Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Nina,
ztra Beta.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Felísek z TURISTY
 
Koncem srpna roku 2003 oslavovali domalití turisté kulaté výroí zaloení svého spolku a pozvali proto na Chodsko pátele ze všech kout republiky. Dcera v té dob brigádniila coby prvodkyn na hrad Švihov u Klatov, vyrazili jsme tedy s manelem a synem do Domalic ve tech. Zatímco mne chlapi záhy pedali part turist z Menšíkových Ivanic, abych se s nimi vydala pokoit heben Haltravy, sami na kolech vyrazili na tajnou kontrolu naší „náctileté“ Lady. Vrátili se spokojeni jednak proto, e je máma cestou nezdrovala, jednak proto, e prý, jak se zdá, je na Švihov vše v poádku a v nedli veer se pro dceru máme zastavit… To, e nám tam Lada „ztratila srdce“, to mi zatajili.
 
„Prvodcárna“ na Švihov je jediná místnost upravená v bývalých stájích, nalepených pi hradbách, a v sezon pojme tolik prvodc, kolik je práv poteba. Mezi postelemi, batohy a píleitostnými obyvateli se tady snadno leccos pehlédne. Proto jsem zalapala po dechu, kdy dcera pi balení krosny poloila drazný dotaz: „… a u jste se s tátou dohodli, jak to bude s tím psem? Tátovi se moc líbí! A já jsem se do nho zamilovala!“
 
„Ty chceš sebrat panu Holubovi Jonáše? Toho ti nedá!“ Kolikrát jsem si íkala, e mnozí návštvníci se na hrad vrací ne kvli zdejším gotickým interiérm a vodnímu píkopu, ale e je sem asi láká kastelánv Jonáš. Jakmile se ráno oteve brána, u vyhlíí píchozí. A museli byste být hodn otrlí, abyste odolali jeho vyzývavému pohledu, kterým íká: „No, tak u mi ho ten míek!“ Pokud hru pijmete, bude lítat po nádvoí jako stela, kolikrát v honb za míem vysekne i njaký ten kotrmelec, s úlovkem se vzáptí vrátí a eká, kam mu jeho hraku zase vrhnete…
 
„Ne, Jonáše. Felixe, co tady s námi bydlí!“ V tom okamiku se odkudsi vyhrnula rezavá krychlika, ze které na jednom konci vystupovala sklopená ouška, na druhém pak zatoený „praseí“ ocásek. Z hubiky tomu vypadlo padané jablíko, s ním si zvíátko zaalo se zaujetím hrát.
 
„Paneboe, Lado, co to je?“
Doma jsme vdycky mívali erné krátkosrsté jezevíky. Toho prvního, dlouho pedtím, ne jsem se narodila, pinesl z pohranií matin bratr. Nastoupil krátce po válce slouit na západní hranici, do území, které bylo tehdy po odsunu vylidnné. Z devníku u opuštné hájovny se ozývalo bdování psa. Pán s sebou tynohého kamaráda nevzal, asi sám nevdl, kam se podje. Strýc jezevíka pivezl dom, dal mu jméno Max. Pejsek i jeho potomci, kteí pak v rodin ddili jednotné jméno Leson, nám pinesli hodn radosti, ale i starostí. To pro svou paliatou povahu. Kdy se rozhodli pro lov, i pro výpravu za nevstou, nezastavilo je nic a nikdo. Poslední z Leson nkolik let usiloval o píze fenky z rodu irských setr a neváhal se pitom utkat s jakýmkoli sokem. Obvykle vyhrál, a to pak poraeného na dkaz vítzství ješt poádný kus od zahrady své vyvolené prohnal. Do pronásledování dal všechno, nevšiml si, e proti nmu vyrazilo auto…
 
Do nového bydlení v paneláku jsme si pak ádné zvíátko nepoídili. Dti dostávaly plyšáky a astovaly nás vyítavými pohledy pokadé, kdy se na nkterém pate objevil nový tynoec. A tak se manelovi rodie ustrnuli a já dostala za úkol sehnat na jejich mini zahrádku pi domku na druhém konci msta psa – nebylo pochyb, e to bude erný jezevík. Hledaný druh, jak vyšlo najevo, byl velice úzkoprofilovým zboím. Pomohla náhoda. Mezi paneláky košuteckého sídlišt jsem potkala paní, vedle které se kolébala pkn „oplácaná“ fenka erného jezevíka. Na moje: „Dobrý den, prosím vás, nebudete mít štata?“ vyhrkly dotázané slzy a odpovdla: „U je máme – sedm!“ Získali jsme tedy k babice a ddekovi dalšího Lesona, stejn tvrdohlavého, jako byli jeho pedchdci. Dti brzy poznaly, e pes nebude poslouchat je, ale ony budou poslouchat jeho – tj. budou bhat tak rychle, jak bude chtít on, pjdou tam, kam bude chtít on, a hrát si budou tehdy, kdy bude chtít on.
 
Po letech se nám podailo koupit domek se zahrádkou. Hned první noc pod novou stechou s námi spal nový kocourek Majda. Známá mi ho pidlila slovy: „Máš barák, budeš mít kocoura.“ Na pejska platilo embargo – byl by celé dny sám, jsme zvyklí hodn jezdit, kdo by se o nho staral, Majda – ten si vystaí sám a navíc – Lesona máme u ddy… Dcera dokonce vyhroovala: „Mámo, jestli si pivedeš psa, já se odsthuju!“ Panický strach z cizích ps má od chvíle, co na ni neekan na chodníku ve mst zaútoila doga. Naštstí mla doga náhubek, a tak Lada vyvázla „jen“ s modinou v oblieji.

 
 
To všechno mi belo hlavou pi pohledu na zrzavého chlupáka, který skuten vypadal jako naprostý originál, vzdálený všem obvyklým psím plemenm. „Lado, ten pejsek pece nkomu patí.“ „Nemá nikoho. Pivezl ho Elf, který tu s námi prvodcuje, z východního Slovenska. Prý ho tam našel. Myslel, e zstane tady, na hrad, ale Jirka Holub u tu tetího psa nechce.“ Bodej, krom Jonáše se pan kastelán stará ješt o sluebního ováka Kleofáše, který má hrad na starost v noci. A protoe pan Holub zddil toulavou krev po jednom ze svých pedk, kterým nebyl nikdo jiný ne cestovatel Emil Holub, rád v zim, mimo sezonu, vyráí za poznáním i za sluníkem do teplých krajin. Jonáš u s ním byl letecky i v Americe. O hrad se pak starají kolegové a tm pece nepidá další práci.
 
Chlupáek se vykulil na nádvoí, párkrát se cestou svalil, noiky ml ješt vratké. „Lado, my si pece nememe vzít psa. Dda a táta mi to u nkolikrát zakázali. Vdy ty sama jsi ani psa nikdy nechtla.“ „Ale Felix je jinej. Toho mám ráda. „Tak ty mi ho tedy dom vzít nedovolíš?“ „Ne.“ Zamíily jsme k brán. Lad se v oích objevily slziky a ze schod od kanceláe se ozvalo: „Vidíš, nikdo t nechce. Tak to t tedy upeeme a sníme.“ Pan Holub pesn vdl, kam zacílit. Z auta dcera ddekovi zatelefonovala, e si vezeme našeho psa.

Felísek se vešel do dlaní, i larisou vycpaný košíek na ovoce, v nm jsme ho hned druhý den nesli na štní okování na veterinu, mu byl velký. Pan doktor Böhm netajil údiv a prohodil: „Lišku jsme tady ješt nemli.“
 
Do zahradního domku vedle garáe u ml probourány „lítaky“ Majda a pejsíek se jimi nauil hbit prolézat také. První noc, znavený cestou, tady spokojen v krabici prospal. Hned druhý den však hlava rodiny vyjevila zámr, e pes bude bydlet venku a kolem domku pro nho vybuduje výbh. Ddeek nevydrel trucovat ani tyiadvacet hodin a manelv plán pijel (zatím provizorn) zrealizovat. Za to, co na naší zahrad ped zraky obyvatel okolních panelák do veera vyrostlo, by se nemusel stydt ani slavný chovatel koz z Hrabalových Slavností snenek. Ohrada, velikostí úmrná menšímu stádu, sestávala ze ebíku, drátných prut k rajatm, zbytk lina a ze starých prken, vydobytých z kompostu. Kdy se manel vrátil z práce, ani neveeel. Odjel do Baumaxu, dovezl dráty a pletivo a pes plnoc pi stolní lampice v kout zahrady boural „opiárnu“ a stavl psí výbh. Nutno podotknout, e z pletiva králiího.
 
Takový králík nemá dvod ze své králíkárny prchat. Zato psík, který v ivot nebyl omezován, se s vzením nesmíí! Ví, e pekáky jsou od toho, aby se pekonávaly. Kolik síly musel vynaloit, ne pletivo ásten ohrnul, ásten podhrabal, se zdálo být neuvitelné. Pitom stail ješt po vzoru bobr skácet všechny pruty ostruin, jimi zahradní domek porstal. Na adu pišly skoby. Ty prý pletivo u zemi udrí. Pravda, ani já je rukou nevytáhla. Zato Felísek svými mlénými zoubky ano a pi návratu z práce nás opt uvítal na svobod. Brzy mu zahrada nestaila a své teritorium rozšíil i na zahradu vedlejší – procedil se pod plotem, kdykoli uznal za vhodné, a na mé prosebné volání odpovídal šastným vrtním ocáskem. Nezbývalo ne vykat návratu soused, kteí vetelce odchytili a vrátili dom. Rozhodli jsme se pro další nutný nákup – pejskovým únikm zabráníme ostnatým drátem! Seete v Plzni potebný kus ostnatého drátu. S malospotebiteli se v tomto pípad nepoítá.

 

Pinesli jsme si tedy dom roli se sto metry zoufale shánného produktu. Z úhledné etikety na nás hledla kravika, ne nepodobná té veselé ze sýr. Kdy drát odolá stádu krav, uhlídá i Felixe. Manel jím pod plotem obehnal tém celou zahradu a vyplnil i mezery mezi sloupky a rámy…
 
Pes bude bydlet v boud! Opt utopické pání chlapské ásti rodiny. Zkušený kolega z Kutné Hory íkal: „Chcete boudu, mám jednu luxusní, staí si pro ni jenom pijet. Ale stejn je zbytená, protoe vzáptí budete mít boudu z celého baráku tak, jako je to u nás.“
Nicmén ddeek boudu postavil. Krásnou! Kobercem vypolstrovanou, se závsem, aby do ní nefoukalo. Nainstaloval ji dovnit zahradního domku, tam bude pejskovi dobe. Felix bydlení okoukl a odešel. Za chvíli jsme ho našli na chodb v podkroví, jak stoený spokojen spinká v postýlce po panenkách. Z postýlky po panenkách nebylo daleko do postele dcery, pípadn do mé. Bouda, stejn jako ohrádka, zstala osielá.


Kdy se u nás objevil na návštv pvodní Felixv pán – Elf, konen jsme se dozvdli, jak se s Felixem potkali. Elf trávil ást prázdnin toulkami s krosnou na zádech po Slovensku. Na hrad ve Staré ubovni mly prvodkyn mravého pejska, se kterým si nevdly rady. Dostaly ho veer od štamgasta v hostinci dole ve vsi, prý ho našel v lese, kus od rómské kolonie, a a ho vezmou na hrad, on ho nechce… Hladové, vyhublé štátko zhltlo mlíko, vyspinkalo se, ale co s ním? Elf vdl, e do chebského paneláku se psem neme, navíc studuje mimo domov, pesto se ho ujal. Po porad s místním veterináem zaal Felíska vykrmovat psími granulemi rozpuštnými v mléce. Týden se ješt s chlupákem v náruí pšky i stopem pohyboval po „cizin“, pak Felíska, schovaného pod sedadlem stopnutého auta, propašoval pes hranice a spolen dojeli na Švihov.
 
Do redakce asopisu TURISTA, který rediguji, jsem si vtšího psího cestovatele nemohla pát! Felísek se navíc rád nechává fotografovat, ale ješt radji hladit, a to od kohokoli. Vymysleli jsme proto, e budeme spolen  tvoit dtskou rubriku. as od asu vyrazíme do terénu, aby pejsek zapózoval ped redakním foákem. Nedávno v hospod „U Rumcajse“ v Kbelnici u Jiína, kde jsme pipravovali  „Felískovo vypravování“ o putování po Rumcajsov stezce, ztichla spolenost u vedlejšího stolu, a pak jsme zaslechli: „Hele, to je basenji!“ Na rozdíl od ps basenji, kterým se trochu podobá, náš Felix ovšem štká. V jeho ilách urit nekoluje „modrá“ krev znakových elegán, ale krev východoslovenských voíšk, zvyklých starat se sami o sebe, bojovat o své místo pod sluncem… Pesto se tenám líbí. A nejen tm malým.
 
Moná jsme Felixe zachránili ped umístním do útulku, nebo ješt spíše na peká. Je pravda, e pi plánování výlet a dovolené te musíme na internetu hledat ubytování s dodatkem „pobyt s domácím zvíetem moný“ a zárove je také pravda, e osvícených ubytovatel pibývá. Tam, kde pejska nechtjí, zkrátka nejezdíme. V denním reimu pibyly povinnosti, ale pibyla i radost. Me být nco hezího nad oddaná psí kukadla, vítání hned u vrátek, kdy se vám tynoec zprudka vrhne do nárue, aby vám ve vtein olízal celý obliej a dal tak po psím najevo, jak u se na vás tšil?
 
Svatava Pátková
 
 
* * *
 
Z knihy Václava idka a Blanky Kubešové Kolja...to neznáte mého psa!“
Míšenka, krasavice z Pekingu (Blanka Kubešová)
ivot na psí kníku (Václav idek)
Vildóóó k noze! (Václav idek)
Naše Jessy aneb vliv psa na polidštní lovka (Jaroslav Vlach)
Mj pes má rád drobeky…(Vlastimil Brodský)
Pro nkteí dvounoci ijí na psí kníku? ! (Václav idek)
Jak si psi ochoili lidi (Jaroslav Kovaíek)
Psí rozhovory (Josef Fousek)
Louení se psem (Jaroslav Kovaíek)
Mj ivot s fenkou Anny (Petr Hromádko)
Mla Kolinka obdivuhodnou duši? (Emilie Krulíková)
Bojare, Bojare…! (Radovan Lukavský)
Medvídek, Montík a kolekái (Blanka Kubešová)
Nesahejte na nj, patrn má blechy! (Pavlína Filipovská)
Hajný ve slubách ertíka Bertíka (Zdenk Hajný)
Láska na první pohled (Ctirad Pánek)
Óda na Kaenku (Jana Reichová)
Moje baby Jesty (Stella Májová)
Moji pejskové  (Miloš Nesvadba)
Andulka, Fanynka, Boenka (Soa ervená)
Vzpomínka na Neru (Miloslav Švandrlík)
S tím Švandrlíkem musí bejt švanda (Miloslav Švandrlík)
O psí cestománii (Václav idek)
Nuda?... aneb Chlapeek a jeho štteek (Václav idek)
Objevilo se štn (Marta Kubišová)
Mají netopýi psí duši? (Kvta Fialová)
Rufík a Všichni moji dobí rodáci (Vojtch Jasný)
Jen rolnika cinkla a on tam stál...(Marina Huvárová)
Náš Profesor (Alice Frostová)
Parák (Milan Dibák)
Jakub a Cedrik (Zuzana Trankovská)

Psí láska (Olga Wister)
Nudle dlouhá ušatá (Blanka Kubešová)
Méa Béa (Eva Stíovská)


Komente
Posledn koment: 05.05.2017  13:49
 Datum
Jmno
Tma
 05.05.  13:49 Vclav idek
 04.05.  08:10 Von
 04.05.  05:56 Bobo :-)))