Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Lucie,
ztra Ldie.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Klinická smrt

Ml jsem pár týdn po operaci srdce. Trojitý by-pass se tomu íká. Sedl jsem v ekárn v kladenské nemocnici. Nebyl jsem tam sám. Naproti mn sedly dv starší dámy. V mých letech. Ml jsem divné myšlenky. Radost se mísila s proitkem kardiochirurgického sálu. Ml jsem strach, a jsem se cítil mnohem lépe. Jen rozezané kosti bolely. Zahánl jsem myšlenky na operaci. „Hlavn aby ty báby nezaaly s nemocema,“ pomyslel jsem si. Jakoby mne slyšely.

„Paní, já mla klinickou smrt!“ zaala ta baculatjší. „U je to tady“, zbledl jsem. Druhá dáma, ta vychrtlá, radostn vzkikla:
„To je zajímavé, paní, vyprávjte!“

Baculatá se rozhlédla, zastavila na chvíli pohled na mn, a zaala:
„Najednou jsem byla mimo. Veliký tunel, šla jsem v nm, vzadu záilo veliký bílý svtlo.“
„Co dál?“ zvdav se ptala vychrtlá.
„Spatila jsem zástup lidí, duší, a jedna na mne volala: 'Paní Hanousková, ješt nepišel váš as. Vrate se dol. ' A tak jsem tady v ekárn.“

Zaalo mne píchat na prsou. A ta vychrtlá se nadšen ozvala: „Já mla taky klinickou smrt!“ Marn jsem uhýbal oima. Zaala zjevn vyprávt i pro m.
„Byla jsem v bezvdomí, šla jsem po cest do velikého tunelu…“
„Jako já!“ skoila jí do ei baculatá. „…a na jeho konci záilo veliký svtlo jako msíc!“ „Jako u m!“ pikývla baculatá.

Vychrtlá pokývala hlavou, pomlaskla a vyprávla dál:
„Vzadu stál zástup duší…“ „Jako u m!“ nadšen opt vzkikla baculatá. „A jeden pán, tedy duše, mi laskav pokynul: ' Jdte zpátky, paní Nováková, váš as ješt nepišel', a tak jsem tady v ekárn!“

Dámy na chvíli ztichly a já se tšil, a mne pan primá Povolný zavolá. Netšil jsem se dlouho. Chvíli si dámy vyprávly, jaký to bylo klidný a veselý za minulýho reimu, jak okresní tajemník dal baculaté k Mezinárodnímu dni en bonboniéru a mýdlo, a ta vychrtlá vyprávla, jak jí dal soudruh Brenv pusu.
 
„Pane Fousek, vy jste ml taky klinickou smrt, e? etla jsem nco o vás v novinách!“  Jedovat se na mne náhle otoila baculatá.

Pemýšlel jsem, co íct.  Zistajasna jsem vyhrkl, abych je potšil.
„Ano!  Ml!“ Dámy zpozornly a upely na mne dychtivé zraky.
„Vyprávjte“, adonila vychrtlá. Zaal jsem.
„Šel jsem pomalu tunelem a vzadu záilo veliký svtlo!“
„Jako u nás“, divily se ob dámy.
„Spatil jsem zástup duší. Stály vedle sebe, všechny mly šedé obleky.“
„Ty naše taky! Jako u nás!“ ozvaly se pacientky.
„Vzadu, nad zástupem stála veliká socha Vladimíra Iljie Lenina!“
„To my jsme tam nemly!“ tém spolen vzkikly pekvapené dámy.
„Já,  ano! A najednou vystoupil ze zástupu šedý pán s ervenou kravatou, vztáhl ruce a volal na mne: 'Soudruhu Fousku, soudruhu Fousku, poj mezi nás! '“

Dámy ani nedýchaly.
„A co jste mu ekl vy?“ ptala se vychrtlá s rozzáenýma oima.
„Já jsem ekl: Soudruzi, já se na vás vyseru, já jsem radši na zemi'. A tak jsem tady s vámi v ekárn.“ V místnosti se rozhostilo ticho.

Pozdji mi primá Povolný íkal: „Pane Fousku, nevíte, co se stalo tm dámám ped vámi? Obma se zvýšil tlak.“

Z knihy "Pojte se smát", kterou vydalo nakladatelství PRAGOLINE
 
Josef Fousek
* * *
Zobrazit všechny lánky autora


Komente
Posledn koment: 15.08.2017  23:32
 Datum
Jmno
Tma
 15.08.  23:32 Renata .
 14.08.  18:04 Von
 14.08.  15:42 Pokorn
 14.08.  15:16 Pokorn
 14.08.  13:54 olga jankov
 14.08.  13:52 olga jankov
 14.08.  10:33 Ivan