Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Kateina,
ztra Artur.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Autostopem v Itálii 

Všichni, kdo znají Josefa Hlinomaze, se dozajista podiví nad nápadem putovat Itálií, ke všemu ješt autostopem, a notabene v dosplém vku, tedy v podob a v rozmrech, které jsme u Mistra všech pláten, malíských i filmových, pozorovali práv za jeho ivota. Dnes by takové „loupenické“ postav zastavil na silnici málokdo, ale ani Hlinomaz sám nebyl dostaten proškolen v riziku krádeí. Nejezdil v Praze tramvají 22, neznal esko-anglická varování v metru, abychom si dali pozor na chmatáky, a nejspíše asi netušil, e v Itálii se odedávna na nkterých místech krade. Jak jsme vidli, milého Josefa potkala tato nehoda z neznalosti a naivity práv v Neapoli, kde mohl mít, dle starých rení boská zjevení, nesmrtelné záitky, ale kde u také mohl zemít, nebo nic lepšího ho u v ivot beztak nepotká. 

Tak se i stalo, o em nás Mistr bude nejlépe informovat sám. 

Jak shledal nakonec ovšem Josef Hlinomaz osobn, kadý malér nemusí skonit tragicky – není toti Ital jako Ital, a není také katolík jako katolík. Kadý malér se me i v dobré obrátit, a nakonec, jak se ukázalo, byl vtším dobrodrustvím autostop, ne denodenní pejídní z jedné strany apeninské „boty“ na druhou. Josef Hlinomaz ovšem u podobné ivotní promny ml dávno za sebou, a vzhledem k fyzické konstituci ml nervy obalené tukem a i kdy se obas dokázal i namíchnout, ve skutenosti byl vtleným kliasem, který se dokázal i bez penz vydat do širého svta. Dejme však slovo samotnému Mistrovi, jeho vyprávní je, jak u jsme poznali, nenapodobitelné. 

 
  

Tak tedy : 
Byv o njaké to desetiletí mladší, hodn jsem autostop pstoval, a sice poád jedním smrem. A vdycky, kdy kvetly kaštany nad Zbraslaví, byl jsem o rok starší, jene tenkrát to tolik nevadilo. Dnes pestal být autostop sportem a stal se vlastn nejlevnjším dopravním prostedkem. Ovšem nejfantastitejší autostop jsem vyzkoušel v Italii. 

Stalo se toti, e jsem byl v Neapoli dsiv okraden o všechnu hotovost, o jízdenky, o portmonku se vším všudy.  A mn a dívce, která se mnou cestovala, nezbývalo ne stopovat, pospíchat do Jugoslavie, kde jsme mli zaplacen nejen pobyt, ale dokonce i zpátení jízdenku do Prahy. Zaalo to vlastn tím, e nás dobromyslný íman vyvezl na výpadovku Terst - pšky s bagáí bychom snad vbec nikdy nedošli.

Ten pán, co nás naloil, si nejdíve peetl potvrzení od neapolské policie a akoliv jsme se inýrovali, dotáhl nás do bufetu a museli jsme papat a bumbat víno i kafe a ešt nám dal na cestu balík.

"U mám být dávno v zamstnání", pravil nakonec, "ale tady máte vizitku s telefonem, a kdybyste nkde uvízli, dejte m vdt, vezmu si volno a hodím vás do Terstu." Zahrnut našimi díky zmizel v dáli. 

Pak nás vezl Fiat. Asi po dvou hodinách jízdy zastavil a idi, e m oholí. Ml holicí stroj na baterii, obral mi polovinu vizáe a baterka došla. Od té chvíle jsem byl napl gentleman a napl Babinský.

Pak nás u benzinové pumpy zatáhl do bufetu a museli jsme znovu papat a znovu bumbat. Pak povídá italsky "pokejte" a za chvíli nás zavedl k jinému idii do jiného auta jedoucího naším smrem. A ten opt zastavil u prvního bufetu, a tak to šlo napoád a do Terstu pes všelijaká veliká a známá msta jako jsou Benátky a podobn, a všichni ti pánové co nás vezli, kdy vidli ten papír od policie, opakovali jako jeden mu, e v Neapoli a na jihu vbec nejsou Italové. 

Pravá Itálie e zaíná od íma na sever a od íma na jih e prý bí dlící ára orientu, a e jsou tam jen zlodji a podvodníci. 

Zkrátka asi v osm hodin veer jsme byli v Terstu. Tam se nás ujal íšník z nádraního bufetu co nás znal, protoe jsme nkolikrát u u nho pili kafe a vino bianco za cinquanta cinque a ešt jednou cinquanta cinque. 

Ten nás posadil po skonení své práce do Fiata a jezdil s námi po noním Terstu a hostil nás alkoholem. Konen jsme zbaštili i ten balík z íma a dali se na cestu smr jugoslávské hranice. Sláva - cestu zpátení jsme mli u zaplacenou a dom. Z jednoho msta, jeho jméno jsem u zapomnl, asi tak dvacet kilometr za hranicemi, jsme stopovali naposled siora za volantem, Itala popojídjícího po Jugoslávii. Ptal se, kam jedeme. "Do Pirana", povídám.

"Nemám co dlat", vece sior, "mám dovolenou a odvezu vás tedy do Pirana." 

I jeli jsme mnoho hodin a asi v pli cesty jsme zastavili u vinárny. No a vypili jsme, vetn idie, mnoho a mnoho litr a u to nebylo vino bianco, ale vino bielo, a protoe jsme mezitím pili také vino crno, odjídli jsme zhulákaný jako tapíi a zpívali jsme italské písn a on ídil jako Nuvolari po horských serpentinách a dobe se nám to jelo. 

Kdy jsme se nakonec louili a dkovali, pravil: "Jsem katolík". Nezmioval bych se o tom, kdyby nám práv tak neodpovdl ten druhý co nás vezl, a co m chtl oholit. 
A tu jsme si pravili, e není katolík jako katolík, nebo v Neapoli, kde nás okradli, jsou taky katolíci. 

A tak jsme se nakonec pece jen ubytovali v pedem objednaném kvartýe podle plánu a ulehli jsme a spali a spali jako ti brouci od pana Karafiáta a spali a spali jako zabití a dobe se nám spalo. 

A pojedu-li snad ješt jednou do Neapole, budu mít kapsu s portmonkou pišitou nkde vevnit odvu a ešt to všechno budu pomocí jiné kapsy dret v ruce a na plá v ádném pípad nepojedu v tramvajový tlaenici. Radji pjdu pšky. Ale dost moná, e si lajstnu taxíka. Tramvají s ukradenou penenkou se toti cestování dsn prodraí.

Píšt: Vidt Neapol...
 
Slavomír Pejoch-Ravik
* * *
Zobrazit všechny lánky autora


Komente
Posledn koment: 08.11.2017  08:29
 Datum
Jmno
Tma
 08.11.  08:29 ferbl
 07.11.  10:22 Jaroslav