Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Vilm,
ztra Maxmilin.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Irák, málem mj osud (5)
 
lutá tma
 
Jestlie kadý ví, e pod pojmem „bílá tma“ se rozumí poádn hustá mlha, pak vzte, e lutou tmou nemyslím njaký ínský smog, ale nco úpln rozdílného skupenství. Zaili jsme jich v Iráku i v Kuvajtu nkolik, ale chci se zmínit jen o té mé první a nejhorší zkušenosti s tímto pírodním jevem.
 
Vracel jsem se jednoho ervencového dne ze severu, z campu našich geolog, pár kilometr východn od pehrady Derbendi Khan na ece Diala. Odjídl jsem hned po obd a ped sebou ml pes 230 km pi 38˚C venku a o 16 stup mén v klimatizovaném voze. Kdy prašnou cestu vystídala asfaltová silnice, nasadil jsem na tachu osmdesátku a zapnul radio.
 
Asfaltovaná silnice ubíhala pod Toyotou dozadu poklidn a spoádan a z  palubní desky se linuly populární svtové hity s obasným prohlášením, e jsem… listening the FM service of Radio Kuwait. Cítil jsem se fajn, tšil se na sprchu a dobrou veei a pod tmito píjemnými myšlenkami jsem se k nkterým známým melodiím s chutí pipojil. Zpívám rád, ale moje Lenka, a sama také hezky zpívá, nazývá mj tenor kníkáním. Nu, nebyla se mnou, a tak aby to neznlo jako kníkání, ale junácký zpv starých ech, jak je znal svt, pidal jsem na decibelech, e se rozdrnela i okna.
 
Kdy jsem v Jalawle pejídl spolený silniní a elezniní most a ml za sebou u pes polovinu cesty, všiml jsem si na západním obzoru tmavého pruhu. e by déš? A v tuto dobu? A i kdyby, tak mne u nestihne, do té doby u budu doma, pomyslel jsem si a pustil to z hlavy. Jene jaksi podvdom jsem pece jen zrychlil a, jak se pozdji ukázalo, uinil jsem dobe.
 
Asi po tyiceti minutách, kdy u se na obzoru objevily obrysy Bakuby, hudba zmlkla a vystídaly ji regionální zprávy. Vypnul jsem pijíma a pitom si znovu všiml po pravé stran temného, svtlelutého a pi zemi a tém erného mraku táhnoucího se od jihozápadu a na sever, odkud jsem pijel. Tentokrát u byl ale njak moc blízko. V první chvíli jsem si pomyslel, e tomu neuniknu a zaiji první, patrn opravdu pívalový liják, moná i s kroupami velikosti vajec a popadl mne strach o okna a stechu úpln nového auta. Jene vzáptí mi to došlo: kamaráde, to nebude déš, te zaiješ svou první  prachovku. Šlápl jsem na plyn, proletl bleskem tch pár kilometr, sjel ze silnice k dvoumetrové hlinné zdi pomeranového sadu, vypnul motor a ekal.
 
A znovu jsem se rozhodl správn, protoe neuplynulo ani pt minut a byla tady. Nehlun, bez hvizdu vtru, bez hrom a blesk, a tím dsivji. Pipomínalo to dým zpoátku ješt prhledný, jen se ale náhle zmnil ve lutou tmu po chvíli tak tmavou, e jsem musel ve voze rozsvítit. Byl to v uzaveném prostoru a vraedném vedru velice skliující pocit z neznámého jevu doprovázeného šumem, jak prach a zrnka písku biovala plech auta. Nastartovat a zapnout klimatizaci jsem se neodváil jednak proto, e nádr u byla tém prázdná, a ze strachu, co by udlal ten jemný prášek ve vzduchovém filtru motoru. Svlékl jsem alespo košili s trikem a vdl, e se budu v té plechové konzerv koupat ve vlastní šáv a do konce (boue, samozejm, e bych se tam uvail k smrti, jsem pece jen nepedpokládal).

 
 
Trpl jsem v tom pekelném vedru tém dv hodiny, ne se viditelnost zlepšila natolik, e jsem se odváil na silnici a ujet opatrn ješt posledních asi tyicet kilometr k bagdádským branám (jen obrazným, ádné tam nejsou a, pokud vím, ani nikdy nebyly).
 
Po cest jsem minul bezmála tucet vrak s jejich rozilenými a divoce gestikulujícími idii, snaícími  se oividn svést vinu jeden na druhého. Je toti známo, e pro místní policii platí za viníka vdy ten, kdo má nabouraný pedek auta. Výjimku tvoí rzní papaláši a vojáci, kteí nejsou vinni nikdy a cizinci, kteí naopak vdycky.
 
Vrata našeho domu mi s úlevou a radostí otvírala starostlivá Lenika, která se u hrozila vidiny, e jsem se nkde pizabil a ona bude pes noc v dom sama. Uvnit jsem uasl nad vrstvou prachu usazeného všude, na em oko spoinulo.
 
“A to jsem luxovala a stírala u dvakrát“, ujišovala mne moje hospodyka, „a za pl hodinu to u nebylo poznat, a to naplnilo dva sáky vysavae a obarvilo na luto tyi kbelíky vody!“
 
Ne byla pipravena veee, stail jsem vyluxovat potetí alespo v hale a lonici a smýt pod sprchou své spaené tlo. Kdy jsme sndli peené kue s pomfrity a Lenin speciální okoládový mouník, došlo i na láhev Châteauneuf-du-Pape, pi ní jsem en vylíil svj nepíjemný záitek a povdl, co vím o tchto pírodních úkazech ješt z pípravky na tuto iráckou misi.
 
Jsou to písené boue v zemích s pouštními oblastmi od íny a Mongolska, pes Blízký Východ a Afriku a po Austrálii, dosti bné. ádné hromy a  blesky, jak to známe domova, se pi nich ale nejeví. Vhodnjším názvem je „prachová boue“, hovorov „prachovka“. Vzniká v dsledku horkých vzduchových proud dostaten silných, aby z písených plání zvedly jejich nejjemnjší vrstvu do výše mnoha set metr a pesthovaly ji o desítky i stovky kilometr dál, trousíce pi tom svj náklad jako z dravého pytle po celé cest. Nkdy sebere vichice svj náklad a v Africe a to je pak tma ervená, ješt více skliující.
 
Je to vlastn obrovský, ve svém celém objemu mnohatunový mrak smsi horkého vzduchu a prachu o konsistenci pudru na dámská líka, i dtského zásypu, a mrné hmotnosti jen nkolika gram na kubický metr. Tak lehkého, e se celou dobu letu vydrí vznášet a svým po zemi taeným šosem ješt pokrývat zemi, stromy, auta, domy a dusit všechno ivé pod sebou. A všude budit vztek, plá a skípní zub. A to obrazn i skuten.
 
Ignoruje veškerá tsnní oken dveí a nádob a bez odporu proniká spárami, škvírkami, póry a otvory o nanorozmrech, nato pak do oí, uší a ústních, nosních a jiných tlních otvor. Úklid po ní ale pipomíná sisyfovskou práci, protoe prach víí ve vzduchu a znovu a znovu na vše usedá.
 
Nakonec poznala ti „prachovky“ i moje ena, ale ji ádnou tak hororovou, jako já. A byl jsem tomu rád, protoe jako záitky k pouení dtí ve škole jí to postailo. Nechtl jsem, aby nabývala zkušeností tak traumatizujícím zpsobem. Dost na tom, e jí škodily vysoké teploty a pesto je snášela a vydrela stát vrn se mnou, abych nebyl v daleké zemi tak sám.
 
Ludk opka 

* * *
Koláe © Marie Zieglerová
Zobrazit všechny lánky autora


Komente
Posledn koment: 24.07.2016  21:45
 Datum
Jmno
Tma
 24.07.  21:45 Ludk
 24.07.  09:49 frerbl
 23.07.  19:13 Von
 23.07.  10:10 LenkaP