Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Brigita,
ztra Sabina.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Projdu tímto svtem jen jednou
 
Projdu tímto svtem jen jednou;
proto a kadé dobro,
které mohu vykonat, kadou laskavost,
kterou mohu prokázat lovku  
nebo zvíeti, vykonám te.

A jí neodkládám ani nezadávám,
nebo touto cestou
znovu nepjdu.

 
John Galsworthy
 
Msíc záí tohoto roku byl poznamenán dvma smutnými událostmi - úmrtím dvou významných umlc Jana Tísky a Kvty Fialové.
 
Stále nemohu uvit tomu, e tato skvlá ena nás navdy opustila. Vzpomnl jsem si, e jsem se kdysi s paní Kvtou sešel a uskutenil s ní rozhovor pro eskou komunitu v Austrálii. Napadlo m, e bych mohl dnes toto interview nechat otisknout na stránkách SeniorTip, jako pietní vzpomínku na vzácnou enu, a tak pi tení tohoto textu ji oivit aspo na chvilku mezi námi.
 
Motto, které jsem si nyní dovolil uvést na zaátku svého píspvku, bylo souástí novoroního pání, je jsem kdysi dostal od paní Kvty Fialové a jejího mue Pavla Háši. Zaujalo m tím, e bylo jakoby napsané pro paní Kvtu. Vyjaduje všechno, co v sob tato vzácná ena mla a za co sklízela u veejnosti všech generací úctyhodný obdiv.
 
Sešli jsme se jedno tvrtení odpoledne ped dvanácti léty v kavárn na Národní tíd v Praze dv hodiny ped pedstavením, abychom si mohli spolu v klidu popovídat.

 

* * *
 
„Asi nebudete vdt, e u našich protinoc na jihozápadním pobeí Austrálie v msteku Perth vychází moc hezký asopis s názvem „Klokan“, který vydávají pro eskou komunitu tam ijící manelé echoaustralané Eva a Emil Peškovi. Zajímavá shoda jména Pešek se jménem našeho velkého herce Ladislava Peška jako by rozhodla u paní Evy o jejím nevídaném zájmu a psaní o eských hercích, zvlášt pak starší generace. A práv tahle paní mne poprosila, abych s vámi uskutenil pro jejich asopis rozhovor. Vím, e vy, coby velká milovnice zvíat, mi ho pro asopis s takovým názvem neodmítnete!“
 
Po tomto mém úvodu se na m paní Kvta Fialová velmi mile usmála a nemusela mi u vbec odpovídat, nebo její krásné oi, plné nhy a lásky, odpovdly za ni. Pochopil jsem, e se mohu klidn ptát dále. 
 
Pochybuji, e by vás nkdo z eské komunity v Austrálii neznal, take zanu otázkami z úpln jiného konce, ne je herectví. Vím o vás, e jste nesmírnou milovnicí všech zvíat a zvíátek. Mohla byste našim tenám z tohoto „šuplíku“ ivota nco prozradit?
 
Zvíátka miluji strašn moc. Napíklad chodím do zoologické zahrady v Chomutov, kde jsem ktila tchoíka, potom tulen, také sovu pálenou, a te na Velikonoce takového malého beránka. Tady v Praze v zoologické mám irafu. Víte, já mám zvíata tak ráda, e se dovedu penést, kdy se na n dívám v televizi, napíklad do opic, vlezu do té opice a skákám s tmi druhými po stromech. Mám úpln fyzický pocit, kdy vejdu do toho zvíete, které si pedtím vyberu, e jsem to já - v té chvíli jsem nesmírn šastná. Zvíata jsou úasná, jak ti medvdi v zoologické psobí mile, e bych nejradji ke kadému vezla do klece, ale oni jsou prý zlí.

Kdy jsem nemocná, tak vdycky íkám, e miluji i své nemoci, a e si s kadou nemocí poradím. Své bacily veer oblíkám do pyámka, pak je uloím, oni spinkají a ráno vstanou, zase na m hupnou, nkdy víc, nkdy mén m pes den potrápí a vycházíme spolu moc dobe, tak jako se všemi mými nemocemi. Kdy jste vnitn hodný, ale vte mi, na cokoliv, tak se k vám i ty bacily dobe chovají. I ty bacily jsou mí pátelé.

Jednou mi poloili od novin otázku, co bych si vzala s sebou na opuštný ostrov, a já na to ekla, e kocoura, a e bych s ním mla dti. Jinak doma jsme mli sedmnáct let pekingíka a dnes máme kocoura.
 
Z vašich krásných memoár, které vyšly ped temi lety a já je peetl jedním dechem, jsem se dovdl, jak hluboce duchovn jste zaloená. Jist by tenáe zajímalo, jak a kdy se stalo, e jste pehodnotila smysl svého ivota a dostala se a k tomuto poznání.
 
To je samozejm léty a také tím, e moje maminka byla velmi duchovn zaloená. U m to vzniklo tak, e ona malovala velké mediální obrazy a také nás dti do svých maleb zasvcovala. Kdy jsme ili na Slovensku, tak dlala sochy, bytosti jako vodníky nebo skítky, a tak jsem byla obklopena tmito nadpirozenými vcmi. Nebo jsem milovala arodjnice jako takové, všechno to bylo pro m píjemné, bylo to jako normální ití. Ono je vdycky lepší ít v tomhle svt.

Mj tatínek byl ivý, toho jsem se bála, tak jsem si vytvoila svj vlastní svt a své bytosti, které jsem mla ráda. Maminka, kdy si namalovala obraz bytosti, která se jí zjevila tím, e vedla její ruce a ty malovaly za ni, s ní pak mohla i komunikovat.

I já samotná jsem mla údobí, e mi ruka sama odepisovala na otázky, take pro mne je ivot nco jako Neviditelný, ale je stejný nebo daleko kvalitnjší a slušícnjší ne ten, co je nám pedkládán stranou a vládou. Takhle si mete stvoit svj nádherný svt a tam je všechno samozejm pozitivní. Kdy si lovk  ráno udlá kolem sebe takovýto ochranný kruh, tak k vám nevniknou takoví, kteí mohou narušit váš duševní klid a pohodu.

Maminka ila v Rusku do 18 let na jednom šlechtickém sídle, její otec tam byl jako lesní rada. Pozdji tam všichni byli vyvradni, a jeliko nebyli Rusové, tak je zaveli a podailo se jim peít. Maminka pišla o nohu, a tak musela nkde najít záchytný bod. Ten našla ve víe. A protoe v tom Rusku je buddhismus, tak to bylo jasný. A jeliko jsem k ní mla blíe ne k otci, tak jsem ji pozdji následovala.
 
Jste povrivá?
 
Velmi. Ale nejsem ortodoxní - v niem! Jako e mn je to milý, kdy jdu teba na jevišt, tak mám svj rituál, ve kterém si pohovoím s bytostmi. Mám takové vci jako sloneka, tak mu dám pusu. Jsem povrivá na rzné jiné vci, ale jen takové, které jsou mn milé.
 
Mezi vaše nejlepší pátele patí i paní Naa Konvalinková, která je o více jak jednu generaci mladší. K vašemu krásnému pátelskému vztahu vzájemného porozumní jist pispl její smysl pro humor. Co si ješt u paní Nadi ceníte?
 
No jist, ona je taková. Je neješitná, nekonfliktní, vstícná a pitom nemá na rích ustláno. Naa je tak trplivý lovk, nco jako Matka Tereza - má sociální cítní, které je dleité. Nedokáe odíct lidem. Stává se v našem povolání, e za vámi picházejí lidé, nco chtjí, teba se s vámi vyfotit. Neexistuje, e by se njak zle zatváila. Pitom 70% koleg se tváí - kdy se s vámi vyfotí - jako e je zneuíváte. Já si myslím, e lovk má mít pocit, e je ten poslední z nejposlednjších, a kadý má udlat pro druhé  víc, ne chce. Naa má naštstí takovéhle cítní. 
 
Všichni vaši píznivci obdivují dobrotu a krásu vašich oí. Musím se piznat, e já taky.
 
eknu vám, e to jedno oko mám u slepé a dlali mi ho ve Švýcarsku.
 
íká se, e u podle oí poznáme povahu lovka – jestli jde o lovka zlého nebo dobrého. A u vás, paní Kvtuško, ta dobrota z vaší duše a z vašich oí srší na všechny strany. Dá se z nich poznat, e milujete vše, ím nás Matka Píroda obdaila. Zcela urit máte i bezpený zpsob, jak poznat dobrého lovka od špatného. Nebo máte jen ten správný instinkt? Prozradíte nám to?
 
No, tak to je pravda, e vdycky skuten vycítím to záení lovka, jako jsem uvedla ped nedávnem v mém rozhovoru pro Lidovky, e nkteí lidé jsou jako Snhové královny. Myslela jsem na jednoho vysoce postaveného pohlavára. Samozejm jsem nechtla, aby to tam napsali, ponvad byla nkolikrát situace, e mi podal ruku, anebo jsem byla asi dv hodiny v místnosti, kde byl on. Tohle se stalo pt let zpátky a tenkrát bylo vytvoeno velice nepíjemné fluidum, nco jako Snhová královna od Andersena. Kdy potom pijdete kamkoliv, kde je mnoho lidí, tak staí, e tam bude jen jeden takovýto lovk…
 
íká se, e první láska je taková, e se pamatuje na celý ivot a od ní se vyvíjí další…
 
To, co vám te budu vyprávt, je taková veselá píhoda z mého dtství. Já jsem byla s mojí sestrou v katolickém kláštee v Dobšiné. Jinak já jsem evangelika a naše maminka byla buddhistka. V tom ase vyšel Sekorv Ferda Mravenec a já jsem se do nho strašn zamilovala. Ponvad jsem hyperaktivní, tak se mi u nho zalíbilo, e Ferda Mravenec - práce všeho druhu - všechno umí a všechno dokáe. A tohle mi na nm imponovalo a také se mi jevil - proti mému otci - e je o hodn hezí, lepší, a e s ním mohu být mnohem šastnjší. Rozhodla jsem se, e se za nho provdám. Bylo nás tam osm chovanek a všechny jsme šly do klášterní kaple.
 
Kolik vám bylo rok?
 
Chodila jsem do tetí obecné - tak kolik jsem mohla mít? Ješt jsem nemla menses a nechystala jsem se mít malé mravence. Kdy u jsme stály ped oltáem, tak tam vbhli, já mla na sob takový lajntuch, Ferdu Mravence mi sebrali a u mi ho nikdy nevydali. Já jsem byla zoufalá, e mi v kostele zabavili manela. Pak jsem si mnohem pozdji íkala, e by se tohle mohlo dlat i normáln a moná by bylo o mnoho více šastných lidí, kdyby zabavovali manele hned v kostele.
 
Jak to bylo s vaším prvním manelstvím? Vím, e nebylo dvakrát šastné.
 
Kdy jsem ila v Budjovicích, tak jsem se vdala poprvé a bylo to píšerné. Pozdji jsem odešla do Kolína a on mezitím odešel. Ješt pedtím jsem njaký as bydlela ve sto let staré márnici. Ta nebyla obsazená, u se nepouívala. Ne bych ila s ivým chlapem, tak jsem radji volila tenhle pístešek.

Ti mrtví, co tam kdysi „bydleli“, bylo úplné nic. Potom jsme se po tech letech rozvedli, take to bylo ideální. Ped vstupem do manelství jsem si myslila, e to zkusím, ale bylo to stejné. Zase chtl samozejm to samé, co byla katastrofa. Pokud vás tyhle záleitosti baví, je to nco jiného; a kdy vás nebaví, tak je to nco píšerného.

Také u vás obdivuji velmi harmonickou souhru v manelství  s vaším muem Pavlem. Jste pro mne nco jako vzor, jak by mlo správné manelství vypadat. Nechcete prozradit nkterým mladým lidem, kteí stojí ped otázkou vzít se i nevzít, jak  na to, aby u o pár týdn pozdji nelitovali, e si slíbili vrnost a do hrobu?

Prost - nejdleitjší je v ivot svoboda, ádná závislost – tedy ani na tom chlapovi. Milovat ho, ale zachovat si pitom všechno svoje, i myšlení. Já s mým muem nemám spoleného vbec nic – dceru, vnuku ani kocoura. Jsou ale výjimky, e nkteré vci máme spolen rádi a jiné zase ne. On te jiné knihy, dívá se na jiné vci, já ráda cestuji, nejradji na chalup. Já mu zkrátka nevnucuji své a on zase mn, e s ním budu teba koukat na njaký debilní fotbal. Já si jdu íst a je to v pohod, anebo mám své kamarády. Je úasné, kdy oba partnei nejsou stále v závsu. Opan je to strašný. Bu se obtovává jeden, nebo druhý a já si myslím, e nikdy nemají ti lidi všecko stejný, e by byli nadšení pro stejnou vc. Kdy to nkdo tvrdí, tak je to blbost.

 


Kadého lovka eká díve nebo pozdji proces stárnutí. Ve vaší knize „Kvta Fialová o sob“ m na tohle téma velice zaujala vaše moudrá filosofie. Mete ji njak pro naše tenáe zopakovat?
 
Jsem šastná, e jsem ho doila a e opravdu není lepší období lidského ivota po všech stránkách. Jak nkdo íká: Být starý, ale zdravý! Ne, starý a nemocný, to patí k sob a práv to je na tom úasný, e to mete zaít, e s tím umíte ít, jednat, e to je dobe, e jsou všechny tyhle choroby.

Kdy jsem oslepla na jedno oko, to bylo na Slovensku o prázdninách, ani vteinu mn to nevadilo. Já si ekla, e je to atribut stáí a e tuhle záleitost zas pekonám. Bylo to ti msíce špatné, ne jsem šla na operaci. Jak nemáte to oko, tak nemáte úhel, a já jsem nechtn shazovala vci ze stolu. Moje maminka mla protézu, a jak dovedla ít! Ona byla sama ve své chaloupce, mla tam suchý záchod, musela si topit a íkala mi: „Víš, to je strašn dleitý, aby lovk neustále nco pekonával. Jak se zhýká, tak je to špatný. Nejenom na tle, ale i na duši.

Jednou ped Vánoci jsem si zlomila nohu, bolelo to zbsile a já jsem si nevzala taxíka. íkala jsem si: “Ne, ne, musíš dojít dom!" Víte, kadá úlitba vám vezme nco, a jakmile si zvyknete, jako ti papaláši, na rznou úlevu – mají auta, chtjí víc a ješt víc, tak je to velice špatné. V lovku má zstat pokora k ivotu, aby dokázal všechno pekonávat a najednou nastane as, e má peníze i moc, a to je pro nho špatné, e si takhle na svou škodu ulevuje.  
 
Pro m jste ryzím symbolem lásky a pitom nenávidíte sex. Podle mého je v tom silná spojitost a jedno umocuje druhé, a je, a chceme nebo nechceme, silnou motivací v rozvoji a v tvorb lovka. Jsou to prost nepsané Zákony Matiky Pírody. Pijdou léta, kdy sex u stárnoucích lidí upadá, a u nkoho díve, u nkoho pozdji úpln odchází. Podle mého je toto období tou nejlepší zkouškou spoleného ivota dvou partner, e skutená láska setrvává dále a neprovozováním sexu nezaniká. Ovšem výjimkou je souití ze setrvanosti a strachu zstat sám.
 
Moje maminka nebyla takhle zaloená, já taky ne, a ješt se mi staly takové píhody… Já se ráda zamilovávám, pokud je to na fázi takové nnosti, jako se zvíátky, e se umákujeme, e se meme dret za ruku, nebo pohladit i obejmout. Ale já vím, ne jsem se vdala poprvé, e to tak eknu, tak mne takhle pohladil, najednou se m dotknul tady a u ze m spadlo všechno zamilování – oh, oh, to jsem se lekla.

Pak na konci vyvrcholení, kdy ten chlap zane mít absolutn dementní výraz, najednou pomine všecko, jakákoliv poezie, a on vypadá jako idiot. V tom moment je to jen chtí, je to jen fyzické, a duše jako by nkam uletla.
 
Jsem lovk, který se zajímá nejen o kulturu, ale i o politiku, a proto mi odpuste mé další dv otázky. V ase, kdy se zaala sjednocovat Evropa, se náš eskoslovenský stát dentlmensky a co nejrychleji rozvedl. Te se oba státy  asi s velkou pravdpodobností stanou leny Evropské unie, kde se opt sejdou u jednoho stolu. Co vy, jako zastánce plného porozumní a lásky mezi lidmi, si o tom myslíte a jaký je váš názor na vstup eska do Unie?
 
Ale - e nám nic jiného nezbývá, protoe kdybychom zstali vyazeni, tak to nejde, ponvad ta Evropa není zas tak velká, jen o nco menší ne ína. Jediné, co mi hrozn vadí, e z dvod komerních jsou všude stejný kaufhausy a bauhausy, co je odporný. Já jedu do Španlska nebo jiný zem, e to tam bude jiné, ale ono je to tam stejné, stejný obchod, a já vím, kde je zelenina a kde dostanu i jiné vci. Tohle všechno mi strašn vadí, to individuální zboí, e je to všechno všude stejné. To bylo práv nádherný, kdy lovk cestoval, e byl v jiným svt, a tohle u dnes není. Ale nic jiného se nedá dlat, ponvad budeme vtší a nikdo ješt vtší nás u neseere. Take tohle je jediná monost.
 
Co byste ráda na závr vzkázala tenám asopisu Klokan?
 
e jim peji, aby tam byli šastní, a e jsem tam mla kdysi jet. Bohuel mi to nevyšlo, a e snad v píštím ivot se tam moná podívám, nebo tam budu nkde ít.
 
Dkuji vám moc, paní Kvtuško, za váš velice milý a zajímavý rozhovor a dovolte, abych vám jménem svým i tená popál do dalších let mnoho zdraví, stále nevyhasínající lásku ke všemu ivému i neivému kolem nás, kterou penášíte svým záivým píkladem také na nás.
 
Václav idek
* * *
Fotografie z archivu Václava idka

Zobrazit všechny lánky autora


Komente
Posledn koment: 08.10.2017  13:13
 Datum
Jmno
Tma
 08.10.  13:13 Jana R.
 04.10.  10:35 Blanka K.
 03.10.  17:39 LUDK
 03.10.  17:38 Vclav idek Podkovn
 03.10.  12:30 Evussa
 03.10.  12:18 Dagmar
 03.10.  12:14 ferbl
 03.10.  11:52 olga jankov
 03.10.  10:10 Renata .
 03.10.  08:38 Von