Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Albna,
ztra Daniel.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Tomáš Lojek nejen o Praze plné tajemství a melancholie
 
Tomáš Lojek je autorem souboru povídek Obšenci jdou s námi, které se bez výjimky odehrávají v souasné Praze. Sám v Praze také ije, akoliv pochází ze Zdic, rodišt nejstaršího eského kronikáe Kosmase. I Tomáš Lojek má k historii velice pozitivní vztah, studoval archeologii a pracoval jako terénní dokumentátor archeologických výzkum.
 
Soubor povídek vtšinou vzniká tak, e kadý píbh  vzniká samostatn a soubor je pak výsledkem práce nkolika let. Jak vznikali Obšenci?
V podstat stejn. Je to sesbírané, nejsem zrovna plodný autor, a kdy nco napíšu, to u musí být. Musím mít pedevším téma, as, monost se soustedit a chu nco udlat. Chtl jsem, aby vznikl pestrý soubor, ale pozdji pi výbru jsem u asi dbal i na to, aby se texty, kterých je nakonec deset, zárove vezly na njaké spolené vln. Nejstarší povídce je deset let,  nejnovjší text pochází z roku 2014.
 
Název knihy zní dost pesimisticky. Mají se tenái bát?
V dob teroristických atentát, mord a nejrznjších katastrof, které meme na internetu sledovat v on-line penosech, si ani neumím pedstavit, e by se ješt nkdo u beletrie doopravdy bál. V kníce nedojde k ádnému krveprolití, nikoho rituáln nepodeou, ádná stíleka, nic tak atraktivního a tenásky oblíbeného. Jsou to malá soukromá dramata všedního dne, píbhy z msta, o lidech, pedevším mladých lidech kolem nás. Sbírce dala název pedposlední povídka, a pro, z jakého dvodu jdou ti obšenci s námi, a si kadý pete sám.
 
Ty sám se povauješ spíše za pesimistu nebo optimistu?
Tko íct, ve svém pesimismu jsem a optimista. Naštstí jsem se nikdy nedostal do fáze, abych úpln ztratil njakou nadji, víru v nco. A stále ješt  nejsem dost starý na to, abych se v ivot vyvaroval naivit. Taky dobe.
 
Ve svých povídkách jsi vyuil i své znalosti prostedí z archeologických výzkum…
Dlouhá léta jsem se na archeologických výzkumech pohyboval, a u pi výkopech pravkých sídliš a pohebiš nebo pi dokumentaci stedovkých nález v chránné památkové zón Prahy. Nevím, ale abych mohl doufat, e bude text aspo trochu ryzí a opravdový − co neznamená, e nutn popíšu píbh, jak se stal − vdycky je myslím lepší psát hlavn o prostedí, které lovk njakým zpsobem poznal, o nem, co se ho njak dotklo, s ím se hloubji seznámil a a následn zapojit imaginaci. Co samozejm nevyluuje, e autor neme napsat píbh z New Yorku, kdy tam pod tmi mrakodrapy nikdy nestál, ale já bych to zejm ani neuml, nedávalo by mi to smysl, íkal bych si, jestli tenáe dokonce nešidím. Nepoítám sci-fi, historické romány nebo pohádky, to je nco jiného.
 
Kdybys ml stroj asu, ale ml bys jen jeden pokus na jeho vyzkoušení, do jaké doby by ses pemístil?
Z pohledu lovka, který ije v 21. století je zajímavá kadá doba minulá , jako bude teba pro obyvatele 25. století zajímavá dnešní doba, pokud bude ješt existovat svt a nepromní se v prach. Ale kdy tak o tom uvauju, docela rád bych se pesunul nkam pímo do zlomových okamik, které jsou dnes obesteny mlhou. Zajímalo by m, jak se nkteré události doopravdy staly a nakolik se liší skutenost od starých legend, zápis v kronikách a obzvláš pak od výkladu dnešních djin. Jak známo, djiny se dají vykládat rzn, záleí na asoprostoru, v nm se zrovna ocitáme, na politické situaci, náladách ve spolenosti. Patronem naší zem je svatý Václav, tak by m urit lákalo poznat okolnosti jeho smrti, tedy pemístit se do Staré Boleslavi, do onoho osudného rána 28. záí 935 (pokud ne 929), kdy kníete Václava u kostelních vrat zejm prokláli meem druiníci jeho bratra, kníete Boleslava. Vrada nebo nešastná shoda okolností? A samozejm bych se rád podíval, nevidn neslyšen, kamkoli do dob ped náš letopoet, na nositele pravkých kultur, jejich hroby a hmotnou kulturu dnes u coby archeologické prameny vykopáváme ze zem.  
 
Jaký je Tvj nejsilnjší archeologický záitek?
Nevím, jestli se dá mluvit o záitcích, pedevším to byla práce, asto rutina.  Nkteré nálezy zmiuji v  jedné z povídek, ale to je beletrie, ne odborná literatura, tko nco vypíchnout, za tch piblin patnáct let po výkopech pedevším ve stedních echách a v Praze jsem  vidl lecos. Od dlouhých neolitických dom a hliník prvních pravkých zemdlc , pes tisíce let staré hroby s kostrami ve skrené poloze a pohební výbavou, , árové hroby s popelem a milodary v amforách, pohebišt keltských bojovník se zbranmi a bronzovými šperky, slovanské polozemnice a pícky, a po stedovkou kuchyskou keramiku a loštické poháry v zasypaných studnách  dom na Václavském námstí.
 
Existuje njaké místo v Praze, kam chodíváš, abys tam dobil energii?
Myslím, e uritá pitalivost Prahy tkví v jejím sloitém georeliéfu, v lenitosti terénu. Je to vlastn kaon, kterým v zákrutech od jihu k severu protéká Vltava a samotné msto leí v kotlin a rozpíná se po okolních skalách a kopcích. Je to msto tajemství, jisté melancholie, povstí, dramatických událostí, spletitých lidských osud. Nechodím na jedno místo. Kdy mám as, jen tak jdu, dívám se kolem sebe a tém pravideln natrefím na nco nového, eho jsem si díve nevšiml, njaký architektonický detail, nový pohled, a jsem po té samé ulici, po tom samém námstí kráel u stokrát. lovk musí být správn naladn, aby to vnímal, a jít mstem ve vhodný as jakousi lehkou chzí, propojit si sám pro sebe pítomnost s minulostí, aby mohl dokonale splynout s duchem msta. Tímto zpsobem se chodí samozejm nejlíp po staré Praze. Paradoxn povídky v knize se skoro vbec neodehrávají v tomto turistickém stedu, ale v nkdejších industriálních tvrtích, nkdy a na samých hranicích msta. Sám nejvíc asu te trávím  na Smíchov, kam jsem zasadil dj jiné prózy –  jakési erné grotesky v rozsahu novely, která ale zatím knin nevyšla.

Jak bys charakterizoval souasného obyvatele Prahy?
Praha je kosmopolitní evropské msto. Spoleenské klima se mní, je jiné ne ped lety, alespo pokud mohu subjektivn soudit. V Praze ijí, studují, pracují lidé nejrznjších národností, další pijídjí jako turisté. Sple jazyk, ras, mentalit, barev, vyznání − lidé ze všech kout svta. Snad nikdy v historii nebyla Praha takovým Babylonem, tak rznorodá, neuchopitelná, pedimenzovaná. Piznávám, e na m z toho nkdy padá zvláštní tíse, jako by tu jeden postupn ztrácel pdu pod nohama. Tak doufám, e jsem zbyten pecitlivlý a snad se mi to jen zdá.

Kdybys mohl v Praze nco zmnit, co by to bylo?
Njakým zpsobem zejm dopravní situaci, protoe dle mnoství aut v ulicích se v Praze brzy všichni udusíme. Auta jsou úpln všude, nehled na to, e leccos se u pro regulaci dopravy v posledních letech udlalo. Nicmén stále i v kivolakých staromstských ulikách kadou chvíli hrozí, e vás srazí auto − obvykle njaký luxusní horský díp s metalízou.  A vným problémem je dostupnost bydlení. Aby mli šanci dosáhnout na vlastní byt  i lidé, kteí nejsou zrovna byznysmeni, zahraniní investoi nebo vysoce postavení manaei s ostrými lokty. Zdá se, e Praha je u te, co se týe poízení vlastního bydlení, pouze pro vyvolené. O tom, e mraky lidí nemají vbec ádnou stechu nad hlavou, nemluv.  Je to momentáln taková doba, která je nám urena a v ní ijeme.
 
Soubor povídek "Obšenci jdou s námi" není komerní záleitostí. Sbírku nejvíce ocení hloubaví literární fajnšmeki. A e je tak útlá? Delikatesy zaberou na talíi také mén místa. Ale o to víc si je vychutnáte. 
 
Anotace
 
Jedno msto, rzní lidé a jejich všední i nevšední píbhy v rozkolísané realit souasnosti. Nováek u mstské policie a jeho ostílený parák pomáhají a chrání, ale noní hlídky za volantem sluebního vozu v Nuslích jim obma pinesou i nejedno poznání s hokým koncem. Na poli pod ruzyským letištm se prolíná svt svérázných pracovník archeologického výzkumu se svtem mrtvých Kelt. Mladý pár se vypraví na hbitov zvíátek v Bohnicích pochovat milovanou fenku, ale celá akce nabere ve finále neekaný spád. Zatímco jednoho zimního rána vydsí ješt rozespalé chodce v praských ulicích obšenci – co nám chtjí íct?
 
Ukázka z povídky Vokno
 
Probudil se v pl tetí odpoledne v pokoji, který byl ponoen do smutného šedomodrého pítmí, a zjistil, e je sám. Leel v posteli, deku ml pitaenou a k brad a utkvle sledoval tenounké klikatící se prasklinky na strop. Nesnesiteln ho po verejšku bolela hlava. Poteboval vstát a dojít si na záchod, ale byl líný a nechtlo se mu vbec z postele.
Pemýšlel o verejší noci. Nic si nepamatoval. Hlavn si nemohl vzpomenout, jestli u nho ta holka spala nebo ne a jestli k nemu došlo. Vedle nj na posteli leela další rozhozená prošívaná deka a polštá.
Odhrnul pikrývku a s funním vstal, aby svých sto dvacet kilogram donesl na záchod. Potom letmo prohledal celý byt, ale ádné zvláštní stopy nenašel. Vrátil se do pokoje, otevel dvee na balkon a jen ve spodkách se vypotácel ven.
Opel se rukama o zábradlí a zhluboka vydechl. Domy a silnice skrápl drobný déš. Z bytu ve tetím pate dejvického ináku, kde bydlel u njaký as v pronájmu, byl výhled na rušnou Evropskou tídu. Trochu naivn se podíval dol k tramvajovým zastávkám a naproti k hotelu, jestli náhodou nkde nezahlédne její drobnou štíhlou postavu.

 
Renata Šindeláová – Tomáš Lojek
 
* * *
Knihu je moné zakoupit v knihkupectvích nebo za 189 K vetn poštovného objednat pímo v nakladatelství Literární strom.
Zobrazit všechny lánky autorky
 
 

Komente
Posledn koment: 26.11.2017  05:53
 Datum
Jmno
Tma
 26.11.  05:53 Bobo :-)))