Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Oto,
ztra Jaroslav.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Paní Schmausová je skvlá vypravka, ije v dom, z nho kdy se rozhlédnete do kraje, hned víte, pro ji to po ivotní etap v daleké cizin táhlo zpátky dom. Pi rozhovoru s ní jsem si znovu ovila, e lidé, kteí by mohli být na své úspchy pyšní, zstávají vtšinou skromní a pokud mohou jakkoli pomoci druhým, udlají to… Taková je i pravnuka našeho slavného vdce, Františka Kiíka. Rozhovor vyšel v týdeníku Naše rodina (www.nase-rodina.cz)
 
 
Akademická malíka Helena Schmausová-Shoonerová:
Praddeek Kiík m houpával na kolenou…
 
„ivot ijeme kadý sám za sebe, a u pocházíme z jakékoliv rodiny,“ íká „ale naší povinností je nedlat pedkm ostudu.“  Sedíme v Bechyni na terase domu, je tu nádherný výhled na údolí Lunice, na slavný obloukový most, bechyský zámek i klášter. A má první otázka je jasná…
 
Jaká je historie této pekrásné vily?
Mj ddeek Schmaus ji v roce 1923 koupil od bechyského soudního rady, kterému tu zemela ena, a chtl se odsthovat. Byla postavena v roce 1918 a i díky své poloze patí k nejkrásnjším v Bechyni. Ddeek byl diplomatem, ministerským radou ve Vídni a vilu koupil po svém návratu do ech. Nechal ji rozšíit o knihovnu, dokoupil pozemky, s pomocí architekta Jana Kotry byly vytvoeny visuté zahrady. Busta Františka Kiíka, která je podle pamtník jeho nejzdailejším portrétem, dala vile jméno – dodnes se jí íká Kiíkova vila. Vytvoila ji jeho dcera Rena, vynikající sochaka, aka profesora Drahoovského. Praddeek Kiík ve stáí pobýval stídav zde, u dcery Anny, a ve stádleckém zámeku u svého syna Jana.
 
Nemli rodie strach, e jim bude vila po Únoru zabavena a budou ji muset opustit?
Kdy v padesátých letech moje babika Anna zemela, tatínek se obával, e o vilu pijdeme. Proto ji nabídl do pronájmu Svazu hudebních skladatel, kteí ji vyuívali k rekreaci. My jsme potom obývali zahradní domek. Ale protoe mezi hudebníky ml tatínek spoustu pátel a známých, bylo u nás poád veselo. Do vily jsme se vrátili po ptaticeti letech.
 
Kdy jste se sem poprvé dostala vy?
Rodie m sem vozívali odmalinka a trávila jsem tu i kadé prázdniny. Na své dtství v Bechyni mám ty nejkrásnjší vzpomínky.  Ve válce jsem tu dokonce zaala chodit do první tídy, protoe v Plzni, kde ml tatínek továrnu na výrobu pryskyice na sudy v plzeském pivovaru, bylo nebezpeno. Rodie m i mou sestru „uklidili“ sem. Tady jsem v patnácti letech zaala chodit do keramické školy, ale protoe jsem byla dcera fabrikanta, nebylo mi umonno ji dokonit. Ped prací ve výrob m zachránil pan editel Petr, ddeek bývalého ministra Kalouska. Mohla jsem nastoupit do technické keramické školy v Karlových Varech. Odmaturovala jsem jen tak tak, a pokraovala ve studiu na Vysoké škole umleckoprmyslové v Praze.
 
Mla jste s maturitou potíe?
Technické pedmty mi nešly – nerozumla jsem jim, nebavily m, skoro jsem propadla. Tady jsem geny po praddekovi nezddila. Ale moná, kdyby byl naivu, e by mi pomohl, mému tatínkovi fyziku vysvtlil prý dokonale. Vím z vyprávní, e byl velmi laskavý a hodný. Mám na nj jen mlhavé vzpomínky, nebyly mi ješt ani tyi roky, kdy umel. Na jedné z dochovaných fotografií m chová v nárui.
 
Pijali vás na UMPRUM – bylo vaše výtvarné nadání zetelné u v dtství?
Nijak zvláš. e bych nkde zalezla a celý den si malovala, to vbec. Bavila m spousta vcí, ale niemu jsem se nevnovala do hloubky.  Anglitina, klavír, balet, tenis  - k tomu m maminka vedla, ale byla to katastrofa. Jak m nkdo do neho nutil, ihned m to pestalo bavit. Byla jsem od malika individualistka, chtla jsem všechno dlat po svém. Hodn jsem etla, kdy jsem si ve dvanácti letech zlomila nohu, stihla jsem za dobu rekonvalescence peíst sebrané spisy Jiráska, Zeyera a Dumase. Vzpomínám, e mým prvním „umleckým poinem“ v dtství bylo nkolik pohádek, které jsem vymyslela. Ta úpln první se jmenovala Sysel šmeliná a vytiskli ji dokonce v Kvtech. Tu další mi ale vrátili, co mj ddeek okomentoval slovy: Holka, holka, z tebe bude druhá Boena Nmcová, taky zemeš hlady…
 
Mla jste njaké vzory?
Do bechyské vily picházelo mnoho zajímavých lidí, známých mých rodi, hlavn z umleckého svta. Oba rodie milovali hudbu, tatínek byl jedním ze zakladatel Plzeského smycového kvarteta, spolu s ním i Bedich Macenauer, otec Emmy Srncové. Navštvoval nás Viktor Stretti, jeden z nejvtších eských grafik a malí, byl tu i Rafael Kubelík, Jaroslav Jeek, Jií Voskovec a velmi asto tatínkv nejlepší pítel Jan Werich. Jeho dcera Jana – o ti roky starší ne já – se u nás po návratu z Ameriky zdokonalovala v eštin. Hrávala si se mnou a mými kamarády na zahrad, uila nás všelijaké lumpárny, a to se nám líbilo. Mým velkým kamarádem z dtství byl Karel Paar, dnes velkopevor ádu maltézských rytí a jeho sestika Eleonora z bechyského zámku. Z babiina vyprávní vím, e se na poátku 20. století do naší širší rodiny pivdala i slavná wagnerovská operní diva Helena Wilbrunn-Schmaus, primadona vídeské i berlínské opery.
 
emu jste se vnovala po dokonení studia?
Díky profesoru Nušlovi, který m u bhem studia vozil s sebou na výtvarné rady do jabloneckých skláren, m zlákaly šperky. Kdy jsem dokonila školu, zaala jsem v Jablonci pracovat – navrhovala jsem náhrdelníky, biuterii. Byla jsem tam dva roky a potom jsem zkusila šperky sama vyrábt. Celá rodina se divila, jak m ty „korálky“ uiví. Maminka si pála, abych se co nejdív vdala, nejradji za spoádaného katolíka, a mla spoustu dtí…tak to jsem jí nesplnila.
 
A pak u pišly první úspchy…
Pro výstavu Expo 67 v Montrealu jsem vyrobila kolekci šperk, které vzbudily velkou pozornost. Získala jsem díky tomu stipendium na tymsíní studijní pobyt v Paíi, a pak u následovaly výstavy ve Vídni, v ím, ve Stockholmu. V ím jsem se seznámila se svým budoucím manelem. Historik Vladimír Koudelka m poádal, zda bych jeho píteli, který il v ím, nepomohla pi jeho pracovní cest do ech. A tak jsem Huga poznala. Komunikovali jsme spolu italsky. Italština je krásný, libozvuný jazyk, nauila jsem se ji jako samouk.
 
Prozradíte nám nco o svém manelovi?
Mj mu byl vdec, Kanaan s francouzskými koeny. Zabýval se paleografií – zkoumal rukopisy 11. a 12. století, zejména díla Tomáše Akvinského. Spolu s našimi páteli jsme se smáli, e tak dlouho zkoumal staroitnosti, a si jednu vzal. V dob svatby mi bylo ticet let. Pracoval v Itálii, v Commisione leonina (esky Lví komise), která má název podle sv. Lva Velikého, papee a uitele církve, který il v 5.století. Je to skupina vdc, organizovaná dominikány, která pipravuje k vydání spisy Tomáše Akvinského.  V  r. 1971 se vrátil zpt do Kanady a zaal penášet na montrealské univerzit, kde byl jmenován titulárním profesorem.  Odjela jsem s ním. Brzy se nám narodila dcera Anna Karolina, od malika jí všichni íkáme Nanynka. ije v Kanad, umí bezvadn esky, je lékakou. Já jsem se po manelov smrti v roce 1990 vrátila dom – do bechyské vily. Mla jsem pocit, e tady v echách ješt budu uitená. Nanynka sem odmalika pravideln jezdí, má to tu ráda.
 
V Kanad jste s tvorbou pestala?
Na práci se šperky jsem podmínky nemla, ale k umní jsem se brzy vrátila. Manel mi koupil keramickou pec, zaala jsem tvoit plastiky, fajáns- jemnou keramiku podobnou porcelánu. Malovala jsem do glazury i pod glazuru. Inspirací se pro m stala píroda, hlavn zvíata a pak také indiáni. S jejich ivotem jsem se seznámila zblízka, kdy se má kamarádka z dtství za indiána provdala a pozvala m k nim do rezervace. Oni ví v istotu pírody, v pevtlování lidské duše do zvíat. Koupila jsem si kníky, jejich pohádky a mýty m velmi zaujaly, promítala jsem je do svých obrázk.
 
Z kterého svého díla máte nejvtší radost?
Neberu se tak ván, abych nad tím uvaovala, mám radost, kdy se lidem mé práce líbí, kdy je njak osloví. Ale kdybych mla vybrat jednu vc… V Montrealu v Oratoriu sv. Josefa, co je po Bazilice sv. Petra ve Vatikánu druhá nejvtší stavba tohoto typu na svt, mají mj velký porcelánový betlém, který tam reprezentuje eskou republiku. Celkem vystavují kolem sto padesáti betlém z celého svta, je to nejvtší sbírka v S Americe. Jsem ráda, e po mn v Kanad nco zstalo. A pyšný byl i mj manel, kdy byl betlém zakoupen a instalován, sedl si na idliku poblí a pozoroval, jak se lidé zastavují, co si povídají, jak se jim to líbí. Radost mám i z plastiky sv. Františka, která zdobí opuštnou niku na bechyských schodech. Vytvoila jsem ji na popud Jana Kaera, který byl mým spoluákem na keramické škole v Bechyni.
 
Pivezla jste si z Kanady njaké zvyky, recepty?
I tady v echách slavím Den díkuvzdání – je to vlastn taková kanadská obdoba doínek, podkování za dary pírody. V té dob za mnou pijídjí i mí kanadští pátelé, zavzpomínáme, popovídáme si. A pi té píleitosti servírujeme tzv. starosvtskou šunku. Jako pipomínku svého kanadského ivota pravideln vaím i fazole, jejich píprava patí na pední stránky vtšiny kuchaských kníek v Kanad.
 
Podailo se vám i „za velkou louí“ proniknout do umleckého svta?
Mé práce reprezentovaly Kanadu na svtové výstav v Torontu, pemýšlela jsem o tom, e bych své obrázky s indiánskými motivy do Kanady odkázala. Mám jich dost, pestoe indiáni se velmi neradi nechávají malovat, mají pocit, e jim malí krade jejich tváe, jejich duše, jejich ivot.  Ve Winipegu otec Kivánek zaloil národní muzeum, tak moná tam. Mají tam u vyšívaný epec, který v echách nosívaly dámy ke kroji, objevila jsem ho u nás a muzeu vnovala. Pidali k nmu ale nesprávný nápis: epec Kiíkovy babiky.
 
A co njaké eské muzeum?
V Umleckoprmyslovém muzeu v Praze vystavují mou kolekci šperk, projevili také zájem o mé fajánse, ráda jim je odkáu.
 
Prodáváte své obrazy?
Te u ne, od svých šedesáti jsem neprodala ani jediný. Pracuji pomalu, nezbyly by mi ádné na výstavy. Pokud dám njaký obraz do aukce, výtek putuje na dobroinné úely. S charitou mám letité zkušenosti. V roce 1967 jsem byla v ím pijata do tetího ádu svatého Dominika a slíbila jsem pomoc potebným. Zaala jsem s kroukem kreslení v Jedlikov ústavu, pozdji v Kanad jsem pomáhala peovat svým známým o jejich postieného syna. Po návratu do ech jsem zaala hledat zpsob, jak na charitu smyslupln pispívat.
 
A našla jste?
Ano, za vydatné pomoci kanadského velvyslanectví, které na naše projekty velkoryse pispívá. Do dnešního dne to bylo více ne ti tvrt miliónu. Vím, e se mi podaí oslovit i práv picházejícího kanadského velvyslance pana Jelinka. Se svými kamarády z keramické školy vyrábíme takové keramické ptáky, na které potom dti podle své fantazie nco namalují a prodáváme je na rzných výstavách. Výtek putuje potebným – zejména Psychiatrické dtské nemocnici v Opaanech nebo Domovu pro mentáln postiené v Písku.
 
emu se te vnujete?
Na píští rok chystám výstavu své tvorby, práv pod záštitou kanadského velvyslanectví. To bude ale a za rok, te jsem svj elán a snad i organizaní schopnosti zamila na snahu obnovit slavné bechyské pout a spoleenská setkávání lidí vbec. Pou bývala velká událost, na kterou se celá Bechyn vdy peliv pipravovala- karneval, slavnostní mše, prvod, nádherná kvtinová výzdoba. V minulých letech bohuel tradice upadaly v zapomnní.
 
Myslíte, e se to podaí zmnit?
Mám pocit, e lidé se postupn probouzejí z letargie, snaí se pomoci, piloit ruku k dílu a mám z toho radost. Je teba uvdomit si svou dstojnost, svou vlastní cenu. Umt se radovat a nejen nadávat. Po návratu z Kanady jsem zaala i s organizováním Mikuláš a velikononích setkání pro rodiny s dtmi. U nás doma nebo na zahrad pipravíme svainu, malé pohoštní, rozdají se dáreky, zpíváme si, hrajeme. Bývá tu i padesát lidí. A o to jde- uít si to. To bylo i krédem mého praddeka: „Mít radost z toho, co je.“
 
Eva Procházková
Foto autorka a soukromý archiv H. Schmausové-Shoonerové
 
Medailonek
 
Akademická malíka Helena Schmausová-Shoonerová
Narodila se v Praze 12. bezna 1938. Jejím praddekem byl slavný vynálezce František Kiík. V roce 1965 ukonila studia na praské UMPRUM a po vystudování se vnovala šperkaství.  Její šperky vzbuzovaly velký zájem na výstavách v mnoha zemích svta – v Kanad, Francii, Itálii, Velké Británii, Švédsku. Se svým manelem Huguesem Shoonerem se odsthovala do jeho bydlišt v Kanad a ila tam a do jeho smrti v roce 1990. Poté se vrátila zpt do ech. V Kanad tvoila pedevším plastiky, malbu do glazury a pod glazuru. Za své dílo získala mnohá ocenní, její betlém je vystaven v Oratoriu sv. Josefa v Montrealu . Nyní ije a pracuje v rodinné vile v Bechyni, intenzivn se vnuje charitativní práci. Paní Schmausová- Shoonerová je vdova, její dcera je lékakou a ije v Kanad.
 
František Kiík, eský elektrotechnik a vynálezce
Narodil se 8. 7. 1847 v Plánici u Klatov do velmi skromných pomr, zemel 22. 1. 1941 ve Stádlci u Tábora, pohben je na vyšehradském Slavín. Významn se podílel na rozvoji eského elektrotechnického prmyslu. Jeho prvním vynálezem bylo dálkové ovládání elektrického návstidla, nejvýznamnjším oblouková lampa se samoinnou regulací. Vynalezl svtelnou fontánu, která se stala velkou senzací, zdokonalil elektrickou tramvaj. Bhem svého ivota vybavil více ne stovku eských elektráren svým zaízením. V letech 1902-3 zbudoval první elektrickou dráhu v Rakousku, vedla z Tábora do Bechyn. V roce 1905 byl jmenován císaem Františkem I. lenem Panské snmovny, o rok pozdji získal estný doktorát technických vd. Na jeho poest je pojmenováno mnoho ulic v rzných mstech naší zem i jedna ze stanic praského metra.
 
Nejstarší ijící potomek
Pestoe se z Kiíkových osmi dtí dosplosti doily jen ti, rodina je velmi rozvtvená. V dalších generacích ili a ijí potomci, kteí dosáhli úspch jak v oblasti vdy, tak i umní. Nejstarší z nich, dnes ji 87 letý Ing. estmír Bárta, CSc, je pravnukem Františka Kiíka. Je odborníkem a vdeckým pracovníkem, vnuje se problematice optických krystal a materiálového výzkumu kosmu. Je lenem ady odborných komisí a dritelem mnoha ocenní. Napsal více ne dv stovky vdeckých publikací. Další vtev Kiíkových potomk ije v USA, pra-pra vnuk Kent Kiik, jeho sestra Cathy a jejich dti.
estmír Bárta v jednom svém dopise píše o svém praddekovi:  „… František Kiík svým ivotem prokázal, e pi dostatené houevnatosti lze poctivou cestou i z poátení naprosté nemajetnosti dosáhnout vysokých cíl i hmotných úspch a souasn vytvoit podmínky pro povznesení své vlasti a zvýšení technické ivotní úrovn svých spoluoban…“
 
Z kanadských recept Heleny Schmausové-Shoonerové

Starodávná šunka
Naízneme ki na šunce, do ní napícháme hebíek. Rozmícháme anglickou hoici s javorovým sirupem, polijeme tímto nálevem šunku a peeme.
 
Fazole na bku
Bílé fazole namoíme do vody na 24 hodin, pidáme liku sody, ve stejné vod potom vaíme 20 minut a opláchneme. Do hrnce dáme slaný vepový bek, který si na ti dny dopedu naloíme do slané vody- na 1 l vody 10 dkg soli. Pidáme cibuli, melasu – meme ji nahradit surovým cukrem, dále saturejku, bobkový list a meme (ale nemusíme) pidat rajský protlak. Zalijeme vodou, dáme do trouby, peeme  pi 150° piblin 4 hodiny. Bek se zcela rozpustí.
 
* * *
Zobrazit všechny lánky Evy Procházkové


Komente
Posledn koment: 26.11.2016  18:31
 Datum
Jmno
Tma
 26.11.  18:31 EvaP
 26.11.  15:22 Von
 26.11.  15:03 ferbl