Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Kateina,
ztra Artur.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Babí léto
 
Emilka je v našem mst pes psy. Pes všechny psy od tch nejmenších, pudlík bílých nebo erných, co mají srst jako astrachán a na krku mašliku, pes psy smetákovité, salámovité, hlídací a po ty nejvtší, vláky a chrty. Pes psy, co štkají kultivovan, jako kdy se jedním prstem uká na klavír, i pes ty, co ve dne leí jako kanape, a pak celou noc vydrí štkat.

Kdy jde Emilka na procházku, vidí svt pes psy, pes jezevíky, teriéry, fousky, pes mini- i maxi- psy, a hlavn pes dan. e jsou na jae zahrádky plné krokus, narcis, upolín a petrklí, to Emilka nevidí. Její oi hledají psí boudy a nezdanné psy. V jejích oích je metr. Emilka se podívá na dm a hned spoítá zastavnou plochu. Emilka mrkne do oken a hned pozná poet bytových jednotek, Emilka kráí po mst a volá, pejsánku, pejsánku, poj ke mn, nebo jí jde o to, aby v útrobách mst neprodléval ani jeden nezdanný pes.
 
„Emilko, to jsi ráda, e u jdeš za pár msíc do dchodu," ekla jsem.
„A víš, e se na to ani netším? U to naše msto nebudu vidt pes psy a pes dan, u m lidi nebudou na ulici zastavovat a vykikovat, psa nemám, štkám sám, u mi psi pestanou posílat psaníka."
„Psi?"
„Psi. Kdy se posledn mnily dan ps, jeden mopslík mi napsal: Kdy jsem s novou daní seznámil pána trefil ho šlak."
„U nebudeš muset spát s puškou pod hlavou a sedat za temných veer na stolice u kamen a istit brokovnici."
„Ona spí s brokovnicí?“ otevela obrovské modré oi Olina.
 
Emilka se rozesmála, rozpáhla pae, jako by m chtla zadret nebo obejmout. Pipomnla mi borovici, co stojí u dveí její chaloupky Na Valech. Obrovské vtve jsou jako Emiliny ruce, které chrání všechno, co je na dosah. K jejímu domku vede úzká cesta, tak pro jednoho, a Emilina chaloupka s okny jak dv holubiky tu cestu lomí. Kdykoliv tam kráím, zdá se mi, e ta cesta vede pímo do Emilina domu, do Emiliny lonice, e domem projdu na opanou stranu a budu pokraovat píkrým svahem dol k ece. A protoe Emilka ví, e ten pocit má kadý nahodilý chodec, a navíc ví, e je enská, co má šarm a jiskru  a dobrou povst, spí s brokovnicí. Kdo ví, jak by na tom byla, kdyby spala bez ní.
 
Nejvtší strach jí nahání ticho. Ticho zakleté do jejího domu. Kdy vtve borovice se nepohnou, kdy stecha nezapraská ve švech, kdy okenicí nezacloumá vítr, to Emilka vstane, vytáhne ddekovu pušku a projde celý domek od sklepa po pdu, prosvítí a prohlídne kadý kout. Pak teprve ulehne a sní své sny, ve kterých nejsou koky, v kterých je doma naloené zelí s kmínem, své sny o bezvadn  vymetených kamnech, své pokojné sny, sny modré jako svátení klobouk se širokou stechou, který Emilce padne k vlasm. V nedli si jej nasadí na své o odstín svtlejší modré vlasy, zamkne dm, dvakrát se vrátí pekontrolovat zamené dvee a vykroí na przkum ps. Vykroí obleena podle poslední módy, ve stejném tónu kabelku, rukaviky a klobouk, který korunuje její šarm. Nkolikrát obejde msto, svj hektar, a bda psu, který je nezdanný. Tím okamikem, kdy vbhne do zorného pole Emiliných oí, u nezdanný není, protoe Emilka je pelivost sama. Hned odkvaí do práce, pipraví si pihlášku a sloenku, zamkne kancelá, pekontroluje zamené dvee a jde dom. Doma si zatopí, pustí si televizi, dívá se, a vtom do obrazu vstoupí s hlkou Mackie Messer a vedle nho - nezdanný pes. Ote se Mackiemu o nohu a nakonec s ním drí krok tak vyzývavým zpsobem, e Emilka radji vypne televizi. A zane pemýšlet o tom psu, který pojednou ztlesuje starost. Jestlipak jsem v práci zhasla svtlo, napadne ji. A ta myšlenka na ni dotírá stále naléhavji, a se Emilka oblee, zamkne dm, pekontroluje, zdali zamkla, a jde do práce.  Kdy se pesvdí, e v kancelái svtlo nesvítí, vrací se dom. Je spokojená a klidná.
 
Meš mi dát trochu zelí? ekla mi kdysi.
Pro ne, zelí máme napchovaný kameák.
 
Kdy si na nm pochutnala, vypravila se za mnou: Musím ti íci, e to zelí bylo moc dobré. Jak jsem pišla dom, krásn jsem si je všechno rozloila na vál a schváln jsem si pepoítala kmíny. Jen tak pro zajímavost, protoe já kmín nerada. A víš, e jich tam bylo pesn dvacet? Tak a na podzim zase budete dlat zelí, tak toho kmínu tam tolik nedávejte.
 
Kdy si to peješ, tak ho tam nedáme, ekla jsem, a myslela jsem si o tom své.
Oi jí záily, jako by v tom zelí našla dvacet briliant. Nadchnout se pro velkou vc není nic zvláštního; ale v kadém všedním dni objevit kousíek šperku, to je umní, pro n nemá talent kadý.
 
Jednou po práci jsme pili na dobrý den, protoe kadý den, který je dobrý, zaslouí oslavit, ale zábava postrádala ten správný tón, chybla Emilka. Poslali m pro ni. Venku u byl podzim a tma. ukala jsem na dvee, zprvu lehounce, pak víc, a jsem bušila, co mi síly staily. Marn. Postavila jsem ke dveím láhev vína, aby si Emilka s námi mohla na dálku pipít, a odešla jsem.
 
Kdy jsme druhý den vyslechli Emilino rozhoení, jak jí njaký opilec tloukl na dvee a byl tak opilý, e na prahu zapomnl láhev vína, všichni jsme mleli. Nejhorší je sebrat lovku iluze. Emilka chapla láhev a ze vzteku jí mrštila do popelnice, a stepy zvonily. Dokazovala tím svou imunitu vi muskému pokolení. Zaukat jí na okénko by si nemohl dovolit nikdo, ani otec jejího syna ne.
 
Za ticet let pijel jen jednou. Stál s Emilkou na chodb, kdy jsem procházela kolem, a ona se mnila kadou vteinou ze zralé eny v dvátko. Rozkvétala mi ped oima jako Viktorie královská. Hned jsem pochopila, koho má ped sebou. Od té doby u nco vody uplynulo, ale Emilku tak uzardlou jsem u nikdy nespatila.
 
„Emilko, ješt msíc a pjdeš do dchodu," ekla jsem a pehlídla šanony plné daových piznání, vyrovnané jak ada voják. ekla jsem to vesele, abych zastela ten smutný pohled jejích oí.
 
„A víš, e se netším, a to msto nebudu vidt pes psy a pes dan? Mám strach, e u se v nm ani nevyznám, e v nm bez tch ps snad zabloudím."
 
Zasmála se a znovu mi pipomnla Viktorii královskou, ten leknín, kterého je plné jezírko.
 
Text: Marta Urbanová
Foto: Václav idek
* * *
Zobrazit všechny lánky autorky


Komente
Posledn koment: 24.09.2017  11:52
 Datum
Jmno
Tma
 24.09.  11:52 olga jankov