Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Magdalna,
ztra Libor.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Ilona Musialová: Mj otec byl nestorem eských likérník aneb Historie jedné likérky
 
Kdy se ekne alkohol, kadý z nás má njaké vzpomínky… Ale mluvili jste nkdy s „ivým likérníkem“? Já ano, kdy jsem psala rozhovor do Naší rodiny (http://nase-rodina.cz/) Bylo to zajímavé a milé povídání, a nebyl to likérník, ale likérnice… Posute sami, a jestli chcete vlastní zkušenost, zajete si do Jindichova Hradce. A pokud byste si sami chtli vyrobit pravý eský pun, dotte rozhovor a do konce…
 
Paní Ilona Musialová patí ke tetí generaci likérník Hill. Její ddeek, Albín Hill, zaloil svou destilérku v Brušperku u Ostravy v roce 1920, tu dnes – po všech peripetiích 20. století – najdete v podzámí Jindichova Hradce blízko rondelu, v míst, kde se do Neárky vlévá Hamerský potok.
 
Píjmení Hill nezní moc esky…
Pátrali jsme v historii, Hill je irské píjmení. Jeden z našich dávných pedk se zejm jako voják dostal na severní Moravu, zamiloval se do zdejší dívky, oenil a usadil se tu. Irsko a alkohol – to jde k sob docela hezky… A taková zajímavost Hill je pozpátku líh…
 
Jak vzpomínáte na svého ddeka?
Byla jsem velmi malá, bylo mi pt let, kdy zemel, a tak jsou mé vzpomínky mlhavé. Pamatuji si, e se mi zdál mohutný, obrovský a e hodn kouil. Dda pracoval u ida Oppenheima v obchod s drogistickým zboím, kde se tehdy vyrábly i lihoviny. Nauil se to, a kdy se oenil, vyuil vno mé babiky k zaloení vlastní likérky. A uspl.
 
Rok 1948 asi jeho plány narušil…
Jeho likérka patila mezi první znárodnné. Pišli ji pevzít pár dní po Únoru ve tyi hodiny ráno vlastní zamstnanci! Ddu to zlomilo. Všechno, co se mu podailo vybudovat, bylo pry. Zemel za pár let v r. 1956, bylo mu šedesát let. Jeho nejstarší syn Radomil, mj taka, dostal likérnické geny do vínku. U od dtství se pletl tatínkovi pod nohama, zalezlý ve svém pokojíku zkoušel výrobu rzných bylinkových odvar – jak psobí na chu, na vni, na barvu… Rodinou byl peduren k pevzetí firmy a byl také jedním z posledních, kteí studovali likérnickou školu v Praze (podobná byla u jen škola v Paíi a Berlín). Školu zavel Hitler, ddovu firmu o pár let pozdji komunisté. Tatínkovi bylo tenkrát 24 let.
 
Jak jste se ocitli v Jindichov Hradci?
Já u jsem se tu narodila. Po zavení firmy byla tatínkovi „nabídnuta“ ti pracovní místa, vybral si jiní echy, kde se mu líbilo. Nastoupil jako šofér do zdejší Jihoeské Fruty, a pak se stal na dlouhá léta výrobním námstkem. Protoe samozejm nikdy nevstoupil do KS, další postup u moný nebyl, i kdy po Hradci se vdlo, e Frutu ídí vlastn on.

 
 
I tak, od šoféra k námstkovi, to je docela strmá kariéra, ne?
Je to taková „veselá píhoda“, která mu pomohla nahoru. V Kardašov eici mla Fruta tenkrát obrovské tanky s obsahem ticet tisíc a více litr nakvašeného jableného základu, které tím kvašením najednou zaaly nadskakovat, a to doslova, tak dvacet cm nad zem. Byla to padesátá léta, stalinistická doba, editel, dosazený komunisty, si s tím nevdl rady a navíc se obával, e bude obvinn ze sabotáe. Taka se nabídl, e si s tím dokáe poradit, zvládl to. A brzy se ze šoféra stal výrobním námstkem.
 
Take vlastn pokraoval ve svém oboru?
Víte, on byl ve svém oboru jednikou, ml „šestý smysl“ pro likérnictví. Byl to celý jeho ivot, a ten mu komunisti zniili. Z hlavy mu to ale vzít nemohli. U kdy lihovinu tvoil, vdl pesn, jak bude chutnat – to je jako kdy hudební skladatel píše noty a ví dopedu, jak to bude znít. To dokáe málokdo. Ve Frut zavedl prmyslovou výrobu vajeného likéru a vytvoil recepturu slavného „jindichohradeckého rumu s plachetnicí“.
 
Vedli vás rodie písn?
S pochvalami se u nás opravdu šetilo. Vyrstali jsme s bratrem ve velmi vlasteneckém prostedí, maminin otec byl náelníkem Sokola. Prostoupilo nás to, byl to obrovský vklad do ivota. U nás se nikdy nemluvilo sprost a rodie se ped námi nikdy nehádali. Mli takovou zvláštní dohodu, e hádky budou probíhat v parku. A ten byl od nás pl kilometru, take ne tam došli, vtšinou z nich vztek vyprchal. Naši spolu ili šedesát jedna let, dokázali se semknout a elit píkoím spolen. Proto pro m bylo obrovským zklamáním mé nepovedené manelství, které skonilo rozvodem.
 
Váhali jste, kdy v devadesátých letech byla monost zaít s podnikáním znovu?
Tátovi bylo 64 let, u byl v dchodu, ale nerozmýšlel se ani vteinu. Myslel si, e se svobody nikdy nedoije, byl šastný. Pustil se do všeho s vervou. Zaínal úpln znova, od nuly. Prodal auto, vybral všechny úspory. Vyráblo se doma, ve sklep. Po roce 1989 byl prvním soukromým likérníkem v eskoslovensku, jeho ivnostenský list ml v Jindichov Hradci íslo 3. Pamatuji si první lahve, které jsme prodali. Byl to kokosový likér, byl tenkrát ohromným hitem. Ti dny ped Štdrým dnem v roce 1991 jsme si jako vánoní dárek koupili v aukci potravináskou prodejnu a od následujícího roku jsme pesunuli likérku sem. Vyrábli jsme tyi druhy alkoholu, dnes jich vyrábíme manufakturn více ne devadesát.
 
Váš ddeek i tatínek byli likérníci. Ale vy sama – mla jste tu správnou kvalifikaci?
Já jsem textilní inenýrka. Kdy se m tatínek ve trnácti zeptal, jestli bych chtla jít v jeho stopách, ekla jsem, e „v ivot ne“. Studovala jsem odvní prmyslovku a potom Vysokou školu textilní v Liberci. V posledním roníku se mi narodil syn. Otec mého manela (pozdji v letech 1996-2000 senátor JUDr. Ing. Jaroslav Musial) byl v hledáku policie jako politicky nespolehlivý, manel ml kvli tomu problémy v práci, vrátili jsme se do Jindichova Hradce. Pracovala jsem jako mistrová odborného výcviku v drustvu Odva a pozdji v uovské škole pro švadlenky a práce se mi líbila. Kdy se v roce 1992 výroba v likérce rozrostla a u nestailo pomáhat po práci, musela jsem se rozhodnout. Zvolila jsem rodinnou firmu.
 
Take jste se musela rychle zauit…
Snaila jsem se. Mla jsem nejlepšího uitele, jakého jsem mohla mít. Taku. Byl vynikající odborník, i kdy takový spíš „antipedagog“. Ale hodn jsem okoukala, do všeho m zasvtil. V roce 1999 ho postihla mozková mrtvice. il ješt devt a pl roku, i kdy byl upoután na lko. Myslím, e se se svou nemocí rval a bojoval hlavn proto, aby nás v tom nenechal, aby nám pomohl alespo radou, zkušeností, kdy u jinak nemohl. Denn si na nj vzpomenu, a kdy si nevím s ním rady, jak ráda bych slyšela jeho názor. On uml poradit vdycky. Jsem šastná, e se doil prosperity své likérky a hlavn svého pravnuka. Umel, kdy byly malému tyi msíce. Dostal jméno i po nm – jmenuje se Tomáš Radomil Hill.
 
Váš syn je také likérník?
Kdy jsem s ním zstala sama, rodie mi hodn pomáhali s výchovou. Otec se stal Tomášovi takovým ddo-tátou. Mli se hodn rádi a syn chtl být ve všem po nm. Vyuil se potravináem, na odborný výcvik chodil do firmy, kde ho dda vedl. Kdy mu bylo osmnáct, nikomu nic neekl, sám si všechno zaídil na úadech a doma potom oznámil: Odedneška jsem Hill! Vzal si zpátky rodové píjmení. Oni mu stejn lidé tady íkali „mladej Hill“. Dnes je duší celé firmy, dlá vlastn všechno.
 
Urit máte njaké rodinné recepty…
To víte, e máme. Pokladem je run psaný sešitek, ve kterém jsou ddovy, takovy a dnes u i naše recepty. erpáme také ze starých nmeckých likérnických knih a nkdy i z archiv. V našem oboru je vdycky dobré si svá tajemství steit. Jsme velmi malá firma, taková manufaktura. Všechno dláme run, stroje, které pouíváme, jsou neautomatické. Snaíme se být originální, jedinení, odlišní od ostatních nejen výrobou, ale i chutí. Chceme být domácí – eští.
 
íkala jste, e pátráte i v archivech?
No, pesnji ani ne tak my, jako spíš naši známí, pátelé, zákazníci. Jednou nám úpln neznámí lidé pivezli z teboského archivu recept, na který náhodou narazili. Je na pravý eský pun, který pochází z období Jakuba Krína, tedy ze 16. století. Hlavní roli v nm hraje docela obyejný vlašský oech.

 
 
Jedním z vašich hojn prodávaných je likér Emy Destinnové, Stráská erná Paní. Jak vás napadlo ho takto pojmenovat?
To je také velmi zajímavá historie. Nedaleko odtud leí msteko Strá nad Neárkou, kde v zámeku slavná pvkyn ila. Do rukou Radomila Hilla se dostal její dopis, který v jindichohradeckém muzeu objevil archivá dr. Fürbach. Píše tam o pání mít „svj“ likér. Splnili jsme jí ho po osmdesáti letech. Otec s výrobou zaal, ale nestihl to, dokonila jsem ho já. Je to jediný z našich likér, který obsahuje všechny ti dleité komponenty – ovoce, byliny, koení. Získal druhé místo v souti „Chutná hezky jihoesky“, letos získal i prestiní ocenní jako regionální potravina. A víte, pro se Em Destinnové íkalo erná paní? Prý ji velmi pitahovali tmavovlasí kudrnatí mladí mui…
 
Jaký je váš vztah k alkoholu, paní Musialová?
Kdy mi byly ti roky, šmejdili jsme s kamarády továrnou a olizovali pnu z vyrábného alkoholu. Znám to jen z vyprávní, ale málem jsme prý skonili v nemocnici. Za úpln geniální povauji krátkou, ale výstinou tatínkovu pednášku, kterou mi udlil v mých šestnácti. Pamatuji si ji dodnes tém doslova.

Prozradíte nám jeho ponauení?
Ráda. Tatínek mi tenkrát ekl: „Milá dcero, svou kabelku máš nejen na šminky, ale i na to, aby sis tam dala kus chleba a špeku a ne zaneš pít, nkde v koutku to snz. Není nic hroznjšího, ne pohled na opilou enskou.  A pamatuj si – kdy pít, tak jen dobré pití, kdy dobré, tak isté, a kdy isté, tak málo.“ Oceuji tu krátkou radu, a jak mohu, posílám ji dál. Myslím, e je moudrá. Celý ivot jsem se tím ídila. Potom jsem prodlala mononukleózu a pít u nemohu. Jen mírn ochutnávat…
 
Jak takové ochutnávání u vás vypadá?
Nejlepším degustátorem je moje maminka. Nový produkt ochutnáváme všichni. Chu výrobku se asem zlepšuje, take se ochutnává alkohol odleený po dvaceti tyech hodinách, potom po tech dnech, po tech týdnech, po tech msících atd. Bhem vývoje nového výrobku dotváíme chu, pidáváme do vzork o trochu víc toho i onoho. Nakonec máme vdy deset podobných vzork a ty pedloíme k ochutnání zákazníkm. Po dobu tak dvou týdn je necháme na papírky hodnotit ísly od jedné do deseti, co jim chutnalo nejvíce. íkáme tomu trefovat se lidem „do pusy“.
 
A to, co lidé vyberou, je pak konená podoba?
Vtšinou. Specialisté-odborníci mohou vybrat nejkvalitnjší vzorek, ale co by to bylo platné, kdyby to lidem nechutnalo. Propracováváme chu do nejmenších detail. Pedstavte si, kdy 400 l alkoholu ochucujeme chilli, dáváme tam jen opravdu nepatrné mnoství, tolik, kolik ulpí na špejli ponoené do chilli. Je to vlastn taková alchymie.
 
Podailo se vám proniknout se svými výrobky i do zahranií?
Náš alkohol se pije i v Nmecku, Slovinsku, na Slovensku, v Rakousku, v menších sériích vyrábíme likéry i pro zákazníky z Anglie, Ruska. Hill´s  absinth dováíme a do Mexika. Na obchodní jednání se zahraniními zákazníky si beru vdy tlumoníka, nkdy i právniku. Jsem dyslektika a cizí jazyky byly pro mne vdy problémem. Domluvím se, ale na obchodní jednání to nestaí.

 
 
Vtšina podnikatel se snaí pomoci njakému charitnímu projektu. Pomáháte i vy?
Obas k nám pijdou mladí, e mají maturitní ples a prosí o dar do tomboly. Jste zdraví, plní síly, pijte si to odpracovat, íkám jim. Nepijdou. Pomáháme tm, kteí opravdu nemohou – starým, nemocným, nemohoucím. To je naše zásada. Peníze posíláme projektu Proutek – sdruení, které provozuje chránné dílny pro postiené a projektu Okno – co je denní stacioná pro nemocné staré lidi. Své výrobky rozdávat nesmíme, tvrdý alkohol je celníky velmi hlídaná komodita a mli bychom velký problém, kdyby se náš dar dostal do rukou nkomu mladšímu ne osmnáct let.
 
Je ve vaší rodin vbec as na njaké koníky?
Syn je zapálený motorká. Dokonce vymyslel s kamarády sérii „motorkáských“ lihovin. Svj volný as vnuje hlavn opravám a vylepšování svých benzínových milák. Já se hodn vnuju runím pracím, šiju, to je takový mj celoivotní koníek. Ráda pracuju i na zahrad a hlavn se snaím vylepšovat dm. Baví m pemýšlet, kam jaké dladiky, tapety, spolupracuju s umleckým kováem, který vyrábí rzné kovové doplky. A taky docela ráda ídím. Tenkrát v osmatyicátém takovi zabavili jeho BMW, poád o nm pemýšlel a snil, e si ho ješt nkdy poídí. Stihla jsem ho koupit ješt ped jeho smrtí a povozit ho v nm. No a samozejm velkou láskou je pro mne mj vnuk Tomáš Radomil, se kterým se snaím trávit asu co nejvíce.
 
Co vás na vaší práci nejvíc tší, z eho máte nejvtší radost?
Samozejm z toho, kdy se njaký nový výrobek povede tak, e je napoprvé tak dobrý, e nepotebuje ádné úpravy. Radost máme, kdy získáme njaká ocenní na soutích, kam naše likéry posíláme. Anebo z toho, kdy zákazníci, kterým jsme doporuili njaký likér, pijdou za pár dní znovu a poadují další lahve, e jsme se jim bájen trefili do chuti.
 
Zmínila jste svého malého vnuka. Roste v nm pátá generace likérník Hill?
Kdo ví, nutit ho urit nebudeme, ale budeme samozejm rádi, kdy se rozhodne nést rodinnou štafetu dál. Od malika sem chodí, „pomáhá“, líbí se mu tu a baví ho to. Poznáváme v jeho pohybech, v jeho chzi i gestech podobu s mým tatínkem, pestoe to nikde nemohl okoukat. Kdy mu byly ti roky, postavil se doprosted prodejny a pronesl: Jsem Tomáš Radomil Hill a mám likérku – ješt tenkrát šišlal. Má to prost v sob a praddeek by z nj ml urit radost.
 
Foto autorka a rodinný archiv Hill
 
Z dopisu Emy Destinnové
… mla bych té ráda njaký erný likér, který by se mohl pípadn jmenovat Stráská erná Paní, zajisté titul jako za asu jako oechovka z Daliborky, které jsme íkali Daliborova krev, taky název ne k zahození…

(New York, 10. 11. 1920)

 
Recept na pravý eský pun z 16. století

Na jeden díl pune – pro eny 2 díly vody, pro mue 1,5 díl vody.

Láhev s punem se vloí do teplé vody, aby se ohála. Mezitím se uvaí odmená voda, do které se pidá pro kadý šálek jedna špejle s napíchnutými kíalami rzného eského ovoce, dleité je, e tam má být na 1 šálek vdy pl plátku sušeného jablka a tvrtka sušené švestky. (ostatní me být libovoln- sušené višn, hrušky, hrozinky) Na kadý šálek- a co je velmi dleité- se musí pidat plka vlašského oechu. Piklopí se poklikou a nechá se zvolna zchladnout asi na 60°C.

Do hrnku nebo skleniky (nikdy ne do plastového kelímku) nalijete pun a pevaenou vodu, pidáte párátko s kíalami a oech. Nepidává se skoice ani hebíek, tenkrát je ješt nepouívali. Podle toho, které sušené ovoce máte práv v ústech, pijete pun jablený, hruškový…

Je to bájené, zvláštní, má to velmi originální chu.  Je v tom kus historie a ešství.
 
Eva Procházková
* * *
Zobrazit všechny lánky autorky


Komente
Posledn koment: 23.10.2016  18:49
 Datum
Jmno
Tma
 23.10.  18:49 EvaP
 23.10.  16:02 Von
 23.10.  11:48 ferbl
 23.10.  10:22 kusan