Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Ludvk,
ztra Bernard.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Dvacetidolarovka
 
Kadý den nás ekalo nové poznání a dny ubíhaly jako voda. Skamarádili jsme se se spoustou nových emigrant s podobným osudem, jako byl náš, a to hlavn z eskoslovenska. Mli jsme prost k sob blí a rozhovory byly plynulé a nenásilné. To se nedalo íct, kdy jsme pouívali naši lámanou anglitinu.
 
Na hostelu nám bylo umonno bydlet jeden rok, a nebo, kdy si najdeme práci, meme vyuít plroní pobyt na hostelu a pl roku v pohostelovém byt. Mli je roztroušeny v rzných oblastech Sydney.
 
Podpora byla velká výhoda a to hlavn ze zaátku. Nedalo se však nic ušetit a to my jsme chtli. Bylo nám smutno po rodin v eskoslovensku a plánovali jsme, e jako první pozveme asi Vladimírovy rodie. Byli u v té dob penzisté a s tím komunistický reim nedlal ádné problémy. Kdyby se u z dovolené nevrátili, tak by vláda alespo ušetila na jejich dchodech.
 
Tento plán by byl moný uskutenit jenom za pedpokladu práce a našetení penz. Zaali jsme tedy po tyech msících vystrkovat rky a shánt práci. eská emigrantka Vra mi penechala jednu australskou rodinku, kam chodila uklízet jednou za týden na tyi hodiny.
 
Jeden den jsme se k nim vypravili. Vra mne jim pedstavila. Ukázali mn, co bude moje práce, dali mi náhradní klíe od bytu a uril se den nástupu a s tím jsme se rozlouili. Ta úasná dvra m pekvapila. Ti lidé mne vbec neznali a svili mi svoje klíe a vbec jim nevadilo, e neumím anglicky. Dostávala jsem za tento úklid bytu $20.
 
V té dob to byla velká pomoc k naší podpoe. Musela jsem umýt koupelnu, záchod, vyluxovat, utít prach a vytít podlahy. Dalo se to krásn zvládnout, nebo byt nebyl velký. Moc dlouho jsem však u tchto lidí neuklízela. Šlo mn to rychle a vdy tu poslední hodinu jsem si sedla a ekala na ukonení smny. Vzala jsem si dvacetidolarovou bankovku, která vdy byla pipravena na konferenním stolku v obýváku.
 
Pi mém, moná šestém úklidu, jsem si kladla sama sob otázku – pro tam vlastn jsem tu poslední hodinu, kdy u bych mohla být pkn v pohodlí doma s rodinou?! Vše je pkn uklizeno, tak co...? Vzala jsem tedy $20 a vyšlápla jsem na autobusovou zastávku, umístnou práv ped domem mého „ivitele“. Hezky si tam sedím na lavice a pemýšlím, kdy u ten autobus pojede, a vtom m zamrazilo u srdce. Pímo pede mnou místo oekávaného autobusu zastavilo pkné auto. Vyskoil z nho mj dvacetidolarový pínosce a pistoupil ke mn. Sedla jsem tam jako hromádka neštstí. Urit ervená a po uši a zbablá se na nho podívat. Oi mi uhýbaly, kam se dalo. Nemla jsem odvahu se s jeho pohledem setkat. Stydla jsem se za to, co jsem udlala. Pipadala jsem si jako nejpodlejší zlodjka.
 
Milý a dvivý pán mi zaal nco vysvtlovat. Nechápala jsem vbec nic a i to, co jsem se doposud nauila, jako by se mn vykouilo z hlavy. Vytáhla jsem z kapsy umakanou bankovku, podala mu ji a chtla jsem utéct. Místo toho jsem tam však sedla jako pipoutaná. Mj pohled smoval na jeho boty. Asi je to njaký úedník – probíhalo mi myšlenkami. Jeho hlas mn byl njak vzdálený. Najednou vytáhl penenku, vloil do ní vrácené peníze a obratem mn z ní vrátil $15... vlastn to, co jsem si zaslouila. Kdybych znala njaké kouzlo, tak bych tam tak poníen nesedla. Urit bych se natotata vypaila z této autobusové zastávky.
 
Potom se pán velice slušn a na úrovni rozlouil, popál mn hezký den a ekl, e píští týden nashledanou.
 
Jak to, e jsem nemusela odevzdat klíe? Jak to, e mám stále tu práci? Pijela jsem na hostel úpln psychicky vyerpaná. Stydla jsem se sama ped sebou. Vysvtlovala jsem vše Vladimírovi a on mn pomáhal sloit takový krátký dopis na omluvu, do kterého jsme vloili klíe od bytu. Zavezli jsme dopis do schránky majitele. Nemohla bych se tam po týdnu ukázat a dlat, jako by se nic nestalo. Jak by mn ti lidé mohli dál dvovat?
 
Mezitím našel práci Vladimír. Takovou pomocnou u eského obchodníka. Ml firmu, která zamstnávala elektrikáe a ti as od asu potebovali pomocníky k ruce. Bylo to nárazové zamstnání, moc penz za to nebylo, ale lepší nco ne nic!
 
Pokraování píšt...

Dobrodruství eské rodiny v Austrálii - 1
Dobrodruství eské rodiny v Austrálii - 2
Dobrodruství eské rodiny v Austrálii - 3

Dobrodruství eské rodiny v Austrálii - 4
 
Jana Gottwaldová
* * *


Komente
Posledn koment: 10.01.2017  17:38
 Datum
Jmno
Tma
 10.01.  17:38 Von