Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Kateina,
ztra Artur.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pamtníci, vzpomínejte!
 
Vzpomínky, které nosíme v hlav mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, neme do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda  odcházejí-li do nekonena s námi, ani by pouení i radost odevzdaly jiným. V této rubrice se snaíme zabránit jejich ztrát. Spolu s vámi popisujeme djiny všedního dne obyejných lidí od dtství, pes poznávání svta a po pekáky, které pípadn museli pekonávat.
 
Tšíme se na píspvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše píspvky redakn upravíme tak, aby byly tivé.
 
Do jedné vzpomínky se te s námi peneste.
 
ivot tropí hlouposti, aneb mé ivotní paradoxy a renoncy (68)
 
K tm radostnjším a snad i smysluplnjším ivotním vzpomínkám urit patí ty z rzných cest a dovolených. Nemohu si zde odpustit to moderní slovo smysluplný, které jak se zdá, bohuel u v souasné realit pouze šustí papírem a skutek utek‘! Kdy lovka na stará kolena napadne, e by mohl nco vydolovat ze zapadlých kout své pamti, je to vdy na pováenou. Opravdu jsem si nevedl ádné denníky a tak následujících pár paradox a renonc, které by se daly nazvat cestovní, nebude ádnými cestopisy, ale spíše roztkanými vzpomínkami na rzné kouty naší vlasti a potamo i na cesty po svt. Mé líení bude samozejm znan subjektivní a asto i s osobními záitky, které s cestováním souvisejí jen velmi vzdálen! A ješt nco – setlý tená cestopis jist rychle pozná, e dávám pednost zempisu ped djepisem a tedy pozoruhodnostem spíše pírodním, ne rzným historickým památkám, které vytvoil lovk.
 
To první cestování z rodného Jiína po eském ráji a první kratší i delší školní výlety jsem u vlastn dávno vylíil. Poátkem padesátých let jsme pak jako parta kluk podnikli u z Vrchlabí vdy o prázdninách dva týdenní výlety na kolech. Poprvé do „mého“ eského ráje a podruhé a na Vysoinu k rybníku se zajímavým jménem eka, který je poblí mnohem známjšího Velkého Dáka. Pikantní vzpomínku -  renonc mám ale na to první cyklistické putování. Cítil jsem se jako znalec rodného kraje, který nepotebuje mapu. A jednou pod kopcem Táborem jsem zavedl náš malý peloton polní cestou k jakémusi starému hnijícímu stohu, kde cesta náhle konila, a my se museli asi deset kilometr vracet!
 
Peskome dlouhých asi dvacet let, bhem kterých se toho událo mnoho v našem ivot spoleenském i osobním. Poátkem sedmdesátých jsme s manelkou po nkolik sezón jezdili autoturistické soute, pi nich jsme krom jízd zrunosti poznali i rzné kraje, eské, moravskoslezské i slovenské, kam bychom se teba sami nerozjeli.
 
Bohuel se musím piznat, e to vlastn byla kolaborace se Svazarmem, ale bylo to v rámci „úniku“ ped realitou doby. Ty soute byly docela zábavné, jezdilo se podle rzných itinerá, slepých i normálních map. Manelka šoférovala, já navigoval a dti mohly jezdit s námi. Zpoátku jsme jezdili klasicky Škodovkou 100 a potom Wartburgem. V jedné souti kolem Plzn jsme dokonce mli „fahrplán“ jedné etapy zašifrovaný na tehdy populární dálnopisné drné pásce! A práv podle ní jsme mli opustit pohodlí autíka a najít pšky zíceninu hradu Radec. To jméno bylo pro nás naprosto neznámé a zmátlo nás, e na drné pásce pochopiteln písmena s háky nejsou. Pesto jsme se ale vydali ten hrad hledat.
 
Turistickou mapu okolí Plzn jsme sice mli, ale byla sloena tak nešastn, e název Rade byl v prošoupaném ohybu. A tak jsme pobíhali v lese pod hebenem poblí Kaezu snad hodinu, našli jsme mnoho rzných nakupených kamen, ale hrad nikde! Vzdali jsme to, tento úkol jsme nesplnili a a v cíli jsme se dozvdli, e jsme sice kolem toho hradu museli jít, ale jaksi z druhé strany, kde ádné turistické znaky nebyly. A tak dodnes nevíme, která z tch hromad kamení byla zícenina hradu Rade. Pi této souti jsme navštívili i krásný zámek Kozel, ješt ped tím, ne tam byla natoena rozkošná televizní híka se Sovákem, Budínovou, Landovským a Vašáryovou. Moná se na ni pamatujete. Na sever od Plzn jsme projídli nádherným údolím Stely kolem Rabštejna a dokonce jsme se nechali pevézt autem na velké pramici, co byla povolená finta na poádné zkrácení cesty.
 
Pi jiných soutích jsme projeli i další krásné kouty naší vlasti. V jiních echách okolí eských Budjovic a Krumlova, kde se dtem samozejm líbili medvdi v hradním píkopu, Strakonicko, kdy na píklad na hrad Rábí jsme se krátkovlnnou vysílakou dozvdli cíl další trasy. A to, e nám v té dob svili poadatelé do rukou na tu dobu ideologicky tak nebezpený pístroj a pomrn blízko oste steených hranic, nám dodnes trochu vrtá hlavou! Pi dvoudenní Rallye Lázn jsme prorajzovali všechny západoeské lázn a byli jsme hrdí na to, e si naše auta polepená ísly domorodci pletli s profesionální Rally Wiesbaden, která se v této oblasti také obas jezdívala. Severn od Prahy jsme pak proklikovali teba okolí Kokoína a Doks. I tento Máchv kraj mohu samozejm vele doporuit! Moravsko-slezské  Beskydy jsme soutn projeli u bez dtí. Zde v okolí Radegasta – samozejm ne piva, ale sochy - u na podzim leel sníh a já tam pi malém orientaním pším závod uklouzl a poniil vypjený drahý letecký gyroskop. Ale zvládli jsme to nakonec i bez nj. Povedené bylo i nkolikadenní putování pi Rallye Slovakia od Levoe pes krásné Bojnice s doslova pohádkovým zámkem a do Bratislavy. Tuto rallye jsme absolvovali s velkou partou nkolika rodin s auty nejrznjších znaek.
 
A jaké stípky z domácího cestování ješt mohu dát k lepšímu? Urit sem ješt patí další cestování po Slovensku, u bez „závodní“. Tehdy koncem sedmdesátých let vyjely dva Wartburgy a jedna Cortina. Ty znaky zdrazuji proto, e se východonmecký výrobek ukázal být odolnjším, ne auto anglické. Ovšem pouze zdánliv, nebo kamarád Michal prost neml nacouvat na jednom parkovišti na kus uraené kovové trubky a palivová nádr by jist vydrela. Postiený byl ale koumák a dalších tém 800 km odjezdil s nádrí zalepenou obyejnou výkakou, kterou pochopiteln kadý den mnil. Z této týdenní cesty máme ješt dva „hezké“ záitky. První je z kempu pod Vysokými Tatrami, kde jsme v Tatranské Lomnici poprvé vztyovali velký stan s konstrukcí. Kdy se nám to po velkém úsilí podailo, zjistili jsme, e stojíme na velmi mokrém míst. A tak jsme opatrn vytáhli stanové kolíky, vlezli do stanu a za hlasitého navigování pátel a škodolibých posmšk ostatních pihlíejících, které jsme naštstí nevidli, pochodovali kolem, a jsme našli sušší místo. Pipadali jsme si pitom, jako rodina Homolkovic ze skvlých známých film. Další neopomenutelný záitek je z Kováové u Bánské Bystrici. Tamní kemp se nacházel u termálního venkovního koupališt, a protoe práv nastala slušná vedra, ten nejvtší a nejteplejší bazén byl uzaven, nebo teplota jeho vody pesáhla hodnotu 45 st.C. a hrozilo nebezpeí infarkt. A tak musel být jedno celé dopoledne ochlazován cisternami. Domnívám se, e to také zailo jen málo dovolenká. Opt by toho bylo ješt mnohem více, na co by se dalo vzpomínat, ale…..ta – nó - skleróza … nebudu se opakovat. Pozoruhodností ale zstává, e cestování po Slovensku se v souasnosti – tedy od roku 1993 - zmnilo v cestování po cizin! Co mi nahrává na stylový pechod ke stípkm z cest do zahranií. Nejprve ale bude teba opt notn porušit tok asu a vrátit se do dob, kdy cesty do ciziny byly pro nás velkým dobrodrustvím, spojeným s rznými problémy, které naše vnouata u ani nemohou pochopit…
 
Text a foto: Vladimír Vondráek
* * *
Zobrazit všechny lánky autora


Komente
Posledn koment: 26.10.2017  08:39
 Datum
Jmno
Tma
 26.10.  08:39 Von
 26.10.  05:18 Bobo :-)))
 25.10.  20:06 Vesuvjana dky
 25.10.  13:29 OLGA JANKOV
 25.10.  09:40 ferbl