Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Kvta,
ztra Alois.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pamtníci, vzpomínejte!
 
Vzpomínky, které nosíme v hlav mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, neme do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda  odcházejí-li do nekonena s námi, ani by pouení i radost odevzdaly jiným. V této rubrice se snaíme zabránit jejich ztrát. Spolu s vámi popisujeme djiny všedního dne obyejných lidí od dtství, pes poznávání svta a po pekáky, které pípadn museli pekonávat.
 
Tšíme se na píspvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše píspvky redakn upravíme tak, aby byly tivé.
 
Do jedné vzpomínky se te s námi peneste.
 
ivot tropí hlouposti aneb mé ivotní paradoxy a renoncy (75)
 
O více ne deset let pozdji v roce 1983 jsem vyjel na meteorologickou konferenci „skupiny expert stedndobé pedpovdi“ meteorologických ústav stát RVHP do tehdejší Nmecké demokratické republiky - do Potsdamu (Postupimi). Jel jsem tentokrát vlakem do východního Berlína a tam jsem pestoupil na místní tra do Postupimi, kde na mne na nádraí ekala mladá nmecká kolegyn. Bohuel zejm neznala „fígl“ s cedulkou, na které by mlo být jméno neznámého hosta, take jsme se kontaktovali, a kdy se nástupišt zcela vyprázdnilo a tak njak jsme po sob zaali pokukovat!
 
Z prbhu jednání bude pouze zajímavé sdlit, e práv na pelomu sedmdesátých a osmdesátých let minulého století nastal velmi výrazný pokrok v objektivizaci všech metod pedpovdí poasí. Stále dokonalejší výpoetní technika dovolovala stále sloitjší numerické výpoty. A u tehdy se délka pedpovdního období stedndobé pedpovdi posunula a na 10 dní! Další velkou zajímavostí bylo, e akoliv oficiální eí na tchto konferencích byla samozejm ruština, naši hostitelé se pi jednáních pece jen obas snaili prosadit svou nminu a asto i úspšn.
 
Protoe do NDR v té dob bn jezdilo mnoho našich oban, staí pipomenout jen to mén známé. Samotné msto Potsdam je samozejm proslulé zejména zásluhou Postupimské konference na konci druhé svtové války a samozejm jsme navštívili místo, kde se konala.
 
Zámek Sansoussi i okolní park s dalšími historickými budovami jsou opravdu krásné a jednoho veera jsme navštívili i nádherné místní divadlo. Je malé, jen asi pro 300 divák, ale nádhern vybavené. ervená plyšová sedadla, zlat zdobené stny. Dávali Mozartovu málo známou operu Titus, a zpv v nmin není nic hezkého pro naše a asi vlastn pro málokteré uši. Take - stejn jako kdysi prokletý francouzský básník Bodelaire - jak se sám svil ve svém deníku - jsem více ne výkony operních pvc obdivoval kišálový lustr! Bohuel jsem tehdy ješt zdaleka nebyl „zuivý fotograf“, a tak si nejsem jistý, zda jsem na internetu vybral správnou fotku…
 
Potsdam leí na jihozápadním okraji Berlína a byl a do íjna 1989 vlastn vklínn do západní ásti Berlína. Byl obehnán hrznou zdí, take spojení s centrem východního Berlína bylo znan zdlouhavé. Zajištní místenky na zpátení cestu vlakem mi tak trvalo celé odpoledne, akoliv vzdušnou arou je to asi 25 km!
 
Konference byla úspšná jako vdy. A abych „stylov“ skonil „ost-algickou“ vzpomínku na NDR, dom jsem tehdy pašoval malý elektrický kontaktní gril…
 
Nejexotitjší zemí, kterou jsem sluebn navštívil v roce 1985, opt v rámci „poasových konferencí“ meteorologický ústav zemí RVHP, bylo Mongolsko. O odborných záleitostech lze jen krátce íci, e meteorologie si v této zemi zejm velmi váí, nebo editel zdejšího meteorologického ústavu je zárove i ministrem – tehdy tuším – ivotního prostedí! Pedpovdi poasí jsou ale pro místní meteorology mnohem snazší ne pro naše u nás, nebo Mongolsko leí v „pedpovdn“ jednodušším suchém pouštním klimatu. Navíc je to náhorní plošina s nadmoskou výškou kolem 1400 m.
 
Cesta tam je i letadlem dost dlouhá. Praha – Moskva s SA, tam nkolik hodin ekání na další linku Moskva – Irkutsk. V tomto letadle jsem se pak u sešel s kolegy a kolegynmi z Moskvy, Budapešti a Sofie. Zde malá zajímavost – opt jsem postrádal Poláky a Rumuny. Po asi pti hodinách noního letu stále vstíc rychlému svítání a po krátkém mezipistání v Novosibirsku jsme pistáli „uprosted“ Sibie u Bajkalu. Toto nádherné a nejhlubší jezero na svt, které má plochu tém jako Morava, jsme však vidli a po dalším asi dvouhodinovém ekání na u mnohem menší letadlo, které pak za necelou hodinu pistálo v Ulánbátaru. Cestou vás pak celkov „okradou“ o šest hodin spánku, za co samozejm nemohou ádné aerolinie, ale zemská rotace a asová pásma.
 
Naopak tyto letecké instituce jist mohly za to, e se cestou ztratil kufr bulharského kolegy a našel se a den ped zpátením letem! Pi výstupu z letadla nás pak ekalo sice jist nechtné, le dosti nepíjemné pivítání v podob silného epileptického záchvatu jednoho mongolského cestujícího! Místní vystupující si však s postieným bravurn poradili, zejm jsou na podobné situace zvyklí.
 
Pesun „meteorologickým“ mikrobusem do nejlepšího ulánbátarského hotelu na „hlavním“ námstí však vše napravil. Velkým pekvapením pro nás byla pítomnost Korejc, opt samozejm tch „severních“, kteí se u v hotelu zotavovali po dvoudenní cest vlakem pes severní ínu. ekal jsem, zda budou Korejci ráno na chodbách cviit, jako ti ped léty v Moskv, ale nedokal jsem se. Zejm tito byli u vytrénovaní, i kdy na to nevypadali.

Bydlel jsem s moskevským kolegou ve velkém apartmá s lonicí, pijímacím pokojem a koupelnou a pak jsem se dozvdl, e - na rozdíl ode mne - on zde bydlí zadarmo. Vysvtlil mi, e Mongolové jsou Rusm (on ekl Sovtm) moc vdní za bratrskou pomoc a odvdují se jim takovýmito „drobnostmi“! V tom hotelu jsme i jedli - no pro mne nic moc, skopové nemusím, ke kumisu jsem si ichl a stailo mi to, take mj jídelníek byl znan omezený. A mli jsme zde i vlastní pracovní zasedání o problémech stedndobé pedpovdí poasí. Pro laiky však bude zajímavjší „milá“ píhoda z naší koupelny. Ta sice mla velkou vanu, ale jak bývalo a snad ješt i bývá na východ zvykem, a jak u také zmínil v jednom z rozhovor náš bývalý ministr zahranií Karel Schwarzenberg, ve van nebyl špunt! No a já jsem zejm objevil dvod absence této dleité malikosti. Bylo to proto, aby nás denn mohl navštvovat velký šváb. Sice jsem ho vdy spláchl, ale druhý den se objevil bu on, anebo njaký jeho bráška zase! Ale peili jsme to všichni! Dalších opravdu neuvitelných záitk z tehdejšího Mongolska by bylo více, ale zmíním se alespo o tch nejzajímavjších.
 
Ulánbátar ml tehdy u asi 600 000 obyvatel, ale znaná ást z nich ila i v hlavním mst v jurtách! Na venkov je to jev zcela obvyklý, ale hlavní msto se zejm za ty jurty stydí. Jsou toti soustedny na jakési obrovské místní „Letenské pláni“, a jsou ohrazeny ze všech stran plotem. To proto, e okolo jezdí všichni cizinci na blízký kopec, kde se nachází nejvtší buddhistický klášter. V takové jurt bydlela i jedna naše mongolská kolegyn, vbec se za to nestydla a íkala, e mají doma televizor i vlastní vodovod zavedený do „pedsín“! Jinak v tom kláštee jsme si mohli zatoit známými modlitebními mlýnky, ale samozejm nám Evropanm to nic neíkalo. Daleko více nás však pekvapilo znané mnoství holub a ani nevím, zda píjemn i nepíjemn.
 
Dalším záitkem byl nejvtší místní obchodní dm na hlavní „tíd“. Celou jednu jeho velkou  výkladní skí  zabrala pyramida struhadel nejrznjších velikostí! Jako suvenýr jsem si tam koupil chlupatou koenou pedloku, ale nedozvdl jsem se, zda je z kozy i ze psa. Bylo to vlastn jedno, protoe doma jsem dostal vynadáno, nebo velmi brzy zaala pelichat a museli jsme ji vyhodit.
 
Ale nco píjemnjšího. Byli jsme v Národním muzeu, kde nás zejména zaujaly vykopávky prehistorických zvíat z poušt Gobi. Jednou veer jsme pak navštívili místní Národní divadlo. Stálo na dalším ohromném námstí, samo bylo také velké, uvnit pomrn stídm vybavené, s devnou podlahou. Naši hostitelé pro nás docela s citem vybrali svou národní chloubu, (nco jako naše Prodaná nevsta) - baletní pedstavení O zlatém a stíbrném msíci, které bylo docela hezky inscenováno. Mongolská hudba byla zajímavá a nám to pipomínalo nco mezi Labutím jezerem a nmou operou Sadko. To, e jsme balet docela sledovali, dokazuje, e jsem zapomnl, jaký tam mli lustr!
 
A nakonec jsem si nechal záitky z výletu do hor, do rekreaního stediska mongolských meteorolog, které pouívají i ministi. Jeli jsme malým autobusem asi dv hodiny k severní hranici do nadmoské výšky pes 2000 m.
 
A zde bych ml upozornit na jednu svou velkou chybu. Samozejm jsem piln fotil na kinofilm, ale i kdy jsem tehdy kupodivu ml slabý lutý filtr, pesto jsem úpln podcenil intenzitu ultrafialového záení a všechny mé snímky byly peexponovány. Jeden menší buddhistický klášter si zde ale dovolím pedvést.
 
Ale zpt k výletu. Na rozlehlé horské planin stálo nkolik luxusních jurt - prý stední velikosti - a zdný hotýlek. V nm jsme mli závrené louení s pohoštním a s nezbytnými pípitky. Myslím, e jsem zde nejdíve trochu zabodoval, kdy jsem ve svém pípitku uvedl, e pi pohledu na jejich meteorologické mapy jsem si uvdomil, e Evropa je vlastn západním poloostrovem Asie! Pak ale jejich sympatie ponkud ochladly, kdy jsem s maarskou kolegyní tancoval rokenrol, co se dle jejich názoru neslušelo!
 
V noci pi zpátení cest do hlavního msta se v autobusu zpívaly rzné národní písniky, kadý tu svou a ostatní poslouchali. Kdy jsme ale nakonec s bulharským meteorologem zaali anglicky zpívat známou Píse amerického nezamstnaného, která nám pipadala ideologicky nezávadná, narazili jsme. Hned po nkolika anglických slovech, jako další dkaz servilnosti tehdejšího reimu k Rusm-Sovtm, zaali naši milí Mongolové zpívat šlágr Podmoskevské veery! Samozejm rusky.
 
Další den jsme u odlétali zpt opaným smrem na západ. Bajkal a tentokrát i velké sibiské eky - Jenisej a Ob - jako na dlani. Cesta západním smrem je díky asovým pásmm „velmi krátká“, ovšem na moskevském letišti jsem pak strávil tém celý den.


Letadlo SA toti odlétalo a veer, a i kdy jsem byl v Ulánbátaru ujištn, e místo mám zabukováno, opak byl pravdou! Ruská pozemní letuška mne nechtla pustit do dalšího prostoru a do našeho letadla jsem se dostal vlastn šastnou náhodou. „Propašovala“ m letuška eská, která byla poblí a po prohlédnutí mé platné letenky ekla, e v letadle do Prahy jsou volná místa, a já si oddychl.
 
Závr cesty pak byl opravdu pkný, let velmi klidný a po mezipistání v Bratislav se letadlo velmi vylidnilo. Pi závreném „skoku“ do Prahy m pak jeden len naší posádky dokonce jako „televizního“ meteorologa poznal a pozval m na chvíli do pilotní kabiny. Bylo jasno a tak mohu dosvdit, e pi takové viditelnosti jsou pistávací svtla runwaye vidt u od Vysoiny!
 
A ješt jedno milé pekvapení m ekalo. Na letišt pro mne pijela manelka a sdlila mi, e konen sehnala v Tuzexu barevný japonský televizor. To bylo radosti v našem panelovém byteku! (Pro zajímavost, tehdy stál 4000 tuzexových bon, které jsme „sehnali“ po 5 Ks.)
 
Obrázek FrK Kratochvíl, fota internet a autor
 
Vladimír Vondráek
* * *
Zobrazit všechny lánky autora


Komente
Posledn koment: 06.03.2018  21:27
 Datum
Jmno
Tma
 06.03.  21:27 Kvta :-)))
 06.03.  15:26 Von
 06.03.  12:26 oga jankov
 06.03.  11:28 Vesuvjana dky
 06.03.  07:40 Vclav