanka ušetila zákopové války. lovk se dnes neubrání úsmvu, kdy listuje dlouhým seznamem dl, která jednou provdy zaznamenalo sklenné oko Ernemanky, je pi Brabcov vyprávní stála na kuchyském stole jeho bytu. Byla to historka chudého dvete, které bylo svedeno lehkomyslným malíem, vyhledalo pomoc u pokoutní andlíkáky a nakonec zemelo. Snímek o prvním máji zase vypráví o dobrodruství mladého mue, který je svdkem zásnub své milé se starým záletníkem. Na city diváka zaútoil i film, v nm si záletná ena pana stavitele podrobila mladého inenýra. A podobn; na soudobém plakátu se dozvíme“ ceny míst k sezení K 3,-, k stání K 2,-. O lask .píze a hojnou úast prosí majitel.“
V sentimentalit si nezadal s pedchozími díly další film: „Vaše citlivá srdce jist ustrnou, a zíte, co vytrpí a zkusí dráteníek – tklivý to román uneseného dítte o šesti dílech, jej pedvádí na vánoní svátky bio Konvikt“. Ve filmu „Kdy valík zní“ zase natáel Brabec lásku operetního zpváka k dveti z myslivny. Podobných film byla spousta.
 
 
 
Ale nejhezí léta strávili Brabec a jeho Ernemanka pece jen ve vlastním studiu na Vinohradech. To se tenkrát spojil kameraman se spisovatelkou Theou ervenkovou, aby zaloili Filmový ústav, firmu, která mla konkurovat zaínajícím akciovým továrnám AB s americkým kapitálem. První film se stal propadákem. Zkoušeli tu i první pepis Babiky; zaal tu filmovat také reisér Václav Wasserman, který tu s Brabcem vytvoil první filmový pepis Nerudovy povídky Kam s ním? Všechny exterierové snímky vznikly na Malé Stran. Bhem filmové úpravy Kvapilovy Bludiky, nahromadily se v útrobách  Ernemanky dlouhé metry zkrouceného filmu a kameraman musel prohlásit k hercm:“ U se, pánové  dámy, nenamáhejte, mám v aparátu steva!“ Reiséi a producenti si v takové chvíli rvali vlasy, herci je konejšili a kameraman se stoickým klidem nabíjel nové kazety. A všude z pavlaí a dokonce i z intimních kout domácího píslušenství pihlíeli diváci a hlasit komentovali herecké výkony. Truchlivé scény je na sebe upozornily  vas zvukem gramofonu nebo harfy, které mly zejm navodit náladu herc. A kdy se vyklubalo z mrak slunce, mohl Brabec opt nastoupit ke kamee.
 
Ale jednoho dne Brabec s Theou ervenkovou ztratili své šance v konkurenním boji a poala likvidace Filmového ústavu. Kameraman  s cylindrem, jak se Brabcovi íkalo, nakonec pešel do ateliér AB, které ho vzaly na milost. Ernemanka pracovala pro cizí pány a do chvíle, kdy ke slovu pišly kamery se záznamem zvuku. Na takovou u Brabec neml a tak skonil jako stiha negativ pi úprav práce šastnjších koleg. Starou neforemnou Ernemanku o váze 16 kg si však ponechal. „Byla to kolikrát šmíra, co jsme dlali,“ ekl s omluvným úsmvem. „Promítali jsme všechno, co jsme natoili. Kadý metr byl pro nás dobrý. Ale i návštvníci byli tenkrát daleko mén nároní, ne dnes.
 
Text: Slavomír Pejoch Ravik
Koláe: Olga Janíková
Foto: Bedich Kocek
* * *
Zobrazit všechny lánky autora


Komente
Posledn koment: 14.03.2018  04:51
 Datum
Jmno
Tma
 14.03.  04:51 miluna
 11.03.  07:21 Mara
 10.03.  10:30 Vclav
 10.03.  09:03 Von