Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Magdalna,
ztra Libor.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Ten, kdo ignoruje trápení zvíat,
tak je mu lhostejné trápení lidí.


Psí láska

Meme se pít, zda je smyslem ivota láska anebo povinnost. A meme závidt našim tynohým druhm, e v sob dokázali spojit obojí. Psí láska je oddaná a velkorysá, dokáe milovat i odpouštt a pijmout nás se všemi našimi chybami a nedostatky. Troufám si íct, e ivot proitý se psem je bohatší o mnoho krásných chvil. Byl bohatší dokonce i pro mne, která jsem sledovala a dojemné souití svojí pítelkyn paní Olgy Havlové se psem ulou pouze z povzdálí.

ula nebyla mazlíkem, který je na potkání s kadým kamarád. Ke vtšin lidí zachovávala dstojný odstup, ale jestlie si nkoho oblíbila, umla to dát najevo.

Svou paní bezmezn milovala, chránila ji i steila, a práv toho jsem byla pi našich jednáních s Olgou mnohokrát svdkem.

Jednoho dne jsem tak jako obyejn sedla u Olgy v kancelái na pohovce. ula pozorn sledovala celou naši rozpravu, jako by tušila, e jde o velmi závanou vc a e jejího zákroku bude zapotebí. Práv kdy jsme s Olgou ešily, jak nejlépe a nejúinnji pomoci lidem tam, kde naši pomoc nejvíce potebují, co se lehce ekne, ale velmi tko uruje, kdy v tom nkdo náhle a bez zaklepání rozilen vstoupil. Dív ne vbec stail íci slovo, ula vyskoila a jako stela se hnala k vetelci, který si v nepravou chvíli dovolil vyrušit její paní. Neboákovi nezbylo nic jiného, ne beze slova rychle zase dvee zavít. Nato se ula opt s klidem dámy uvelebila na pohovce vedle mne a mrkla na nás svýma dlouhýma asama – no prosím,  pokraujte!

Jeho Velienstvo, švédský král Carl–Gustav, je nejen velice oblíbený král, ale všeobecn velice oblíbený a milý lovk. Lidé doma i v zahranií po zásluze oceují mnohé jeho pispní a pomoc a není jeho vinou, e práv já jsem u nj se svou prosbou mnoho nepochodila. Pro?

Psal se rok 1990, doba všeobecné euforie, ale souasn i doba velmi tká, jako je tomu vdy, kdy odejde diktatura a zanechá po sob vyplundrované státní pokladny. Zprávy, které jsme s paní Olgou v tch prvních hektických msících dostávaly, obsahovaly pedevším výzvy a prosby o zaslání veškerých moných prostedk k obnovení nemocnic a institut –dokumentace byla velmi drastická a informace bohuel pravdivé. Dnes v dob všeobecného zlhostejnní to u pro mnohé není ani pravda, ale tenkrát se zdálo všechno jiné. Ve své euforii jsem byla ochotna „poslat do eskoslovenska Švédsko i s Carl–Gustavem,“ jak jednou v legraci pravila paní Olga.

V novinách jsem se práv doetla o výnosném obchodu švédského krále, který prodal Anglianm nkolik ze svých soch, šlo o válenou koist dovezenou kdysi z Prahy. Sochy po staletí stály v královské zahrad, kam Carl–Gustav chodí venit své milované labradory. Za to ourávání praských památek jsem psy tenkrát ráda vbec nemla.

Impulzivn jsem panu králi napsala dopis v domnní, e by mohl pispt finanní ástkou z výnosu za sochy na nkterý z nejdleitjších eských projekt. Pan král to tenkrát neudlal, ale abych mu nekivdila, nutno piznat, e pispl jinak a jindy. Kdo ví, moná ml na tom trochu zásluhy i mj impulzivní dopis. Není to nikterak podstatné, ale kdyby tomu tak bylo, mla bych radost.

Práv tak není podstatné, e jsem mla vedle krále sedt pi veei na eské ambasád ve Stockholmu. Mlo k tomu dojít ped jeho odjezdem s královnou na státní návštvu do Prahy. Ten veer jsem však místo toho sedla u Olgy Havlové v Praze a ona mi na rozlouenou pravila: „Musím se ješt te veer pipravit s Vaškem na ty vaše Švédy“ –  a to podstatné je, protoe na Olze jsme všichni nejvíce milovali to, e nedlala nikdy rozdíly – lovk jako lovk.

Lásku ke zvíatm, a ke psm pedevším, jsem asi dostala do vínku od jedné ze sudiek. Všechno další, jak se psy zacházet, jak se nauit jim rozumt a pevzít odpovdnost za jejich výchovu i iny, i jak se zachovat v mnohdy tkých situacích, to jsem získala v dtství od svého ddy. 

Chovat vláka bylo v naší rodin tradicí, kterou udrujeme dodnes. I mj syn chová roního nmeckého ováka Ozzyho a se všemi radostmi se musel nauit pevzít na sebe i povinnosti. Patí k nim pedevším výcvik a pravidelný Ozzyho trénink. Podobn jako kdysi dda i mj syn odchází na cviišt se slovy: „Za tu štrapáci to stojí.“ 

Vlák – nebo správnji nmecký ovák – je pvodn pastevecký pes v souasnosti všestrann pouívaný a jako takový musí dostat vedení a výchovu a vdt, co je to disciplína. Musí umt chodit i bez náhubku, ani by nkomu ublíil. Osobn jsem pesvdená, e pes napadne lovka jen tehdy, pokud jemu samotnému bylo ubliováno. Ve Švédsku se však se psy bez náhubku chodí  všude, dokonce i v hromadných dopravních prostedcích. Na druhé stran je zvykem na policii ohlásit, jestlie máme podezení, e se nkterý pes potuluje bez dozoru. 

Záitky ze ivota našeho starého kamaráda Dinga a jeho zkušenosti se švédskou uniformou, by se daly shrnout do názvu „Jak náš Dingo k policajtm na káviku docházel“, tak se také píhoda v rodin traduje dodnes.

 
 
Den v našem msteku Enköpingu byl jako kadý jiný. Nic netušíce jsme s dcerou jely autobusem dom, kdy m napadlo podívat se z okna, a co nevidím – policajtka si po ulici vede psa podobného našemu Dingovi, zrovna jako by mu z oka vypad! Daleko horším pekvapením však pro mne byla reakce dcery Simonky: “Ale mami, vdy on to je náš Dingo!“

Ano byl to Dingo. Procházel se nkde sám, esky eeno „zdrhnul“, a nkdo na nj zavolal hlídku, která si pak Dinga odvezla na policejní stanici. Policistka, kterou jsem zahlédla, šla práv s naším uliníkem na procházku. Kdy jsme ho pozdji vyzvedávali, vidla jsem, e bylo o Dinga dobe peováno, ml v miskách jídlo i pití, prost jako by šlo o „kávový dýchánek“.

Píhoda našeho ováka Marka, který byl mladší a jeho povaha daleko drsnjší, se stala o nkolik let pozdji a do historie naší rodiny se zapsala coby „Vítzství Marka nad švédskými policajty.“ Marko svj stet s uniformou proil mnohem dramatitji ne rozváný Dingo, navíc bylo jeho vítzství úplné, nebo ho ani sedm policist nepemohlo, a to si na nho pivezli sí!

Den byl opt jako kadý jiný, a na to, e náš Marko „si prost vzal špacírku a šel“. Ml však velkou smlu v podob Mr. Všudybyla, jen nelenil a nahlásil „vlka“ Marka na policejní stanici. Nastala honika, o ní nám pozdji podrobn referoval kamarád Petr, který celé to divadlo sledoval. Však bylo na co se koukat – posute sami: Sedm policist vyzbrojených sítí se zvolna, obezetn plíilo polem, kde práv dozrávalo obilí. A potud se všechno dailo. Horší to bylo, kdy mli hodit sí na cíl. Marko vdy mrštn uskoil, odplazil se o pár metr dál a vystril z obilí svou ušatou hlavu.

 

Policisté sice nebyli práv nadšeni, od eho jsou však cvieni k vytrvalosti? A tak se divadlo opakovalo: plíivé obkruování koisti, vrh sítí. Podívaná to byla jist úasná, sám Marko se u dlouho tak nepobavil. Doslova policisty lákal, aby ty zátahy sítí na velikou rybu na suchu opakovali, te e se to rozhodn podaí! Moná taky pemýšlel, jak by to s ním dopadlo, kdyby ho chytili, a tady mu rozum pikazoval jasn – nikdy nevzdát boj o svobodu! A jak to dopadlo? Policisté to vydreli asi hodinu, poté honiku na Marka sice neradi, ale pece jen vzdali. Byli dsn naštvaní a rozilení i na našeho kamaráda Petra, který jen pihlíel a nepomohl. V okamiku, kdy odjeli na policejní stanici, Petr jednoduše Marka zavolal, a ten radostn poslechl, protoe kadá hra má svj konec a tahle ho u pomalu pestávala bavit.

Po této zkušenosti jsme prodali dm a odsthovali se z msteka na pokraj lesa a daleko od lidí. Domku jsem pro jeho malebné okolí dala pezdívku „hájovna“. Tam jsme jednoho (pro nás velmi erného) dne pochovali i našeho Dinga.

Marko se stal pánem les. K vlkm ml hodn blízko, a to nejen vizáí a zbarvením,  ale pedevším svou povahovou a celkovou mentalitou. Tady ml konen píleitost rozvinout svou bojovnost a schopnost obstarat potravu „své smece“. Pi kadé píleitosti nám to vehementn dokazoval a dalo nám hodn práce ho usmrnit. 

Došlo to dokonce tak daleko, e nám nezbylo, ne ho rozmazlovat a ivit výhradn a v hojnosti psími lahdkami. Za tuto naši štdrost dokázal tak usilovn hlídat dm, e ani idii z velvyslanectví nedovolil, aby nám v dob naší nepítomnosti alespo na kliku povsil tašku s dárkem k Vánocm. Pozdji nám tento idi vyprávl, jaké mu to vdy dalo úsilí a kolik asu vynaloil, ne se mu podailo nad naším voln se pohybujícím „vlkem“ vyzrát.  Jaký to byl hlavolam vypoítat si Markovy skoky a pískoky a jak matematicky pesný musel být i hod do dálky – asto toti pronásledovateli obtoval i svou svainu. e se mu pošta nakonec podaila doruit, o tom svdila i má radost z hezkého vánoního dárku, který jsem pi píchodu dom na klice objevila.

A pro jsem se rozhodla pispt do této publikace „Kolja...to neznáte mého psa!“? Vdy budu podporovat myšlenku pomoci nejen bezbranným tynohým „bezdomovcm“, ale všem ivým bytostem, lidem, zvíatm i pírod obecn. Vdy budu podporovat lidi, kteí to myslí dobe ne pro sebe, ale pro všechny. Cítím, e iniciátor projektu „Psí osud“ a celé této publikace Václav idek se octl v situaci, kdy se rodí nco, co by stálo za to. Našlo se nás dost tch, kteí jeho smlé plány chtjí podpoit, ale našli se i druzí, kteí ho odrazují. A pak jsou ješt tetí, kteí se domnívají, e co lovk iní, iní jen pro své obohacení.

Mám letitou zkušenost s touto situací, pamatuji se dobe na doby,  kdy jsem chtla všecko vzdát pro zlobu lidí. Jsem ráda, e se vdy našel nkdo, kdo mi dvoval nebo m podpoil, protoe dokud lovk má snahu, elán a chu pomoci, nesmí zahodit flintu do ita a musí je vyuít. A víte, co je nejúasnjší? e tch dobrých lidí,  kteí to chápou a myslí stejn –  je víc!

Vzpomínám si na období v prvním roce své práce, kdy jsem navštívila velmi mnoho institut a dtských domov. Tenkrát jsem zaila neobvyklou píhodu, která byla jednou z tch záitk, které lovku nikdy z mysli nevymizí.

Toho dne bylo krásné slunné podzimní odpoledne a já jsem byla navštívit jeden dtský domov ve stedních echách. Z kdysi krásného zámku byl dnes ji hodn sešlý domov pro dti, a to jak zevn, tak i zaízením. Zato zahrada byla krásná a veliká. Práv jsem si v duchu ekla, „alespo nco pkného tu dti mají“,  kdy tu vidím podivný konvoj dtí, koárk a peovatelek, jak se vrací z procházky dom. Dti poskakovaly a peovatelky je napomínaly ke kázni, kdy tu náhle jeden kluk se rozbhl a rovnou ke mn. Nezastavilo ho ani písné volání peovatelky.

Ten kluk dobhl a ke mn, a kdy jsem se k nmu instinktivn naklonila, skoil mi kolem krku a pímo do oí mi vyknul svou prosbu: „Vem si m dom“.... Ten kluk mi touto vtou ekl vše ... víc nestail, protoe ho dobhla ošetovatelka, ale to ani nebylo nutné.  Uvdomila jsem si, e touto jednou vtou ekl víc, ne si eknou politici za roky práce a nepoteboval na to hodiny a hodiny zasedání a ešení. On vdl, e „domov je láska“  – a práv láska jemu chybí.

Mnohokrát jsem si na toho chlapce vzpomnla a on ani netuší, e to byl práv on, který mi dodával sílu, kdy jsem nemohla dál a kdy se všechno negativn obracelo proti mn a mým snahám – no jak u to nkdy v ivot bývá.  Jsem vdná za kadé podaené umístní dtí „dom k lidem, kteí je milují“.

A protoe jsem s láskou zaala, tak vám všem, kteí jste si tuto kníku zakoupili, peji hodn lásky, práv ona nám v tom našem uspchaném a stresem vibrujícím svt velmi chybí.

 
Olga Wister
 
Z knihy Václava idka a Blanky Kubešové „Kolja... to neznáte mého psa!“

* * *
Zobrazit všechny lánky autorky

Všechny lánky z knihy "Kolja... to neznáte mého psa"
Míšenka, krasavice z Pekingu (Blanka Kubešová)
ivot na psí kníku (Václav idek)
Vildóóó k noze! (Václav idek)
Naše Jessy aneb vliv psa na polidštní lovka (Jaroslav Vlach)
Mj pes má rád drobeky…(Vlastimil Brodský)
Pro nkteí dvounoci ijí na psí kníku? ! (Václav idek)
Jak si psi ochoili lidi (Jaroslav Kovaíek)
Psí rozhovory (Josef Fousek)
Louení se psem (Jaroslav Kovaíek)
Mj ivot s fenkou Anny (Petr Hromádko)
Mla Kolinka obdivuhodnou duši? (Emilie Krulíková)
Bojare, Bojare…! (Radovan Lukavský)
Medvídek, Montík a kolekái (Blanka Kubešová)
Nesahejte na nj, patrn má blechy! (Pavlína Filipovská)
Hajný ve slubách ertíka Bertíka (Zdenk Hajný)
Láska na první pohled (Ctirad Pánek)
Óda na Kaenku (Jana Reichová)
Moje baby Jesty (Stella Májová)
Moji pejskové  (Miloš Nesvadba)
Andulka, Fanynka, Boenka (Soa ervená)
Vzpomínka na Neru (Miloslav Švandrlík)
S tím Švandrlíkem musí bejt švanda (Miloslav Švandrlík)
O psí cestománii (Václav idek)
Nuda?... aneb Chlapeek a jeho štteek (Václav idek)
Objevilo se štn (Marta Kubišová)
Mají netopýi psí duši? (Kvta Fialová)
Rufík a Všichni moji dobí rodáci (Vojtch Jasný)
Jen rolnika cinkla a on tam stál...(Marina Huvárová)
Náš Profesor (Alice Frostová)
Parák (Milan Dibák)
Jakub a Cedrik (Zuzana Trankovská)
 


Komente
Posledn koment: 19.12.2016  09:34
 Datum
Jmno
Tma
 19.12.  09:34 ferbl
 19.12.  01:14 Blanka K.
 18.12.  11:44 Vclav
 18.12.  10:15 kusan