Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Nina,
ztra Beta.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Expozice in vivo
 
Prý kdy se chcete zbavit njaké fóbie, jedna z metod, jak se jí zbavit, je úmysln se vystavovat práv té situaci, které se tak obáváte. Expozice in vivo, íkají tomu odborníci. Tak jsem si to tedy na vlastní ki vyzkoušela. Jela jsem se svým muem na dovolenou na hory. Ne jen tak nalehko turisticky, ale pkn s horolezeckou výbavou. Na tch lanech a karabinách budu viset na skále – já, která se ani na rozhledn neope o zábradlí, kdyby náhodou zrovna v tu chvíli chtlo upadnout. Jestli peiju, mj strach z výšek by ml vyšumt do prázdna – tak na to jsem teda zvdavá!
 
Pedem jsme ferratové lezení nacviovali u tady v echách, vtšinou ve výšce nkolik desítek metr. V pípad nouze jsem vyuívala k pitahování své pevné gelové nehty, kvli kterým se mi ostatní lezci sice posmívali, ale já myslím, e mi moc pomáhaly. Šlo mi to docela dobe. Jen dvakrát za celou sezónu se mi stalo, e m ze skály musel sundat záchranáský vrtulník. Nic extra dramatického, ani v novinách o tom nepsali.

 
 
Zkušeností jsem tedy mla dost. Jenome ouha, v úpln jiných výškách! V Itálii jsme poád šli a šli a domeky pod námi se zdály ím dál menší. Byla to šílená trasa. Kdy byly nkde schody, byly vysoký jak pekáky pro kon. Kdy byla nkde cesta, vedla nad tím nejpíkejším svahem a zábradlí asi pouívali mdný, protoe bylo u dávno rozkradený. Auta nejdív z té výšky vypadaly jako angliáky, pak jako razítko na nehty, nakonec u byly vidt jen silnice široké jak šrky na záclony. A já pitom poád ješt nevyšplhala ani do míst, kde zaíná zajištná ferratová cesta, kde jsme mli lézt! Celou výbavu jsem si nesla na zádech, kdykoliv pipravenou se nevhodn naklonit ke stran a strhnout m s sebou dol do propasti.
 
Bála jsem se. Moc. e mi uklouzne noha…. e se mi zamotá hlava…. e se všechno to kamení pod mýma nohama najednou utrhne jako lavina… Po pravd m trochu uklidovalo jediné: nebyli jsme tu sami. Naopak, byl tu provoz jak u kasy v marketu ve tyi odpoledne. Narváno. Ped námi  Nmci, za námi Nmci – pro bych mla padat dol zrovna já?
 
Konen jsme došli do místa, kde jsme se navazovali na lano. Ne na dlouho. Italové blázniví umístili ferratová lana jen tam, kde se jim zrovna chtlo. Nejmén polovina cesty tak byla i v této dsivé výšce nezajištná. Ped vrcholem jsme navíc narazili na kí u cesty. Chudák Riccardo, chudák já. Škoda, e se neumím modlit, v tuhle chvíli by se mi to fakt moc hodilo. Zatímco mj mu se šastn usmíval, já se nemohla dokat, a budu zase dole v bezpeí.
 
Vyškrábali jsme se na vrchol velký asi jako naše koupelna. Nikdy bych nevila, e se do naší koupelny vmstná patnáct lidí, asto si tam pekáíme dva. Stála jsem uprosted mezi nimi všemi a jen tiše doufala, e nás to všechny nesfoukne. Tm cvokm to bylo jedno: svaili! Pipomínalo mi to poslední veei ped popravou. Ne, díky, já nechci, najím se, a zase budu tak nízko, e shora rozpoznám na ulicích lidi. Momentáln si pipadám jak nezvanec, nepatím sem.
 
Kdy jsme konen sestupovali dol, cítila se kadým krokem lépe a lépe: moná to ván peiju! „Tak co, zítra si to dáme znovu?“ usmíval se na m mj mu. Ta pedstava opakování ve mn navodila spíš pocit zaínající úplavice ne touhu po dobrodruství. Tak je to jasný: expozice in vivo je pkná kravina. Nefunguje to. Mám strach poád. Jenome na druhou stranu… kdy budu všem svým strachm vit, co budu vlastn dlat? Bojím se všeho: pavouk, vody, výšek, tmy, silniního provozu, násilí… kdy se tomu všemu budu intenzivn vyhýbat, budu do konce ivota tret doma, zamená na ti západy, a budu si tam zoufat nad tím, na co nakonec umu. To ale taky nechci. Tak jinak. To íslo na záchranáský vrtulník si prost nechám vytetovat na zápstí, abych ho mla poád k dispozici. A zítra? No, jdu do toho zase, díve i pozdji si pece musím na ten pohled shora dol zvyknout!
 
PS: Ty fotky jsem fakt fotila já osobn.
 
Renata Šindeláová
* * *
Zobrazit všechny lánky autorky


Komente
Posledn koment: 06.06.2017  08:16
 Datum
Jmno
Tma
 06.06.  08:16 Von
 05.06.  10:08 Marta U.
 05.06.  08:30 ferbl