Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Ivan,
ztra Adriana.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Irák, málem mj osud (9)

Vánoce pod horkým sluncem

Tedy o podobných Vánocích by dnes mohl jist vyprávt kdekdo, ale v dobách reálného socialismu, ped takovými ptaticeti, tyiceti lety, nebylo mezi našinci mnoho tch, kteí takové proili. Tedy pokud horké zem nebyly jejich domovem, ale to zase nebyli, a eši, našimi obany. Mn ale byla taková zkušenost dopána a nikdy na n nezapomenu. Byly toti první a navíc ozdobené záitky, které v kytici mých ivotních vzpomínek ani po tolika letech neuvadly.

Kdy za mnou konen piletla do Iráku moje holubika, manelka Lenka, bylo ji záí, msíc v onch krajích pomrn chladnjší ne léto, ale opravdu jen pomrn. Pro Evropana není ticet stup ve stínu ádné chladno, ale pkný hic. Naproti tomu nám, kdo jsme tam ji byli déle, pinesl pokles o deset grád znanou úlevu.

Trvalo to mému potšení celé dva msíce, ne se jak tak aklimatizovalo, a kdy se na kalendái pehoupla druhá polovina listopadu, padla u snídan otázka, jak je to tady s Vánocemi. Tedy, jak je oslavíme my, kde koupíme stromek a ozdoby na nj, mouku a erstvé mléko na vánoky, kapra a kyselé okurky na bramborový salát, dobré víno a jablka, jaké dárky se tu dají koupit a vbec…

Dti nám sice poslaly balík s rznými dárky a pamlsky, ale nedoufali jsme, e vše vas dojde, a tak následoval dkladný przkum místního trhu a poznání, e nkteré komodity jsou v rozmezí daném geografickými koordináty nesehnatelné. Naštstí ale v sousedství leel Kuvajt, zem oplývající hojností.

Protoe jsem ml monost obas tam zajet pro náhradní díly naší flotily osmi terénních Toyot, vyešil jsem tuto otázku relativn snadno. Ale zase jen relativn, protoe to znamenalo 600 kilometr po sice dobré silnici, ale plné vozidel a jejich idi, kde platilo jen pravidlo silnjšího, drzejšího a e místní má proti cizinci vdy pravdu. A o nekoneném ekání pi návratu ve front u celnice v Safwanu ani nemluv.

Nakonec jsme ten výlet absolvovali dvakrát, jednou po slavnostní recepci k výroí 17. listopadu a pak krátce ped Vánocemi. e jsme tam nenakupovali jen pro sebe, bylo samozejmé, a protoe v Bagdádu ilo kolem šedesátky eských rodin, praskala moje Toyotka ve všech švech. O tom, co taková akce obnášela, moná napíši jindy, ale vdy to byl nervák, boj s asem a pokadé i s njakou tou finanní ztrátou, kdy se nakonec pi tolika polokách a smnách valut lovk nedopoítal bezztrátového výsledku.
Take jsme šastn dovezli umlý stromek s  jehliím k nerozeznání od pravého (ne z nastíhané umlé folie, jako se prodávají dnes), všechny pro nás tehdy i nevídané dárky, suroviny pro výrobu vánoek i peiva a tém všechny objednané poloky pro naše sousedy.

Den ped tím štdrým jsme spolen ovsili stromek ínskými ozdobami a svtýlky, Lenka pekla pravé eské vánoky a v lednici odpoívala dvoukilová krabice s nmeckým vánoním peivem. Jen ryba ješt chybla. Tu ml obstarat George, náš místní spolupracovník (výjimen arabský kesan) a a u byl tém veer, chlap se šupináem poád nikde.

Mli jsme sice pro jistotu v mrazáku plku krocana, kterou nám vnoval Lloyd, náš americký soused, ale bez ryby jsme si nechtli Vánoce vbec pedstavit. V Tygridu ijí velké kaprovité ryby, z nich se v místních restauracích i rodinách pipravuje masgoof, velmi chutná, pímo u oteveného ohn upeená a dobe okoenná lahdka. Jene jich není nikdy dostatek a jednu sehnat byl dost nesnadný úkol, který jsem vloil na bedra našeho domorodce, jen se vyznal a vdl, kde, co a za. Byl toti tehdejší Irák do znané míry nco podobného jako SSR. Není ostatn divu, kdy jsme mli stejného soudruha-uitele.

 
 
Ten den u jsme se milého oríka, jak mu íkala Lenka, nedokali. Pišel ale ráno, pitáhl v pytli obrovskou, dobe osmikilovou velrybu a vítzoslavn hlásil: „ Mrs Leni, this is the biggest, best and most fresh fish I ´ve bought from a fisher who had drawn it directly before my very eyes from the river! And also the cheapest one, Ma´am, just for thirty ID“ (Paní Leni, tohle je nejvtší, nejlepší a nejerstvjší ryba, kterou jsem koupil od rybáe, co ji pímo ped mýma oima vytáhl z eky. A také nejlevnjší, madam, jen za ticet dinár.)

„Proboha, Luku, co si poneme s takovou velrybou a za takový peníze“, reagovala Lenka, „myslíš, e by se o ni s námi podlili Hermannovi a Juránkovi?“

Dopadlo to dobe, ob rodiny nám od té hory masa pomohly, a tak jsme o svých prvních vánocích v cizin sndli nejvtší a nejdraší rybu v ivot. Nepochybuji, e na její cen ml svj podíl i George, jinak by to nebyl Arab. Ale páli jsme mu to – pispl k tomu, e jsme i v téhle horké zemi oslavili svátky pln po našem.

Druhý den jsme podnikli spolu s rodinou kolegy Františka Juránka výlet do kurdských hor na samé hranice s Íránem. A jen jedna vtvika z našeho falešného vánoního stromku, zavená na zptném zrcátku, pipomínala naše nejvtší svátky. Ne jsme toti zdolali výškový a teplotní rozdíl mezi krajem a vrcholem pohoí, svt kolem nás, ozáen a ohát prosincovým sluncem lákal spíše pod sluneník na moské plái, i kdy v Iráku ádná není. Jene lákal falešn, kolem byla pkná zima.

Pobyli jsme v  tch chladných horách, dokonce s popraškem snhu, ti dny, a tak jsme se vraceli odpoatí a osvení opt do tepla a k práci. Pešla pak další polovina týdne, kdy jsem mezi poštou v P.O.B. našel úední dopis v arabštin, vyzývající mne k vyzvednutí zásilky na celnici.

„e by to byl ten balík od dtí ?“ hádala Lenka.

„Je to moný, ale je-li to opravdu on, tak to ho asi rovnou vyhodím.“ poznamenal jsem a sednul do vozu, sebral po cest oríka a po plhodin jsem u drel v ruce mokvající a páchnoucí krabici. Podepsav asi deset papír odjel jsem tím nadlením dom, kde jsme to na zahrad opatrn rozbalili.

Obsah byl opravdu k plái: zelená vánoka, láhev Sovjetskogo šampanjskogo, rozpadlé nebo rozmáené luxusní vanilkové rohlíky, tlapky, úly, oko-perníky a jiné jemné cukroví, 5 shnilých, kdysi nejlepších jablek z ddovy zahrádky, tyi tabulky okolády rozteklé do magnetofonové kazety se zprávou a na dv knihy a to vše zasypané kilem plesnivé hrubé mouky, o kterou jsme si psali, protoe na zdejším trhu není. Ani jsme se tomu stavu nedivili, kdy z razítek a máranic na obalu vyplývalo, e zásilka došla letecky do celního skladu u ped trnácti dny.

Nakonec z toho  celého balíku byla, mimo té tlustostnné lahve, nejzachovalejší jen malá šiška uheráku, kterou mi ale bylo naízeno urychlen zkonzumovat, „nechceš-li ji tedy taky vyhodit!“ Bylo mi líto dát tu vzácnou krmi psovi (stejn nabízené koleko jen ouchal a odmítl pozít), a tak jsem úkol splnil na svoje riziko sám. Lenika toti „nemla dvru v její nezávadnost a taky ani chu na nco, co se válelo nkde ve skladu mezi šváby.“

Mohu sice íct, e mi to nijak neublíilo, ale vte, e jsem se pak pár týdn nemohl na jakékoliv uzené maso ani podívat. Take takové  byly naše první Vánoce pod horkým sluncem. První a nezapomenutelné, protoe na ty následující jsme u byli lépe pipraveni.

Na všechno u zbyly pouze vzpomínky, jen ten stromeek mám dodnes. Jene od Vánoc 2011 u ho  nestrojím. Poád bych u nho vidl Lenku, svou vrnou prvodkyni ivotem, která mne v lét toho roku na vky opustila, a nevím, uneslo-li by to moje u dost slabé srdce. Potebuji tu toti ješt chvíli být a uspoádat pár záleitostí, ne odejdu za ní.

Take všem, kdo budou nkdy muset proívat tyto krásné svátky jinde ne pod naším eským nebem, peji, aby byly také nezapomenutelné, ale z lepších dvod, ne byly tehdy ty naše!

 
Ludk opka

* * *
Koláe  © Marie Zieglerová
Zobrazit všechny lánky autora


Komente
Posledn koment: 22.08.2016  19:16
 Datum
Jmno
Tma
 22.08.  19:16 Pepa
 20.08.  18:21 Ludk
 20.08.  09:09 kusan