Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Kateina,
ztra Artur.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

O ušlechtilosti lidstva a košatosti svta
 
U píleitosti výroí srpnových událostí vzpomínám, jak se v té dob projevoval milý Josef Hlinomaz.

Je to vskutku k nevíe, co všechno si mohl (obas i s maléry) milý Pepík dovolit. Po kariée divadelní pracoval v souboru Barrandovských ateliér. Tak mli páni reiséi tuto svéráznou postavu doslova na dosah, co bylo o to cennjší, e šlo o figuru veskrze nenapodobitelnou. Srpen roku 1968 trávil milý Josef v Jugoslávii, kde si v závtí uíval své dovolené - ovšeme bez strádání, protoe milí Jugoslávci, kteí mli echy odjakiva v lásce, zahrnovali turisty nejrznjšími pozornostmi v pevném i tekutém stavu.  Kdy pešla  tato vlna lásky a  také první  dramata  okupace eskoslovenska, Josef se vrátil  do Prahy.  V rozhlase se jej zeptali , copak te íká  socialismu.  Já nevím, kterej socialismus máte na mysli, odvtil  pohotov  Pepík. Já znám toti socialismy dva - ten nacionální a ten internacionální. Tedy oba stojej za pkný hovno, dodal, a jednou jich nebude ádná škoda. 
 
  

Výroky tohoto druhu strana a vláda v ase normalizace neodpouštla. Proto bylo zajímavé, jak dopadnou normalizaní provrky na Barrandov. My, publicisté, jsme to mli tké - rovnou se nás zeptali: "Copak íkáš, soudruhu, vstupu vojsk?" Odpov musela být jednoznaná ano i ne. Nejinak ale tomu bylo i v pípad Josefa Hlinomaze.  Zeptali se jej : "Copak íkáš, soudruhu, vstupu sovtských vojsk?" Josef Hlinomaz se zamyslel a posléze pímo haškovským stylem odvtil: "Víte, já mám všechny lidi rád. Dokonce kdekoho doma rád uvítám. Akorát kdyby mi nkdo bez ohlášení a bez zaklepání vstoupil do bytu, dostal by pár pes drku." Komise vdla, e hovoí se šprýmaem, který je me v lepším pípad rozesmát, v tom horším znemonit. Pokusili se pesto ješt jednou Josefa Hlinomaze vyzkoušet opakovanou otázkou, ale dostalo se jim tée odpovdi, a protoe tuto figuru na Barrandov potebovali, a protoe Hlinomaze pokládali za mistra humoru, nakonec mávli rukou a provrku skonili.

V tée dob pozvali na ministerstvo kultury všechny "pední herce", tedy i Hlinomaze, který se ponkud opozdil. Kdoví, jaké tehdy mli soudruzi na ministerstvu zámry - Josef, který se ponkud opozdil, vstoupil do sálu s pozvánkou v ruce. A hele, pravil, já tady tu, e jde o pozvání  pedních herc, ale jak se tak koukám, u jsme tady zase všichni. Sál se rozesmál, reie byla "rozhozená", a navíc po njaké sklenice se poali všichni rozcházet. Blíila se hodina pedstavení. Zstal tu tedy rozverný herec sám se soudruhy z nejrznjších orgán. as plynul, nálada se jak se patí rozproudila, a došlo na debatu, zdali se ješt máme pokoušet o socialismus s lidskou tváí, anebo jde-li v tomto programu o pravicové darebáctví. To si ji Josef Hlinomaz ped rozparádnými soudruhy nebral servítky, a pravil, e by udlali nejlépe, kdyby šli se socialismy všeho druhu do prdele. To je autentický záznam Pepíkova tvrzení. Opilí soudruzi, kteí ztratili pud sebezáchovy, se zaali ehtat, jako by šlo o pedstavení s Hlinomazem na pedscén. A tímto smíchem náš hrdina poodhalil, jak hluboká byla skutená politická víra všech zúastnných soudruh. Nu a autor tohoto výroku potom poslal své sdlení dál divadelním svtem, aby poodhalil skutenou tvá a hloubku víry normalizaní elity. Tak takový byl Josef Hlinomaz v ée normalizace.
 
Jaký ml Josef Hlinomaz náhled na košatost svta v ée normalizace a co íkal ušlechtilosti lidstva, vyjaduje takto:
 
Tedy - co si myslím o všenestejnosti a všehorznosti? Všechno je jiné ne všechno ostatní. Vezmme cokoliv na zemkouli, dv zrnka písku nebo obilí, dv trávy, dv švestky, dv pecky. Nieho není dv, stejné a shodné. Analogicky v celém vesmíru není ani jedno jedno, které by bylo jako druhé. - Tím pádem i kadý lidský mozek je jiný ne všechny ostatní, kadý má jiné talenty a talentíky a netalenty a netalentíky.
 
Nejsou ani dv situace, které by se opakovaly, a ani v mikrokosmu není nic stejného, ani v ase, ani v prostoru. To je pomyšleníko, e ani dv molekuly, ani dva atomy, jakékoliv tée hmoty nejsou "das selbe", jedno a to samý. Nás lidi u napadly všelijaký vci, napíklad, e ve Vesmíru by mohla být ješt jedna anebo nekonené mnoství zemkoulí jako naše, ale všimnte si, nikdy to nebyl - ani ve fantazii - tý svt, s tými djinami. To nejde, to kadý ví, to kadý zná. 

 
  
 
Z toho ze všeho plyne, e matematika zachází s ísly, jejich jednotky jsou pouze teoretické. Obrovské mnoství ehokoliv je si ovšem podobné jako vejce vejci rovn, a všechno to má zákonitosti, který se dají vyzkoumat. Zajisté však, e daleko víc nás zajímají zjevy vzácné, extravagantní, které zasluhují si obdiv nejen svou vyjímeností, ale hlavn tím, co se do takové jedné hlavy vejde. A tak si vzpomínám na Emericha Ivana, Rusína, který za mého mládí jezdil po stedních školách a poádali s ním pedstavení. Páni profesoi mli logaritmické tabulky a dávali pti- i šestiletému Emerichovi úkoly a on zpamti poítal tím zpsobem, e si poskakoval polkovým krokem a trochu si pro sebe zpíval. Profesor napíklad vykikl: "Milióndvstosmdesáttisíctistaticetti na šestnáctou " a Emerich trochu poskakoval a trochu prozpvoval, pak se na vteinu zastavil a vykikl do sálu strašlivé íslo, které se hemilo trilióny, bilióny, milióny, tisíci, sty, desítkami a jednotkami a páni profesoi si to zapsali a jali se listovati v logaritmech a za chvíli se jednohlasn shodli, e odpov byla správná. A pak zase ekli njaké dsivé íslo zaínající trilióny a chtli z toho, dejme tomu dvanáctou odmocninu a dít poskakovalo, zpívalo a tanilo a zase vykiklo a zase to bylo správn. A tahleta hra trvala asi pldruhé hodiny a pedstavte si, e ten Emerich nebyl vbec unavenej, hrál si, a hrál by si tak teba celý den a bylo vidt, e se ohromn baví a e ho to vbec nezmáhá. Ml u holt tenkrát v hlavice kyberneta, a pitom to bylo dít normální, sympatické, krásné a roztomilé a ostatní jenom koukali a nevdli, co si myslet. Zkrátka - ped takovými zjevy dostává lovk mindrák.
 
Faktem ovšem je, e nkteré vci jsou si podobné, napíklad šrouby, hebíky, matice, karburátory a rozdlovae. Proto technické vdy klapou, aeroplány lítaj, auáky jezdj, lod plavou a ím víc dovedeme dlat souástky podobné si k nerozeznání, tím dál meme i do vesmíru.
 
Ale ivá bytost si najednou nco usmyslí, zane se chovat jako blázen, zahodí a rozšlápne podmínný reflex a objeví tajemství a pijde teba na nco, na co ješt nikdo nepišel. Mnoho abiek rzným labuníkm jist cukalo stehénky, ne se nad nimi zamyslel ten elektriká, co pak na základ cukatury pišel elektin na kloub, místo, aby nad stehénky bezmocn kroutil hlavou. Jinému lupne v bedn a napíše symfonii a jiní pak pomocí nástroj naenou dohromady zm zvuk a je to nádhera. A jakýchkoliv píklad na cokoliv je rovn mnoství nekonené. Není to fantastické? Není rznost a rozmanitost ze všeho nejkrásnjší? Furt se nco dje a výstedníci a lidé od ostatních nejodlišnjší, dokopávají všechno dál a dál, furt nco nkam jde. To u bylo od poátku svta, tedy toho našeho...Pesto, milý tenái, kterej máš mozek pecpanej závity jako šroub odtud a do stedu Zem, na nkteré "pro" jsi sám a jak kl v plot - a sám si na n musíš hledat odpov.
 
              
 
Od nepamti, my, lidstvo, mimo jiné máme i ušlechtilé snahy. Jde jen o to, z jakého hlediska se na to díváme. Jsme masoravci a vegetoravci, tedy všeravci. Ti ušlechtilejší z nás jsou tedy ušlechtilými všeravci. A jestlie si lovk - všeravec všimne, e v jistém smyslu je i zvíe, a sice šelma, bezohledn poírající jiné tvory jako kadý jiný dravec, je nucen posuzovat svoji ušlechtilost i z tohoto hlediska. Náboensky zdvodnno by to mlo svoji logiku asi takovou: ostatní tvorstvo bylo stvoeno pro nás, ivoišstvo a rostlinstvo je tu proto, aby nás ivilo a aby nám slouilo. Smysl ostatního ivého je ivit nás, umírat pro nás. V Indii ovšem naopak jsou místa, kde kráva má vtší cenu ne lovk.
 
Od nepamti nkterým lidem to nešlo s tou ušlechtilostí pod fousy a protoe ušlechtilými být chtli, stali se aspo vegetariány. Nkteí šli ale ješt dál a ivili se napíklad mlékem lan, kterou povaovali za pítelkyni. Ivan Olbracht si vymyslel pána, který se ivil sýrem, protoe nechtl ani rostlinu zabíjet, akoli nevím, dá-li se dost dobe íci: zabil jsem jablko, hrušku, pomeran, citron i kedlubnu. Švestku nebo višni meme snad zbaštit a z pecek mohou furt ješt vyrst stromy, ne?
 
Nechme to te ale všechno stranou a podívejme se na to z hlediska moderní vdy a etiky. Jednostranná strava není zdravá, e? A tu tedy obrovská vtšina z nás pojídá všechno co jí pijde pod ruku a na co má chu, i kdy vtšina tvor, které pojídáme, vyznauje se zejména v raném mládí nesmírnou roztomilostí. Mnozí z nás jsou tak hodní, e by kueti neublíili. Ale kdy jiní kuátko odpraví, slupnou je jako malinu s istým svdomím. A králíky a zajíky a telátka a prasátka a srneky a jelínky a kaneky a koroptviky a baantíky a nevím co ješt všechno. Nedáme pokoj ani chobotnicím, akoliv, vem je as, nejsou sympatický. Bereme to šmahem hlava nehlava a radji ty mladší ne ty starší a je nám všechno fuk, ereme, nikoho nešetíme. A ješt odsuzujeme kanibaly, kteí si pece ekli, e všichni, ale všichni, tedy tvorstvo - jsme si rovni, a rozdílu neiníce, velkoryse se pidali ke zvíatm...
 
Zkrátka, kdy u jsme takoví, mlo by nás aspo obas napadnout, e jsme chytejší a nadanjší ne ostatní tvorové, a to tedy asi jsme. Ale s tou ušlechtilostí je to taky zatracen relativní. Za ušlechtilce se uznáváme, pokud jsme ušlechtilí sami k sob, u proto, e je to vzácnost. Milujeme teba ušlechtilé kon. Slouí nám a závodí pro nás v Chuchli. Dozávodí a favorit nefavorit, šup s ním na jatka nebo k ezníkovi. A u byl první, druhý nebo poslední. A tu tedy jsme my lidstvo taky pkní neádi. Samozejm jinak to nejde. Pochutnáváme si na jehnti a m obas napadá, jakou krásnou oveku to práv pojídám. A domýšlím: pozor s tou etikou, vopatrn! A opravdu, co by si asi o nás myslela uata, kdyby mla uní etiku? A jak by nás asi nazýval dobytek vbec?
 
Celkov co z toho všeho plyne? Podívej se na sebe, homo sapiens, a zamysli se. A podívej se do zrcadla (dívám se) a neer tolik (hm), a nevytahuj se, a netva se tak pitom. Tohle snad taky patí k ušlechtilosti - anebob e bych se snad mejlil?
 
Slavomír Pejoch-Ravik
* * *
Zobrazit všechny lánky autora


Komente
Posledn koment: 23.10.2017  14:13
 Datum
Jmno
Tma
 23.10.  14:13 Sl. Ravik
 21.10.  11:35 Von
 21.10.  07:24 miluna
 21.10.  06:39 Mara
 21.10.  06:08 Bobo :-)))