Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Lucie,
ztra Ldie.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Z POHÁDKY DO NEPOHÁDKY a pak zase zpátky (8)

eknete si – jsme pece magazín pro seniory!  Ale ivot je rovn plný krásy a tím radosti. íkáme – práv proto pohádky a íkanky. Kdopak má v dnešní uspchané dob as na tení a vyprávní pohádek svým dtem a vnouatm a to i pesto, e si pamatujeme, jak dtství bylo nejkrásnjším asem našeho ivota, které obohacovalo naši fantazii a bylo plné taj a pekvapení, pitom bylo jedno, kde jsme ili a ím jsme byli obklopeni.

Na základ úspšnosti Babibajek paní Marie Zieglerové jsme se rozhodli pedstavit našim tenám novou serii pohádek pro vás a vaše dti i vnouata a hlavn také pro ty, kteí nezapomnli na kouzlo vyprávní našich prarodi i rodi a rádi na nj vzpomínají. 

Vtipný název „Z pohádky do pohádky a pak zase zpátky“ dává tenám znát, jaký úasný výbr bude obsahovat a jaký bude tento 22 dílný seriál, to nakonec budete moci posoudit sami – od klasických s princeznou takovou i makovou a k moderním obrazm souasného ivota, dalo by se íct pohádky nepohádky, do kterých spisovatel Eduard Svtlík mistrn vloil své ivotní zkušenosti a nenásilnou formou bude psobit nejenom na nás, ale nenásilnou formou také obohatí i ty naše drahé nejmenší.

 
Redakce Senior Tip
 
* * *

Léto s labutí

Novákovi se v sobotu probudili do sluneného rána a chystali se na chalupu. Tatínek se tšil do lesa, kde by u mohly rst híbky, maminka pemýšlela, jestli jí pi zavaování jahod zbude chvilka na opalování a dcera Ivana se u vidla v rybníku na zahrad. Nasedli do staiké škodovky a uhánli pes Prahu, které se ješt nechtlo vstávat.

Sotva minuli stadión na Štvanici, tatínek náhle zabrzdil. Ped autem se objevila hromádka ehosi bílého, co vypadalo jako zmuchlaný polštá. Byla to labu. Narazila zejm na trolej od tramvaje a spadla na vozovku. Kdy k ní pibhli, vidli, e není mrtvá, jenom omráená.

„Tady nememe stát,“ ekl otec. „Vezmeme ji s sebou a na chalup se podíváme, co jí je.“

Matce se to sice nezdálo, ale vyndala z kufru starou deku a labu do ní zabalila. Ta byla cestou klidná, jenom obas natáhla krk, jako by se chtla podívat, kam ji vezou.

Ve Lhot ji Novákovi prohlédli, ale ádnou ránu nenašli. Nechali ji tedy ve stodole, a se vzpamatuje. Ivanka se k ní nepibliovala, mla strach, e to zvíe na ni zane syet jako husa. „Co s ní budeme dlat?“ ptala se.

„Odvezeme ji zpátky do Prahy,“ ekl otec.

V poledne trochu sprchlo, labu oila a vypochodovala na dvr. Nakoukla zvdav do kadého kouta a pak se vydala pes dvr na zahradu, jako by tu byla doma. Natáhla kídla, protepala je a hup do vody! Rybníek, který nebyl vtší ne dvorek pro slepice, vypadal rázem jako zámecké jezírko.

Teprve te se Ivanka pestala labut bát, nakrmila ji rohlíkem a do veera se u od rybníku nehnula. V nedli odpoledne pak vypukl kravál: nechtla se s labutí rozlouit. Nakonec tátu pemluvila, e ji nechají na chalup a kamarádi ze vsi ji budou krmit. „Jen aby nám neuletla,“ strachovala se.

„Na naší vod má krátkou rozjezdovou dráhu,“ uklidoval ji otec.

Zbytek léta i celý podzim jezdili Novákovi pravideln do Lhoty, labu si na Ivanu zvykla a chodila za ní jako pes. Koncem listopadu tatínek ekl: „Musíme ji odvézt zpátky k Vltav, protoe v zim ta naše loue zamrzne.“

Ivanka ronila krokodýlí slzy, ale nedalo se nic dlat. V aut tiskla labu k sob, ale ta o její nnosti moc nestála. Natahovala hlavu k oknu a sledovala provoz na silnici. Dokonce se zdálo, e vdycky, kdy je nkdo pedjel, zlostn zasyela. Vysadili ji na behu u pístavišt, kde je vdycky nejvíc vodních pták.

Od té doby chodí Novákovi na ten kus nábeí mezi Jiráskovým a elezniním mostem, krmí zdejší hav a dohadují se, která z tch labutí je jejich. Nemohou ji s uritostí poznat.

Já to však vím, protoe mi o svém dobrodruství vyprávla. A taky mi prozradila, e chystá pro Ivanu pekvapení. Zaletí prý zjara s jedním labuákem k rybníku do Lhoty, a kdy se jim podaí pistát, bude to ideální místo k hnízdní.

„No ne!“ ekl jsem. „Ale jak se pak s vašimi labuátky dostanete zpátky do Prahy?“

„Jak? Novákovi nás jist odvezou. Jenom doufám,“ odfrkla, „e si do té doby poídí nové auto.“
 
Eduard Svtlík
* * *
Ilustrace © Eva Rydrychová
Anotaní obrázek © Miroslav Šesták

Zobrazit všechny lánky autora


Komente
Posledn koment: 12.09.2017  14:11
 Datum
Jmno
Tma
 12.09.  14:11 Von
 08.09.  13:19 ferbl