Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Lucie,
ztra Ldie.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

RٮOVÁ RٮE
 
Sebhl jsem schody. Poslední souprava metra ped plnocí stála ješt ve stanici. ekalo se na pozdní pasaéry.  Opel jsem se o futrál s kytarou a pochopil jsem, pro se na mne cestující pokradmu i zcela nepokryt dívají. Ráno jsem se opaloval u oteveného okna v paneláku.

Balkón nemáme.  Abych se nespálil, namazal jsem si tvá špekem z gothajského salámu. Dlali jsme to na vojn. Také jsme se mazali naftou. Ale tu jsme doma nemli. Nebudete tomu vit, ale spálil jsem se poádn. Byl jsem jako oteklý vut. Veer jsem hrál v Salmovské literární kavárn v Praze, a tak jsem umn zamaskoval svj rudý obliej dermakolem a pudrem.
 
Ve svtle záivek ve vagonu metra jsem vypadal jako pestárlý mim. Dlal jsem, e nevidím zvdavé pohledy a neslyším šeptající pasaéry. Jedna paní zaala nahlas vyprávt, e se budou u nás enit a vdávat osoby stejného pohlaví.
 
Ped nkolika minutami jsem se nahoe u Muzea setkal s Václavem Upírem Krejím. Vzpomínali jsme na Kladno, na Rakovník a na zaátky v komediantské brani. Upír se vracel odnkud z vystoupení. Tšil jsem se, a se metro dá do pohybu. Dvee byly stále otevené. Zaslechl jsem dupot a ve dveích se objevil Upír. Rozhlédl se po pekvapeném vagon, hodil pede mne rovou ri, poslal mi vzdušnou pusu a zašišlal:

„Pepíku, Pepíku, dneška ši byl kouelný, malíku malivý!“

poslal mi ješt jednu pusu a dvee se zavely. Souprava se rozjela. Podle ní bel Upír a posílal vzdušné polibky. Dlal jsem, e nic nevidím. Zervenal jsem ješt víc, a protoe jsem cítil výsmšné pohledy pasaér, udlal jsem to nejhorší, co se me v takové situaci udlat.

„On si dlal legraci“, ekl jsem s nuceným úsmvem celému vagonu. „My jsme normální!“  Jedna dáma, která mn pipomínala jednu nemilovanou uitelku, mi odpovdla hodn nahlas: „To jste! Ale jen mezi sebou!“

Ve stanici Dejvická jsem ri daroval bezdomovci. Nemilovaná uitelka, která šla za mnou, pronesla ke své kamarádce:

„Vidíš, co jsem ti íkala!“
 
Z knihy "Pojte se smát", kterou vydalo nakladatelství PRAGOLINE
 
Josef Fousek
* * *
Zobrazit všechny lánky autora


Komente
Posledn koment: 23.08.2017  08:29
 Datum
Jmno
Tma
 23.08.  08:29 ferbl
 22.08.  13:56 Dagmar
 21.08.  18:45 hera
 21.08.  10:39 oga jankov
 21.08.  09:17 Von