Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Brigita,
ztra Sabina.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Jsem majitelkou pokladu, he
 
Jednoho dne se na stránkách Seniortipu, Rozhledny a eského dialogu zaaly objevovat nové fejetony, které okamit vzbudily rozruch. Byly vtipné, sviné a originální. Autorka? Terezie erbáková. A zaaly padat otázky. Kdo to vlastn je, tahle vycházející fejetonová hvzda? Odkud se tu vzala? Ledacos vyplývá z jejích píspvk, nap. e je to profesionální muitelka lenivých lidí, ale zvdavost nedá. Zajímá mne to, tak po Terezce pálím sérii otázek.
 
Oslovuje t nkdo jinak ne Terezko? Máš njakou zajímavou pezdívku?
Nejlepší pezdívku by mi urit vymyslely cvienky. Podle náronosti drezury by se asi mnila. Moná u njakou mám podle toho, jak mi šeptaj za zády a nadávaj. Do uší mi ale nejastji pichází Terezka. Asi kdy u to maj za sebou, potvory. Moje drahá kolegyn na KTV VŠCHT mi ale íká erbi a já to od ní slyším ráda.
 
Jaké mívala sny o své budoucnosti 15letá Terezka?
To jsem byla ješt jelítko, co neví, co chce. Pubertální dívenka, která rodim celkem zavaila. V tom vku jsem nastoupila na stední školu a v té dob visel na stn ješt Husák. Na konci prváku u tam visel Havel. Nemli jsme v té dob monost rozletu, na budoucnost jsem moc nemyslela. Snila jsem o ní spíš a o pt let pozdji, kdy mi konen došlo, e tu budoucnost si musím udlat já sama.
 
Byla jsi vdycky trenérkou?
Nebyla. Málem jsem byla technika zemdlských stroj. Teda tu to na maturitním vysvdení. To bylo takový šlápnutí vedle. Tehdy bych to neekla, ale te íkám, e to bylo dobe. V motorech jsem se vrtala tyi roky, take to ve mn zanechalo stopy. Mezi vtšinou chlap, vn umatlaná od oleje a za volantem traktoru jsem prost nemohla dospt v Barbie.
 
Po jiném povolání jsi nepošilhávala?
Po škole jsem vymnila svoji zlatou mamku za matku Prahu a krom plánu neudlat našim ostudu, jsem chtla studovat odvní návrháství. Šila jsem snad od tinácti let, hákovala, pletla, vyšívala. Mamka mi dala základ. A uniformní socialismus. Potebovala jsem se odlišit. Hledala jsem práci, kde mi umoní dálkové studium. Nejprve to byl krásný obchod na nábeí, kde se prodával a šil bytový textil. Tam jsem se provila. Navrhovala jsem, šila, aranovala výlohy, prodávala. Pro vtší výdlek jsem ale odešla do velkého obchodu s kanceláskými potebami. A neodešla dvanáct let. S obchodem na nábeí jsem ale ješt dlouho spolupracovala na výstavách bytového textilu. Vystudovala jsem odvní prmyslovku, ale kouzlo Prahy bylo silnjší, na návrhainu u jsem nešla.
 
Co pesn t pivedlo k trénování?
Moje mezilopatkové svaly. Bolely. Euforický pocit pi cviení s hudbou, kdy jsem byla ješt ta v davu, cvienka. Nutkání zkoušet otevírat nové dvee. První kurz instruktorky skupinových lekcí mi otevel velká vrata, nad nimi visel nápis: Tlo. A já v tch vratech stála s otevenými ústy, která jsem dodnes nezavela. Vygumovala jsem z mozku obrázek trenéra, co se opírá o posilovací stroj, poítá série s jednou rukou na mobilu a druhou mává na blondcky, zatímco klient mu umírá pod inkou. Zjistila jsem, e se u toho dá pouívat mozek. A pak u jen otevírala další dvíka s kurzy, astji tmi rehabilitaními. S kadým klientem a novými pracovními píleitostmi m to vedlo k dalšímu kurzu. A jsem otevela dvee vysoké školy. A dnes koukám zpátky a mám zase otevená ústa, kolika dvema u jsem prošla. Smju se, jak se dá krásn ivot naplnit. Jak se me lovk naplnit.
 
 
 
Co se v prbhu let v posilování a trénování lidí zmnilo?
Zmnil se pohled na tlo. Tedy do tla. Meme do nho nakouknout pomocí dokonalejších zobrazovacích pístroj. Ví se lépe, jak funguje. Fitness trénink tak není stejný jako ped deseti lety. Necílí se pouze na to, jak v tle vypadat, ale jak se v tle cítit. Piblíil se fyzioterapii. Take si neniíme tolik tlo sportem. Umíme ho opravit cíleným pohybem a pesvdit tak lidi, e chirurgický zákrok není vdy efektivní ešení. 
Vracíme se do dob, kdy pouíváme v tréninku model kopání motykou, štípání díví a házení písku. No jo, došlo nám, e nemáme pirozený pohyb. Sedíme u poíta, v autech, jezdíme na eskalátorech. A tak kyneme a záda nám nadávají. Co kus, to njaký problém s páteí. Strašidelné je, e u i dti jsou na tom stejn bídn jako dosplí. 
 
Take je poád co zlepšovat, mnit, upravovat.
Víme sice hodn, ale taky se toho o pohybu a zbyten moc nakecá. Nakupuje se spousta krám, co mí to i ono. Speciální idle, na kterých zaruen záda nebolí. Necháváme se oblbnout pilulkama na hubnutí. Jsme mistry v dvodech, pro se nememe pohybovat. Na gauích s chipsama v ruce diskutujme o neúinnjších formách cviení s anglickými názvy. Uniká nám ta podstata, e tlo je konstruováno na pohyb. Jakýkoliv. asto se vidím s biem v ruce, jak vu: ,,Nem, neeš, prost pohni tlem, sakra!“ Slovy mi ješt nikdo nezhubnul, ani si neopravil záda.
Moje tréninky jsou teba z vtší ásti zdravotní, s cílem odbourání bolesti, ne s cílem redukce hmotnosti. A i kdy mi klienti hubnou nebo zpevují svalstvo, netrénuju v posilovn, ale v tlocvin. Procviuju víc svalových partií najednou, astji se zátí vlastního tla, nenechávám vysedávat lidi v posilovacích strojích, kdy sedí hodiny u poítae. Nemám ráda, kdy se všechno njak musí jmenovat, aby to mlo punc moderny, ale tomuto se íká funkní trénink.
 
Poznáš na lovku, jeho pístupu, iniciativ, u na prvním setkání v tlocvin/posilovn, jak ván bude brát sport?
Na první dojem jsem asi ve škole chybla. Obecn se mi u lidí asto stává, e to je úpln naopak. Jsem od zaátku spíš skeptická, abych se asi pak nechala píjemn pekvapit. Dráci jsou nejvíc v osobním zdravotním tlocviku. Bolest je mrcha. Take tam u tuším, e to budou brát ván. Ale osobní trénink s cílem redukce hmotnosti je jen pro elitu. Jen ti nejlepší vydrí dojít do cíle. A to neodhadnu nikdy. Moná a po pár trénincích. Mohou to brát ván, ale stejn tak ván dokáí vyluxovat lednici. A kdy shodí njaké to kilo, asto jim to staí. No, jsme jen lidi. Take jen odhaduju.
 
 
 
Jak a jak asto odpoíváš? 
Jdu na kosmetiku, na masá, nakládám se do víivky, plácnu se na plá a na konci dovolený m z ní seškrábnou. Dlám si srandu. Jen to píšu a u se nudím. Ale jo, s pibývajícím vkem se mi nkdy líbí nic nedlat.
Realita je ale taková, e rozlišuji nkolik druh odpoinku. Mozek vozím do hor. Tam maká tlo tvrd, ale já ho na vrcholu odkládám a nechávám ho louhovat v tom prostoru pod nebem. Mohu tak ale odpoívat jen, kdy si ten vrchol vydu. Vydímu tak z tch masiv víc energie pro sebe. Ideální je ale takový odpoinkový horský balíek s lidma, které vidím jednou za rok nebo je neznám vbec. Neešíme zabhlá témata, sdílíme to nej z celého dne. Zde je ovšem jistota, e pro játra to  odpoinek není.
No, a pak je teba nechat odpoinout tlo, které má denní zát. Nkdy staí prost jen necviit. A nejlépe ho vypnout spánkem, ale v tom jsem bídil. Kolikrát do noci pracuju, sestavuju tréninky, stahuju hudbu, píšu fejetony, pipravuju víkendy se cviením. A taky rodina má poadavky. S dtma moc tlo odpoívat neme. Tak spím, kam m posadí.
Odpoinek je tedy v mém podání asi spojen vdycky s njakým proitkem nebo prací, která je za mnou vidt. Zahrada, šití, restaurování nábytku, výroba adventních vnc. Odpoinek je vypnout denní stereotyp. Nedlat pt vcí najednou. Neslyšet hlasy. Mu klidn íct, e odpoívám na víkendech se cviením, pestoe je organizuji a cviím tam. Je to vdycky trénink bránice a masá srdce, protoe mám parádní lidi kolem sebe.
A všechny tyto druhy odpoinku mají jednu spolenou vc. Hudbu. A cviím, píšu, pracuju, lezu po horách. Vdycky je tam pro ni místo. Uvoluje, umocuje, motivuje, pomáhá odpoívat a odstihnout se od všednosti.
 
 
Jak to, e z tebe sálá tolik pozitivní energie?
Na to se m ptá hodn lidí. Není to program. Není to cíl. Nerada se podbízím, abych si lidi získala. Vím pesn, kde se to bere. Musíš nco mít, abys mohla dát. A já mám velký barák. Jeho základy tvoí mj mu, který m nedrí pod zámkem, i kdy nkdy otáí oima nad tím, jak jsem zamstnaná. Mám normální zdravé dti, co zlobí jako dti. Mám oba rodie, u kterých budu mít vdycky domov. Bez rodi a mé tchýn bych teba nemohla tolik pracovat. Mám prost základnu jako hrom a na tom se prost dá sakramentsky dobe stavt. Jen se to blb dlá poslepu. Musíš vidt. Vidt, e všichni njak k základm pispli. Vdt to. Vdt, e staí vteina, a me být všechno jinak. Nebrat to jako samozejmost. A mi nkdy leze mráz po zádech, kdy si uvdomím, jakého pokladu jsem majitelka. Se vytahuju, vi? A mám ješt kamarádky, he! Ne ty, co se s nima jen vaní, ale takový, co si ze svého pohodlí ukrojí, aby mi pomohly teba ohlídat dti nebo dát moje tlo dohromady.
Obvodové zdi toho domu jsou z lidí, se kterými pracuju. Mám výborný materiál ve skupinovkách i v osobním tréninku. Stíkám blahem, kdy cviím s hudbou a za mnou to dupe do rytmu. A kdy se mi ten materiál sjede na víkend se cviením, cítím, jak se vaím uvnit. To bych se rozdala, aby cítili to, co já. Normáln nkdy pustím slzu, ale to nikomu neíkej.
A celý dm je zastešený mojí prací. Sama jsem si poskládala stešní tašky, akoliv jsem na to nemla návod a nikdo mi neradil. Jen jsem vdla, e strašn chci.
A já se v tom dom poád pohybuju. Musím se hýbat. Je to droga. Serotonin, endorfin, dopamin. Mla bych léit. A víš co ješt? Cítím poád, e m má nkdo vobyejn rád.
 
Na jaké typicky muské práce sis troufla a zvládla je? Na jakou se ješt chystáš? A existuje vbec njaká, na jakou by sis netroufla?
Tyhle moje fušeinky nesou název Napadeno kutilem. Troufnu si, kdy na to mám náadí. Výsledek je pedem neznámý a trvá mi to, ale ten puntiká ve mn mi nedovolí to odflinknout. Take to klidn mu i pedlávat. Dobrý trénink, který zvyšuje mou emeslnickou kvalifikaci. Napadnu kde co. Starý nábytek i s alounním, rámy oken, vyštukuju, vymaluju, uíznu a pivrtám. A kdy sedí emeslník dva dny na pivu, tak si tu stnu prost nahodím sama. Ráda bych napadla parkety, ale na to potebuju krom stroje hodn asu. Nikdy nestrím svou kutilskou ruku do elektiny. Vibruju u tak dost.
 
Prý také dláš z prdu kuliky. Co si pod tím mám pesn pedstavit?
Dlám z nieho nco. Je to harampádí, které u není poteba a skonilo by v popelnici. Ráda vracím vci do ivota, dávám jim šanci. A je to obleení, kousky látek, starý nábytek nebo  pecky z ovoce. Není to z úsporných dvod. Kadý ten kousek je výzva, jestli to dokáu. Povyšuji to na umní ve chvíli, kdy nemusím na výrobu ehokoliv nic koupit a výsledek je pesto jako koupený. Ale originální. Jen je to pracnjší. O vánocích jsem se našla u vany, jak peru hromadu skoápek od vlašských oech a íkám si, pro to dlám. A kdy pak z tch skoápek vyrobím deset adventních vnc pro rodinu, kamarádky a klienty, vím pesn pro. Pro radost za radost. Pro pochvalu. A protoe moje máma má vdycky pravdu: lovk me bejt blbej, ale musí si umt poradit. ídím se tím, i kdy maluju. Neumím to, ale ono to njak vdycky dopadne. Jen se to prost musí zkusit. Cokoliv.
 
Mé otázky t zastihly práv na dovolené u moe. Pipadá mi to na takového ivla, jakým nesporn jsi, trochu nuda, ne?
Nenudím se tu, já to neumím. Vymnila jsem po roce tepláky za šaty. Ráno si zacviím, jsme poád ve vod, pilujem s Juli šipky do vody, hrajeme pexeso, stavím sochy z písku. Sochám si cvienky, asi se mi stýská. Je to dovolená pro dti, ale hlavn s nima. S manelem tu meme pouívat jiné vty ne ty logistické. Furt jsem v udu. Na kurzech, ve škole, v tlocvin, na víkendech nebo se dobrovoln nkam nacpu. Nauila jsem se ten klid uít. Dovolit si dovolenou. Bez nasazení tla, bez výsledku a cíle. I kdy cíl je tady vlastn být spolu a výsledkem má být pohoda. A je.
 
 
 
Jak jíš, medituješ, miluješ?
Miluju jídlo, medituju u toho. Sním všechno. Dlá mi to problémy na horách, kdy jdeme nkolikadenní pechod a všechno táhnem na hrb. Jsem vdycky chlapm k smíchu, kolik jídla táhnu. Jsem takový chlap. Jak m nenakrmíš, nic se mnou není. Musím jíst pravideln, ale musím si to hodn hlídat. Práce mi v tom pekáí. Nkdo by to nazval zdravou stravou, ale je to prost jen  strava s mozkem trenérky. Ale pi mém výkonu se ztratí i njaká ta buchta. Nebo miluju gulášek mého tchána. To i šest knedlík. Miluju, kdy mi nkdo uvaí. U toho se dá meditovat. A klidn i u tlaenky. Jinak m meditace zdruje. Má tu nevýhodu, e se u ní nedá nic dlat.
 
 
 
Urit je toho víc, co miluješ...
Miluju? Nerada jsem sluníková, slovn rozteklá a roztomilá. A tahle otázka k tomu vybízí. Ale pokusím se po svém odpovdt, sama jsem zvdavá, co z toho vyjde. Je to toti nkdy síla. A zajímalo by m, jestli tohle nkdo taky cítí, nebo se mám léit na láskologii. Ale nechce se mi toho zbavit. Je to toti takový úasný stav. Nemusí pímo souviset s njakým píjemným záitkem. Základem je jen samota. Sedím doma. Nco dlám. A pijde to. Trvá to teba minutu, ale potom ve mn zstává takové pohlazené tlo zevnit. Asi se to dá fakt nejlépe pirovnat zamilovanosti.
Takový trvalý stav, kdy vidíš vci o trošku lepší a líp se vyrovnáváš s drkopády ivota. Dje se mi to pesto, e jsem velká, nkdy pkn hubatá holka, co umí íkat ne a neije na obláku fantazie. Neobjímám vesmír a stromy. Drtím pevn pdu pod nohama, take vím, kde se to bere. Z lovka. Z lidí. Jsem poád mezi lidma, sbliujeme se skrz jejich tla, skrz spolené záitky. Pochvala od lovka, rozzáený oi udený enský na cviení dlají se mnou zázraky.  Z pohybu. Z hudby, z hor. Nkdy se za ty emoce a stydím, a i trochu za to, e to te zveejuju. Z toho, e všechno je tak, jak má být. Ale to u jsme v kategorii vobyejný štstí, který bydlí v tom baráku, je byl popsán. Chemika se na to ptát nebudeme, jo?! On by nám to odborn odporn pokazil.
 
Co bys udlala, kdyby na tebe zaala na ulici pokikovat skupina mladík?
Tak hlavn by asi záleelo na tom, co by pokikovali. Vtšinou nehnu brvou, kdy je to takové to skupinové hecování se omladiny. Stejn tak, kdy zazní pískot z výkopu. Jsem pro n píleitost k rozptýlení, jedna z mnoha, nevidím dvod jim vnovat pozornost.
Ale jednou m totáln zmrazil chlap na zastávce. Postavil se pede m a ekl: „Jsi tak krásná.“ A odešel. Já se nezmohla na slovo. Otoila jsem se za ním, jestli jde nakivo, jestli našel tu vtu na dn flašky, nebo si šlehnul dávku. Šel rovn, normální chlap s taškou na laptop. Spolustojící na m koukali. Trapas. Neudlala jsem nic. Jen zrudla jak spartakiádní trencle.
 
Píšeš úasn, jsi originální, nebojíš se emocí. Zdá se mi nemoné, e bys to v sob objevila a te. e jsi to dív u zkoušela?
Psát jsem opravdu nezkoušela. eštinu jsem mla a mám ráda, vdycky jsem si ráda hrála se slovy. Psala jsem legraní pání k narozeninám, básniky. Obas nkdo chválil mj sloh nebo rukopis. Ale ono je psát a psát. Kdy nemáš, co íct, nemá smysl špinit papír. Mj zlatý prastrýc a hlavn mi velmi blízký lovk Venda idek m poád pošuchoval, abych psala, e má uch na talenty. Nevím, asi to vyetl z mých dlouhých dopis, které jsme si vymovali mezi Prahou a Kolínem nad Rýnem. Já si to nemyslela a ani nemyslím. Nevím, jak se stane z lovka spisovatel. Já jsem prost jednou sedla k poítai, protoe jsem mla pocit, e nco ze m musí ven. Mla jsem potebu to poslat dál. Sdílet. A jsou sociální sít jakkoliv hanné, tak tady mi byly tím nejlepším nástrojem. Díky komentám jsem mla zptnou vazbu, vylepšila nkomu den tím, e se zasmál. A to jsem pesn potebovala. Proto jsem v tom pokraovala a pak náhodn jeden z fejeton poslala Vendovi a on ho uveejnil na Seniortipu.
 
Jsi stejn upovídaná na ivo jako písemn? Jak myslíš, e se správn kutá díra do hlavy?
Krumpá a motyku mám ve svém enickém vybavení. Beru ho vdycky ke kamarádkám. Bu si tu díru do hlavy nechaj udlat dobrovoln nebo se prost prokopu. Makám na tom, pak setu pot a ptám se, jestli u nejsem dlouhá. Vím, e jsem. Ony se bojí íct, e jsem, kdy svírám v ruce krumpá. Mám hlavn problém nco neíct. Musím kolikrát upnout elisti do svráku, aby mi jazyk nezaal tancovat, jak mu mozek velí. Dokáe být toti nkdy pkn jedovatý. Ale brousím ho, piluju.
 
A napíšeš svj první román, o em bude?
Nevím, jestli bych dokázala napsat román. Navíc mám pocit, e všechno u bylo nkým napsáno. Vím ale, e jediné, co se neomrzí a dá se opakovat v rzných formách, je smích.
Take jestli si troufnu, pak nezaboím prsty do klávesnice, dokud nebudu mít téma, kde bude prostor alespo pro úsmv. A klidn se k nmu budeš muset probreet. Potebuju, aby se lidi smáli. Já to potebuju.
 
Renata ŠindeláováTerezie erbáková
 
* * *
Fotografie archív Terezie erbákové
Profesní webové stránky:
http://www.squashpark.cz/cs/web/treneri/terezie-cerbakova
http://ktv.vscht.cz/lide

Zobrazit všechny lánky autorky


Komente
Posledn koment: 25.08.2017  11:56
 Datum
Jmno
Tma
 25.08.  11:56 Bohumil
 24.08.  23:00 Renata .
 24.08.  17:51 Terezie erbkov
 24.08.  13:08 Von
 23.08.  15:17 Edita Pavlasov
 23.08.  14:14 Danka
 23.08.  13:26 ferbl
 23.08.  12:36 Mara
 23.08.  10:54 Jitka inorodost je pozitivn
 23.08.  09:11 Ivan
 23.08.  06:25 Bobo :-)))